• Recenze
• Autor: Štěpán Lenk
První placené rozšíření pro Diablo 4 nazvané Vessel of Hatred je konečně tady. Do hry přineslo spoustu novinek, největšími lákadly jsou ale nepochybně nová oblast Nahantu a originální povolání zvané Spiritborn. Jak se nová hratelná postava povedla, a jak moc DLC proměnilo tvář celého Diabla, se dozvíte v naší recenzi.
zdroj: Blizzard Entertainment
Rozšíření Vessel of Hatred začíná tam, kde Diablo 4 skončilo. Hráči tak jdou ve stopách dívky Neyrelle, která se soul stonem Pána nenávisti Mephista cestuje do pralesní oblasti Nahantu, aby zde tento nebezpečný artefakt zničila. Mephisto má ovšem na dívku silný vliv, neustále ji psychicky terorizuje a snaží se zvrátit svůj nepříznivě se vyvíjející osud. Úkolem hráčů je tak Neyrelle uprostřed hustých džunglí vypátrat a pomoci ji v jejím těžkém údělu.
Příběh Vessel of Hatred je ucházející, objevují se zde poměrně zajímavé postavy (jmenovitě Akarat nebo Eru) a příjemně rozvíjí děj Diabla 4, nejedná se ale o nějaké oscarové drama, které by ve vás zanechalo hlubší dojem. Troufám si ale tvrdit, že zrovna Diablo většina z nás beztak nehraje kvůli příběhu, ale kvůli návykové hratelnosti, takže jsem během hraní kampaně nijak zásadně netrpěl. Tradičně perfektní jsou ale příběhové cut-scény, takže když už ne scénář, tak alespoň prezentace příběhu je na vysoké úrovni.
Největším neduhem příběhové kampaně Vessel of Hatred je ale její otevřený závěr, kvůli kterému tak celé rozšíření na konci působí spíše jako předzvěst něčeho mnohem většího. Což nemusí být nutně špatně, hra tak ale sama sebe připravuje o možnost své vyprávění pořádně vypointovat.
Největším tahákem expanze Vessel of Hatred je zcela určitě nová postava Spiritborn, která se v žádném předchozím dílu série Diablo doposud neobjevila. Spiritborn je ostříleným válečníkem z oblasti Nahantu, který svým vzezřením připomíná jihoamerické indiány. Mrštně se prohání hustými pralesy a v boji s nepřáteli používá obouruční glévy či tyče, na první pohled tak leckomu může připomenout třeba mnicha z Diabla 3.
Spiritbornova síla pramení z duchovního spojení se čtyřmi zvířecími strážci – jaguára, gorily, orla a stonožky. Tato zvířata propůjčují Spiritbornovi nejrůznější schopnosti ve formě odemykatelných skillů, obecně ale platí, že jaguár je oheň, orel blesky, stonožka jed a gorila hrubá fyzická síla.
Ať už ale při odemykání skillů budete inklinovat k jakémukoli zvířeti, Spiritborn umožňuje si na 15. levelu zvolit primárního duchovního strážce. Tato volba vám zajistí odemčení speciálního bonusu vyplývajícího z povahy nadřazeného zvířete, což na 30. levelu ještě můžete doplnit volbou strážce sekundárního, který vaší postavě poskytne unikátní pasivní bonusy. Primární a sekundární strážce navíc můžete prakticky kdykoli změnit, což ze Spiritborna dělá maximálně modulární a tvárnou postavu, se kterou můžete svobodně experimentovat.
Ať už si ale pro své toulky napříč Vessel of Hatred vyberete Spiritborna nebo některou z předchozích povolání, v rozšíření na vás čeká zcela nová oblast Nahantu plná džunglí, pralesů a prastarých kamenných chrámů, které jako by vypadly z učebnice dějepisu, přesněji řečeno z kapitoly o starých Aztécích.
Z vizuální stránky je nová lokalita parádní. Estetika jihoamerických kultur šmrncnutá notnou dávkou fantasy hře sluší a nabízí na pohled ač nečekaně variabilní prostředí. Ať už procházíte blátivými planinami, zarostlými pralesy nebo běžíte uličkami některého z měst, která v rámci DLC navštívíte, i díky výborné hudbě na vás dýchne atmosféra jako řemen.
Z hlediska hratelnosti se jedná o staré dobré Diablo, zkrátka řežete démonické síly po tisících, získáváte za to zkušenosti a loot a postupně z nicotného hrdiny vytváříte nesmrtelného poloboha, který jednou rukou kosí nepřátele a tou druhou si připravuje šálek kávy značky Nahantu Standard. Návyková hratelnost, která vás donutí zuřivě mačkat tlačítka myši či gamepadu až do rána, samozřejmě nechybí.
Potěšil mě rovněž návrat několika herních mechanismů z předchozích dílů, především run a počítačem ovládaných žoldáků, kteří vás mohou doprovázet na vašich výpravách světem Sanctuary. Tentokrát se ovšem nejedná u zaměnitelné řadové hrdlořezy (respektive amazonky), ale o čtyři vizáží i osobností značně odlišné postavy s vlastními questy a odemykatelnými dovednostmi.
Vessel of Hatred s sebou ovšem přineslo i nějaké to poštelování hratelnosti, takže progress vaší postavy teď působí mnohem svižněji, stejně tak v těch kvantech nasbíraného lootu mnohem častěji narazíte na použitelnější kousky. Díky tomu tak vaše síla neustále a přirozeně roste, až do nového maximálního levelu 60.
Lepší loot samozřejmě bude potřeba, ať už abyste se mohli vypořádat se stále silnějšími nepřáteli, nebo abyste se mohli vrhnout do nových endgame aktivit, jmenovitě Kurast Undercity a Dark Citadel. Kurast Undercity je několikaúrovňový, časově omezený dungeon, který je navržený jak pro levelování postavy, tak i pro farmení výbavy.
Díky časovému limitu se ovšem z Kurast Undercity stává adrenalinem napumpovaná záležitost, ve které není o napětí nouze až do poslední vteřiny a každé, byť sebemenší zaváhání vás může připravit o vítězství. Pokud tedy hledáte intenzivní Diablo zážitek a nemáte zrovna náladu procházet zdlouhavě jednotlivé oblasti mapy a hledat náhodný konflikt či dungeon, Kurast Undercity je vaší jasnou volbou.
V podobném ranku se nachází i nový kooperativní raid Dark Citadel, ten už je ale navržený nejlépe pro čtyři hráče a představuje skutečně nepopiratelnou herní výzvu. Už jen odemknout tuto aktivitu je poměrně složitý a zdlouhavý proces, u kterého pochopíte, že do citadely si budete muset přinést svoje nejsilnější charaktery a výbavu.
Dark Citadel podle slov vývojářů nabízí silné nepřátele, nutnost spolupráce mezi všemi členy party a náročné boss fighty, které často vyžadují i nějaký ten důvtip k jejich pokoření. Pokud se vám všechny nástrahy temné citadely podaří překonat, odměnou vám kromě tradičního lootu mohou být i speciální kosmetické sety, které jinde ve hře nenajdete.
To samozřejmě zní skvěle, bohužel, v mém případě to u znění také zůstalo. Protože ač jsem splnil všechny kroky potřebné k odemčení Dark Citadel, hra mě ze záhadného důvodu odmítá pustit dále. U klíčového questu Crater of Lost Souls, který je posledním krokem k odemčení Dark Citadel, totiž svítí rudý nápis „Cannot progress due to party's campaign state“… A s Dark Citadel mám pro tuto chvíli zřejmě utrum.
Je to samozřejmě nesmysl, protože postavu mám na levelu 60, kampaň základní hry i DLC také dohranou, několikrát jsem absolvoval dungeon Artificer's Pit na tieru 20, což bylo další podmínkou, ale v questu Crater of Lost Souls dále prostě pokračovat nemůžu. Mé pověstné štěstí na chyby ve videohrách se opět projevilo, a aktuálně tedy zřejmě mohu jen doufat, že tento problém vyřeší některý z budoucích patchů.
Celkově vzato ale Vessel of Hatred vnímám jako povedené rozšíření. Spiritborn postava je zábavná, pralesní lokace Nahantu vybízí k důkladnému průzkumu a nové endgame aktivity se rozhodně jeví jako přínosné obohacení základní hry. Bohužel jsem během hraní narazil na poměrně zásadní bug, který mě, nebo alespoň můj současný charakter, od části nového obsahu odstřihnul, což můj celkový dojem poněkud poznamenalo.
Z tohoto důvodu hodnotím DLC Vessel of Hatred známkou 7/10, i když pevně věřím, že by si objektivně vzato zasloužilo i 8/10. Množství obsahu, které do hry přineslo, je nezanedbatelné a udělalo čtvrté Diablo zase o něco lepším titulem. Bohužel se ale před vydáním zjevně nepodařilo vychytat úplně všechny mouchy, které v džunglích Nahantu poletují.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry.
Vessel of Hatred je povedeným rozšířením akčního RPG Diablo 4, které přidává slušnou porci nového obsahu. Tomu vévodí především zábavná nová hratelná postava Spiritborn a džunglovitá oblast Nahantu. Hratelnost je opět návyková a ten uspokojivý pocit z anihilace démonů spolehlivě navodí i tentokrát. Nebýt jedné zásadní chyby, na kterou jsem narazil, s klidným svědomím bych hodnotil ještě o bodík výše.
Klady
Zápory
Hraním videoher svůj volný čas trávím už pěknou řádku let, jejich recenzování jsem se ale začal věnovat až kolem roku 2017. Mými oblíbenými žánry jsou RPG a akční adventury, nepohrdnu ale i nějakým tím zápasem o přežití v battle royale titulech nebo čistokrevnou FPS. Obecně u her razím heslo, že skvělá hratelnost je nadřazená nabušené grafice.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky | Vysoké HW požadavky | Ultra HW požadavky |
---|---|---|---|---|
Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
Procesor | Intel Core i5 2500K | AMD FX-8100 | Intel Core i5 4760K | AMD Ryzen 3 1300X | Intel Core i7 8700K | AMD Ryzen 2700X | Intel Core i7 8700K | AMD Ryzen 2700X |
Grafická karta | NVIDIA GeForce GTX 660 | AMD Radeon R9 280 | NVIDIA GeForce GTX 970 | AMD Radeon RX 470 | NVIDIA GeForce RTX 2060 | AMD Radeon RX 5700 XT | NVIDIA GeForce RTX série 40/RTX 3080 | AMD Radeon RX 6800 XT |
Operační paměť | 8 GB | 16 GB | 16 GB | 32 GB |
Pevný disk | 90 GB SSD | 90 GB SSD | 90 GB SSD | 90 GB SSD |
• Zdroj: pcgamesn.com (28. 4. 2023)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.