World of Warcraft: Wrath of the Lich King (desková hra) (RECENZE) – Výprava na sever Azerothu

Obsah recenze World of Warcraft: Wrath of the Lich King

1. Chladivá kapitola z dějin Azerothu
2. Zastavte nemoci, tedy ehm nemrtvé
3. World of Warcraft: Wrath of the Lich King – Pravidla
4. Návrat do Azerothu se podařil
5. Recenze World of Warcraft: Wrath of the Lich King: závěrečné hodnocení

Chladivá kapitola z dějin Azerothu

Historie si vybírá spletité uličky, kterými se ubírá, což neplatí pouze pro dějiny lidského pokolení, ale také pro smyšlené světy. Své by o tom mohli vyprávět fanoušci světa World of Warcraft, protože jejich oblíbené univerzum se neustále vyvíjí. Aktuálně se o příběhové pozadí starají autoři románů, amatérští spisovatelé fan-fiction a samozřejmě také vývojáři přímo z domácího studia Blizzard, kteří pečují o nové zážitky ve stále populárním MMORPG World of Warcraft. V dnes recenzované deskové hře s podnázvem Wrath of the Lich King se ovšem nebudeme zabývat nejnovějšími událostmi (jako např. z expanze Shadowlands), ale zabrouzdáme zpět do historie.

Potkáme totiž Arthase Menethila, expaladina Stříbrné ruky, který se nechal svést na scestí, aby se jako Lich King postavil do čela armády Zhouby. Právě z něj se stane hlavní antagonista šířící po severních krajinách Northrendu strach a smrt, čemuž musíte se svou družinou největších hrdinů Azerothu zamezit. Jejich spolupráce je nezbytná, takže i přes občasné rozepře musí spojit své síly, aby invazi ghúlů a dalších hrozeb zastavili. To je v kostce základní zápletka kooperační deskovky World of Warcraft: Wrath of the Lich King využívající základní mechaniky stolní hry Pandemic tak, aby seděla azerothským reáliím.

Zastavte nemoci, tedy ehm nemrtvé

Hned ze startu musím uznat, že i když jsou některé principy z Pandemicu hodně zjednodušené či pozměněné, ve Wrath of the Lich King fungují velmi slušně. Navíc jsou vstřícné k novým hráčům a jejich transformace umožní lepší prožitek pro fanoušky světa World of Warcraft. Základem partie je nadále otáčení karet Zhouby určující objevování ghúlů po mapě Northrendu, což je ekvivalent šíření nemocí po mapě světa z titulu Pandemic (ostatně na tento systém jsou jeho tvůrci ze Z-Man Games právem hrdí). Neustále se vracející karty na horní část balíčku tak zvyšují nátlak v daných lokalitách, a tak musí hráči nebezpečí vymýtit, než jim přeroste přes hlavu.

Vedle potlačování nekromantské invaze hrdinové plní hlavní úkoly, aby se mohli postavit čelem samotnému Lich Kingovi v jeho pevnosti Icecrown Citadel. Zde se princip liší od základního Pandemicu, protože řešení questů (původně vyvíjení léku) sice stále záleží na kartách v ruce, ale zároveň se využívají kostky a vlastnosti hrdinů. Sedmička slavných postav Azerothu (Tirion Fordring, Lady Liadrin, Muradin Bronzebeard, Varian Wrynn, Thrall, Sylvanas Windrunner a Jaina Proudmoore) totiž vládne mocným silám, bez jejichž vhodné aplikace se neobejdete ani na nejnižších úrovních obtížnosti. Samotný koncept je v podstatě geniálně prostý, ale dokáže vás přikovat svou tísnivě napínavou atmosférou.

Systém Pandemicu je totiž založen na promyšlené spolupráci (kterou můžou spolehlivě rozsekat alfa hráči nutící ostatním pouze své myšlenky), překonávání překážek, krizový management a beze sporu také trošce štěstí. Samotné úkoly (tři na každý region) a hrdiny protočíte velmi rychle, takže by se mohlo zdát, že obsah krabice nevydrží deskofilům na moc dlouho. Jenže o znovuhratelnost se stará systém zvyšování obtížnosti, který klade čím dál těžší překážky, takže vás při vhodném dávkování zabaví World of Warcraft: Wrath of the Lich King na slušnou dobu. Ke každodennímu hraní však tento titul moc vhodný není, protože by se vám docela rychle okoukal.

World of Warcraft: Wrath of the Lich King – Pravidla

Pokud jste se již někdy zúčastnili tažení proti zákeřným chorobám v titulu Pandemic, stane se studování pravidel deskovky World of Warcraft: Wrath of the Lich King otázkou několika minut. Rozdíly velmi rychle vstřebáte a můžete se pustit do klání proti Arthasovi. Ani pandemičtí novici se však nemusí obávat sáhodlouhého študování manuálu. Do půl hodiny máte jasnou představu, jak mechaniky fungují a po první partii můžete česky psanou příručku v klidu odložit (o kompletní textovou lokalizaci se postaral distributor ADC Blackfire, ale kvůli licenci zůstaly v angličtině názvy lokací, postav a dalších reálií).

Pro nováčky bude zřejmě nejsložitější příprava balíčku hrdinských karet a rozmístění ghúlů po mapě. Předtím ovšem rozložíte plán, umístíte na své místo maketu Icecrown Citadel s její kartou závěrečného úkolu (ten je stále stejný) a náhodně si vyberete questy s kartami odměn. Nato přijde první klíčový moment – rozmístění nemrtvých příšer po plánu na základě postupně odhalovaných karet zhouby. Potom se připraví balíček hrdinských karet, do nichž se na základě zvolené obtížnosti přimíchají nepřátelské karty Příval nemrtvých a pomocné karty Pevností. Nakonec si každý vybere svou postavu, vezme si její desku a umístí figurku na plán.

V průběhu partie se jednotliví hráči střídají ve svých tazích, v jejichž rámci mohou zahrát čtyři akce (pohyb, boj pomocí kostek, plnění úkolu, odpočinek k doplnění životů a letecká přeprava do pevnosti) a řadu volných akcí podle vlastností hrdiny a jeho hrdinských karet (jejich odhazování ovšem komplikuje rychlejší plnění questů, takže je třeba užívání karet dobře promyslet). Po odehrání všech akcí jedné postavy následuje dobrání dvou hrdinských karet (do maximálního počtu sedmi), vyvolání ghúlů dle karet zhouby a vyvolání Hrozby, což znamená posun příslušné figurky k nejbližšímu hrdinovi.

Veteráni Pandemicu zaznamenají několik výrazných změn vedoucích ke zjednodušení některých pravidel a k akčnějšímu pojetí (kostkové souboje), ale principiálně budou jako doma. Po splnění hlavních questů vyzvou na závěrečný souboj samotného Arthase v jeho pevnosti. To je jediný způsob, jak partii vítězně zdolat. Naopak všichni kolektivně prohrávají, když se žeton zoufalství dostane na své poslední pole. O vašem výsledku se rozhodne přibližně do hodiny herního času (pokud neprohrajete dříve), takže můžete své štěstí proti Lich Kingovi vyzkoušet i několikrát za odpoledne.

Návrat do Azerothu se podařil

Podobně jako jsem chválil práci s licencí u Marvel Splendor, budu pozitivně hodnotit také World of Warcraft: Wrath of the Lich King. Autorům Alexandarovi Ortloffovi, Justinu Kemppainenovi a Michaelovi Sanfilippovi se podařilo naroubovat populární univerzum na principy oblíbené deskovky Pandemic, ale zároveň zachovali akční ráz tohoto světa. Díky tomu může nabídnout trochu jinou výzvu fanouškům původní stolní hry, ale také přilákat i nové hráče z řad milovníků digitálního Azerothu, především díky licencované grafice a figurkám (hlavně hrdinů a Arthase, protože ghúlové jsou opravdu prťaví).

Celkové hodnocení hratelnosti se musí blížit samotnému Pandemicu, takže jej ocení především příznivci kooperačního hraní, kteří mezi sebou nemají zarytého „diktátora“. Wrath of the Lich King funguje v jakémkoliv počtu hráčů, jen u většího počtu je nutné počítat s prostoji mezi tahy. Stejně jako předlohu si užijí pandemické WoWko hlavně začínající a občasní hráči, pro zkušené harcovníky ovšem může jít o příjemný a oddechový titul, u níž zapojí své taktické myšlení, hlavně na vyšší obtížnosti.

Za poskytnutí recenzní kopie deskovky World of Warcraft: Wrath of the Lich King děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze World of Warcraft: Wrath of the Lich King : závěrečné hodnocení

World of Warcraft: Wrath of the Lich King

Deskové hry

World of Warcraft: Wrath of the Lich King patří mezi přístupné deskové hry, které spojují principy jiného úspěšného titulu (Pandemic) a oblíbeného univerza (World of Warcraft). Provedené změny osloví fanoušky obou stran a nabídnou jim přístupný, svižný a napínavý kooperativní zážitek.

Klady

• Snadno pochopitelná pravidla
• Fungující principy Pandemicu
• Možnost výběru obtížnosti
• Povedený kooperativní zážitek
• Akčnější pojetí hrdinů
• Dobře uchopená licence

Zápory

• Nebezpečí alfa hráče
• Při častém hraní zevšední

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.