Příběh mapuje nevšední život Tamáse
Příběh je rozdělen na kapitoly podle doby, kdy se odehrává děj, přičemž přibližně pětina se odehrává před odvedením do koncentračního tábora, dvě pětiny v různých táborech a zbytek knihy vypráví život po válce. Kniha je psána v ich-formě a vypráví ji na začátku čtrnáctiletý maďarský chlapec Tamás. Jeho vypravování je občas proloženo myšlenkovými pochody ostatních postav, člověk tak nahlédne situaci skrze druhou osobu a lépe tak porozumí jeho pocitům, myšlenkám nebo názorům.
Svižnou a zábavnou první polovinu mírně kazí vleklý konec
Za začátku je vypravování téměř radostné, veselé až vtipné – popis světa, členů rodiny či kamarádů pohledem náctiletého chlapce je proud myšlenek, vzpomínek, lumpáren a snů plný bezstarostnosti. Tamás nechce jít ve šlépějích svého otce a převzít po něm prosperující krejčovství a raději se chce vyučit instalatérem. Na podzim roku 1944 je pak s celou svou rodinou, kamarády a sousedy odveden z Maďarska do koncentračního tábora v Osvětimi a poté projde táborů hned několik.
Během života v táborech chlapec dospívá a je okolnostmi nucen chovat se tak, aby přežil on, i jeho nejbližší. Nutno říct, že jak už to v takovýchto příbězích bývá, často ho od smrti dělí jen malý krůček, malá náhoda či nehoda nebo naopak štěstí. Poslední část, která popisuje život po válce se zaměřuje na Tamásův nový život ve Francii a jeho kariéru v módním průmyslu.
Mně se velice líbila kniha zhruba do půlky, kdy děj pěkně ubíhal, ze začátku byl veselý, místy dokonce vtipný a i život v táborech se dobře četl a knihu jsem hltala. Poslední část bych mohla mít kratší – místy jsem si říkala, zda nečtu jinou knihu, knihu o módě a krejčovině.
Krátké poselství na závěr
Ráda bych ještě zmínila krásnou myšlenku, kterou Tamás, jakožto stařec, na konci knihy vysloví: “… Za to štěstí, které teď tak silně pociťuju, vděčím lágru, stejně jako za všechno štěstí, které mě v životě potkalo. Šití, kariéra, Francie, dokonce i moje manželství, to všechno dobré i zlé bylo utkáno tam. Řekni v té knížce lidem, že z jednoho bodu může vzejít jak to nejlepší, tak i to nejhorší,…”.
