Děti vyzkoušely: Hladoví hrošíci Hasbro
Ač se s oblibou říká "Jedno dítě, žádné dítě!", já se poslední dobou přikláním k "Dvě děti, žádné dítě!" – pětiletá Barborka a dvouletý Honzík jsou velcí parťáci a když se zejména v době podzimu a zimy stane, že spolu tráví celé dny, opravdu si vyhrají. Honzík k sestřičce vzhlíží, ta jim vymýšlí témata her, dává mu role a umí ho nadchnout pro kdejakou blbost, což on miluje.
Hra na pejska, kdy Honzík cupitá po čtyřech a Baru ho venčí, jim vydrží i hodinu. Ale tak, jak jim jde společné hraní, umí spolu i dost zlobit. A to měli teď nedávno den... Od oběda jsem odpočítávala minuty do večerního koupání a nemohla se dočkat, až je uspím a zaklapnu dveře dětského pokoje. Když odpoledne přivezl kurýr zásilku s hračkami, rovnou jsem nasadila přísný výraz, že hračky dostávají jen hodné děti a hodlala jsem být nekompromisní.
Seznámení s Hladovými hrošíky
Vydrželo mi to pár minut, Honzík spustil sirénu, Barunka zkoušela psí oči a slibovala, že už bude navěky hodná. Neměla jsem sílu odporovat, takže jsem z krabice vytáhla Hladové hrošíky. Složila jsem jim hračku a názorně předvedla při jedné hře, jak by to asi zhruba mělo vypadat. Pak mě děti vyhodily z pokoje. Hodinu jsem o nich nevěděla. Hrály a hrály. Smály se u toho, Barunka počítala kuličky a dávala hrošíkům jména. Honzík všem říkal familiérně Gogo, tak on nazývá hlavně draky, ale neumí moc jiných slabik a hroch nemá do draka až tak daleko. Hroši můžou být rádi, že nejsou "pipi".
Jak hrát Hladové hrošíky?
Hra je neuvěřitelně chytla. Není znát, že by měla Barborka věkovou převahu, Honzíkovi hrošíci si taky pěkných pár kuliček zbaští a jsou rovnocennými soupeři. Princip je v tom, že okolo arény s kuličkami jsou naskládaní čtyři hroši a mají hlad. Touží sníst co nejvíc kuliček. Dítě (nebo i dospělý) mačká páčku u ocasu, tím otvírá hroší tlamu a hroch může chňapat po kuličkách. Plošina se malinko kýve, takže kuličky se různě přelévají. Když jsou všechny kuličky snědené, můžete vidět v jednotlivých drahách, kolik které zvíře ukořistilo a kdo tedy vyhrál.
Děti trénují motoriku a když hrají ve dvou jako Baru s Jeníkem, musí pracovat stejně pravou i levou rukou, protože obstarávají dvě zvířata. Učí se počítat, můžou si opakovat barvy – Honzík si umanul, že jedna žlutá kulička, která se objevuje mezi červenými, je jeho, a nekompromisně trvá na tom, že patří do jeho drah – takže huráááá, pozná žlutou. Je zajímavé sledovat, jakou taktiku kdo nasadí. Barunka spíše do páčky mydlí a klade důraz na rychlost. Jeník je rozvážnější (bacha na výraz pomalejší, je nepřesný a urážlivý :-D) a na kuličky číhá.
Někdy mi dovolí se připojit a já přemlouvám Honzíka, že za něj vezmu jednoho hrošíka, ať má možnost se dobře soustředit a třeba mačkat páčku oběma rukama. Nechce, je urputný a bojovný a... mně se to líbí. :-D Navíc je to ideální hra pro děti starší 4 let, takže jsem na něj i pyšná, jak ho hra baví a jak mu to jde.
Proč si pořídit hru Hladoví hrošíci?
Nejvíc na hře oceňuji, že je zajímavá a originální a zároveň zabavila dvě děti různého věku na dlouhou dobu, dokonce se k ní opakovaně vrací. Vzali jsme hru i na hory, dobře se převáží. V recenzích uživatelé občas zmínili hlučnost hry a to musím nesouhlasit. Od dětí nečekám, že si budou tiše číst v koutě Káju Maříka. Ale nemám ráda, když je hra zbytečně hlučná. Hrošíci mě nijak nerušili. Barunka navíc zajásala, jen jsem hru vybalila "Jéééééé, podobnou hru hrála i Doktorka Plyšáková!" - ano ano, pozor na to, aby se hroch nepřejedl, jako se to stalo krokodýlovi v oblíbeném kresleném seriálu.
