• Recenze
• Autor: Štěpán Lenk
Chrabrý ultra mariňák Demetrian Titus se po dlouhých 13 letech od poslední hry vrací do služby, aby zase jednou očistil vesmír od všeho nelidského. Osud mu tentokrát postaví do cesty hmyzoidní rasu zvanou tyranidé, kteří plení jednu planetu za druhou jako roj galaktických kobylek. Jak se návrat vesmírného bojovníka pod taktovkou studia Saber Interactive povedl, se dozvíte v naší recenzi.
zdroj: Saber Interactive
Space Marine 2 volně navazuje na události předchozího dílu z roku 2011, ovšem pokud jste předchozí díl nehráli, nebo už si všechno přesně nepamatujete, nic hrozného se neděje. Jednotlivé díly od sebe dělí zhruba 200 let, během kterých se toho v životě hlavní postavy událo poměrně dost, to nejdůležitější vám ale hra řekne a zbytek už si tak nějak dáte do souvislostí sami, čemuž koneckonců napomůžou i kvalitní české titulky.
Ve zkratce se ale chopíte role ultra mariňáka Demetriana Tita, geneticky vylepšeného válečníka, jehož posláním je bránit lidskou rasu před nejrůznějšími vesmírnými hrozbami ve jménu Impéria a jeho Císaře. Titus od minulého dílu ztratil hodnost kapitána a je převelen do nové tříčlenné jednotky, se kterou se jako poručík vypraví zastavit invazi tyranidů – krvelačných nepřátel připomínajících obří brouky či filmové vetřelce.
Příběh je fajn, a pokud se ve Warhammeru 40000 nijak zvlášť neorientujete, docela dobře slouží i jako zasvěcení do tohoto temného sci-fi univerza, i když samozřejmě jen tak klouže po povrchu zdejší fascinující mytologie. Relativní slabinou příběhové kampaně je ovšem její délka, na normální obtížnost totiž závěrečné titulky uvidíte klidně už za 9 hodin.
To je papírově samozřejmě poněkud málo, na druhou stranu díky tomu Space Marine 2 prakticky nemá žádná hluchá místa, a kromě několika návštěv na základně mezi jednotlivými misemi se jedná o takřka nepřetržitou akční řež a značně intenzivní zážitek od začátku až do konce.
Relativně krátkou kampaň, kterou mimochodem můžete hrát i v kooperaci s dalšími dvěma hráči, ovšem tvůrci více než zdatně kompenzují PvE režimem Operace. Ten obsahuje (zatím) šest znovuhratelných misí, ve kterých se vžijete do role ostatních mariňáků a jednotlivé úrovně z příběhové kampaně zažijete z jejich perspektivy. Najednou tak budete plnit úkoly, které se pro vás během kampaně staly mimo záběr, čímž celá mise poručíka Tita rázem dostane nový kontext a celý příběh o vesmírných vojácích zachraňujících svět získá na přesvědčivosti.
Operace můžete hrát buď sólo s pomocí počítačem řízených spolubojovníků nebo v kooperaci až se dvěma dalšími hráči, tedy stejně jako v příběhové kampani. Zde ovšem máte na výběr ze šesti povolání (Taktik, Útočník, Předvoj, Protektor, Odstřelovač, Těžkooděnec) s odlišnou výbavou a schopnostmi a plněním jednotlivých misí (i jejich opakováním) si můžete za pomocí nasbíraných zkušeností odemykat kosmetické prvky vašeho brnění, levelovat a upgradovat zbraně, a především vylepšovat svoji postavu pomocí perků.
Dohromady jsou tedy Operace více než podařeným doplněním hlavní kampaně, ve kterých klidně můžete strávit i poměrně dost času, zvlášť, pokud se pokoušíte mise zdolat na všechny obtížnosti (celkem jsou čtyři), nebo si s přáteli vytvoříte kooperativní jednotku a budete se o čistotu vesmíru starat společně.
Z hlediska hratelnosti je Space Marine 2 čistokrevnou akční adventurou z pohledu třetí osoby, zkrátka a dobře popadnete zbraň, do druhé ruky si vezmete řetězový meč a běžíte masakrovat hordy nepřátel ve jménu Císaře. Žádná přehnaně intelektuální zábava se tedy nekoná, ale víte, co se koná? Pravý, nefalšovaný akční nářez, ve kterém se na vás ženou kvanta nepřátel a vy držíte prst na spoušti tak dlouho, dokud vám nedojde munice.
A když vám dojde (a že se mi to z nějakého důvodu stávalo docela často), vrhnete se přímo doprostřed nepřátel a s mečem v ruce je budete sekat na kusy, dokud vás nechytne křeč do prstů. Akce je totiž ve Space Marine 2 zpracovaná parádně, a ať už se jedná o pocit ze střílení zbraní nebo porcování nepřátel chladnými zbraněmi, je to prostě maximálně uspokojivé.
Poručík Titus je drsňák každým coulem a se svými nepřáteli se nepáře, naopak je s chutí a bez jakéhokoli náznaku milosti okamžitě rozpáře (samozřejmě pod vaší kontrolou). Pohybuje se ovšem přímo úměrně třímetrovému bojovníkovi navlečenému do robustního těžkého brnění. Nečekejte tedy žádné akrobatické metání salt po obrazovce, ale rozvážný stroj na zabíjení, po kterém na bojišti zůstanou jen zkrvavená těla a učiněná zkáza.
Do každé příběhové mise vletíte s jednou zbraní na dálku, s pistolí, s nějakým tím porcovačem na blízko a speciální abilitou (Spravedlivý hněv zvyšující poškození a regeneraci či jetpack), kterou můžete aktivovat na pár vteřin. Kupříkladu jet-pack je naprosto parádní a je věčná škoda, že je v příběhové kampani jeho použití omezeno na pouhých pár misí, protože kropit nepřátele z výšky a snášet se na ně jako hněv boží pomocí drtivého melee útoku byla pokaždé skvělá zábava. Naštěstí lze tento nedostatek vykompenzovat v PvE nebo PvP části hrou za útočníka, který má trysky na zádech k dispozici pořád.
Ovšem pozor – byť jste ostřílený ultra mariňák, zdaleka nejste nepřemožitelní. Nepřátelé vás totiž mohou poměrně snadno obklíčit, a když si nedáte bacha, vaše štíty a zdraví poletí k zemi rychleji než useknutá hlava Tyranida. S tím ale tvůrci počítají a vlastně je to i jejich záměr, jelikož oslabením protivníka a jeho následnou (samozřejmě patřičně brutální) popravou si okamžitě doplníte určitou porci štítů, agresivní přístup je zde tedy rozhodně vítán.
Díky použitému Swarm enginu může být Tyranidů na obrazovce skutečně mnoho najednou. Pohled na jejich blížící a zdánlivě nekonečné hordy místy až nahání hrůzu a pamětníkům připomene dnes již kultovní sci-fi snímek Hvězdná pěchota od Paula Verhoevena. Navodit atmosféru ovšem Space Marine 2 obecně zvládá skvěle, za zmínku stojí i bitevní scény, kdy se na bojišti potkáte s dalšími mariňáky, a dokonce s obyčejnými vojáky. V těchto momentech si naplno uvědomíte fyzickou nadřazenost Tita a jeho bratrů v boji a pochopíte, že na vašich geneticky upravených ramenou skutečně stojí osud celého lidského vesmíru.
Warhammer 40000: Space Marine 2 kromě příběhové kampaně a PvE režimu nabízí ještě klasický PVP multiplayer nazvaný Věčná válka, kdy s ostatními hráči soupeříte ve variaci na team deathmatch, domination a king of the hill. Bohužel během psaní recenze se mi ani jednou nepodařilo shromáždit dostatečný počet hráčů potřebných ke spuštění zápasu. Tento problém se samozřejmě přirozeně vyřeší v den plnohodnotného vydání hry, kdy bude hráčů dostatek, zatím ale upřímně doufám, že bude Věčná válka minimálně stejně povedená, jako je režim Operace. O dojmy z multiplayerové části hry tedy recenzi rozšířím později.
Co se audiovizuálního zpracování týče, já osobně jsem se Space Marine 2 vcelku spokojený. Potěšil povedený dabing jednotlivých postav, zvukové efekty a pěkná hudba, která svou monumentalitou a atmosférou určitě ne náhodou místy evokuje klasické válečné filmy.
Grafika obecně mi přišla slušná, zejména zpracování jednotlivých mariňáků a jejich zbroje je hezky detailní a propracované, ale jejich obličeje a mimika jsou místy podivně strnulé. Okolní prostředí vypadá na první pohled ok, zejména když se jím probíjíte ve válečné vřavě a nemáte moc čas ho sledovat. Při bližším zkoumání ale třeba zpracování země a dalších objektů může působit trošičku zastarale. Celkově se tak grafické zpracování drží ve vodách takového současného průměru.
Hra na konzoli nabízí dva režimy zobrazení, jeden klasicky zaměřený na výkon a druhý na kvalitu obrazu. Při zapnutí režimu výkon je hra krásně plynulá a ani největší roj tyranidů s fps nezacloumá. Při výběru kvality zase grafika poskočí o notný kousek kupředu vizuálně, zejména při zpracování světla a stínů a celkové kvality textur, na druhou stranu ale dojde k opravdu citelnému snížení počtu snímků za vteřinu.
Jaký režim zobrazení si vyberete, je pak asi čistě vaší volbou, já osobně jsem zhruba po třech vteřinách zkoušení „kvality“ přepnul na „výkon“ a neohlížel se zpět, pokud ale preferujete hezkou grafiku nad plynulostí, možnost volby zde rozhodně máte.
Poměrně příjemně mě překvapila i přítomnost fotorežimu, kterou bych od titulu typu Space Marine 2 osobně nečekal. Ovšem vzhledem k tomu, jak moc cool design ultra mariňáků obecně je, rozhodně si nestěžuji. S trochou hraní si s hejblátky ve fotorežimu tak během chvilky můžete vytvořit působivé momentky z válečného tažení, které by si poručík Titus určitě rád dal do rodinného alba.
Pojďme si to říci na rovinu, tedy stejně tak, jako by to řekl i poručík Titus – Warhammer 40000: Space Marine 2 je přímočarou akční adventurou a čistokrevným nářezem s výbornou hratelností, solidním audiovizuálním zpracováním, zábavnou (byť krátkou) příběhovou kampaní, několika herními režimy, a především s hutnou atmosférou dystopického sci-fi univerza.
Fascinující svět Warhammer 40000 vás chytne a nepustí, stejně jako vy během hraní málokdy pustíte prst ze spouště. Díky dodatečným PvE a PvP režimům, které hra nabízí nad rámec příběhové kampaně, navíc ve společnosti poručíka Tita a dalších mariňáků můžete ve službách Císaře strávit poměrně dost času. Pokud jste tedy fandové intenzivní akce, rozhodně bych dal Space Marine 2 šanci, díky českým titulkům a podporou funkce crossplay si navíc toto vesmírné tažení může užít opravdu každý.
Při psaní této recenze bylo zraněno 1 362 759 tyranidů.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Playman.
Poručík Demetrian Titus ve jménu Císaře opět potírá veškerou špínu galaxie v lineární akční adventuře, jež hráče neustále zásobuje nekompromisní akcí a efektní brutalitou. Relativně krátkou příběhovou kampaň Space Marine 2 zdařile kompenzuje povedeným PvE režimem a mile překvapil i kvalitními českými titulky. Kolem a kolem je nejnovější počin od studia Saber Interactive nadupanou akční jízdou, která si na nic nehraje a dodá hráčům a fanouškům univerza Warhammer 40K přesně to, co očekávají. Je to ale špatně? Naopak!
Klady
Zápory
Hraním videoher svůj volný čas trávím už pěknou řádku let, jejich recenzování jsem se ale začal věnovat až kolem roku 2017. Mými oblíbenými žánry jsou RPG a akční adventury, nepohrdnu ale i nějakým tím zápasem o přežití v battle royale titulech nebo čistokrevnou FPS. Obecně u her razím heslo, že skvělá hratelnost je nadřazená nabušené grafice.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 10/11 64-bit | Windows 10/11 64-bit |
Procesor | AMD Ryzen 5 2600X | Intel Core i5-8600K | AMD Ryzen 7 5800X | Intel Core i7-12700 |
Grafická karta | 6 GB VRAM | AMD Radeon RX 580 | Nvidia GeForce GTX 1060 | 8 GB VRAM | AMD Radeon RX 6800 XT | Nvidia GeForce RTX 3070 |
DirectX | DirectX 12.0 | DirectX 12.0 |
Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
Pevný disk | 75 GB SSD | 75 GB SSD |
• Zdroj: Steam (27. 8. 2024)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.