Recenze objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art

Těžký kousek s luxusním dojmem

Asi první, co vás u objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art překvapí, je jeho hmotnost. Je opravdu těžký a to nejen ve srovnání s jinými pevnými světelnými objektivy podobného ohniska, váží skoro jeden kilogram. Obzvlášť pikantní je porovnání s objektivem Canon EF 50mm f/1.8 STM, který je vyloženě titěrný a lehounký. 

Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art je pořádný kus objektivu s kovovou konstrukcí, která mu dodává na bytelnosti a odolnosti. Mechanické zpracování objektivu je velmi kvalitní, vše pěkně lícuje, ostřící kroužek má plynulých chod a pocitově ideální tuhost. Skoro by se až dalo říci, že objektiv působí “luxusním” dojmem. 

Bajonet je, jak se na podobný objektiv sluší, kovový. Objektiv je dodávaný se sluneční clonou, což nebývá u podobných ohnisek úplně pravidlem a praktickým pouzdrem na objektiv.

K objektivu pro představu několik čísel. Jeho hmotnost je 815 g, velikost 10 x 8,5 cm a průměr závitového filtru je 77 cm. Průměr 77 cm mi připadá ideální, protože většina objektivů, které se v praxi, a nejen té profesionální, používají, disponuje podobným průměrem. Tzn. nemusíte dokupovat další polarizační filtr, můžete použít ten, co máte na “širokáčích” nebo kratší teleobjektivech (například 70-200/2.8).

Jestli na konstrukci objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art něco vylepšit, přidal bych utěsnění proti vlhkosti na obrubu bajonetu, taková ta gumová zástěrka, co mají objektivy Canon řady “L”. Když prší, nezatéká na bajonet.

Objektivy “Art” nejen pro umělce

Dlouho platilo, že objektivy Sigma jsou levnější variantou objektivů Canon a Nikon, pro ty, co nemají dostatek peněz na objektiv originální. Sice se ušetřila polovina a více z nákladů na pořízení nového příslušenství, ale objektivy Sigma měly nějaké neduhy. Nebyly opticky kvalitní, nedaly se používat na nízké clony, nepřesně ostřily a mechanické provedení odpovídalo ceně. Nejednou jsem byl svědkem, jak se fotografujícím kolegům objektiv přímo v terénu bez zjevného přičinění rozsypal. To už ale neplatí.

Řada Sigma “ART” je naprosto zjevně konstruována pro náročnější fotografy a konkuruje dražším originálním objektivům. Objektivy řady “Art” spojuje vynikající světelnost (obvykle f/1.4), rychlé ultrazvukové ostření (HSM) s možností ručního doostřování (Full Time Manual), velmi bytelné a poctivé provedení objektivů, dokonalá optická kvalita i na nízké clony, kompletní příslušenství (kdy je v ceně sluneční clona a praktický obal na objektiv), vyšší váha, rozměr. 

Ze zkušenosti s jinými objektivy mohu potvrdit, že nejeden objektiv řady Sigma Art je lepší než jeho “L” ekvivalent u objektivů Canon, který stojí dvakrát tolik.  

Objektivy Sigma Art se hodí zejména při fotografování reportáží, dokumentů, svateb, koncertů, interiéru. Všude tam, kde je potřeba vysoká světelnost objektivu. Ostrý objektiv může být po zaclonění kdejaký, ale řada “Art” vyniká tím, že lze velmi dobře využívat clony minimální. 

SB Dock, zapojení objektivu do počítače

Na všechny objektivy řady Sigma ART, včetně testovaného Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art, lze nasadit na tzv. Sigma USB Dock. Jedná se v podstatě o zadní krytku objektivu s kontakty na objektiv a USB konektor. Takto lze objektiv snadno připojit k počítači a po instalaci programu Sigma Optimization Pro se s objektivem spojit.

Z počítače je poté snadno upgradovat firmware objektivu na nejnovější verzi a upravit některé možnosti ostření a stabilizátoru, pokud ten konkrétní objektiv stabilizaci má.

Největší výhodou připojení pro úpravy je ale jednoznačně možnost upravit front / back focus problémy s ostřením objektivu. Občas se totiž u objektivů Sigma stává, že si úplně dokonale nesednou z novým tělem fotoaparátu a při automatickém ostření ostří malinko před nebo za fotografovaný objekt. Pro podobné problémy jsou některé zrcadlovky vybavené funkcí k opravě ve svém menu, ale stále je hodně těl fotoaparátů, které toto nemají. Navíc, pokud vím, ve fotoaparátech Canon nelze korelovat ostření pro objektivy Sigma.

U velmi světelných objektivů, ke kterým testovaná padesátka jednoznačně patří, je přesné zaostření s malou použitou clonou obzvlášť důležité.

Další funkcí, kterou lze přes USB Dock nastavit, je aktivace a citlivost manuálního doostřování. Dokovací stanici pro objektivy Sigma řady Art, Contemporary, Sports je nutné dokoupit zvlášť, její cena je cca 1100 Kč.

Dokonalá ostrost s minimální clonou

Další, co mě na objektivu zaujalo po jeho mechanickém provedení je jeho ostrost už na minimální cloně. Moje první fotografie s objektivem nasazeným na těle Canon EOS 5D Mark II směřovala k detailnímu portrétu mého syna Oskara. Nastavil jsem minimální clonu f/1.4, ISO nemuselo být ani v temnějším interiéru nijak vysoké a z ruky jsem centrálním bodem zaostřil na oko. Místo zaostření bylo dokonale ostré, což bylo krásně vidět i na displeji tohoto osm let starého fotoaparátu. Bohužel po úpravě kompozice, nešlo v temné místnosti použít krajní ostřící bod, objektiv nezaostřil. To je ale problém staršího těla fotoaparátu.

Přestože nepochybuji, že na objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art lze bez problému používat minimální clonu f/1.4, je nutné si uvědomit několik věci. Při fotografování je potřeba důsledně ostřit. Když při portrétu zaostříte na čelo, nemůžete doufat, že i oko, řasy, boudou ostré. Při nízké cloně se prostě oko do hloubky ostrosti nevejde. Pokud chcete mít jistotu, musíte vybrat důsledně ten ostřící bod, který pokrývá to, co má být ostré. Pokud, třeba při reportáži, nemáte jistotu, doporučuji přiclonit na f/1.8 - f2.8. Odpadu bude jistě měně. Další tipem při podobných problémech může být to, že u klidnějšího portrétování vyfotografujete snímek několikrát a vždy mezitím rozostříte mimo. Při více pokusech je velká šance, že se trefíte alespoň několikrát přesně.

Další nevýhodou, nebo spíš vlastností, velmi světelných objektivů při použití nejnižších clon je to, že jsou nejostřejší na středu. Pokud bude ostřit ke kraji snímku s clonou f/1,4 je hloubka ostrosti a ostrost tak malá, že odpadu bude tolik, že kompozici raději opravíte blíže ke středu fotografie. Za to objektiv ale nemůže, to je pouze fyzika konstrukce objektivu. Objektiv je ostrý v celé ploše pěkně, ale dosáhnout toho u kraje snímku je náročnější.

Krásně rozmatlané pozadí fotografií

Objektivy s vysokou světelností mají jednu zásadní přednost a tou je překrásné podání oblastí mimo hloubku zaostření (říká se tomu “bokeh”). Obzvlášť pokud se tam vyskytují nějaké světelné zdroje, něco lesklého, odrazy, světla. Objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art má použitou 9-ti lamelovou clonu, která tomu svou konstrukcí přispívá, ale to obecně nestačí. Ne každý objektiv, který má devět lamel, se takto pěkně chová.

Musím přiznat, že už straší objektivy Sigma měly toto pěkně zmáknuté a oblast mimo hloubku zaostření byla třeba u teleobjektivů vždy hezčí než u originálních objektivů Canon. Tohle firmě Sigma vždy šlo a u testovaného objektivu (a vlastně u celé řady “Art”) to platí dvojnásob.

Pokud si chcete této přednosti co nejvíce užít, doporučuji vyhledávat kompozice, kde je vzdálenější pozadí se světelnými zdroji, ideálně světlo prosvítající skrze listí koruny stromu. Ne náhodou v jedné zahraniční recenzi (odkaz na konci článku) vyšel, nejen co se podání bokehu týče, objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art lépe než dražší a světelnější (!) objektiv Canon EF 50mm f/1.2 L USM, který je dvakrát dražší. Objektiv Canon má asi jednoduší konstrukci, která tolik nekoriguje optické vady, je totiž i menší. Pokud u svého portrétování “blbnete” s krásným krémovým pozadím; a popředím, když skrze něco proostřujete; je “artová” Sigma ideální volba.

Aberace, barevná vada na ostrých přechodech tmavých a světlých objektů, se u objektivu vyskytuje, ale pouze u nízkých clonových čísel a při velmi kontrastním přechodu tmavý objekt a prudké protisvětlo. Zejména v okrajových částech snímku při cloně f/1.4 - f/1.8. V ostatních případech, vyšší clonová čísla, střed snímku, se barevné vady vůbec bát nemusíte.

Objektiv při otevřené cloně (použití nízkého clonového čísla) vinětuje, okraje fotografií budou tmavější než střed, ale toto lze při vyvolávání snímku v editoru poměrně snadno editovat. Je zajímavé, že při zaostření na krátké vzdálenosti vinětuje méně než při ostření na nekonečno.

Krajinkaření se sluncem záběru.

Vlastností, kde se nejvíce projeví kvalita objektivu, je chování v protisvětle. Ať už je to chování v plošném protisvětle nebo snímání se sluncem v záběru. U většiny objektivů se u podobných motivů ztrácí kontrast snímku, posouvají se barvy, nebo vznikají ošklivé odlesky (to obzvlášť u objektivů s proměnným ohniskem)

Objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art obstál na výbornou. Při časně ranní procházce na Šumavě slunce nad špičkami smrků krásně svítilo do mlhy a paprsky se krásně lámaly přes větvě stromů. Objektiv jsem nasměroval přímo do slunce, autofokus měl trochu problém zaostřit, a emotivní scénu vyfotografoval. Zkoušel jsem ze třech různých úhlů (slunce vždy v trochu jiné kompozici) a odlesk byl patrný pouze u jedné fotografie při pěkně zachovaném kontrastu. A to už bylo slunce poměrně vysoko. Odlesk byl navíc poměrně “pěkný” u mnoha motivů by šel použít jako kompoziční prvek, kdy zdůrazní efekt protisvětla. Mohl by to být záměr, který nijak neruší.

Špatného chování v plošném protisvětle bych se nebál vůbec, objektiv si kontrast ponechává, odlesky nebudou žádné.

Orchideje s malou hloubkou ostrosti

Když už jsem měl objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art na testování, zajel jsem fotografovat to, co mi bylo aktuálně nejbližší. Do jednoho pěkného borového lesíka uprostřed polí na kvetoucí české orchideje.

Přestože není testovaná “padesátka” žádné makro, minimální zaostřitelnou vzdálenost má velmi nepříjemných 40 cm, říkal jsem si, že si třeba půjde hrát s hloubkou ostrosti při komponování prostředí, ve kterém orchideje rostou. Nakonec jsem od těch širších pohledů upustil, vylezlo ostré slunce a oblasti mimo hloubku ostrosti nijak kouzelné nebyly.

Soustředil jsem se tedy na detail. K tomu mi pomohl mezikroužek Kenko tloušťky 20 mm, který zaostřitelnou vzdálenost zkrátil na pouhých přibližně 10 cm, k detailu fotografovaného květu se mohlo mnohem blíže. Pozadí fotografovaného květu se krásně rozmazalo, ale hloubka ostrosti v takovéto přiblížení byla děsivě malá. Byla tak malá, že při cloně f/1.4 až f/1.8 skoro vůbec nebyla. Nevýhodou práce s mezikroužkem na objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art je i to, že se rovina zostření nedá příliš posouvat. To, že s mezikroužkem není možné zaostřit na nekonečno je známá věc, ale na testovaném  objektivu to nešlo ani dále než 15 cm. Pro zvolení optimální kompozice tedy příliš možností nebylo. Podobné fotografování příliš nedoporučuji, prostor kam se dá s mezikroužkem zaostřit je dlouhý tak 3 - 5 cm. Samozřejmě, toto se dá regulovat použitím mezikroužku o jiné tloušťce. Myslím ale, že pro někoho to může být zajímavé.

Protože jsem se nechtěl při fotografování s malou hloubkou ostrosti spoléhat na svoje oko, používal jsem na fotoaparátu autofokus (normálně ostřím manuálně) se zapnutou zvukovou signalizací přesného zaostření. Jen tak jsem získal jakousi jistotu, že bude na fotografii ostré to, co má být. Přestože jsem používal malé clony, objektiv ostřil kam jsem chtěl. Což je poznatek, který rádi uslyší všichni, kteří by si objektiv pořizovali právě kvůli používání minimální clony. 

Porovnání s podobnými objektivy

Pokud o objektivu uvažujete, nabízejí se pro fotoaparáty s bajonetem Canon tři varianty. Tou nejbližší je padesátka Canon EF 50mm f/1.4 USM, straší objektiv, který je sice levnější a lehčí, ale opticky moc pěkný není, obzvlášť ve srovnaní s testovanou Sigmou. I v podání oblastí mimo hloubku ostrosti bude dost zaostávat a ani ostrost na nízké clony nebude nijak úchvatná. To už bych raději doporučil relativně novinku objektiv Canon EF 50mm f/1.8 STM, který stojí zlomek ceny objektivu Sigma, je lehounký, zabere málo místa a je mnohem praktičtější. V poměru cena / výkon tak jednoznačně vede. Jeho šikovnost oslovila i mě a už přes rok jej mám ve výbavě.

Poměrně pikantní je srovnání objektivu Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art se supersvětelným objektivem Canon EF 50mm f/1.2 L USM, který dvakrát dražší. Opticky lepší není a i oblasti mimo hloubku ostrosti vyjdou z testované Sigma “Art” lépe, i když jen nepatrně. Co jsem koukal na laboratorní srovnání objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art je i ostřejší, obzvlášť na nízkých clonách. Výhodou objektivu Canon může být jeho nižší hmotnost, je i menší.

Pokud se rozhlížíte po lehkém pevném objektivu na cesty, poohlédněte se raději po nějakém z nabídky firmy Canon. Chcete-li ale pevnou padesátku, která patří mezi to nejlepší na trhu, berte stoprocentně objektiv Sigma 50mm f/1.4 DG HSM Art. Za cenu dvaceti tisíc korun získáte objektiv, kterému mohou ostatní jen těžko konkurovat. Firma Sigma navíc ke svým objektivům poskytuje čtyřletou záruku. 

Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než tři desítky autorských výstav.