Nejprve si od stovky holek vzal kalhotky – a nakonec si vzal i vlastní život. Adam tak jako jediný ze čtveřice kamarádů dotáhl do konce „nízkou hru“, na niž si po maturitě podali ruku. „Román“ Dvořiště je milostným duetem – Adamova životní rekapitulace se proplétá s popisem bloudění „světem po Adamovi“ od té, která si myslela, že je jeho životní láskou. A jelikož jsme ve střední Evropě, je tento dvojhlasný žalozpěv přehlušován hospodským žvaněním.

"(...) Románovou prvotinu Dvořiště, již lze číst jako knihu o životním pocitu dnešní vrstvy českých pětatřicátníků a čtyřicátníků, kteří "to" nechtějí někam dotáhnout. Horák nakročil směrem, jímž se už před lety vydal také Emil Hakl, ale vydal se cestou, kde není místo pro humor či ironii. (...) Horák nepíše společenský román. Nezkoumá nitra postav, nehledá příčiny. Tak jako je jeho jazyk jen co nejdoslovnějším záznamem toho, jak běžně mluvíme, je i jeho vyprávění pouze záznamem dění. Záznamem bravurně osekaným na dřeň, vyprávěním, kde je od banálního k fatálnímu jen krok. Petr Bílek, Respekt

"Odváží-li se literární kritik napsat prózu, obvykle z toho vyjde dílo opatrné a zatěžkané. V případě Ondřeje Horáka se stal pravý opak: jeho Dvořiště je próza odvážná, razantní, nečekaně potměšilá." Pavel Mandys, Hospodářské noviny