Recenze Canon EF 100mm f/2.8 L Macro IS USM

Poměrně často používám v přírodě makroobjektiv. Proto mě nemohlo téměř před rokem nechat v klidu představení stabilizované stovky. A když přišla nabídka na dlouhé dvoutýdenní testování v praxi, hned jsem možnosti využil. I proto, že o změně uvažuji.

Předchůdce, Canon EF 100mm  f/2.8 Macro USM

Stovkový makroobjektiv používám pět let a mám jej v ruce možná častěji, než dlouhý teleobjektiv na zvířátka. Původně jsem si jej pořizoval na fotoaparát s krop faktorem 1.6 x, tzn. 100/2.8 byl dostatečně dlouhý. Bohužel nyní na Canon EOS 5D Mark II je to tragédie, zejména při fotografování motýlů a vážek, kdy se musím přiblížit na pár centimetrů. Ideální by u makroobjektivu bylo ohnisko 200 mm.

Proč to ale píši. Právě popsané je u stávající stovky jediná věc, která mi vyloženě vadí.

Stará nestabilizovaná stovka má i velmi pomalé automatické ostření. Sice většinu statický záběrů ostřím ručně pomocí funkce Live View za použití stativu, ale pokud něco mírně vlaje ve větru, nebo se hmyzáci posouvají, kvalitní AF bych ocenil. Celkem sympatická je váha. A na to že nemá „L“ úpravu, je objektiv velmi odolný. Po pěti letech používání na něm není z cest ani jedna stopa.

Novinka, odolná konstrukce objektivu

Firma Canon se pustila do inovace svého nejprodávanějšího makro objektivu poměrně z gruntu. Totálně přeskládala optickou soustavu, přidala stabilizaci objektivu a objektiv zásadně zodolnila. Přestože nestabilizovaná stovka měla slušnou povrchovou konstrukci, Canon přistoupil k provedení „L“. Ačkoli praktický rozdíl ve zpracování není zásadní, s novým objektivem budete mít při focení v dešti více klidu. Předpokládá se, že by měl být objektiv mnohem lépe utěsněn proti povětrnostní nepřízni (prach, voda).

Zkušenosti se stabilizací v terénu

Asi největším argumentem pro pořízení novinky Canon EF 100mm f/2.8 L Macro IS USM je stabilizace obrazu, kterou je objektiv osazen. Právě u makro objektivů je stabilizace účelnější než kdekoli jinde. Při fotografování hbitých a opatrných hmyzáků není vždy možnost rozložit stativ. Buď na to není čas, nebo to není třeba v rákosí u vážek příliš praktické.

Vzpomínám, jak jsem při fotografování na Sri Lance před třemi lety kamarádovi záviděl stabilizovanou stovku od Nikonu. Tam, kde jsem já musel kvůli kritickým časům na udržení zvyšovat hodnotu ISO, Jura ještě se stabilizací v klidu fotografoval. Ač nerad, musel jsem přiznat, že právě zde měl tehdy Nikon navrch.
A jak stabilizace funguje? Při fotografování tesaříků alpských a tesaříků piluna jsem většinu fotografíí fotografoval právě z ruky se zapnutou stabilizací. Tam kde bych bez stabilizace měl mít čas 1/100 , jsem v pohodě (i když ne zcela stoprocentně) udržel časy okolo 1/10 s. Při čase 1/30 s byly fotografie ostré vždy. Z toho je patrné, že stabilizace pár clon přidá. Je to vhodné například při fotografování hmyzáků v lese. I když je pod mrakem, v kombinaci s vyšší hodnotou ISO (500 – 1000) lze poměrně dobře fotografovat bez stativu. Pro vážnější práci, kdy je brouček blízko, a je potřeba poměrně dost clonit, se stativu samozřejmě nevyhnete.

Je zajímavé, že podobně kritické časy (1/30 s) bezpečně z ruky se stabilizací udržím i u ohniska 500 mm. Přitom, logicky, by měla být fotografie z kratšího ohniska ostrá i při časech delších?! Je to způsobené tím, že pětistovka je mnohem těžší a v ruce se mnohem lépe stabilizuje než  makroobjektiv s šestinovou hmotností.

Rychlejší automatické ostření

Jak jsem naznačil v úvodu, nestabilizovaná stovka měla za špatných světelných podmínek velmi špatné automatické ostření. Ne, že by nebylo přesné, to fungovalo, ale AF byl děsně pomalý. Byť jsem jej používal minimálně, občas mi to fotografování ztěžovalo.

U objektivu Canon EF 100mm f/2.8 L Macro IS USM je to jiné kafíčko. Ostření lítá jak má, podobně jako u jiných objektivů (např. u Canon EF 200mm f/2.8 L USM). AF velmi slušně pracuje i za špatných světelných podmínek, a to i s krajními body. I když na Canon EOS 5D Mark II je občas složitější.

Moje první zkušební testování

Ač jsem doteď žádné testy nikdy nedělal, pustil jsem se do srovnání optických vlastností se starou verzí.

Když jsem sadu zkušebních snímků porovnával, bylo při pečlivém prohlížení viditelné, že první testovaný objektiv je na většině clon o něco ostřejší a mírně kontrastnější. Srovnání jsem prováděl vedle sebe při stoprocetním zobrazení v programu Zoner Photo Studio 12, který z EXIFu nevypisuje typ použitého objektivu. Proto jsem složku po chvíli otevřel v Canon Digital Photo Professional a měl jsem jistotu. První ostřejší sada byla z objektivu Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM. Ne o moc, ale patrné to bylo, zejména v rozsahu clon f/2.8 – f/10. Pokud se přicloní více, výsledky se vyrovnávají (jsou podobně odporné), ale stabilizovaná verze má navrch i tady.

Když už jsem byl v tom testování, v praxi jsem vyzkoušel i to, na jakou clonu je objektiv nejostřejší. Nijak překvapivé je zjištění, že je to okolo clony f/6.3 – f/8.0 pokud se přicloní více, jde ostrost do kytek, a od clony f/16 pak poměrně hodně. Naopak clony f/2.8 – f/6.3 obstály poměrně slušně.

Asi nejvýraznější rozdílem při testování bylo zobrazení obrazu mimo hloubku ostrosti. Devítilamelová clona stabilizované novinky dělá divy. Na prosvětlených bodech žádné hranaté osmiúhelníky, ale krásný souvislý kroužek. Pozadí je díky tomu krásně plynule rozmazané, nevznikají žádné hrůzy, které by fotku rozbily. Celkové je podání rozostřeného pozadí u objektivu Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM značně pohlednější. 

Má nový objektiv nějaké nevýhody?

Samozřejmě, každá novinka i má i pár vlastností, které nesednou každému. Mně osobně nejvíce vadí použitý průměr závitu pro filtry. Hodnota 67 mm není právě číslo, které by se často u objektivů vyskytovalo. U předchůdce bylo 58 mm, což mi přišlo ideální.  Nevýhoda může být i ta, že větší průměr filtru více stojí a zbytečně prodražuje náklady na pořízení objektivu.

Další vlastností, nedá se říci vadou, je složitá konstrukce objektivu. Stará verze má čoček 12, ale u novinky je jich 15! Na obraz to negativní vliv překvapivě nemá, ale složitou konstrukcí objektivu jste blíže problémům. Objektivy se stabilizací jsou více náchylné na poškození. Tam, kde nestabilizovaná verze snese několik pádů, verze IS se v mnoha případech rozpadá.

Cena mi vzhledem k užité hodnotě a jisté nutosti vývoje připadá celkem adekvátní.

Nejvhodnější polarizační filtr na makroobjektiv

Významnou přidanou hodnotou nového objektivu je stabilizace objektivu. Pravě u širokoúhlého základního ohniska pro běžné použití, obzvlášť s nižší světelnosti f/4, je stabilizace obrazu velmi účelná (o 4 EV).

Technologie stabilizátoru obrazu (IS) prý automaticky rozpozná, začne-li se fotograf otáčet s cílem sledování pohybujícího se objektu, a v tomto směru vypne stabilizaci. Hybridní IS v režimu Makro detekuje naklonění i posun. Když se mi při večerním fotografování u moře na jihu Islandu za zády objevila duha (a nechtěl jsem rozebírat sestavu s filtry na druhém objektivu), jen jsem vytáhl Canon EF 24-70mm f/4 L IS USM a druhým tělem v rychlosti z ruky scénu vyfotil. Použitý čas 1/6 s a fotka výborně použitelná.

Dokážu si představit, že pro běžné reportážní focení najde stabilizace uplatnění ještě více.

Vyplatí se koupit stabilizovaný objektiv Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM?

Pokud žádný makro objektiv nemáte a rozhodujete se mezi starší verzí a novinkou, doporučil bych přišetřit a koupit stabilizovanou verzi. Těm co jsou v situaci jako já (starší verzi mají), poradím jen obtížně. Novinka je po všech stránkách lepší, ale v terénu to ocení málokdo. Takové podmínky, aby jste v divočině poznali, že je Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM ostřejší stejně nikdy nejsou. Díky všemožným kompromisům se mi málokdy daří dostat z fotografické techniky maximum. Pokud však jste na obrazové výstupy pedanti (s předpokladem velkých tisků), a máte s focením delší praxi, výměnu doporučuji. I díky stabilizaci bude v určitých podmínkách vaše práce pohodlná.

Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než tři desítky autorských výstav.