• Autor: Jiřina Formánková
Studio Amanita patří mezi ty, které si během let zvládly vytvořit specifický rukopis, který poznáte na první dobrou. Co se ale stane, když svým fanouškům zvyklým na umělecko-infantilně milé zpracování prodchnuté humorem nabídnete kousek, který padl dost daleko od stromu? Pokud se chcete o této dosti netypické odbočce brněnských vývojářů dozvědět něco víc, snad vám pomůže následující recenze titulu Happy Game.
zdroj: Amanita Design
Asi každý z nás má zkušenosti s více či méně nepříjemnými sny, které se občas objevují. Je ale také pravdou, že málokdo by mohl s čistým svědomím prohlásit, že ty jeho jsou konkurenceschopné vedle nočním můr z Happy Game. S malým dítětem se zde vydáme vstříc trojici krátkých příběhů, které jsou patrně založeny na obrovském nadhledu, anebo velice trudném dětství autora návrhu (nebo obojího naráz).
Koncept hry není nikterak náročný, malé dítě se po usnutí „budí” do snového světa, kde věci, které důvěrně zná, nabývají úplně jiné, nebezpečné podoby. V každém novém prostředí se snaží získat zpět věc, na které mu záleží a má ji rád, ale jež se ocitá mimo jeho dosah. Nemůžu si odpustit nabízející se paralelu s několik let starou hrou Chuchel (na které pracoval hlavní strůjce Happy Game Jaromír Plachý). Ta využila stejného návrhu a rozvinula ho až k perfektně vypointovanému závěru. Ten mi v Happy Game bohužel chybí. Ne že bych byla fanynkou jednoznačných závěrů nebo primitivních odhalení, která jsou zřejmá už v průběhu děje, ale nijaký konec celého dobrodružství Happy Game mě moc nenadchl.
zdroj: vlastní
Nenechte se mýlit roztomilostí výjevů, Happy Game je všechno jen ne roztomilá.
Atmosféru pohody tu, jak už je asi zřejmé, taky budete hledat marně. V několika málo případech je sice prostředí (alespoň na chvíli) mírumilovné, o to víc ale kontrastuje s dějem. Což nemusí být problém, pokud netrpíte na vrozený soucit s pixelovými chudáky. V opačném případě ve vás možná Happy Game v některých chvílích (stejně jako ve mě) vyvolá pocit nikoliv „jé prima, to je super” (jak to umí některé jiné hry Amanity), ale spíše „bože, ať už to skončí”. Což počítám nebyl záměr, ale pravděpodobně ani ne nepředvídatelná reakce některých hráčů.
Co se hratelnosti týče, neodklání se od osvědčeného click and point systému s občasnou nutností zapojit mozek. V zásadě se ale nejedná o bůhvíjak obtížné úkoly a tempo slušně odsýpá. Šance na nepříjemný zásek se tak snižuje na minimum. Budete natahovat, přesouvat a trhat až budou virtuální krevní destičky lítat. Je tak trochu smůla, že se místy těžko ubráníte pocitu, že některé z vyhřezlých střev a krevních ztrát jsou tu „jen tak”, aby se něco dělo a zaplnil se prostor. Ale to je asi riziko samotného návrhu, kdy se milým a třeba i trochu hloupým konceptům (na rozdíl od těch agresivnějších) víc odpustí.
zdroj: vlastní
Rozjásaný sluníčkový vizuál ostře kontrastuje s dějem noční můry.
Naopak pochválit musím to, že se hra skládá ze tří jedinečných prostředí a nesnaží se donekonečna recyklovat jedno a to samé. Přiznám se, že první sen se mi vykouřil z hlavy během chvíle, s druhým to bylo naštěstí o něco lepší (asi díky zapamatovatelným smajlíkům a srdíčkům). Jednoznačně nejvíc se mi zavděčilo závěrečné prostředí a činnosti, které se skládaly i z jiných prvků než předchozí dva výlety. Za atmosféru by se tu nemusel stydět ani Jan Švankmajer a vizuální zpracování je srovnatelné s tím nejlepším, co Amanita umí.
zdroj: vlastní
Třetí lokace patří k tomu vizuálně nejlepšímu, co ve hře najdete.
Vizuál je jako vždy parádní, a to napříč celou hrou, byť vyvolává trochu jiné pocity, než bývá u her studia zvykem. O hudební doprovod se postarala česká freak-folková kapela s názvem DVA a taky mu není naprosto co vytknout. Ovládání na PC obstaráte celé za pomoci myšky, víc potřebovat nebudete. Občas nebývá úplně precizní, to ale moc nevadí, jelikož přesné načasování je nutné použít tak možná jednou či dvakrát za celou hru.
Hodnotit Happy Game je celkem oříšek a více než kde jinde platí, že toto opravdu není hra pro každého. Tak jako se jedni hráči mohou na ploše zhruba dvou hodin královsky bavit, budou se druzí zhnuseně nudit. Hodně záleží na momentálním rozpoložení a tom, jak moc bizarností najednou snesete. Jako nejlepší přirovnání mě napadá: „vezměte Chuchla a obraťte ho útrobami ven” a dostanete Happy Game.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Adventuru Happy Game vyvíjí a vydává studio Amanita Design. Titul vychází 28. 10. 2021 na PC a Switch.
Tato mini recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytlo vývojářské studio Amanita Design.
Happy Game je vše, jen ne veselá hra, která sází na morbiditu a bizarnost v líbivém a krásně zpracovaném prostředí. Je to přesně ten typ hry, která vás buďto nadchne, anebo vyloženě odpudí.
Klady
Zápory
Videohry patří mezi mé velké koníčky přibližně posledních 15 let. V redakci GEMu/Alza Magazínu jsem od roku 2017 a mezi mé oblíbené žánry patří především survivaly, RPG a adventury, ale rozhodně nepohrdnu ani zajímavými indie projekty. Z platforem dávám jednoznačně přednost PC před všemi ostatními.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 7 | – |
Procesor | Intel i5 2 GHz | – |
Grafická karta | – | – |
DirectX | DirectX 11.0 | – |
Operační paměť | 4 GB | – |
Pevný disk | 2 GB | – |
• Zdroj: Steam (28. 10. 2021)