Velká Británie volá po razantní regulaci loot boxů (TÉMA)

Velké Británii s loot boxy došla trpělivost

• Téma: 24. 1. 2020 • Autor: Štěpán Lenk

Claire Murdoch, ředitelka britské organizace NHS (National Health Service – Národní zdravotnické služby; volně přeloženo), volá po definitivním zákazu loot boxů ve videohrách. Podle ní se totiž jedná o nekontrolovaný gambling, ke kterému mají volný přístup i děti. Výzkumy odhalily nespočet případů, kdy mladiství bez vědomí svých rodičů utratili za videoherní obsah nehorázné sumy, často sahající do výše tisíců britských liber.

Vzhledem k tomu, že loot boxy často obsahují ty největší videoherní tituly a série (Call of Duty, FIFA, NBA 2K, Overwatch a další), je tomuto potenciálnímu riziku vystaveno velké procento hráčské komunity nejrůznějších věkových kategorií. Zástupci Velké Británie tedy usoudili, že před tímto problémem již není možné zavírat oči a přicházejí s řešením, jak se s ožehavou situací vypořádat.

Herní vydavatelé rádi používají argument, že loot boxy, tedy virtuální krabice s náhodně generovaným obsahem, jež mohou hráčům za reálné peníze poskytnout výrazné výhody oproti ostatním, jsou „dobrovolné” či „nepovinné”. Už ale mlčí o tom, že své tituly často záměrně komplikují a uměle prodlužují klíčové herní mechanismy – aby tedy hráč něčeho ve hře dosáhl, musí hrát buď neúměrně dlouhou dobu, nebo… může sáhnout do peněženky a koupit si loot box, který hru možná usnadní a hraní bude zase zábava. A když to zrovna nevyjde, vždycky si může koupit další. A další…

Podle prohlášení NHS loot boxy ve své podstatě fungují na principu hazardu, který je navíc volně přístupný dětem a v extrémních případech může vést až k závislosti. A není to daleko od pravdy, videohry už dlouhá léta fungují v jakési šedé zóně a nikdo moc neví a neřeší (jak úřady, tak mnohdy i rodiče), o jaké manipulativní praktiky své tituly vydavatelé ve snaze vyždímat své hráče do posledního centu „obohatili”. Jediným orientačním ukazatelem „bezpečnosti” je momentálně takzvaný PEGI rating (v Evropě), tedy malé číslíčko na krabici určující věkovou přístupnost hry. Ten ale bere v potaz především násilí, vulgaritu a nahotu, přítomnost mikrotransakcí zatím nezohledňuje. Jinak by asi FIFA, tedy sportovní simulace, ve které lze utratit i tisíce korun výměnou za loot boxy slibující herní výhody, asi těžko získala přístupnost od 3 let a výše.

Claire Murdoch ve svém prohlášení tvrdí, že „žádná společnost by neměla vystavovat děti riziku závislosti tím, že jim umožní hazardem získávat digitální obsah těchto loot boxů. Žádná firma by neměla dětem prodávat hry s loot boxy založenými na principu náhody, takže ano, toto by mělo skončit.” Zároveň nabízí řešení celého problému shrnuté do několika klíčových bodů:

• Přísný zákaz prodeje videoher obsahujících loot boxy, které navádějí děti ke gamblingu
• Zavedení férových a realistických limitů zabraňujících lidem utrácet horentní sumy ve hrách
• Přehledné procentuální označení šance na získání konkrétních předmětu vyskytujících se v loot boxech
• Podpora osvěty rodičů v oblasti rizik utrácení ve videohrách

Loot boxům teče do boxů

Tyto podněty od NHS ovšem nepřišly jako blesk z čistého nebe, zpráva organizace Royal Society of Public Health z prosince minulého roku říká, že více než polovina mladých lidí věří, že hraní her s agresivně implementovanou monetizací může vést k problémům s hazardem, přičemž spojení videoher a gamblingu v této podobě vnímají jednoznačně negativně.

Ostatně o tom, že loot boxy v mnoha ohledech připomínají právě výherní automaty, ať už principem výhry založené primárně na náhodě nebo třeba jen vizuálně, není pochyb. Otevírání těchto boxů často doprovází líbivé efekty, triumfální hudba, barevné nápisy – prostě se dělá maximum proto, aby hráč po utracení svých peněz zažil pozitivní emoci, ačkoli třeba vůbec nezískal to, co chtěl. A teď si představte, jak toto divadlo musí vnímat malé dítě, pro které je slovo „peníze” pouze abstraktním dojmem a nedokáže si plně uvědomit reálné důsledky toho zdánlivě neškodného barevného představení na obrazovce.

Velká Británie ale není jedinou zemí, která volá po nějaké formě regulace a řešení tohoto problému. Krátce po skandálu spojeného se střílečkou Star Wars Battlefront 2 (vydavatel EA), kde hráči mohli za skutečné peníze získat očividné herní výhody oproti ostatním, si problému s agresivními mikrotransakcemi všimla široká veřejnost včetně mainstreamových médií, zástupci mnoha světových zemí pak pocítili nutnost jednat. To vyústilo v silné omezení loot boxů v Belgii a Holandsku, návrhy na podobné akce ale byly předloženy v USA, Austrálii, na Hawaji, v Jižní Koreji a v dalších 15 zemích (včetně České Republiky) sdružených pod hlavičkou mezinárodní Gamblingové komise.

A podle mého názoru je to jedině dobře. Mikrotransakce ve své podstatě mají ve videoherním průmyslu své místo, třeba u free to play her, kde jsou fakticky jediným zdrojem zisku pro vývojáře, kteří nechtějí své produkty zahltit reklamami. Praktiky loot boxů do her často prodávaných za plnou cenu ale prostě nepatří. Ziskuchtiví vydavatelé her (ne všichni, samozřejmě) plně využili faktu, že dlouhou dobu unikali pozornosti příslušných orgánů. A čím dříve se dostanou pod nějakou formu kontroly či regulace, která je požene k zodpovědnosti, tím lépe.

• Zdroje: NHS, RSPH, Kotaku, Polygon, PEGI, Responsible Gaming, PlayStation Lifestyle