...Když mi dospělé dcery vrátily mé dva zelené kufry, abych si ze svého bytu mohl odnést pár svých drobností, byl jsem natolik konsternovaný, že jsem byl jakoby člověkem bez rukou i bez nohou a šoural jsem se s nimi neznámo kam. Hlava mi bohužel nebo bohudík ještě fungovala a tak jsem si sedl se svými dvěma "zelenáči" do protějšího non-stop baru a na hospodské účtenky začal psát příběh o tom, co naznačuje jedno italské úsloví: "Bratra i milé se varuj, jednou ti tahle cháska nažene skutečný strach..." (autor)