Česká literatura

* 9. května 1955, Kladno

PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. je český historik, publicista a autor historických detektivních příběhů. Za literární činnost získal v roce 1987 Cenu literárního fondu, roku 2005 byl oceněn Zlatou stuhu v kategorii Literatura faktu a populárně naučná literatura pro mládež a v letech 2006 a 2007 obdržel také Cenu čtenářů nakladatelství MOBA.

Roku 1979 úspěšně zakončil studium historie a národopisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté se několik let věnoval vědecké práci v Československé akademii věd, kde spolupracoval s Ústavem pro etnografii a folkloristiku. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea a od 90. let začal společně se svou ženou podnikat v oblasti výroby kopií historického skla.

Oblibu k psaní získal už v mládí, nyní je autorem více než 50 vědeckých studií, mnoha historických románů pro dospělé a několika populárních a oceňovaných knížek pro děti a mládež. Je také ve spolupráci s Českým rozhlasem, kde pravidelně vystupuje a představuje posluchačům zajímavé události z českých dějin a života lidí ve středověku.

Své čtenáře si v současnosti získal zejména historickou ságou z doby vlády Přemyslovců: Přemyslovská epopej I - Velký král Přemysl I. Otakar, Přemyslovská epopej II - Jednooký král Václav I.,Přemyslovská epopej III - Král rytíř Přemysl II. Otakar a Přemyslovská epopej IV. - Král básník Václav II. Velmi populární jsou také cykly historických detektivek z dávných časů minulých (Hříšní lidé Království českého, 1995), dále napínavé prózy z 16. století (Letopisy královské komory I –VIII, 2006–2013) a od roku 2002 pravidelně vychází čtenářsky poutavý cyklus s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu z doby vlády krále Přemysla Otakara II.

(* 9. ledna 1890, Malé Svatoňovice - 25. prosince 1938, Praha)

Karel Čapek byl jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů. Kromě toho je znám také jako novinář, filosof, překladatel a amatérský fotograf. Narodil se do rodiny lékaře a byl nejmladším ze tří dětí. Jeho bratrem byl Josef Čapek, malíř a spisovatel. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně a v roce 1915 získal doktorát na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Kvůli své nemoci nebyl odveden do armády, nemusel tedy bojovat v první světové válce.

Po studiu působil krátce jako vychovatel a učitel, krátce na to však přešel k novinařině. Jako redaktor působil například v Lidových novinách, poté byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a 8 let působil jako předseda Československého PEN klubu.

Karel Čapek rád cestoval a zajímal se o dění kolem sebe. V jeho obsáhlém díle se odráží jeho inteligence a sečtělost. Varoval před fašismem a rasismem a vyjádřil také obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem. Jeho úvahy a odkazy jsou aktuální dodnes. Ve svém díle využíval bohaté slovní zásoby, neobvyklých slov a rozvitých souvětí. Karel Čapek zemřel na zápal plic, pohřben je na vyšehradském hřbitově v Praze.

Výčet jeho rozsáhlého díla zahrnuje například fejetonový román Továrna na absolutno (1922), román Krakatit (1922), povídky s detektivní tematikou Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (1929), volnou trilogii s filosofickými myšlenkami Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (1933-1934) nebo protifašistický román s využitím alegorie Válka s mloky (1936).

Čapek je dále autorem vědeckofantastického dramatu R.U.R (1920), v němž poprvé zazní slovo robot, alegorie Ze života hmyzu (1921), divadelní hry Věc Makropulos (1922) nebo protidiktátorských dramat Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Z jeho pera pochází také cestopisy (Italské listy, Anglické listy), pohádky pro děti (Dášeňka čili život štěněte, 1933), překlady nebo politické texty (Hovory s T.G. Masarykem, 1928–1935). V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film Člověk proti zkáze pojednávající o posledních letech života Karla Čapka.

Dílo Karla Čapka si můžete vychutnat i prostřednictvím audioknih, například:
Válka s mloky
Bílá nemoc
Dášenka čili život štěněte
Hordubal
R.U.R.
Hovory s T. G. Masarykem
Krakatit
Věc Makropulos

Další audioknihy Karla Čapka.

(* 31. března 1962, Praha)

Michal Viewegh je českým spisovatelem, scénáristou a publicistou. Proslavil se zejména jako autor společenských románů a parodických próz. Je také držitelem prestižní Ceny Jiřího Ortena z roku 1993.

Jeho otec byl inženýrem chemie, matka právničkou. Po absolvování gymnázia v Benešově (1980) dva roky studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, načež studium přerušil a chvíli pracoval jako noční hlídač v podniku Chemapol Praha, příležitostně i jako průvodčí vlaku a stavební figurant. Poté se do školy vrátil a v roce 1988 dokončil studia češtiny a pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Stal se učitelem na základní škole na Zbraslavi, redaktorem nakladatelství Český spisovatel a od roku 1995 spisovatelem z povolání.

Od 80. let přispíval do Mladé fronty, Mladého světa, psal také do časopisu Playboy, Literárních a Lidových novin. Proslavil se rovněž jako autor literárních předloh a scénářů k známým a divácky úspěšným filmům, jako jsou Výchova dívek v Čechách (1996), Báječná léta pod psa (1997), Román pro ženy (2005), Účastnici zájezdu (2006), Nestyda (2008), Svatá čtveřice (2012) a jiné.

(* 1982, Československo)

Petra Soukupová je českou spisovatelkou, scénáristkou a dramaturgyní. Na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze úspěšně absolvovala obor Scenáristika a dramaturgie. Poté se stala scenáristkou divácky populárního sitcomu Comeback (2008–2010) a od roku 2011 působí jako dramaturgyně v seriálu Ulice.

Do literatury vstoupila první knihou s názvem K moři (2007), za niž obdržela Cenu Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty. Dalším úspěšným počinem se stal triptych rozsáhlých povídek Zmizet (2009), který byl následně oceněn prestižní Magnesií Literou za rok 2010. K povídce Na krátko vytvořila také úspěšný scénář, který získal Cenu Sazky za nerealizovaný scénář.

Na pultech českých knihkupectví se dále objevil titul Marta v roce vetřelce (2011) a také první próza určená mladším čtenářům - Bertík a čmuchadlo (2014). Na konci března 2015 se připravuje vydání dalšího románu s názvem Pod sněhem.

(* 28. března 1914, Brno – 3. února 1997, Praha)

Bohumil Hrabal byl významným českým prozaikem, jehož tvorba spadá především do druhé poloviny 20. století. Za své knihy získal mnoho národních i mezinárodních prestižních ocenění. Jeho dílo je hojně překládáno do cizích jazyků, ale mělo také zásadní vliv na rozvoj české prózy.

Knihy se rovněž staly inspirací pro úspěšná filmová zpracování, vznikl tak například kultovní snímek Jiřího Menzela - Ostře sledované vlaky (1964), který získal Oscara za cizojazyčný film. Dále byl natočen film Skřivánci na niti (1969), Postřižiny (1976), Slavnosti sněženek (1978) či například tragikomedie Obsluhoval jsem anglického krále (2006).

Do literatury vstoupil jako básník koncem 30. let, postupně však přeorientoval svou tvorbu směrem k próze a zejména v 60. letech se stal jednou z nejvýraznějších osobností. Hrabalovy příběhy se vyznačují značnou různorodostí, experimenty a proměnlivostí. Ocitají se často na pomezí mezi realitou a imaginací, groteskou a skepsí. Hrabal často čerpal ze svého života a vyprávění strýce Pepina.

První realistickou prózou bez interpunkce se stala povídka Jarmilka, která byla napsaná už v roce 1952, ale vydání se dočkala až roku 1992.  Hrabal debutoval rokem 1956 textem s názvem Hovory lidí, dále byl vydán povídkový soubor Perlička na dně (1963). Jednou jedinou větou napsal experimentální text Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964). Je rovněž autorem tragikomické novely zasazené do okupačního období – Ostře sledované vlaky (1965) a několika velmi ceněných vzpomínkových próz – Postřižiny (1976), Svatby v domě (1987), Slavnosti sněženek (1978).

Životní dráhu číšníka a hoteliéra zachytil v pikareskním románu Obsluhoval jsem anglického krále (1980). Příběh starého samotáře, dělníka ve sběrně papírů, vystihl v meditativní prózy Příliš hlučná samota (1980). Napsal také meditativní esejistickou novelu Něžný Barbar (1981) o přátelství bohémů Vladimíra Boudníka, spisovatele Bohumila Hrabala a filozofa Egona Bondyho.

Evžen Boček, povoláním kastelán na zámku v Miloticích, je současný český autor humoristické prózy. Ve svých knihách často tématizuje šlechtu a prostředí českých zámků. Zdrojem humoru bývají generační, sociální i kulturní rozdíly a prokreslení aristokratičtí hrdinové.

Debutoval Deníkem kastelána (1999), při jehož tvorbě se inspiroval vlastními profesními zážitky. Příběh vypráví o hrdinovi, který opouští velkoměsto a odjíždí na poklidný venkov, aby zachránil svou rodinu a našel smysl života.

Za román Poslední aristokratka získal ocenění Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012. Hlavní postavou je potomek šlechtického rodu, František Antonín hrabě Kostka z Kostky, který žije v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se vrací do Čech, kde zdědí zámek i jeho personál. A právě zde se rozjíždí série nečekaných komických situací a hlášek, které pobavily nejednoho čtenáře. Kniha je pokračováním čtenářsky úspěšného románu Aristokratka ve varu, kde se rovněž setkáváme se šlechtičnou Marií Kostkovou z Kostky i s bláznivými zaměstnanci „nejchudšího“ zámku v Čechách.

(* 13. ledna 1972 Hranice)

Miroslav Žamboch je současný český autor, který se věnuje převážně fantasy literatuře a science fiction.

,,Miluji příběhy. Existují dobré a špatné příběhy, žádné jiné dělení není podstatné.“

Jeho prozaickou prvotinou je povídka Zpověď válečníka (1995), s níž vyhrál v soutěži O nejlepší fantasy, a se kterou okamžitě získal přízeň českých čtenářů. Povídka je inspirovaná jednou z písní skupiny Lucie.

Napsal také několik rozsáhlých knižních sérií, jako je například Líheň, Koniáš, Bakly - Bez slitování, Agent John Francis Kovář (Prokletí legendy: Dámská hra) či Agent X-Hawk 01. Často se jedná o napínavé romány, novely a povídkové cykly, ve kterých vystupují známí hrdinové, ale objevují se i nové postavy a charaktery. Narazit můžete také na upíry, vlkodlaky, čaroděje, ale i tajné agenty a nemilosrdné zabijáky. Ponořte se do příběhů plných napětí, akce, nečekaných momentů, tajemství a zbraní.

(* 27. května 1971, Praha)

Vilma Kadlečková je přední česká autorka scifi a fantasy próz, příznivkyně československého fandomu a spoluautorkou hry Dračí doupě. Pracovala také jako redaktorka v nakladatelství Harlequin a z domova vykonává pozici překladatelky. Za své literární dílo obdržela několik ocenění, jako je například cena O nejlepší fantasy, O stříbřitělesklý halmochron, Huňáč zelený, Cena Karla Čapka aj.

Od 90. let se věnovala scifi sérii Legendy o Argenitu, která zavádí čtenáře do budoucí historie vesmíru, kde se vyskytuje unikátní nerost s psychotronickými schopnostmi – Argenit. Po tomto cyklu se autorka na nějakou dobu odmlčela a s vydáváním opět začala až od roku 2007.

V současnosti vychází nová scifi pentalogie s názvem Mycelium. První díl, Mycelium I: Jantarové oči (2013), mapuje nový svět na planetě Össe, kde se začalo využívat tamní myceliální technologie. Dále vyšlo čtenářsky úspěšné pokračování Mycelium II: Led pod kůží (2013), Mycelium III: Pád do temnot (2014) a Mycelium IV: Vidění (2014).

(* 28. března 1936, Praha)

Zdeněk Svěrák je přední český dramatik, scénárista, herec a autor písňových textů. Napsal také několik knížek pro děti a humorných povídek pro dospělé.

Po studiích na Vysoké škole pedagogické se věnoval práci v Československém rozhlase, kde vznikla postava Járy Cimrmana a kde také poprvé potkal Jaroslava Uhlíře, se kterým dodnes spolupracuje.

V roce 1967 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, pro které Svěrák napsal první hru s názvem Akt, a poté vytvořil autorskou dvojici s Ladislavem Smoljakem. Kromě her, sepsali také několik filmových scénářů, například pro filmy Vrchní, prchni!, Tři veteráni a jiné. V některých filmových snímcích se také objevovali jako herci.

V 80. letech Svěrák spolupracoval s režisérem Vítem Olmerem. Na začátku 90. let pak vytvářel scénáře pro svého syna, režiséra Jana Svěráka. Vznikly tak velmi známé a populární snímky jako Obecná škola, Tmavomodrý svět, Vratné láhve či slavný film Kolja, který kromě dalších ocenění získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film roku 1996.

Vedle scénářů je autorem textů mnoha oblíbených a proslulých písní, v nichž také zpívá. Oceňovaná je i jeho tvorba pro děti a mládež. Napsal několik pohádek a podílel se na vzniku večerníčku Radovany a radovánky. Pro dospělé sepsal několik knih drobné prózy s názvy Povídky (2009), Nové povídky (2012) a Po strništi bos (2014), které jsou plné jemného a inteligentního humoru.

(* 1981, Bruntál)

František Kotleta je současný český spisovatel a představitel sci-fi literatury. O jeho skutečné existenci se však vedou nejrůznější teorie a spory. Kotletův autorský styl je velmi podobný tvorbě Jiřího Kulhánka, ke kterému bývá často přirovnáván.

Své čtenáře si získal trilogií s názvem Bratrstvo krve o upírovi Janu Bezzemkovi. Ten musí čelit invazi z vesmíru a postavit se Kartanům, kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit.

Příznivce kontroverzní fantastiky zaujme také dvojdílným románem Perunova krev 1 a Perunova krev 2. Knihy jsou plné napětí, zbraní, kontaktních soubojů a nechybí v nich ani erotika a vytí vlkodlaků.

* 31. října 1980, Brno

Kateřina Tučková je současnou autorkou prózy, odborných statí a rovněž nezávislou kurátorkou. Byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého a obdržela čtenářskou cenu Magnesia Litera za rok 2010.

Vystudovala dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, momentálně působí jako doktorandka Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2004 založila projekt s názvem ARSkontakt, jehož účelem je podpora mladých a začínajících malířů.

Jako spisovatelka poprvé vystoupila na veřejnost s novelou Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006). Velký ohlas čtenářů i kritiky však získal až její román o odsunu Němců s názvem Vyhnání Gerty Schnirch (2009), ve kterém se inspirovala hospodářským životem a poklidnou jihomoravskou krajinou, již znala ze svého dětství.

Zatím poslední vydanou knihou je román Žítkovské bohyně (2012), v němž se znova obrací k české historii a přibližuje příběh dávných žítkovských léčitelek s mimořádnými schopnostmi.

(* 21. března 1955, Praha)

Halina Pawlowská je česká spisovatelka, publicistka, moderátorka, scenáristka a také vydavatelka. Má dvě děti, vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi, později se věnovala novinám a publicistice.

Veřejností je známa mimo jiné jako moderátorka televizních pořadů z 90. let Zanzibar a V žitě (později Žito). Celkem 7 let vedla společenský týdeník Story a poté založila vlastní časopis Šťastný Jim. Napsala též několik filmových scénářů, které byly posléze zfilmovány (Vrať se do hrobu!, Díky za každé nové ráno – v obou zmíněných filmech se objevila v malých rolích).

V roce 1994 obdržela Českého lva právě za scénář k filmu Díky za každé nové ráno a poté dvakrát po sobě získala televizní ocenění TýTý Pořad roku za Banánové rybičky vysílané Českou televizí. Populární pořad o tom, jak přežít různé životní situace, si můžete vychutnat i v knižním vydání (Banánové rybičky, Banánové chybičky - pokračování).

Od Haliny Pawlowské si můžete přečíst například knihy Díky za každé nové ráno (1994), Ať zešílí láskou (1995), Jak být šťastný (1996), Hroši nepláčou (1996), Záhada žlutých žabek (2005). Z novější tvorby pak Velká žena z východu (2011), Strašná nádhera (2012).

(* 11. 9. 1967, České Budějovice)

Jiří Hájíček je český básník a prozaik. Nejprve psal poezii, koncem 80. let vystoupil v pořadu Mirka Kováříka a od konce 90. let se věnoval pouze realistické próze, kterou situoval spíše na venkov, konkrétně do jihočeského prostředí.

Jeho prvním literárním vstupem byla sbírka povídek s názvem Snídaně na refýži (1998). V roce 2001 vyšel román Zloději zelených koní a o rok později románový titul Dobrodruzi hlavního proudu. K povídkám se pak na čas vrátil, když v roce 2004 vydal soubor dvanácti kratších próz, který nesl název Dřevěný nůž.

O historickou reflexi českých dějin se pokusil v románu Selský baroko (2005), za který obdržel prestižní cenu Magnesia Litera za prózu. Knihou roku se stal román Rybí krev (2012) oceněný rovněž Magnesii Literou. Román čtenáře zavede na jihočeský venkov, tentokrát však do období na přelomu 80. a 90. let 20. století.

Zatím poslední vydanou knihou je soubor sedmnácti povídek, které vznikaly v rozpětí let 1995—2014 a nesou název Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014). Dějištěm je opět jihočeské venkovské prostředí. Hrdiny se stávají tamní obyvatelé, spjatí s místní tradicí a přírodou.

(* 9. ledna 1966, Brno)

Martina Formanová je manželkou oscarového režiséra Miloše Formana a také úspěšnou českou scenáristkou a spisovatelkou. S Milošem Formanem se seznámila v rámci konzultace své diplomové práce. Chvíli se živila rovněž jako modelka a udržovala partnerský vztah se zpěvákem Karlem Gottem.

Svůj první román s názvem Skladatelka voňavého prádla vydala v roce 2002. Inspirovala se především svým životem a muži, kteří do něj vstoupili. Příběh je otevřenou zpovědí plnou humoru, sebeironie a nadhledu. Kniha se ihned stala bestsellerem.

V roce 2009 vychází román Ten Sen, který je opět strhujícím příběhem s autobiografickými prvky, v němž je autenticky popsána strmá cesta autorky za životním snem. Úspěšným románem se stala kniha Nevěra po americku (2011), která přibližuje dramatický milostný vztah dvou manželských párů z New Yorku.

Po deseti letech od vydání knižní prvotiny Skladatelka voňavého prádla se na pultech knihkupectví objevilo volné pokračování s názvem Snědla dětem sladkosti (2012). Martina Formanová se zde opět věnuje společenské a milostné tematice a popisuje svůj každodenní život v cizí zemi. V roce 2014 se pak autorka pokusila zaznamenat životní příběh české modelky a herečky Pavlíny Pořízkové v knize Případ Pavlína.

(* 13. 3. 1971, Praha)

Štěpán Kopřiva je český scénárista, režisér a autor komiksových libret, které jsou žánrově na pomezí mezi fantasy, hororem a thrillerem.

Po úspěšném ukončení studií na Střední škole polygrafické v Praze napsal několik drobných próz a románů. Za povídku Dutý plamen obdržel v roce 1996 cenu Karla Čapka. Dále napsal několik filmových scénářů, jako například pro filmy Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard i pro český televizní seriál Místo nahoře. Je jedním ze spoluzakladatelů populárního komiksového časopisu a nakladatelství CREW, které se specializuje především na tvorbu pro dospělé.

Audio vydavatelství Walker & Volf s.r.o. vydalo 24. června 2014 jedno z nejbrutálnějších děl české fantastiky, dnes již kultovní horor Asfalt (2009) od mága české hororové literární scény Štěpána Kopřivy. Brutálně-satirický horor ASFALT byl nejprve vydán jako rozsáhlý román, pro velkou popularitu se však dočkal mluveného zpracování a byl rozdělen na dvě audioknihy -  Asfalt I. Poslední tři týdny a Asfalt II. Efektivní brutalita.

V roce 2014 vyšel také krvelačný román s názvem Aktivní kovy, který vypráví příběh bývalého superzabijáka galaktické armády.

(* 4. října 1967, Sokolov)

Miloš Urban je přední český spisovatel, redaktor a překladatel. Napsal několik úspěšných románů, novel a povídek, které byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Je známý také jako autor divadelních her.

Po studiích na Filosofické fakultě UK v Praze se věnoval práci redaktora v nakladatelství Mladá fronta a od roku 2001 byl zaměstnán jako šéfredaktor v nakladatelství Argo. V jeho prózách se odráží prvky anglického literárního stylu, sám studoval angličtinu a několik let pobýval ve Spojeném království.

V roce 2001 získal za ,,zelený román“ Hastrman cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu roku v kategorii próza. Na předchozí literární úspěch pak navázal o rok později politickou publikací Paměti poslance parlamentu s podtitulem Sexyromán. Prestižní ocenění Magnesia Litera se odnesl také za knihu Stín katedrály (2005). Téhož roku vyšlo volné pokračování románu Stín katedrály s názvem Santiniho jazyk, v němž autor pátrá po tajemství univerzální věty. V roce 2006 pak přichází na pulty knihkupectví titul Pole a palisáda, který přináší novou, ryze autorskou verzi pověsti o Libuši a Přemyslovi.

Do Prahy před koncem 19. století přivede čtenáře román Lord Mord (2008), v němž je sledován osud lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca. Tato kniha se umístila na 3. místě v kategorii Krásná literatura soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2008.

Román Boletus Arcanus (2011) vypráví příběh mladého nakladatelského redaktora Gregora Martyho, který bojoval s podivuhodnou drogou a málem nad ní zvítězil. V roce 2012 vyšel román z doby konce Rakouska-Uherska s názvem Praga Piccola (2012) a jednou z posledních knih Miloše Urbana je i noir příběh Přišla z moře (2014), jenž je koncipován jako odpověď současným krvavým krimi thrillerům.

(* 20. září 1948 v Bayonne, New Jersey)

George Raymond Richard Martin je známý americký spisovatel čtenářsky úspěšných románových serií a novel, které spadají do žánru sci-fi a fantasy. Za své knihy získal spisovatelská ocenění Hugo a Nebula, cenu Brama Stokera či World Fantasy Award.

Kult příznivců kolem spisovatele George R. R. Martina se utvořil především po vydání prvních dílů epické ságy Píseň ledu a ohně (A Song of Ice and Fire), podle které byl následně natočen divácky populární seriál kabelové televize HBO. Sám autor se podílí i na scénářích.

Dosud nedokončená sága zahrnuje díly – Hra o trůny, 2000 (A Game of Thrones, 1996), Střet králů, 2001 (A Clash of Kings, 1999), Bouře mečů, 2002 (A Storm of Swords, 2000), Hostina pro vrány, 2006 (A Feast for Crows, 2005) a Tanec s draky, 2012 (A Dance with Dragons, 2011). Nový díl ponese název Vichry zimy (The Winds of Winter), ale zatím je uveřejněno jen několik kapitol.

Napínavá sága si získává čtenáře i diváky po celém světě. Podobně jako u slavných dramat Williama Shakespeara zde figurují hlavní hrdinové s tragickými osudy, láska je vždy předem odsouzená k zániku a do rozepře se dostává tvrdá pravda a milosrdná lež.

Je také autorem novel o rytířích a oblíbených povídkových sbírek, jako je například Píseň pro Lyu, 2002 (A Song for Lya, 1976), Zpěvy hvězd a stínů, 2006 (Songs of Stars and Shadows, 1977), Rytíř Sedmi království (A Knight of the Seven Kingdoms, 2014) a mnohých dalších.

(* 23. srpna 1951, Praha)

Petr Šabach je známý česky prozaik, autor humoristických povídek a novel. Jeho knihy se staly předlohou pro filmová zpracování, mezi něž se řadí divácky velmi úspěšné snímky - Pelíšky (podle knihy Hovno hoří, 1998), Pupendo (Opilé banány, 2003), U mě dobrý (povídka Mr. Class z knihy Jak potopit Austrálii 2008) či Občanský průkaz (2010). V roce 1993 vznikl podle povídky Šakalí léta stejnojmenný filmový muzikál, na kterém se jako režisér podílel Jan Hřebejk.

Po úspěšném absolvování studia na Filozofické fakultě UK započal svou literární tvorbu vydáním povídkového souboru Jak potopit Austrálii (1986). Roku 1994 pak vychází populární sbírka povídek Hovno Hoří, která obsahuje tři prozaické texty. Do období socialismu 60. let je rovněž zasazen autobiograficky motivovaný příběh s názvem Opilé banány. Podobného nostalgického ražení je i humorná próza Občanský průkaz, která přibližuje dobu normalizace.

Dále byly vydány Tři vánoční povídky (2007), soubor drobných próz s hudební tematikou Škoda lásky (2009), sbírka šesti humorných textů S jedním uchem naveselo (2011) či přemýšlivá novela o dvou starých přátelích s názvem Máslem dolů (2012).