Porovnání zboží

Rozlišení displeje – OBSAH

1. Rozlišení televizí a monitorů
2. Rozlišení notebooků
3. Rozlišení mobilů a tabletů
4. Výhody vysokého rozlišení
5. Rozlišení vs. formát vs. úhlopříčka
6. Rozlišení zobrazovače vs. rozlišení obsahu

Rozlišení televizí a monitorů

Televize jsou jedním ze zařízení, kde je rozlišení důležitým parametrem. Prakticky nenarazíme na televize, které by se pohybovaly pod rozlišením HD nebo HD Ready. Běžným standardem je dnes již Full HD či 4K, které poskytne dostatečné rozlišení při nejobvyklejších velikostech úhlopříček. Na trhu se dokonce začínají objevovat televize s 8K rozlišením, zatím však slouží jen jako ukázka, k čemu bude rozlišení displeje televizí směřovat v budoucnu. 8K TV bodují detailní kresbou a skutečně enormními úhlopříčkami, nicméně stále je jejich hlavním problémem nedostatek obsahu dostupného v patřičné kvalitě.

Pro monitory je standardem rozlišení Full HD, běžné jsou ale i monitory s rozlišením 2K nebo 4K, resp. Ultra HD. Podle posledních průzkumů (rok 2018) je statisticky nejběžnějším rozlišením HD ready, které používá více než jedna třetina uživatelů. Na druhém místě se nachází Full HD, jež najdeme na necelé jedné pětině notebooků. Nejdále je v tomto Apple, který své počítače iMac PRO osazuje dokonce 5K Retina displeji. V následující tabulce uvádíme přehled nejčastějších standardů rozlišení, s nimiž se lze při nákupu televizorů a monitorů setkat, společně s jejich nejčastější úhlopříčkou.

Označení	Počet obrazových bodů	Vhodné pro... / Pozn.
SD	720 × 576 px	Dnes už zastaralé rozlišení, setkáme se s ním např. u starších digitalizovaných VHS apod.
qHD	960 × 576 px	Rovněž se jedná o zastaralé rozlišení.
HD	1 280 × 720 px	Rozlišení, které je nízké pro televize i monitory.
HD ready	1 366 × 768 px	Časté rozlišení přenosných počítačů.
HD+	1 600 × 900 px	Nejmenší rozlišení, které je u běžných TV používané.
Full HD	1 920 × 1 080 px	Běžný standard televizí, monitorů i mobilů.
Quad HD (2K)	2 560 × 1 440 px	U TV spíše slepá ulička, vhodné u mobilních telefonů.
Ultra HD	3 840 × 2 160 px	Kratší strana shodná se 4K, obrazovky ale mají jiný poměr.
4K	4 096 × 2160 px	Zlatý standard současných TV.
5K	5 120 × 2 880 px	Výsada Retina displejů u Apple iMac PRO.
8K	7 680 × 4 320 px	Rozlišení budoucnosti, v této chvíli vhodné pro všechny milovníky vysoké kvality, nicméně, obsahu je stále nedostatek.

Přehled o vzájemném poměru nejčastěji využívaných rozlišení podává níže uvedený diagram. 

Rozlišení notebooků

S různými rozsahy rozlišení obrazovky se setkáváme i u notebooků. Nejběžnějším je Full HD, které je pro mnoho lidí dostatečné z hlediska jemnosti i zátěže baterie. Nejčastější rozsahy rozlišení uvádí následující tabulka.

Označení	Počet obrazových bodů	Používá se u těchto velikostí
HD	1 280 × 800 px	notebooky do 14"
HD ready	1 366 × 768 px	14" a 15,6" notebooky
Full HD	1 920 × 1 080 px	14", 15" a větší notebooky
Ultra HD	3 840 × 2 160 px	15" a větší notebooky
4K	4 096 × 2 160 px	15" a větší notebooky

Rozlišení mobilů a tabletů

Výrobci mobilních telefonů se často předhánějí v tom, jak vysoké rozlišení nám, uživatelům, nabídnou. Ne vždy je ovšem snaha o co nejvyšší rozlišení. Na trhu už se dokonce pohybuje extrém se 4K rozlišením, Sony Xperia XZ Premium, to ale na malém titěrném displeji (proti televizím či monitorům) skutečným přínosem ve většině případů není. 

Uživatelsky totiž není rozdíl mezi Full HD a vyššími variantami příliš rozpoznatelný, alespoň co do vizuální stránky. Výrobci toho využívají a prodávají telefon s QHD, který ale umí zobrazovat i jen ve Full HD. Důvod je ten, že vyšší rozlišení přináší jednu podstatnou nevýhodu, a to vyšší spotřebu energie baterie. Někteří výrobci tak přímo ve svých telefonech nabízí funkci, která umožňuje přepnutí rozlišení na nižší, a tím i výraznou úsporu energie.  

Dejte si však pozor v případě, kdy chcete na telefonu využívat VR. Ta totiž potřebuje co největší rozlišení. Je proto třeba si důkladně ověřit, zda konkrétní model pracuje se skutečně vysokým rozlišením, nebo jej pouze používá jako papírové lákadlo na zákazníka, které na skutečné zobrazení nemá vliv. Kromě vysokého rozlišení a většího displeje se také hodí vyšší obnovovací frekvence obrazu. Dojem z VR tak bude plynulejší a příjemnější.

Pravidelně rozšiřovanou databázi rozlišení a rozměrů obrazovek mobilních zařízení najdete na webu screensiz.es.

Výhody vysokého rozlišení

Obecně platí, že vyšší rozlišení znamená jemnější obraz, což ale platí pouze při zachování stejné úhlopříčky obrazovky.

Oproti rozlišení SD (Standard Definition) přináší vysoké rozlišení řadu benefitů:

• Čím vyšší rozlišení, tím více obrazových informací zobrazíte.
• Displej s vyšším rozlišením bývá logicky i větší, vejde se tak na něj více prvků. To oceníte zejména u počítačových monitorů či displejů telefonů.
• Detailnější kresba – díky větší hustotě obrazových bodů (PPI), viz níže, je televizor/displej schopen zobrazit větší množství podrobností, obzvláště funguje-li v souhře s HDR.
• Vyšší čistota obrazu a jeho ostrost – obraz není ani při rychlejších scénách rozmazaný či zamlžený.
• Vyšší rozlišení přináší i větší rozměry televizí a upravuje se tím i pozorovací vzdálenost. Nemusíte být přilepeni na obrazovku, abyste přečetli titulky.
• Živější barvy.

Rozlišení vs. formát vs. úhlopříčka

V užívání pojmů rozlišení obrazu a formát obrazu může snadno dojít ke zmatkům. Rozhodně to není totéž. Jak jsme již psali výše, rozlišení je počet obrazových bodů, z nichž se zobrazovací zařízení skládá. Formát obrazu pak představuje poměr, v němž se tyto body nacházejí. Jde o to, jestli je obraz blíže čtverci – jako v dříve používaném televizním formátu 4 : 3, či se mění v různě vysoký či široký obdélník. Čím delší je vodorovná strana obrazu a naopak kratší svislá strana, tím je obraz nižší. 

Formát je třeba zohlednit jak u samotných zobrazovacích zařízení (u televizorů je to dnes 16 : 9, mobilní telefony se často uchylují k poměru 18 : 9 nebo 19,5 : 9), tak i u médií, která chceme sledovat. Běžné je doplňování vodorovných černých pruhů, je-li formát média užší než formát televize. Méně často televizor „dopočítává“ i svislé černé pruhy po stranách obrazu. To se děje např. v případě, kdy sledujeme starší televizní pořady ve formátu 4 : 3 na dnes běžné obrazovce s formátem 16 : 9. 

Pro zajímavost si uveďme nejčastěji používané formáty, jež jsou odvozeny od kinofilmu a vyvíjely se souběžně s ním.

• 1,33 : 1 – (též 4 : 3) je formátem běžné televizní obrazovky.
• 1,37 : 1 – je formát filmového pásu o šířce 35 mm, používaný od objevu zvukového filmu do roku 1953.
• 1,466 : 1 – používaný v technologii IMAX.
• 1,66 : 1 – je formát filmového pásu Super 16 mm.
• 1,77 : 1 – neboli 16 : 9 je dnes nejběžnějším televizním formátem a standardem pro digitální vysílání.
• 1,85 : 1 – je dalším formátem užívaným v USA pro 35mm film, jedná se o tzv. flat.
• 2,40 : 1 – širokoúhlý formát, který vešel ve známost coby tzv. cinemascope.

Zbývá ještě doplnit jeden podstatný údaj, s nímž se při porovnávání parametrů monitorů, displejů a televizí setkáváme, totiž úhlopříčku. Ta udává vzdálenost mezi levým dolním a pravým horním rohem obrazovky. Udává se v palcích a čím je toto číslo větší, tím je větší i plocha zobrazovacího zařízení. Je to právě narůstající rozlišení obrazovky, které umožňuje zvětšování obrazovek. Zatímco 4K televize dosahovaly svých rozměrových stropů u 65 nebo 75 palců, 8K televizory už téměř atakují hranici sta palců. 

Rozlišení zobrazovače vs. rozlišení obsahu

Na tomto místě je třeba poukázat ještě na jeden podstatný fakt: Je třeba chápat rozdíl mezi rozlišením zobrazovače (tj. televize, monitoru apod.) a obsahu (tj. např. filmu, který si chceme pustit). Opravdové 4K dostaneme pouze v případě, že máme 4K obrazový signál. Pak jeden pixel televize zobrazuje také jeden pixel videa. Má-li zobrazovač větší rozlišení, než má obrazový signál, může být obraz upscalován. Naopak vniveč přijde 4K obsah na Full HD panelu.

Rozlišení je parametrem, který má vliv na kvalitu obrazu. Podstatné je hlavně u rozměrnějších zobrazovacích ploch. U mobilních telefonů může být příliš vysoké rozlišení jen vějičkou na zákazníky a jeho praktický účel nemusí být tak velký.

Co je cache CPU? – OBSAH

1. Co je cache?
2. Vrstvy CPU cache
3. AMD 3D V-CACHE – o co jde?

Co je CPU cache?

Cache je relativně malé množství extrémně rychlé vyrovnávací paměti, která je uvnitř samotného procesoru. A to buď přímo v jednotlivých jádrech, nebo je k dispozici jako sdílený prostor pro všechna jádra. Tato speciální vyhrazená paměť se stará o to, že procesor nemusí načítat informace z výrazně pomalejší systémové paměti RAM pokaždé, když chcete v počítači něco provést. Každý procesor má určitě množství mezipaměti, přičemž výkonnostně slabé CPU mají jen několik kilobajtů, zatímco výkonné moderní procesory mohou mít mezipaměť v hodnotě několika desítek MB.

Vrstvy CPU cache

Jak jsme již zmínili, tak pro zvýšení efektivity využívá procesor malý kousek paměti v blízkosti jádra procesoru, který se nazývá mezipaměť procesoru - cache. Ta má za úkol vyrovnávat rychlostní rozdíly mezi jednotlivými komponentami. Jsou velmi rychlé a v procesoru se dělí podle vrstev, anglicky layer, proto je také písmeno L před samotnou číslovkou vrstvy. L3 cache je v procesoru nejpomalejší, nejobjemnější a sdílí ji všechna jádra. Čím je úroveň paměti nižší, tím menší je její objem, vyšší její rychlost a zároveň má blíže k samotnému procesoru.

• L1 cache – je obvykle součástí čipu procesoru a je obvykle nejrychlejší a nejmenší mezipamětí procesoru. Paměť L1 cache se obvykle dělí na dvě části: instrukční cache a datovou cache. Instrukční cache se zabývá informacemi o operaci, kterou má procesor provést, zatímco datová cache uchovává data, nad kterými má být operace provedena. Neexistuje žádná "standardní" velikost mezipaměti L1. Nicméně z logických důvodů roste její kapacita úměrně s cenou a výkonem CPU.
• L2 cache – je pomalejší než mezipaměť L1, ale má větší velikost. Zatímco mezipaměť L1 má kapacitu v kilobajtech, moderní mezipaměť L2 už v megabajtech. Přičemž každé jádro má samostatnou L2 cache. Pokud jde o rychlost, tak mezipaměť L2 zaostává za mezipamětí L1, ale stále je mnohem rychlejší než systémová paměť RAM. Paměť cache L1 je obvykle 100× rychlejší než paměť RAM, zatímco paměť cache L2 je přibližně 25× rychlejší.
• L3 cache – mezipaměť L3 je největší, současně však nejpomalejší paměťovou jednotkou v CPU. Moderní procesory mají vyrovnávací paměť L3 integrovanou přímo v sobě, ale zatímco mezipaměť L1 a L2 existují pro každé jádro přímo na čipu, mezipaměť L3 funguje jako sdílený paměťový fond pro všechna jádra. V dřívějších dobách (straší jednojádrová CPU) se mezipaměť L3 nacházela mimo CPU přímo na základní desce. Nyní může být mezipaměť L3 v procesoru obrovská, přičemž špičkové procesory jsou vybaveny mezipamětí L3 o velikosti až 32 MB. Některé serverové čipy však mají klidně i 256 MB mezipaměti L3.

Paměti L2 a L1 jsou tedy implementovány přímo v jádře. Zpravidla platí, že čím větší paměť L3 cache, tím lépe. Nemusí to však být zcela pravda, například Intel u svých posledních procesorů architektury zrevidoval návrh vyrovnávacích pamětí a redukoval velikost L3 ve prospěch L2 cache.

AMD 3D V-CACHE – o co jde?

CPU cache je ta nejrychlejší paměť, kterou ve svém PC naleznete. Jako paměť můžeme sice označit i HDD, SSD, VRAM, ale v rámci výkonu jde o komunikaci mezi operační pamětí RAM a CPU cache. Zatímco RAM paměť je nejlevnější a má největší kapacitu, u CPU cache je to naopak. CPU cache je drahá, je jí málo, ale zato je mnohonásobně rychlejší než RAM.

A budeme-li se bavit o výkonu a především o herním výkonu, je pro CPU nejlepší, když potřebná data najde právě v cache. Potíž je v tom, že do L1 ani do L2 cache se toho moc nevejde, a tak jsou primárně využívány pro daleko důležitější věci. Proto se společnost AMD rozhodla pro nevšední přístup a L3 cache má v případě procesoru Ryzen 7 5800X3D trojnásobnou kapacitu (96 MB vs 32 MB). A navíc je díky svému zpracování i znatelně rychlejší. Například z naší recenze procesoru AMD Ryzen 7 5800X3D je patrný navýšení výkonu klidně i o 20 % než u běžného, klasického modelu bez 3D-CACHE. Takový výkon je v zásadě srovnatelný s dražšími modely Core i9 od konkurence, které běží na daleko vyšších frekvencích.

Bez mezipaměti cache by klesnul výkon každého CPU o desítky procent. Proto má mimořádný význam a je dobré vědět, k čemu vlastně slouží. Po přečtení našeho článku již máte představu, jak funguje včetně jednotlivých vrstev.