Závěrečný díl Dublinské trilogie je fakt parádní jízda. Že už vás nemůže nic překvapit? Omyl!

Kdyby nevykopali ty dvě mrtvoly, mohla to být prvotřídní legrace. V hlavní roli s detektivní agenturou BPB: B jako Bunny, bývalý policajt, který konverzuje s duchy. P jako Paul, bývalý flákač, který místo sledování nevěrných manželů zalepuje kancelář konkurenční společnosti vteřinovým lepidlem. B jako Brigit, bývalá sestřička, která k detektivovi z té konkurenční firmy vyrazí na večeři, aby obdivovala jeho… ehm… ptáka?! Ta zkratka měla spíš znamenat Bezmezně Praštěný Blázinec.

Legrace však končí, protože vykopali ty dvě mrtvoly. Jedna z nich je identifikována jako agent FBI, a tak dublinská kriminálka dostane pro vyšetřování posilu ze zámoří. Posila má červenou hřívu, bionickou protézu a hned prvnímu svědkovi svou přátelskou domluvou způsobí infarkt… Ne, opravdu to není legrační! Půjde tady o život, hned o několik životů. A mimochodem, začínáme i končíme na pohřbu.

Tohle je Caimh, Caimh McDonnell – nejšílenější, nejoriginálnější a nejirštější autor kriminálních příběhů, který každým dalším románem překonává svou proklatě vysoko nastavenou laťku. Fanoušci Dublinské trilogie se už těší na závěrečné dějství. A jestli snad někdo ze čtenářů s „bělovlasým Irem s nevyslovitelným jménem“ dosud neměl tu čest, po tomhle kousku si ho zaručeně zamiluje.