Jak přetaktovat procesor? (TIPY A TRIKY)

Jak přetaktovat procesor? – OBSAH ČLÁNKU

1. Taktování procesoru: Teorie aneb co to overclocking vlastně je
2. Taktování procesoru: Praxe a strasti overclockerů
3. Taktování procesoru: Maximální výkon vs. rozumná cesta
4. Jak přetaktovat procesor: Intel Core vs. AMD Ryzen

Taktování procesoru: Teorie aneb co to overclocking vlastně je

Než se pustíte do taktování svého procesoru, je dobré vědět, jak to vůbec funguje a co se při overclockingu děje. Co to overclocking vlastně je a jaké má roviny vysvětluji ve svém článku Co je overclocking? Výkon zdarma i extrémní sport. Než budete pokračovat dále, doporučuji si jej přečíst, neboť jde o dobrý úvod do celé problematiky taktování. Nemá totiž smysl měnit bez chápání a uvědomění si základních i širších souvislostí hodnoty v UEFI, jak vás napadne.

Základní teorie overclockingu neboli taktování procesoru je poměrně jednoduchá věc. Jak název sám o sobě napovídá, jde o zvýšení taktu, neboli frekvence, na které procesor operuje. Se zvýšením taktu ale souvisejí další věci, bez kterých se navýšení frekvence neobejde. Základní vztah těchto souvislostí při taktování CPU je mezi frekvencí, napětím, teplotou a architekturou. Pokud jsou tyto čtyři faktory v souladu, říkáme, že procesor a jeho overclock tzv. škáluje.

Teorie taktování procesoru – frekvence

Vyšší frekvence je cílem overclockingu, neboť čím větší takt, tím více operací zvládne procesor zpracovat za určitý časový úsek. Ne vždy ale platí více = lépe, protože výsledná frekvence musí sice být efektivní a škálovat s reálným navýšením výkonu v praxi, ale hlavně musí být stabilní. Pro navýšení taktu a jeho stability je potřeba navýšit napětí. To jde ruku v ruce s teplotami. A pokud jsou teploty moc vysoké, začne procesor vkládat prázdné cykly. Co je nám tedy platné, že procesor běží na vysokém taktu, když reálně pracuje naprázdno. Teoreticky tedy sice platí, že čím vyšší frekvence, tím lépe, ale je potřeba si hlídat, jestli nám se zvýšením frekvence CPU roste i výkon. To ověříme například body v libovolném benchmarku.

Teorie taktování procesoru – napětí

Taktování CPU, a tedy zvýšení frekvence, se bez zvýšení napětí téměř neobejde. V ideálním případě dovoluje vyšší napětí procesoru operovat na vyšších taktech. Problém je ale samozřejmě teplota procesoru, která s vyšším napětím neúměrně roste. Abyste si mohli dovolit zvýšit frekvenci, a tedy i napětí, je potřeba procesor adekvátně chladit, respektive dostatečně rychle a efektivně odvádět odpadní teplo. Do určité míry platí, že čím nižších teplot procesoru dosáhnete, tím vyšší napětí si můžete dovolit do něj pustit.

Každý procesor, ať už z povahy architektury či křemíkové loterie, škáluje s napětím, frekvencí a teplotami trochu jinak. Obecně můžeme říci, že zatímco u jedné architektury nemá cenu jít nad určitou úroveň napětí, u jiné ano. A stejně je to i s kusovostí křemíku, tedy s tím, jaké jste měli štěstí na kus. Některé škálují s napětím na vodě klidně až na 1,55 V (pokud to uchladíte), u jiného kusu se škálování zasekne na 1,3 V a vyšší napětí prostě nemá smysl, ani kdybyste se na hlavu postavili. Pokud procesor pořádně chladíte a dejme tomu i podchladíte nebo dokonce zmrazíte, bude škálovat o poznání lépe.

Teorie taktování procesoru – teploty

Taktování má vždy za následek vyšší teploty, i bez změny napětí. Zvýšíte-li frekvenci, zvýší se nepatrně i teploty procesoru. Na tento případ můžete narazit, pokud chcete využít potenciál pro zvednutí frekvence na stejném napětí, jaké je nastaveno pro defaultní takty. Pravděpodobně se vám podaří procesor o něco MHz přetaktovat, ale pro lepší výsledky a vyšší takty se zvýšení napětí nevyhnete. Pokud se tedy chcete do taktování CPU pustit, je potřeba zamyslet se nad výkonem svého chlazení. Pro účely taktování je nejvhodnější tzv. dospělá voda, tedy vodní okruh sestavený z pořádného radiátoru, výkonných vodních bloků a pumpy s expanzní nádobou o celkově nízké restrikci. Tyto požadavky splňují například předpřipravené sety od EKWB, jako je EK Water Blocks EK-KIT P360.

S AiO chladiči typu Kraken X62 či špičkovými vzduchovými chladiči Noctua typu NH-D15 se dá samozřejmě taktovat také, ale pořádnému vodnímu okruhu se nevyrovnají. Jelikož nás na Alze overclocking zajímá, testujeme výkony chlazení a konkrétně chladičů procesorů nejen na defaultu, ale i po přetaktování se solidně zvýšeným napětím.

Chlazení procesoru samotného je sice důležité, ale nesmíme zapomínat na dobré chlazení napájecí kaskády. Čím hůře bude napájecí kaskáda chlazena, tím méně efektivní bude a tím horší bude celý overclock CPU. Více si povíme za chvíli.

Pokud vás zajímá taktování Intel procesorů, s největší pravděpodobností se nevyhnete delidu s tekutým kovem. Jde ale pouze o záležitost moderních Intel CPU a proto si o ní řekneme více až v praktické části. AMD Ryzen procesory mají IHS k chipletu letované, takže delid není potřeba a ani víceméně není bezpečně proveditelný.

Teorie taktování procesoru – architektura

Rozdíly v taktování CPU dělá samozřejmě i architektura. Nejen, že se dvě rozdílné architektury taktují zcela rozlišně, i když s podobnými, výše uvedenými principy, ale hlavně mají jiné limity napětí a frekvencí a jinak škálují. Procesory Intel se například do doby, než přišla 2. generace Sandy Bridge, taktovaly pomocí BCLK (Base Clock) neboli pomocí základního taktu. S příchodem Sandy Bridge a dále se víceméně nechával BCLK na 100 MHz a zvedal se pouze násobič základního taktu. Do Sandy Bridge nebyl nejmenší problém pouštět i 1,55 V na vodě, pokud jste jej uchladili, a hlavně se díky 32nm výrobnímu procesoru chladil levou zadní. S příchodem Ivy Bridge 22nm se již chladilo o poznání hůř a klesla i rozumně-bezpečná hodnota napětí na vodě na cca 1,4 V. Krom toho Sandy Bridge CPU nádherně škálovaly a takové procesory typu i7-2600K až na výjimky fungovaly po přetaktování na 5 GHz. Tam také slavná éra 5 GHz skončila.

Ivy Bridge procesory již nezvládaly tak vysoké takty a průměrný takt při rozumném přetaktování se pohyboval kolem 4,3-4,4 GHz. S příchodem Haswell architektury se toho z pohledu maximálního rozumného napětí na 24/7/365 provoz moc nezměnilo, nicméně maximální frekvence se mírně navýšily, a to hlavně u Haswell Refresh. Modelové typy i7-4790K držely takt kolem 4,6-4,8 GHz v průměru a pokud jste měli fakt štěstí, sem tam se dalo narazit i na 5 GHz kus. Mezitím se ještě objevila architektura Broadwell, ale jak v tichosti na trh přišla, tak také odešla, a nebylo moc o co stát.

Zlom opět nastal s architekturou Skylake, která znamenala příslib vyšších taktů a s příchodem DDR4 také začala škálovat s výkonem operačních pamětí. Pokud pamatujete éru DDR3 Sandy Bridge - Broadwell, jistě si vzpomenete na obecné pravidlo, že operační paměti nemají vliv na výkon. Naopak od procesorů architektury Skylake přes Kaby Lake až po dnešní refreshe Coffee Lake dělají dobře přetaktované a odladěné operační paměti klidně i 30% rozdíl ve výkonu oproti defaultním hodnotám.

A když už jsme u operačních pamětí a architektury, jistě víte, že AMD Ryzen jsou nekompromisně závislé na operačních pamětech, jejich výkonu a správném odladění po stránce časování. Části, ze kterých je AMD Ryzen složen, mezi sebou komunikují pomocí sběrnice Infinity Fabric. Ta má takovou rychlost a latenci, jakou mají operační paměti. Ačkoliv je tento článek o taktování procesoru, je potřeba dbát na to, že pořádný overclocking CPU se bez taktování a odladění operačních pamětí RAM prostě neobejde a jedno bez druhého nemůže fungovat, respektive bude fungovat, ale hodně špatně. A právě proto bude tento článek rozdělen na dvě části - taktování procesorů Intel Core a AMD Ryzen.

Teorie taktování procesoru – zbytek sestavy

Pořádné chlazení vhodné pro overclocking je sice alfou, ale zbytek hardwaru omegou. A platí to hlavně pro základní desku a zdroj. Samozřejmě záleží i na operačních pamětech a v tomto smyslu jsou spíše na úrovni procesoru. Základní deska však hraje absolutní prim v tom, jak se vám podaří CPU ve finále přetaktovat. Pro většinu z vás to bude pravděpodobně novinka, ale v základních deskách, ať už mezi výrobci či jednotlivými modely, jsou ohromné rozdíly. Ty spočívají hlavně v návrhu základní desky samotné, kde je nejkritičtější částí ve smyslu taktování procesoru hlavně napájení neboli VRM.

Rozdíly mezi jednotlivými základními deskami bývají u stejného kusu procesoru i v řádech stovek MHz finálního taktu a stejně tak stovek milivoltů co do napětí na určitou frekvenci se stejným kusem CPU. V tomto případě jde, jak už sem zmínil, jednak o dostatečně nadimenzovanou napájecí kaskádu a její chlazení, druhak o správný návrh a kvalitu kontroly při výrobě. V neposlední řadě hraje roli i firmware, tedy BIOS desky a to, jak správně jsou naprogramovány regulátory napětí napájecí kaskády.

Platí tu jednoduché pravidlo, ale pozor, má své výjimky. Čím levnější je pořizovací cena základní desky, tím horší má výbavu nejen co do konektivity a designu, ale hlavně do napájení a záležitostí kolem něj. Čím slabší napájení základní deska má, tím více se napájecí kaskáda zahřívá, a tím méně efektivní a stabilní je dodávané napětí do procesoru. Nejdůležitější je ale samotný návrh a šikovné ruce a zkušenosti inženýra, který desku navrhl. Co naplat, že má deska s cenou až 20 000 Kč xx fází, když člověk, který ji navrhoval, neměl ty správné zkušenosti a nebo se na návrhu desky nepodíleli overclockeři se zkušenostmi v oboru.

Tak například legendární deska ASRock Z270M OC FORMULA drtila svého času všechny ostatní desky včetně ROG série od ASUSu nejen po stránce rekordů, ale logicky i nejmenšího potřebného napětí na daný takt se stejným kusem procesoru i o desítky milivoltů. Naopak při testování ASRock Z270 Extreme4 a ASUS Z270 STRIX-G byl rozdíl potřebného napětí 45 mV ve prospěch ASUS desky. Rozdíl dělalo hlavně to, že se na zmíněné Z270 MOCF vyřádil jeden ze světově nejlepších overclockerů Nick Shih. A věřte nebo ne, dodnes se tato legendární deska stará 2 generace stále používá pro lámání rekordů i s oficiálně nekompatibilními procesory Intel 9. generace.

Samozřejmě neméně záleží na napájecím zdroji. Pokud svou sestavu vybavíte levným zdrojem, který je vhodný tak maximálně pro office PC, nemůžete očekávat dobré zvlnění na 12V větvi a tudíž ani kvalitní a stabilní napětí, které je k úspěšnému přetaktování procesoru potřeba. Slabší a levnější zdroje také nemají dostatečně vyřešené chlazení komponent a při taktování vznikají výkyvy, které nekončí na zdroji, ale samozřejmě se projeví i na napájecí kaskádě základní desky. Dodávané napětí do taktovaného CPU tak není stabilní a spolehlivé.

Co se týče výběru základní desky, je potřeba myslet i na operační paměti. Respektive na to, jak dobře si základní deska poradí s taktováním a laděním časování. Platí jednoduché pravidlo, a to, že desky se dvěma DRAM sloty mají lepší OC DRAM potenciál než ty se čtyřmi. Proto se OC desky jako zmíněné ASUS ROG APEX, OC Formula od ASRocku nebo Dark od EVGA dělají pouze s dvěma sloty. Čtyři sloty jsou zbytečná zátěž a kazí OC potenciál celé sestavy. Mimochodem, všechny uvedené rozdíly v deskách až po tento platí i v kusovosti stejných modelů. Tady už jde ale spíše o okrajovou záležitost extrémního overclockingu, kde se hraje ve finále o pár desítek až stovku MHz.

Taktování procesoru: Praxe a strasti overclockerů

S aplikací teorie do praxe bývají někdy porodní bolesti, ale někdy to jde jak po másle. Tím nejdůležitějším je právě výběr vhodných komponent. Pozor, jedná se o trochu kontroverzní část tohoto článku. Hardwarová komunita, ať už jde o hráče, streamery, kreativce nebo overclockery, má mezi sebou velké rozdíly v preferencích značek.

Jak zvýšit výkon procesoru? Nejdůležitější je výběr těch správných komponent

Bez záměrného povyšování nad zmíněné skupiny jsou overclockeři ti, kteří logicky narazí na limit hardwaru jako první. To znamená, že díky kompetitivnímu overclockingu máme větší přehled a zkušenosti s tím, co hardware dokáže a jaké má problémy, než právě například hráči a let'splayeři. Čistě racionálně, pokud tedy vybíráte hardware a chcete taktovat, ptejte se raději overlockera, který má za sebou nějaké výsledky (možno ověřit na HWBOT.ORG). Ale pozor, jsme trochu šílenci a dnešní doba, která je postavená na marketingu, nutí lidi neříkat věci úplně tak, jak jsou.

Overclocking je drahé hobby, a tak když vám výrobce hardwaru pošle hi-end OC desku, máte dvě možnosti. Buďto budete tvrdit, že jde o to nejlepší, co jste kdy měli v ruce a kam se hrabe konkurence, a příště dostanete znovu, a nebo budete informovat veřejnost tak, abyste neměli výčitky svědomí, ale už pravděpodobně nikdy nic od daného výrobce neuvidíte. Toto je ale víceméně problém dnešní doby, který se netýká jen overclockerů, ale i youtuberů, influencerů, atd. Proto si jen pár z nás může dovolit říkat věci na rovinu.

Taktování procesoru: Maximální výkon vs. rozumná cesta

Na výše zmíněné se váže váš záměr. Pokud máte v plánu vymáčknout ze svého procesoru maximum, je potřeba zvolit vhodné komponenty. Ty ale něco stojí a pravděpodobně máte omezený budget, který nemůžete nebo nechcete překročit. Pokud je vaším záměrem co nejlepší poměr cena:výkon, není potřeba hardware z pohledu overclockingu tolik hrotit, ale stále je nutné vybírat ty správné komponenty. Pokud vás zajímá a chcete se věnovat benchmarkování a kompetitivnímu overclockingu, je to trochu jiná věc.

Doslovný příklad toho, o čemu mluvím. Nedávno jsem kamarádovi delidoval i7-8700K a poprosil mě, abych mu zjistil potenciál jeho procesoru. CPU u mě na ASUS Z390 ROG XI APEX běžel při 1,35 V na 5,2 GHz stabilně v benchmarku ASUS ROG REALBENCH a po zvednutí na 1,4 V zvládal i 5,3 GHz v Cinebench R20. Ve chvíli, kdy kamarád vložil CPU do své desky MSI Z270I GAMING PRO CARBON AC, nedržel procesor po přetaktování ani 5,0 GHz při 1,3+ V, což je enormní rozdíl v náročnosti na napětí. I přes to, že jde o hodně solidní kus, procesor s MSI deskou ani zdaleka nedosáhne svého OC potenciálu, ale z pohledu rozumné cesty a provozu sestavy si počítač i jeho majitel vystačí s taktem 4,9 GHz při 1,26 V na všech jádrech.

Jak taktovat procesor? – Intel Core vs. AMD Ryzen

Jak přetaktovat procesor Intel Core – OBSAH

1. Přetaktování procesorů Intel Core: Základy
2. Jak přetaktovat procesor Intel Core: Limity platformy
3. Jak přetaktovat procesor Intel Core: Postup

Přetaktování procesorů Intel Core: Základy

Taktování procesorů Intel Core je poměrně jednoduchá věc. Ve zkratce stačí zvednout násobič základní frekvence a odpovídajícím způsobem dle potřeby zvednout napětí. Násobič vždy násobí základní takt BCLK, který je defaultně 100 MHz. Takže výsledná frekvence je vždy krát nastavený násobič. 100 MHz BCLK při ×50 multiplier dává výsledný takt 5 000 MHz, neboli 5 GHz. U všech procesorů malé platformy 1151 je ideální vycházet z 1,35 V, kromě i9-9900K(f), kde lze se slušným chlazením v rozumné míře uchladit 1,25 V. U velkých platforem 2066 s chipsetem X299 je rozumné vycházet z cca 1,15 V, ale záleží, kolikajádrový procesor máte. Než se vůbec do taktování Intel procesorů pustíte, ať už jde o třetí generaci Ivy Bridge nebo osmou Coffee Lake, důrazně doporučuji zvážit delid s tekutým kovem. Zaručeně tak dosáhnete vyšších taktů díky většímu prostoru pro zvýšení napětí a lepšího škálování díky nižším teplotám.

Jak přetaktovat procesor Intel Core: Limity platformy

Obecné doporučení pro rozumné přetaktování procesoru na stálý provoz se týká hlavně napětí a teplot. Za předpokladu, že uchladíte 1,35 V do 85 °C, je dle mého názoru vše v pořádku. Po správně provedeném delidu s tekutým kovem a adekvátním chlazením by se jádra procesoru u i7-8700K měla držet do 80 °C, v lepším případě kolem 70-74 °C v průměru maximálních zaznamenaných teplot po dobu 1 hodiny ve stress testu ASUS RealBench.

i

Co to je vlastně delid procesoru?

Delid procesoru je doslova upgrade. Je o výměnu teplovodivé pasty mezi chipem procesoru a tepelným rozvaděčem (IHS) za tekutý kov s násobně lepší tepelnou vodivostí. Po správně udělaném delidu se může procesoru ulevit při zvýšeném napětí i o 25°C. Více informací naleznete v našem článku: Co je to delid procesoru? .

Maximální doporučené napětí na určitých vstupech pak naleznete v datasheetu výrobce. Reálné limity se samozřejmě odvíjejí od typu a síly chlazení. Zatímco s AiO a vzduchovými chladiči je rozumný limit kolem 1,35 V, s pořádným vodním okruhem se dá fungovat i o 100 mV více. Na tekutém dusíku se pak můžeme pohybovat i výrazně přes 1,7 V, pokud napětí škáluje s taktem, ale teploty se musí pohybovat okolo -196 °C.

Jak přetaktovat procesor Intel Core: Postup

Postupů při taktování Intel procesorů je spousta a obecně se doporučuje postupovat přidáváním frekvence po jedné jednotce násobiče a pár desítkách mV (+10 mV, +25 mV). Začínal jsem tak také, ale po letech zkušeností jsem toho názoru, že jde o ztrátu času a lze taktovat i mnohem rychleji.

Pro začátek je potřeba najít něco, čemu můžeme říkat odrazový můstek. Jde o frekvenci na určitém napětí, ze které budeme vycházet. Můj osobní postup u 8. - 9. generace Intel procesorů malé platformy 1151 je nastavení napětí na 1,35 V (kromě i9-9900K, tam doporučuji nastavit 1,25 V). Nabootovat do operačního systému (pokud se nepovede, rovnou snížit násobič o 2) a spustit benchmark Cinebench R15. Pokud benchmark dorenderuje obraz, zopakujte test ještě dvakrát. V UEFI (po restartu) nebo rovnou z operačního systému pomocí aplikace dodávané k desce, například AI Suite nebo TurboV Core, zvyšte násobič na všech jádrech o 1 a opakujte test Cinebench R15. Pokud test opět proběhne v pořádku, dejte tomu znovu ještě dvě kola.

V případě, že benchmark ani PC necrashne, opět zvedněte násobič. Pokud se tak stane a dostanete např. BSOD, nedojede celý render nebo benchmark hodí error, snižte násobič o 1. Opět projeďte nastavený overclock v Cinebench R15 a pokud bude třikrát po sobě přetakt držet, výsledná frekvence je odrazovým můstkem pro odladění nejnižšího možného napětí při perfektní stabilitě. Pokud ne, opět snižte násobič o 1 a opakujte.

Od této roviny snižujte napětí na jádrech (core voltage, někdy core/cache voltage) o 10 mV a opět zkoušejte Cinebench R15. Až se dostanete na tak nízké napětí, které způsobí BSOD nebo pád benchmarku, přidejte 30 mV a můžete zkusit stress test v ASUS Realbench. Cílem je dosáhnout alespoň 1 h nepřetržitého testování. Pokud benchmark zahlásí nestabilitu nebo se dostaví BSOD, přidejte dalších 10 mV a opakujte.

Nastavení napájecí kaskády VRM

Dobré desky stvořené pro účely taktování mívají dobrou automatiku, ale i přesto raději nastavuji možnosti napájení ručně. Takto je kaskáda nastavená na nejvyšší efektivitu a zároveň LLC level 8 drží téměř přesné napětí dle nastavené hodnoty.

Taktování operačních pamětí RAM u Intel Core 9. generace

X.M.P. profily většinou přicházejí s relativně volným časováním, které není příliš efektivní. Proto je potřeba si pohrát alespoň s primárním timingem ručně. Naštěstí pro běžné uživatele, kteří chtějí solidní přetakt procesoru, nejsou Intel procesory po stránce výkonu tak háklivé na kompletní časování jako AMD Ryzen, kde jde o kritickou záležitost.

Jak přetaktovat procesor AMD Ryzen – OBSAH

1. Přetaktování procesorů AMD Ryzen: Základy
2. Jak přetaktovat procesor AMD Ryzen: Limity platformy
3. Jak přetaktovat procesor AMD Ryzen: Postup

Přetaktování procesorů AMD Ryzen: Základy

Taktování AMD Ryzen funguje s novou generací už úplně jinak, než jsme byli zvyklí u předchozích generací nebo u konkurenčního Intelu. Důvodem je hlavně agresivní binning z výroby, takže procesory nemají téměř žádný OC prostor pro manuální taktování, jelikož jedou v defaultu na maximum. Co naopak jde pořádně taktovat a s čím si musíte vyhrát, je taktování pamětí nejen co do frekvence, ale i do časování. Pro overclockera jde patrně o dobrodružství a zábavu, ale pro obyčejné uživatele může jít o dosti nepříjemnou záležitost. Ve třetí části návodu si ukážeme, jak na to co možná nejvíc bezbolestně a efektivně.

AMD Ryzen 3000 lze taktovat z pohledu jader procesoru dvěma způsoby. Klasicky manuálně s pevně nastaveným taktem (to se příliš neosvedčilo), a skrze navýšení Precision Boost Overdrive frekvence o celých 200 MHz. Touto částí se nemá cenu moc zaobírat, jelikož manuální overclocking pro normální provoz téměř nikam nevede a navýšení PBO není zárukou navýšení taktu.

i

Dobré desky stvořené pro účely taktování CPU mívají dobrou automatiku, ale i přesto raději nastavuji možnosti napájení ručně. Takto je kaskáda nastavená na nejvyšší efektivitu a zároveň LLC level 8 drží téměř přesné napětí dle nastavené hodnoty.

Některé zdroje uvádějí, že PBO sice frekvencí uvedených ve specifikací procesorů dosahuje, ale pouze v řádu jednotek či desítek milisekund. Taková skutečnost se velmi špatně měří a zároveň není jisté, jaký přínos může boost frekvence takové povahy mít například proti přetaktovaným Intelům, které drží frekvenci nonstop.

Základem pro dobré fungování platformy jsou vysoké frekvence RAM s nízkým časováním při synchronizaci taktů MCLK:FCLK 1:1. Asynchronní nastavení frekvencí vede ke zhoršení latencí paměťového systému o cca 10 ns. Maximální takt RAM, kterého lze dosáhnout při 1:1, je 3800 MHz. Ve své recenzi na AMD Ryzen 3000 jsem testoval při nastavení RAM 3733 MHz a časování 14-16-14-28-1T, které se při testování osvědčilo jako nejefektivnější a zároveň není těžké vám ukázat, jak na to.

Jak přetaktovat procesor AMD Ryzen: Limity platformy

Jak už bylo řečeno, největším limitem celé platformy je to, že z hlediska jader jede Ryzen 3000 na svém maximu. Vyšší modely procesorů pak narážejí na limity specifikací i při defaultu a ani odemčení limitů žádný OC potenciál nepřidává. Jediné, co lze na AMD Ryzen víceméně taktovat, jsou právě paměti. Ty mají limit na 3 800 MHz, pokud je záměrem taktování efektivní OC pro normální a stálý provoz celé sestavy.

Jak přetaktovat procesor AMD Ryzen: Postup

Ačkoliv jsem už několikrát zmínil, že z pohledu taktování jader jede Ryzen 3000 na svém limitu, stejně stojí za to dát procesoru větší prostor pro případ, že byste měli štěstí na kus.

V první řadě je potřeba nastavit manuální režim taktování, viz Ai Overclock Tuner. Performance Enhance na Level 3 (OC) zajistí odemknutí všech potřebných limitů na maximum. Tím dáme PBO maximální možný prostor pro zvýšení frekvence. Zda toto funguje, lze ověřit v utilitce AMD Ryzen Master. Největší pozornost ale věnujte položkám Memory Frequency a FCLK Frequency. Ty se musí rovnat, přičemž Memory Frequency je uvedena efektivně, tudíž je reálný takt pamětí dělen dvěma.

Na druhém obrázku z UEFI jsem nastavil limit Precision Boost Overdrive na +200 MHz, což dovoluje procesoru v případě Ryzen 7 3700X boostovat až na 4,6 GHz z defaultního taktu ze specifikací, který je 4,4 GHz, pokud to tedy zvládne.

Taktování operační pamětí RAM u AMD Ryzen 3000

Ačkoliv jde o nejdůležitější část taktování celé AMD Ryzen platformy, je tato zaležitost svým způsobem celkem těžká a není moc uživatelsky příjemná. To nejhorší na taktování RAM je, že nestabilní nastavení pamětí dokáže celkem rychle nakopnout operační systém, což se neobejde bez čisté instalace. Z mého pohledu jde o největší minus celé AM4 platformy. Naštěstí ale existuje způsob, jak přetaktovat paměti co nejjednodušeji.

Než začnete vůbec paměti taktovat a ladit, doporučuji sáhnout po aplikaci DRAM Calculator for Ryzen, která vám po zadání generace Ryzen procesoru, druhu paměťových chipů a chipsetů základní desky skvěle vypočítá hodnoty s ohledem na frekvenci operačních pamětí, kterou chcete, nebo si můžete dovolit nastavit. Aplikaci můžete klidně zapnout a provést výpočet nastavení na jiném PC, než které právě taktujete, nebo si můžete uložit či vytisknout screenshot hodnot.

       

Zda nastavení klaplo, poznáte podle toho, jestli se základní deska vůbec prokouše přes POST proces - tedy zda něco uvidíte na svém monitoru. Pokud ano a dostanete se do operačního systému, je vhodné si ověřit, zda základní deska přijala to, co jste jí nastavili.

Zkontrolujte, jestli hodnoty timingů operačních pamětí sedí s hodnotami z DRAM Calculator for Ryzen. Pokud ano, je vše na dobré cestě a můžeme pokračovat k memtestu, pomocí kterého otestujeme, jak stabilní a efektivní overclock operačních pamětí máme.

V DRAM Calculator for Ryzen přepněte do záložky MEMBench a stiskněte fialové tlačíko RUN. Test chvíli trvá a pokud vám nevyhodí okno s chybovou hláškou, které zůstane na obrazovce, je vše v pořádku. Co se týče operačních pamětí, máte úspěšně přetaktováno a odladěno.

Taktování procesorů je přínosná a obecně vzato snadná věc, pokud už trochu víte, jak na to. Intel platforma nabízí daleko jednodušší a zábavnější overclocking a především ani není nutný pro dosažení slušného výkonu. To se bohužel nedá říci o AMD Ryzen, kde je pokročilé taktování DDR4 absolutně nezbytné a pro běžného uživatele může být nesnadnou překážkou.

Michal Mikle

Jsem overclocker a nadšený Bitcoiner. U počítačového hardwaru mne nevyužitý výkon nenechává chladným a pro své záliby leckdy sáhnu i po tekutém dusíku či po jiných extrémních metodách chlazení. Založil jsem službu pro optimalizaci Intel procesorů delid.cz, skládám PC na míru a baví mě téma soukromí a bezpečnosti. Mimo digitální svět se zajímám o permakulturu a další systémy nízké časové preference.