Chystáte se na letní dovolenou a berete si s sebou svoji fotografickou výbavu? Většina z vás asi odpoví ano, protože právě proto své fotoaparáty máme, abychom s nimi zachytili chvíle strávené na dovolených či cestách s přáteli doma i v zahraničí. Cestování patří k mým mnohaletým koníčkům, stejně jako fotografování a tak se vám možná bude hodit několik tipů, jak se na cestách starat o svoji fotovýbavu a to bez ohledu na to, zda používáte obyčejný kompaktní fotoaparát (nebo dokonce mobil), či sofistikované vybavení v podobě kvalitní digitální zrcadlovky.
Obecná pravidla jsou totiž v tomto ohledu velmi podobná, až skoro stejná – stačí dávat si pozor aspoň na několik největších nebezpečí, která na vás číhají. Jednoznačně největším nebezpečím pro veškerou techniku je voda a to především slaná mořská voda, která je v tomto ohledu mnohem nebezpečnější, než běžná sladká voda, tedy třeba dešťová, nebo voda z řeky či jezera. Sůl je totiž dost agresivní, a jakmile se dostane jen trošku dovnitř přístroje, tak zpravidla velmi spolehlivě zničí citlivé elektronické součástky, případně poškodí i ty mechanické. Na mořské vodě je záludné také to, že se poškození zpravidla projeví až s delším časovým odstupem. Běžně se tedy stává, že přístroj polijete slanou vodou a on přestane fungovat třeba až za několik dnů, nebo i týdnů a uživatel je přitom celou dobu v klidu, že se nic neděje, protože je zdánlivě vše v pořádku.
Pokud tedy jedete k moři, dávejte opravdu velký pozor a to raději i u přístrojů, kde výrobce deklaruje odolnost proti stříkající vodě (tím se často myslí spíše déšť, než slaná mořská voda). Pokud se pak třeba chystáte na vyjížďku na člunu, nebo na vycházku ve skalnatém pobřeží, kde mořská voda stříká všude kolem, pak máte v podstatě tři možnosti, jak předejít nečekanému poškození vaší výbavy:
Nejjednodušší a nejbezpečnější, ale nejdražší možností je, pořídit si přímo nějaký specializovaný outdoorový fotoaparát. Tyto fotoaparáty jsou většinou přímo vodotěsné a dokonce odolají i přímému ponoření do vody (i mořské) a to až do hloubky několika metrů. Současně většinou bývají do jisté míry i nárazuvzdorné, takže jsou ideální pro aktivnější cestovatele nebo i rodiny na dovolené. Oblíbené a kvalitní jsou například fotoaparáty Olympus Tough TG-5 (preview najdete zde: Olympus Tough TG-5 - preview), Ricoh WG-50 (článek o něm najdete zde: Ricoh WG-50) nebo Fujifilm FinePix XP120. I takovéto fotoaparáty doporučuji pro jistotu po focení opláchnout od soli sladkou vodou.
Každému se samozřejmě nechce, nebo nevyplatí utrácet za samostatný vodotěsný a odolný fotoaparát, tak pro ty je tu druhá možnost a to volba vhodného obalu. Nemyslím tím ale specializovaná podvodní pouzdra, která jsou většinou velmi drahá a velká, myslím spíš jednoduché obaly v podobě něčeho, co bych nazval třeba lepším igelitovým pytlíkem. Takových podvodních pouzder je k dispozici celá řada a některá také dokážou ochránit fotoaparát i před přímým ponořením do vody. Nevýhodou je, že je to pořád investice v řádu stokorun a využití je jen jednou za čas – kdo ale jezdí k moři častěji, tak se jistě vyplatí.
No a pak je tu ještě třetí možnost, která je v podstatě zadarmo, ale samozřejmě má i své nevýhody – i když i výhody. Prostě vezměte igelitový pytlík třeba od pečiva a pomocí několika gumiček si z něj před výletem na moře nějaký obal vyrobte. Fotoaparát to sice při pádu do vody moc neochrání, ale před postříkáním agresivní mořskou vodou to funguje celkem v pohodě. Jen dávejte velký pozor, protože běžné pytlíky v prstech docela kloužou, tak ať vám kvůli tomu fotoaparát nespadne na zem či rovnou do vody. Horší je pak také ovládání fotoaparátu, ale zase je to zadarmo a takový „obal“ funguje na jakýkoli fotoaparát – zrcadlovku i kompakt.
Pokud vám už jednou fotoaparát spadne do vody, nebo se více namočí, tak každopádně okamžitě vyndejte baterii i paměťovou kartu. Fotoaparát důkladně osušte (doporučuji použít papírové kapesníky – ty sají vodu mnohem, lépe než třeba ručník) a nechte na dobře větraném místě důkladně vyschnout. Baterii nevracejte, dokud si nebudete opravdu jisti, že je přístroj již úplně suchý (nejen zvenku, ale i zevnitř).
Podobným nebezpečím jako voda je i prach a písek. Tady je však prevence mnohem jednodušší a stačí dodržovat jednoduchá pravidla. Pokud se pohybujete v takovém prostředí – třeba v poušti, nebo na písečné pláži nebo v prašném městě, kde hodně fouká vítr, tak prostě fotoaparát vůbec nevytahujte z brašny či batohu, pokud to není vysloveně potřeba a už vůbec jej v takovém prostředí nenechávejte zbytečně jen tak venku – typicky třeba na osušce na písečné pláži. Pokud fouká vítr, nad pláží se pohybuje ve vzduchu velmi jemný písek, který ani není okem pořádně vidět, ale technice škodí celkem dost spolehlivě a dostane se skoro všude. Pokud máte zrcadlovku, tak v takovém prostředí pokud možno neměňte objektivy a pokud už to bude nutné, dělejte to co nejrychleji a třeba aspoň pod bundou. Zrcadlovku přitom držte bajonetem směrem k zemi. V případě extrémně prašného prostředí opět můžete jako ochranu použít pytlík či obal. Pro jistotu upozorňuji, že ještě horší než prach je pyl, který třeba na čipu zrcadlovky docela drží a nesnadno se čistí.
Dalším velkým nebezpečím jsou vibrace, například v autě. Tady hrozí opravdu zásadní poškození, která mohou zajít skutečně daleko. Na vlastní oči jsem třeba zažil situaci, kdy kamarád při delší jízdě terénním vozem po mongolské stepi nechal nevhodně položenou zrcadlovku a vibracemi se mu sama vyšroubovala přední čočka objektivu až tak, že vypadla ven. Nemluvě o možném poškození dalších mechanických částí fotoaparátu – ať už kompaktu, zrcadlovky či bezzrcadlovky. Pokud už tedy máte před sebou nějakou takovou větší cestu (a zejména v terénu, kde jsou vibrace mnohem intenzivnější), tak se tomu dá opět celkem snadno předejít – prostě jen dejte pozor, aby fotoaparát neležel na tvrdém povrchu, který vibrace přenáší. V měkké brašně, v rukách, nebo i na popruhu na krku mu bude mnohem lépe, než třeba na tvrdé palubovce auta.
Nebezpečné mohou být také vysoké teploty – nenechávejte proto fotoaparát v žádném případě jen tak ležet delší dobu na slunci, zejména pokud je fotoaparát černý (klasicky hlavně zrcadlovky, ale i objektivy). Třeba na pláži, kde se před sluncem není moc kam schovat, přes něj můžete třeba aspoň přehodit tričko (ideálně světlé), které ho současně trochu ochrání před poletujícím pískem. Dost nebezpečná je také prudká změna teploty, ale to se vám v létě asi tak snadno nestane, takže o tom třeba zase někdy příště v článku na téma, jak se o techniku starat v zimě.
Michal Kupsa se narodil v roce 1970 v Brně. Fotografovat začal již ve svých 15 letech a novinářské činnosti propadl již o tři roky později. Na svém kontě má spolupráci s řadou prestižních českých i zahraničních médií, včetně České televize, Českého rozhlasu, National Geographic, Národní knihovny Kongresu USA, iDNES, nadace Člověk v tísni a většiny českých magazínů o fotografii a fotografování. Zaměřuje se především na cestopisné články, recenze fototechniky a vedení fotografických kurzů.