Válečná anabáze kapitána Helmuta Nowaka, během níž prošel všemi významnými bojišti východní fronty, skončila u Berlína. Pokus prorazit se zbytky jednotky do amerického zajetí nevyšel, poslední válečný úkol ho zavedl do obklíčení, v němž se musel vzdát příslušníkům Rudé armády.
Německé vojáky čekala v zajetí nelítostná prověrka charakterů. Političtí pracovníci, z velké části němečtí komunističtí emigranti, je seznámili se zločiny, kterých se Třetí říše za války dopouštěla, a pokusili se je získat vlastní propagandou beztřídní společnosti, v níž "vládnou pracující". Všichni se však postupem času přesvědčili, že skutečnost je naprosto jiná: stejně jako Hitlerovo Německo byl i Sovětský svaz policejním státem, v němž si samozvaná menšina podrobila bezprávné nestraníky, kterým vnutila postavení novodobých nevolníků. Strádání, jemuž byli němečtí vojáci vystaveni - neustálý tlak propagandy, nedostatek jídla a zdravotní péče, epidemie, těžké pracovní a přírodní podmínky - bylo možné překonat jen vzájemnou solidaritou, při níž padaly stavovské a národnostní přehrady mezi důstojníky a mužstvem, i mezi zajatci a pracujícími Rusy, kteří se fakticky ocitli v postavení zajatců ve vlastní zemi.
Ne všichni tento tlak vydrželi, někteří se pokusili vylepšit vlastní situaci na úkor ostatních, jiní se uzavřeli do světa fantazie, kam tvrdá skutečnost neměla přístup, a několik dalších vyřešilo své potíže sebevraždou. Většina však našla pevnou oporu v kamarádství a v naději, že jednoho dne všechna utrpení skončí a zajatci se vrátí do vlasti, kde se přičiní o vybudování lepšího a spravedlivějšího světa.