Správný výběr podvozku je základem každého pořádného počítače. S příchodem libovolné řady procesorů, ať už jde o AMD, či Intel, si výrobci základních desek připravují pro své zákazníky a fanoušky zbrusu novou řadu o několika modelech. Na výběr mají tradičně jak ti, kteří mají hlouběji do kapsy, tak i nejnáročnější uživatelé, mezi něž patří gameři, streameři, kreativci, ale i profesionální overclockeři. V dnešní srovnávací recenzi a testech se podíváme na šestici desek s chipsetem Z390 navržených pro 9. generaci procesorů Intel.
MSI přichází v řadě Z390 s pestrou škálou základních desek, ve které mimo uvedené vyrábí několik dalších modelů včetně dvou maloformátových Mini-ITX desek MPG Z390I Gaming Edge AC a MPG Z390M Gaming Edge. Modely základních desek uvedené v tabulce se liší výbavou po stránce konektivity. Teprve až MSI MPG Z390 Gaming Carbon a vyšší modely nabízejí podporu NVIDIA SLI při zapojení dvou karet. Nižší modely mají k dispozici pouze CrossFire od AMD. Nejdražší a nejvybavenější základní deska MEG Z390 Godlike zvládá pak dokonce 4-way zapojení grafických karet AMD.
Model | MSI MAG Z390 TOMAHAWK | MSI MPG GAMING EDGE AC | MSI MPG Z390 GAMING PRO CARBON | MSI Z390 GAMING PRO CARBON AC | MSI MEG Z390 ACE | MSI MEG Z390 GODLIKE |
---|---|---|---|---|---|---|
Formát | ATX | ATX | ATX | ATX | ATX | eATX |
Podpora RAM | 4× DDR4 až 4 400 MHz (OC) | 4× DDR4 až 4 400 MHz (OC) | 4× DDR4 až 4 400 MHz (OC) | 4× DDR4 až 4 400 MHz (OC) | 4× DDR4 až 4 500 MHz (OC) | 4× DDR4 až 4 600 MHz (OC) |
Multi-GPU | 2-way AMD CrossFire | 2-way NVIDIA SLI, 3-way AMD CrossFire | 2-way NVIDIA SLI, 3-way AMD CrossFire | 2-way NVIDIA SLI, 3-way AMD CrossFire | 2-way NVIDIA SLI, 3-way AMD CrossFire | 2-way NVIDIA SLI, 4-way AMD CrossFire |
PCIe sloty | 3× PCIe 3.0 x16, 2× PCIe 3.0 x1 | 3× PCIe 3.0 x16, 3× PCIe 3.0 x1 | 3× PCIe 3.0 x16, 3× PCIe 3.0 x1 | 3× PCIe 3.0 x16, 3× PCIe 3.0 x1 | 3× PCIe 3.0 x16, 3× PCIe 3.0 x1 | 4× PCIe 3.0 x16, 1× PCIe 3.0 x1 |
M.2 | 2× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s | 2× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s | 2× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s | 1× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s | 3× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s | 3× M.2 (Key M) PCIe 3.0 x4/SATA 6 Gb/s |
U.2 | ✕ | ✕ | ✕ | ✕ | ✕ | 1 |
Ethernet | 1× Intel I219-V Gigabit LAN, 1× Intel I211-AT Gigabit LAN | 1× Intel I219-V Gigabit LAN | 1× Intel I219-V Gigabit LAN | 1× Intel I219-V Gigabit LAN | 1× KillerTM E2500 Gigabit LAN | 2× KillerTM E2500 Gigabit LAN |
WiFi | ✕ | Intel Wireless-AC 9462 card | ✕ | Intel Wireless-AC 9560 | ✕ | KillerTM 1550 Chipset |
Audio | Realtek ALC1220P-VB2 Codec, 7.1-Channel High Definition Audio, S/PDIF output | Realtek ALC1220P Codec, 7.1-Channel High Definition Audio, S/PDIF output | Realtek ALC1220P-VB2 Codec, 7.1-Channel High Definition Audio, S/PDIF output | Realtek ALC1220P-VB2 Codec, 7.1-Channel High Definition Audio, S/PDIF output | Realtek ALC1220 Codec, 7.1-Channel High Definition Audio, S/PDIF output | 2× Realtek ALC1220 Codecs, 7.1-Channel High Definition Audio, ESS E9018 Codec, 6.3mm Gold-plated stereo headphone out |
Cena | 3 839 Kč | 4 649 Kč | 4 999 Kč | 5 589 Kč | 7 139 Kč | 14 090 Kč |
*Ceny platné k 13. 4. 2019
Největší rozdíly mezi jednotlivými deskami tvoří schopnosti přetaktování ve smyslu kapacity, návrhu a chlazení napájecí kaskády pro procesor a optimalizace DRAM tras po přetaktování operačních pamětí. Nesporným rozdílem je samozřejmě i design a případné speciální OC funkce přímo na desce.
MSI MAG Z390 TOMAHAWK je zástupcem cenově nejdostupnější základní desky pro hráče ze série MSI MAG s chipsetem Z390. Co do specifikací nabízí slušné minimum pro každé moderní PC s procesory Intel 8. a 9. generace.
Zajímavostí, která stojí za zmínku, je PS/2 port na zadní straně předinstalovaného I/O shieldu. V dnešní době mívá PS/2 port využití spíše v kompetitivním overclockingu, kde je k žádaným výsledkům potřeba Windows XP v testech, jako je SuperPI 32M. Bohužel, rozjet na Z390 chipsetu tak starý operační systém není vůbec jednoduché a jde už o záležitost, kterou musí speciálně pro tento účel navrhnout výrobce. Druhým využitím může být připojení periférií s PS/2 konektory za účelem menšího inputlagu.
i
Co je to základní deska a k čemu přesně slouží? A víte, čím se od sebe různé druhy liší?
Osobně mě příjemně překvapila přítomnost tzv. Dual LAN, tedy toho, že základní deska je v této ceně vybavena dvěma ethernet porty, což u většiny výrobců bývá záležitostí dražších a vyšších modelů. USB konektivita u MSI MAG Z390 Tomahawk představuje 4× USB 3.1 (Gen2,Type 3A + 1C) a 2× USB 2.0 na zadní straně integrovaného I/O shieldu a 4× USB 3.1 (Gen1, Type A) + 4× USB 2.0 ve smyslu headerů na desce, které lze propojit s USB porty vybrané počítačové skříně. Dobrou zprávou u takto levné základní desky je na první pohled solidně vypadající chlazení VRM (napájecí kaskády pro CPU) i pasivní heatsink pro M.2 SDD.
Jedním z nejdůležitějších parametrů u základních desek pro moderní procesory je podpora rychlých operačních pamětí. Opět je příjemným překvapením podpora až 4 400 MHz po přetaktování, což konkurenční základní desky vyšší cenové relace nenabízí. Ze zkušenosti však vím, že co se týče DRAM taktování, ne vždy (a případů není málo) lze toho, co uvádí výrobce, dosáhnout. Proto se později v této recenzi podíváme i na reálné možnosti přetaktování nejen CPU, ale i RAM, a srovnáme je s ostatními modely.
Obsah balení nepřináší nic zázračného, odpovídá ceně základní desky, avšak zahrnuje nezbytné minimum pro zprovoznění. V krabici naleznete 2× SATA KABEL, prodlužku pro RGB LED, CD s drivery a dokumentaci včetně uživatelského manuálu.
Recenze a testy základních desek bývají zpravidla trochu nuda. Je vždy otázkou, co do takových testů vůbec měřit a co je krom výbavy a designu vlastně stěžejní. Osobně jsem toho názoru a ze zkušeností vím, že jestli se modely základních desek napříč výrobci v něčem liší, jsou to hlavně možnosti přetaktování. Ve druhé části této recenze se tedy podíváme na několik nestandardních testů, které nám prozradí, zda se z pohledu overclockingu vyplatí připlácet za dražší model. Následující informace by vám také měly ušetřit čas při volbě hodnot v UEFI. Dozvíte se, jaké jsou rozdíly v nároku na napětí se stejným kusem procesoru na určitý takt, jak funguje automatika voltáží, jak se chovají jednotlivé Load Line Calibration levely a jak to je s přetaktováním pamětí.
Test minimálního potřebného napětí na 5 GHz s i9-9900K zkoumá efektivitu a kvalitu napájení základní desky. Aby byla hodnota napětí relevantní, musí procesor dokončit 3× po sobě renderovací test v Cinebench R15 bez pádu a s odpovídajícím výsledkem (skóre). V komunitě overclockerů používáme tuto metodiku pro prvotní porovnávání kvality křemíku, tedy toho, jaké štěstí na kus procesoru máme a zda má procesor potenciál překonat rekordy na tekutém dusíku. Při porovnávání stejného kusu procesoru mezi více deskami pak dospějeme k tomu, který model základní desky zvládne procesoru dodat nejlepší napětí ve smyslu toho, jaké maximální frekvence dosáhneme při určitém maximálním napětí, na němž procesor ještě spolupracuje, tzv. škáluje.
Pro běžné uživatele, ale i nadšence do hardwaru, je pak takový test indicií k tomu, jaký model základní desky pořídit, aby dostali ze svého procesoru, a tedy i za své peníze maximum. Ruku v ruce jde pak samozřejmě spotřeba i hlučnost celé sestavy. Škálování potřebného napětí na frekvenci není samozřejmě úplně lineární. Pokud mezi MSI MAG Z390 TOMAHAWK a MAG Z390 GODLIKE vidíme rozdíl 42 mV na 5 GHz, bude zákonitě na 5,1 GHz rozdíl znatelně větší a procesor, který má potenciál dosáhnout 5,2–5,3 GHz, se na tyto frekvence se slabší základní deskou, která vyžaduje větší napětí, pravděpodobně vůbec nedostane.
Z objektivního pohledu při porovnání cenových rozdílů těchto dvou modelů ale není co řešit, MAG Z390 Tomahawk je základní deska vhodná spíše pro slabší modely 9. generace či může být vhodným kandidátem pro 8. generaci procesorů. V následujícím grafu si ukážeme proč.
Výsledky v prvním grafu přímo souvisí s druhým, který vypovídá o teplotách napájecí kaskády v zátěži. Čím větší je teplota napájecí kaskády, tím méně efektivní napětí dokáže procesoru dodávat. Neideálně nebo slabě nadimenzované VRM základní desky se ve finále projeví na vyšším potřebném napětí, vyšších teplotách procesoru, což vede k nedosažení potenciálu přetaktování na maximální frekvenci daného kusu CPU. Ruku v ruce jde samozřejmě opět spotřeba i hlučnost celé sestavy.
MAG Z390 Tomahawk s příjemnou cenovkou necelých 3 900 Kč, s přihlédnutím k výbavě, je pak ideálním kandidátem pro i7-9700K či i5-9600K, které nemají takový odběr jako osmijádro s HyperThreadingem i9-9900K po přetaktování. Pokud taktovat nechcete (ale měli byste), Tomahawk si pravděpodobně poradí s i9-9900K na defaultu dle Intel specifikací.
Load Line Calibration je funkce, kterou disponuje téměř každá moderní základní deska. Jde jednoduše řečeno o kompenzaci poklesů či přestřelků napětí v zátěži. Je dobré vědět, jaký LLC level máte nastavený, případně jak se chová LLC na automatiku, tedy jakou úroveň kalibrace si deska sama nastavuje. Špatně nastavený LLC level (úroveň kalibrace) může v konečném důsledku procesoru uškodit a způsobit jeho degradaci. Procesorům běžně nevadí provoz na větším napětí za předpokladu, že je zvládnete slušně uchladit, ale časté a značné skoky v napětí jim zrovna dvakrát neprospívají.
Load Line Calibration |
Testované modely základních desek MSI s chipsetem Z390 mají k dispozici v UEFI standardně 8 úrovní LLC. Jelikož moje výchozí napětí pro testování kompenzace bylo 1,3 V, ve většině případů 7.–8. level LLC undervoltoval tak moc, že procesor na nastavené frekvenci 5 GHz nebyl stabilní a nebylo tak možné test dokončit. Naopak úrovně Load Line Calibration nad LVL 3–4 u těchto desek overvoltují o značných 20 mV – 35 mV, což se ve finále projeví na teplotě jader procesoru. Vyšší levely (a konkrétně LVL 1) pak overvoltují v případě MAG Z390 ACE o téměř 100 mV, což už není málo.
i
Ideální stav je, když LLC funguje co možná nejblíže napětí, které jste v UEFI nastavili, v našem případě 1,3 V.
Taktování pamětí nezačíná ani nekončí nahozením tzv. XMP profilu, i když jde o nejčastější použití současných paměťových kitů. Dnešní procesory, a zvlášť v kombinaci se silnou grafickou kartou, v herním prostředí škálují co do výkonu s rychlostí a efektivitou operačních pamětí. Zmíněné XMP profily sice nabízejí řešení pomocí několika stisků klávesnice, ale nejsou tak efektivní co se týče časování, jelikož mají leckdy relativně volný timing, který vede ke zbytečně vysokým latencím. V této části testů mě zajímalo, jak si jednotlivé modely základních desek od MSI s chipsetem Z390 zvládnou poradit na automatice při nastavení 4 400 MHz.
Musím se přiznat, že mě ne moc příjemně překvapily úrovně napětí na automatiku v UEFI při nastavení 4 400 MHz. VCCSA napětí, tedy voltáž do System Agenta, který je jedním z choulostivějších prvků v procesoru, si všechny testované modely krom MPG GAMING EDGE AC (která na automatiku nabootovat nezvládla) nastavily přes 1,4 V až po 1,47 V, což už osobně nepovažuji za bezpečné napětí na stabilní 24/7 provoz, a navíc se jedná o zbytečně přepálené hodnoty. Výsledné testy, které jsem prováděl v manuálním režimu s frekvencí 4 400 MHz na operačních paměti, byly tzv. rock stable na 1,25 V, a to dokonce při upraveném časování 18–18–18–380–2T, což je rozdíl necelých 220 mV. Pokud tedy budete ručně taktovat operační paměti, doporučuji manuálně nastavit hodnoty pro VCCSA na minimální napětí, s nímž si váš procesor poradí, a nespoléhat se na automatiku.
Stejný případ se odehrává na VCCIO, kde bývá potřebné napětí znatelně menší než u VCCSA. Po manuálním odladění nebyl problém provozovat přetaktované paměti na 4 400 MHz i s odladěným timingem na 18–18–18–380–2T při 1,2 V na VCCIO napětí. Opět jde o zbytečný a nepříliš bezpečný overvolt do citlivé části procesoru o cca 170 mV. MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC si opět s automatikou neporadila.
Posledním testem co do přetaktování operačních pamětí bylo testování automatiky napětí přímo do napětí. Úplnou automatiku zvládly tři testované modely z pěti, přičemž paměťové moduly byly schopné fungovat stabilně na 1,38 V při časování 18–18–18–38–380–2T.
Pro úplnost jsem vyscreenoval UEFI BIOSů testovaných základních desek s rovnou nastavenými hodnotami pro přetaktování jak CPU, tak i RAM. Následující nastavení můžete použít jako odrazový můstek pro kompletní a finální odladění své sestavy. Samozřejmě záleží na tom, jaké budete mít chlazení, ale hlavně jaký kus procesoru a jaké paměti. Vhodné moduly pro OC najdete v naší sekci Paměti pro overclocking. Osobně doporučuji kity od G.SKILL v řadě TridentZ bez RGB a s nižším časováním, které mají nejlepší OC potenciál. Výběrové a mnou osobně předtestované kusy procesoru s garantovanou frekvencí pak najdete pod klíčovým slovem OC PRETESTED.
MSI vybavila svou řadu Z390 desek softwarovým nástrojem, který umožňuje automatické i manuální přetaktování přímo z operačního systému. Nejvíce mě tedy zajímalo, jak funkční tyto volby budou a do jaké míry půjde z OS taktovat.
OC funkce najdete pod Performance a plný režim manuálního taktování pod Profily 1 a 2. Po jejich rozkliknutí budete mít k dispozici bohatou nabídku Nastavení napětí, frekvencí, ale i časování pamětí, venilátorů apod. MSI Dragon Centre jsem v průběhu testů používal ke zjištění minimálního potřebného napětí na frekvenci 5 GHz. Nástroj funguje skvěle a nemám mu celkem vzato co vytknout. Dragon Centre pak nabízí i další funkce, jako je flashnutí BIOSu z OS, HW monitor (stejně jako v UEFI), a několik typů různých nastavení pro monitor v režimech pro hraní, sledování filmů, režim pro úlevu očí (EyeRest) a nechybí ani custom nastavení. Odpadá tak nepraktické ladění pomocí hardwarových tlačítek přímo na monitoru.
Jako první jsem si vzal na testbench levnou, ač na první pohled zajímavě vyhlížející desku MAG Z390 Tomahawk. S cenou lehce pod 4 000 Kč mne překvapila především svou výbavou. Krom výborné konektivity stran USB disponuje i dvojitou GLAN a na rozdíl od téměř o 1 000 Kč dražšího modelu je vybavena i M.2 heatsinkem pro pasivní chlazení M.2 SSD disků.
Na první pohled bylo jasné, že má deska slabší napájení a testy to jen potvrdily. Po nějakých deseti minutách při napětí 1,3 V ve stress testu AIDA 64 dosahovala napájecí kaskáda na senzorech 92 °C. Není tedy divu, že tento model desky vyžadoval v porovnání s ostaními největší voltáž ze všech na 5 GHz se stejným kusem procesoru. Čím větší je teplota mosfetů, tím méně efektivní jsou. Z těchto důvodů bych MSI MAG Z390 TOMAHAWK nedoporučil pro nejsilnější model i9-9900K, a to obzvlášť máte-li v plánu taktovat. Na i7-9700K či i5-9600K s rozumným OC by už mohlo jít o super volbu dobře vybavené základní desky za fajn peníze.
K mému překvapení se i takto levná deska prokousala s automatikou v UEFI při nastavení DRAM na 4 400 MHz. Stejně jako ostatní modely si i Tomahawk pouštěla nesmyslných 1,416 V do VCCSA a 1,36 V do VCCIO, což se mi osobně moc nezamlouvalo. V tomto případě je potřeba si tyto dvě voltáže odladit na menší, či lépe minimálně stabilní hodnoty.
MSI MAG Z390 TOMAHAWK
Základní desky MSI Z390MSI MAG Z390 TOMAHAWK je skvělou vybavenou deskou za super peníz. Má ale slabší napájecí kaskádu, tudíž je vhodná zejména pro slabší „K“ procesory 8. a 9. generace.
Klady
Zápory
Nástupcem Tomahawk desky je model Gaming Edge AC ze stejné řady MSI MPG. Ač téměř o 1 000 Kč dražší, nabízí oproti Tomahawk modelu v jistém ohledu o něco chudší výbavu.
MSI Z390 GAMING EDGE AC postrádá oproti levnějšímu modelu druhý LAN port, a hlavně jí chybí pasivní heatsinky pro M.2 SSD, jejichž sloty se nacházejí v blízkosti dalších zdrojů tepla. Pasivně nechlazené, velmi výkonné M.2 NVMe SSD disky budou na této základní desce pravděpodobně velmi trpět. Pokud se pro tento model rozhodnete, doporučuji pořídit přídavné M.2 heatsinky z naší nabídky. Na druhou stranu, GAMING EDGE AC nabízí WiFi modul a druhý zpevněný PCIe slot, který s sebou přináší i podporu pro 2-way NVIDIA SLI. Diskutabilní však je, zda bude někdo na základní desce tohoto modelu provozovat SLI režim dvou nejvýkonějších grafických karet a kolik uživatelů reálně využije WiFi. Osobně bych raději tuto základovku viděl vybavenou pasivním chlazením pro M.2 SSD disky a předinstalovaným I/O shieldem.
Balení MSI Z390 GAMING EDGE AC opět obsahuje minimální nutnou výbavu jako u předchozího modelu Tomahawk, s rozdílem I/O shieldu, který zde bohužel není předinstalovaný, a díky podpoře 2-wa NVIDIA SLI najdete v balení i SLI HB můstek.
Recenze a testy základních desek bývají zpravidla trochu nuda. Je vždy otázkou, co do takových testů vůbec měřit a co je krom výbavy a designu vlastně stěžejní. Osobně jsem toho názoru a ze zkušeností vím, že jestli se modely základních desek napříč výrobci v něčem liší, jsou to hlavně možnosti přetaktování. Ve druhé části této recenze se tedy podíváme na několik nestandardních testů, které nám prozradí, zda se z pohledu overclockingu vyplatí připlácet za dražší model. Následující informace by vám také měly ušetřit čas při volbě hodnot v UEFI. Dozvíte se, jaké jsou rozdíly v nároku na napětí se stejným kusem procesoru na určitý takt, jak funguje automatika voltáží, jak se chovají jednotlivé Load Line Calibration levely a jak to je s přetaktováním pamětí.
Test minimálního potřebného napětí na 5 GHz s i9-9900K zkoumá efektivitu a kvalitu napájení základní desky. Aby byla hodnota napětí relevantní, musí procesor dokončit 3× po sobě renderovací test v Cinebench R15 bez pádu a s odpovídajícím výsledkem (skóre). V komunitě overclockerů používáme tuto metodiku pro prvotní porovnávání kvality křemíku, tedy toho, jaké štěstí na kus procesoru máme a zda má procesor potenciál překonat rekordy na tekutém dusíku. Při porovnávání stejného kusu procesoru mezi více deskami pak dospějeme k tomu, který model základní desky zvládne procesoru dodat nejlepší napětí ve smyslu toho, jaké maximální frekvence dosáhneme při určitém maximálním napětí, na němž procesor ještě spolupracuje, tzv. škáluje.
Pro běžné uživatele, ale i nadšence do hardwaru, je pak takový test indicií k tomu, jaký model základní desky pořídit, aby dostali ze svého procesoru, a tedy i za své peníze maximum. Ruku v ruce jde pak samozřejmě spotřeba i hlučnost celé sestavy. Škálování potřebného napětí na frekvenci není samozřejmě úplně lineární. Pokud mezi MSI MAG Z390 TOMAHAWK a MAG Z390 GODLIKE vidíme rozdíl 42 mV na 5 GHz, bude zákonitě na 5,1 GHz rozdíl znatelně větší a procesor, který má potenciál dosáhnout 5,2–5,3 GHz, se na tyto frekvence se slabší základní deskou, která vyžaduje větší napětí, pravděpodobně vůbec nedostane.
Z objektivního pohledu při porovnání cenových rozdílů těchto dvou modelů ale není co řešit, MAG Z390 Tomahawk je základní deska vhodná spíše pro slabší modely 9. generace či může být vhodným kandidátem pro 8. generaci procesorů. V následujícím grafu si ukážeme proč.
Výsledky v prvním grafu přímo souvisí s druhým, který vypovídá o teplotách napájecí kaskády v zátěži. Čím větší je teplota napájecí kaskády, tím méně efektivní napětí dokáže procesoru dodávat. Neideálně nebo slabě nadimenzované VRM základní desky se ve finále projeví na vyšším potřebném napětí, vyšších teplotách procesoru, což vede k nedosažení potenciálu přetaktování na maximální frekvenci daného kusu CPU. Ruku v ruce jde samozřejmě opět spotřeba i hlučnost celé sestavy.
MAG Z390 Tomahawk s příjemnou cenovkou necelých 3 900 Kč při přihlédnutí k její výbavě je pak ideálním kandidátem pro i7-9700K či i5-9600K, které nemají takový odběr jako osmijádro s HyperThreadingem i9-9900K po přetaktování. Pokud taktovat nechcete (ale měli byste), Tomahawk si pravděpodobně poradí s i9-9900K na defaultu dle Intel specifikací.
Load Line Calibration je funkce, kterou disponuje téměř každá moderní základní deska. Jde jednoduše řečeno o kompenzaci poklesů či přestřelků napětí v zátěži. Je dobré vědět, jaký LLC level máte nastavený, případně jak se chová LLC na automatiku, tedy jakou úroveň kalibrace si deska sama nastavuje. Špatně nastavený LLC level (úroveň kalibrace) může v konečném důsledku procesoru uškodit a způsobit jeho degradaci. Procesorům běžně nevadí provoz na větším napětí za předpokladu, že je zvládnete slušně uchladit, ale časté a značné skoky v napětí jim zrovna dvakrát neprospívají.
Load Line Calibration |
Testované modely základních desek MSI s chipsetem Z390 mají k dispozici v UEFI standardně 8 úrovní LLC. Jelikož moje výchozí napětí pro testování kompenzace bylo 1,3 V, ve většině případů 7.–8. level LLC undervoltoval tak moc, že procesor na nastavené frekvenci 5 GHz nebyl stabilní a nebylo tak možné test dokončit. Naopak úrovně Load Line Calibration nad LVL 3–4 u těchto desek overvoltují o značných 20 mV – 35 mV, což se ve finále projeví na teplotě jader procesoru. Vyšší levely a konkrétně LVL 1 pak overvoltuje v případě MAG Z390 ACE o téměř 100 mV, což už není málo.
i
Ideální stav je, když LLC funguje co možná nejblíže napětí, které jste v UEFI nastavili, v našem případě 1,3 V.
Taktování pamětí nezačíná ani nekončí nahozením tzv. XMP profilu, i když jde o nejčastější použití dnešních paměťových kitů. Dnešní procesory, a zvlášť v kombinaci se silnou grafickou kartou, v herním prostředí škálují co do výkonu s rychlostí a efektivitou operačních pamětí. Zmíněné XMP profily sice nabízejí řešení pomocí několika stisků klávesnice, ale nejsou tak efektivní co se týče časování, jelikož mají leckdy relativně volný timing, který vede ke zbytečně vysokým latencím. V této části testů mě zajímalo, jak si jednotlivé modely základních desek od MSI s chipsetem Z390 zvládnou poradit na automatice při nastavení 4 400 MHz.
Musím se přiznat, že mě ne moc příjemně překvapily úrovně napětí na automatiku v UEFI při nastavení 4 400 MHz. VCCSA napětí, tedy voltáž do System Agenta, který je jedním z choulostivějších prvků v procesoru, si všechny testované modely krom MPG GAMING EDGE AC (která na automatiku nabootovat nezvládla) nastavily přes 1,4 V až po 1,47 V, což už osobně nepovažuji za bezpečné napětí na stabilní 24/7 provoz, a navíc se jedná o zbytečně přepálené hodnoty. Výsledné testy, které jsem prováděl v manuálním režimu s frekvencí 4 400 MHz na operační paměti, byly tzv. rock stable na 1,25 V, a to dokonce při upraveném časování 18–18–18–380–2T, což je rozdíl necelých 220 mV. Pokud tedy budete ručně taktovat operační paměti, doporučuji manuálně nastavit hodnoty pro VCCSA na minimální napětí, s nímž si váš procesor poradí, a nespoléhat se na automatiku.
Stejný případ se odehrává na VCCIO, kde bývá potřebné napětí znatelně menší než u VCCSA. Po manuálním odladění nebyl problém provozovat přetaktované paměti na 4 400 MHz i s odladěným timingem na 18–18–18–380–2T při 1,2 V na VCCIO napětí. Opět jde o zbytečný a nepříliš bezpečný overvolt do citlivé části procesoru o cca 170 mV. MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC si opět s automatikou neporadila.
Posledním testem co do přetaktování operačních pamětí bylo testování automatiky napětí přímo do napětí. Úplnou automatiku zvládly tři testované modely z pěti, přičemž paměťové moduly byly schopné fungovat stabilně na 1,38 V při časování 18–18–18–38–380–2T.
Pro úplnost jsem vyscreenoval UEFI BIOSů testovaných základních desek s rovnou nastavenými hodnotami pro přetaktování jak CPU, tak i RAM. Následující nastavení můžete použít jako odrazový můstek pro kompletní a finální odladění své sestavy. Samozřejmě záleží na tom, jaké budete mít chlazení, ale hlavně jaký kus procesoru a jaké paměti. Vhodné moduly pro OC najdete v naší sekci Paměti pro overclocking. Osobně doporučuji kity od G.SKILL v řadě TridentZ bez RGB a s nižším časováním, které mají nejlepší OC potenciál. Výběrové a mnou osobně předtestované kusy procesoru s garantovanou frekvencí pak najdete pod klíčovým slovem OC PRETESTED.
MSI vybavila svou řadu Z390 desek softwarovým nástrojem, který umožňuje automatické i manuální přetaktování přímo z operačního systému. Nejvíce mě tedy zajímalo, jak funkční tyto volby budou a do jaké míry půjde z OS taktovat.
OC funkce najdete pod Performance a plný režim manuálního taktování pod Profily 1 a 2. Po jejich rozkliknutí budete mít k dispozici bohatou nabídku Nastavení napětí, frekvencí, ale i časování pamětí, venilátorů apod. MSI Dragon Centre jsem v průběhu testů používal ke zjištění minimálního potřebného napětí na frekvenci 5 GHz. Nástroj funguje skvěle a nemám mu celkem vzato co vytknout. Dragon Centre pak nabízí i další funkce, jako je flashnutí BIOSu z OS, HW monitor (stejně jako v UEFI), a několik typů různých nastavení pro monitor v režimech pro hraní, sledování filmů, režim pro úlevu očí (EyeRest) a nechybí ani custom nastavení. Odpadá tak nepraktické ladění pomocí hardwarových tlačítek přímo na monitoru.
Druhá na řadu přišla levně vyhlížející MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC. Při porovnání s předchozím modelem Tomahawk má sice deska WiFi modul navíc, ale chybí jí M.2 heatsink, který osobně k výkonným NMVe SSD diskům považuji za nutnost.
Testy teplot napájecí kaskády potvrdily, že má deska již solidní napájecí kaskádu, dostatečně nadimenzovanou i na přetaktovanou i9-9900K. Teplotní čidla VRM hlásila o 24 °C méně než u Tomahawk při stejném zátěžovém testu v AIDA 64. S největší pravděpodobností má GAMING EDGE AC i lépe navržený heatsink, případně lepší kontakt a přenos tepla z chladičů do mosfetů, jelikož teplota napájecí kaskády byla ještě o něco lepší než u dražší desky MS MPG Z390 GAMING PRO CARBON AC. Obě dvě zmíněné základní desky potřebovaly minimální napětí 1,256 V pro dokončení testu Cinebench R15 na 5 GHz.
Na rozdíl od předchozího modelu Tomahawk si deska neporadila s nastavením DRAM na 4 400 MHz na automatiku. Po manuálním nastavení DRAM Voltage na 1,38 V, VCCSA na 1,25 V a VCCIO na 1,2 V zvládla GAMING EDGE AC hravě i maximální OC takt operačních pamětí uvedený ve specifikacích od výrobce.
MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC
Základní desky MSI Z390Základní deska MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC je vhodnou budget volbou pro procesory 8. i 9. generace i se záměry pro slušné přetaktování.
Klady
Zápory
V třetí a čtvrté řadě (co do ceny mezi srovnávanými modely) v této recenzi stojí dvě základní desky. Liší se od sebe pouhou pětistovkou, kdy dražší model má navrch pouze WiFi. Obě dvě základovky tak ukončují Z390 řadu MPG.
MSI již tradičně pokračuje ve své carbonové edici, kde, jak název prozrazuje, tvoří design základní desky carbonové prvky. K nim se přidává RGB LED synchronizace pod názvem Mystic Light s aplikací, která dokáže sladit ostatní podporované komponenty v organizovanou souhru barev. Nejvyšší model MPG řady se opět vrací s předinstalovaným I/O shieldem, nabízí opět PS/2 konektor, čtveřici USB 3.1 (gen1), pětici USB 3.1 (gen2) a šestici USB 2.0, rozdělených do zadního I/O panelu a headerů přímo na základní desce k propojení s USB porty ve vybrané počítačové skříni.
Obsah balení u MSI MPG Z390 PRO CARBON AC zahrnuje již tradičně veškerou potřebnou dokumentaci, CD s drivery, SLI GB můstek pro zapojení dvou NVIDIA grafických karet, SATA a RGB header kabely pro propojení základní desky s ostatními komponenty či počítačovou skříní.
Recenze a testy základních desek bývají zpravidla trochu nuda. Je vždy otázkou, co do takových testů vůbec měřit a co je krom výbavy a designu vlastně stěžejní. Osobně jsem toho názoru a ze zkušeností vím, že jestli se modely základních desek napříč výrobci v něčem liší, jsou to hlavně možnosti přetaktování. Ve druhé části této recenze se tedy podíváme na několik nestandardních testů, které nám prozradí, zda se z pohledu overclockingu vyplatí připlácet za dražší model. Následující informace by vám také měly ušetřit čas při volbě hodnot v UEFI. Dozvíte se, jaké jsou rozdíly v nároku na napětí se stejným kusem procesoru na určitý takt, jak funguje automatika voltáží, jak se chovají jednotlivé Load Line Calibration levely a jak to je s přetaktováním pamětí.
Test minimálního potřebného napětí na 5 GHz s i9-9900K zkoumá efektivitu a kvalitu napájení základní desky. Aby byla hodnota napětí relevantní, musí procesor dokončit 3× po sobě renderovací test v Cinebench R15 bez pádu a s odpovídajícím výsledkem (skóre). V komunitě overclockerů používáme tuto metodiku pro prvotní porovnávání kvality křemíku, tedy toho, jaké štěstí na kus procesoru máme a zda má procesor potenciál překonat rekordy na tekutém dusíku. Při porovnávání stejného kusu procesoru mezi více deskami pak dospějeme k tomu, který model základní desky zvládne procesoru dodat nejlepší napětí ve smyslu toho, jaké maximální frekvence dosáhneme při určitém maximálním napětí, na němž procesor ještě spolupracuje, tzv. škáluje.
Pro běžné uživatele, ale i nadšence do hardwaru, je pak takový test indicií k tomu, jaký model základní desky pořídit, aby dostali ze svého procesoru, a tedy i za své peníze maximum. Ruku v ruce jde pak samozřejmě spotřeba i hlučnost celé sestavy. Škálování potřebného napětí na frekvenci není samozřejmě úplně lineární. Pokud mezi MSI MAG Z390 TOMAHAWK a MAG Z390 GODLIKE vidíme rozdíl 42 mV na 5 GHz, bude zákonitě na 5,1 GHz rozdíl znatelně větší a procesor, jenž má potenciál dosáhnout 5,2–5,3 GHz, se na tyto frekvence se slabší základní deskou, která vyžaduje větší napětí, pravděpodobně vůbec nedostane.
Z objektivního pohledu při porovnání cenových rozdílů těchto dvou modelů ale není co řešit, MAG Z390 Tomahawk je základní deska vhodná spíše pro slabší modely 9. generace či může být vhodným kandidátem pro 8. generaci procesorů. V následujícím grafu si ukážeme proč.
Výsledky v prvním grafu přímo souvisí s druhým, který vypovídá o teplotách napájecí kaskády v zátěži. Čím větší je teplota napájecí kaskády, tím méně efektivní napětí dokáže procesoru dodávat. Neideálně nebo slabě nadimenzované VRM základní desky se ve finále projeví na vyšším potřebném napětí, vyšších teplotách procesoru, což vede k nedosažení potenciálu přetaktování na maximální frekvenci daného kusu CPU. Ruku v ruce jde samozřejmě opět spotřeba i hlučnost celé sestavy.
MAG Z390 Tomahawk s příjemnou cenovkou necelých 3 900 Kč při přihlédnutí k její výbavě je pak ideálním kandidátem pro i7-9700K či i5-9600K, které nemají takový odběr jako osmijádro s HyperThreadingem i9-9900K po přetaktování. Pokud taktovat nechcete (ale měli byste), Tomahawk si pravděpodobně poradí s i9-9900K na defaultu dle Intel specifikací.
Load Line Calibration je funkce, kterou disponuje téměř každá moderní základní deska. Jde jednoduše řečeno o kompenzaci poklesů či přestřelků napětí v zátěži. Je dobré vědět, jaký LLC level máte nastavený, případně jak se chová LLC na automatiku, tedy jakou úroveň kalibrace si deska sama nastavuje. Špatně nastavený LLC level (úroveň kalibrace) může v konečném důsledku procesoru uškodit a způsobit jeho degradaci. Procesorům běžně nevadí provoz na větším napětí za předpokladu, že je zvládnete slušně uchladit, ale časté a značné skoky v napětí jim zrovna dvakrát neprospívají.
Load Line Calibration |
Testované modely základních desek MSI s chipsetem Z390 mají k dispozici v UEFI standardně 8 úrovní LLC. Jelikož moje výchozí napětí pro testování kompenzace bylo 1,3 V, ve většině případů 7.–8. level LLC undervoltoval tak moc, že procesor na nastavené frekvenci 5 GHz nebyl stabilní a nebylo tak možné test dokončit. Naopak úrovně Load Line Calibration nad LVL 3–4 u těchto desek overvoltují o značných 20 mV – 35 mV, což se ve finále projeví na teplotě jader procesoru. Vyšší levely a konkrétně LVL 1 pak overvoltuje v případě MAG Z390 ACE o téměř 100 mV, což už není málo.
i
Ideální stav je, když LLC funguje co možná nejblíže napětí, které jste v UEFI nastavili, v našem případě 1,3 V.
Taktování pamětí nezačíná ani nekončí nahozením tzv. XMP profilu, i když jde o nejčastější použití dnešních paměťových kitů. Současné procesory, a zvlášť v kombinaci se silnou grafickou kartou, v herním prostředí škálují co do výkonu s rychlostí a efektivitou operačních pamětí. Zmíněné XMP profily sice nabízejí řešení pomocí několika stisků klávesnice, ale nejsou tak efektivní co se týče časování, jelikož mají leckdy relativně volný timing, který vede ke zbytečně vysokým latencím. V této části testů mě zajímalo, jak si jednotlivé modely základních desek od MSI s chipsetem Z390 zvládnou poradit na automatice při nastavení 4 400 MHz.
Musím se přiznat, že mě ne moc příjemně překvapily úrovně napětí na automatiku v UEFI při nastavení 4 400 MHz. VCCSA napětí, tedy voltáž do System Agenta, který je jedním z choulostivějších prvků v procesoru, si všechny testované modely krom MPG GAMING EDGE AC (která na automatiku nabootovat nezvládla) nastavily přes 1,4 V až po 1,47 V, což už osobně nepovažuji za bezpečné napětí na stabilní 24/7 provoz, a navíc se jedná o zbytečně přepálené hodnoty. Výsledné testy, které jsem prováděl v manuálním režimu s frekvencí 4 400 MHz na operační paměti, byly tzv. rock stable na 1,25 V, a to dokonce při upraveném časování 18–18–18–380–2T, což je rozdíl necelých 220 mV. Pokud tedy budete ručně taktovat operační paměti, doporučuji manuálně nastavit hodnoty pro VCCSA na minimální napětí, s nímž si váš procesor poradí, a nespoléhat se na automatiku.
Stejný případ se odehrává na VCCIO, kde bývá potřebné napětí znatelně menší než u VCCSA. Po manuálním odladění nebyl problém provozovat přetaktované paměti na 4 400 MHz i s odladěným timingem na 18–18–18–380–2T při 1,2 V na VCCIO napětí. Opět jde o zbytečný a nepříliš bezpečný overvolt do citlivé části procesoru o cca 170 mV. MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC si s automatikou neporadila.
Posledním testem co do přetaktování operačních pamětí bylo testování automatiky napětí přímo do napětí. Úplnou automatiku zvládly tři testované modely z pěti, přičemž paměťové moduly byly schopné fungovat stabilně na 1,38 V při časování 18–18–18–38–380–2T.
Pro úplnost jsem vyscreenoval UEFI BIOSů testovaných základních desek s rovnou nastavenými hodnotami pro přetaktování jak CPU, tak i RAM. Následující nastavení můžete použít jako odrazový můstek pro kompletní a finální odladění své sestavy. Samozřejmě záleží na tom, jaké budete mít chlazení, ale hlavně jaký kus procesoru a jaké paměti. Vhodné moduly pro OC najdete v naší sekci Paměti pro overclocking. Osobně doporučuji kity od G.SKILL v řadě TridentZ bez RGB a s nižším časováním, které mají nejlepší OC potenciál. Výběrové a mnou osobně předtestované kusy procesoru s garantovanou frekvencí pak najdete pod klíčovým slovem OC PRETESTED.
MSI vybavila svou řadu Z390 desek softwarovým nástrojem, který umožňuje automatické i manuální přetaktování přímo z operačního systému. Nejvíce mě tedy zajímalo, jak funkční tyto volby budou a do jaké míry půjde z OS taktovat.
OC funkce najdete pod Performance a plný režim manuálního taktování pod Profily 1 a 2. Po jejich rozkliknutí budete mít k dispozici bohatou nabídku Nastavení napětí, frekvencí, ale i časování pamětí, venilátorů apod. MSI Dragon Centre jsem v průběhu testů používal ke zjištění minimálního potřebného napětí na frekvenci 5 GHz. Nástroj funguje skvěle a nemám mu celkem vzato co vytknout. Dragon Centre pak nabízí i další funkce, jako je flashnutí BIOSu z OS, HW monitor (stejně jako v UEFI), a několik typů různých nastavení pro monitor v režimech pro hraní, sledování filmů, režim pro úlevu očí (EyeRest) a nechybí ani custom nastavení. Odpadá tak nepraktické ladění pomocí hardwarových tlačítek přímo na monitoru.
Třetí v testované řadě je základní deska, kterou MSI nabízí ve dvou téměř totožných variantách. Jediným rozdílem je WiFi modul u MSI MPG Z390 GAMING PRO CARBON (AC). Na první pohled desky sice již disponují M.2 SSD chladičem, bohužel ale jen pro spodní slot. V případě, že byste se rozhodli osadit dva M.2 disky, bude vrchní disk celkem trpět, a to obzvlášť v kombinaci s výkonnou grafickou kartou, jejíž backplate bude nechlazenému M.2 disku dávat co proto.
Ačkoliv o řadu vyšší model, dosahovala na čidlech napájecí kaskády MPG Z390 GAMING PRO CARBON AC o 6 °C více než MPG Z390 Gaming Edge AC. Testovaný takt 4 400 MHz se nerozběhl bez manuálního nastavení DRAM voltage na 1,38 V. Po této hodnotě si už deska sama poradila s VCCSA a VCCIO, ale stejně jako u dalších modelů si pustila do těchto větví zbytečně vysoké hodnoty. VCCSA na automatiku nastavila deska na 1,459 V a VCCIO na 1,371 V. Stabilní frekvenci 4 400 MHz na pamětích i s utaženým časováním z 20–20–20–41–771–2T na 18–18–18–36–380–2T bylo opět možné provozovat s 1,25 V na VCCSA a 1,2 V do VCCIO. Stejně jako u předchozího modelu byla minimální voltáž po třikrát po sobě dokončeném renderu v Cinebench R15 1,256 V.
MSI MPG Z390 GAMING PRO CARBON AC
Základní desky MSI Z390Základní deska MSI MPG Z390 GAMING PRO CARBON AC je vhodnou volbou od MSI pro výkonnější mid-end sestavu.
Klady
Zápory
Řada MEG přináší level navíc nad dosavadní řadu MPG a základní deska Z390 ACE odhaluje tajemství hi-endu pro procesory Intel 8. a 9. generace.
MSI MEG Z390 ACE už dává na první dojem vědět, že je připravena na drsnější podmínky než její předchůdci. Každý zapálenější entusiasta uvítá pokročilé funkce, jako je například BIOS Flashback+, který dovoluje upgrade či downgrade BIOSu bez zapojení CPU či RAM pouze přes USB flashku. Vedle tlačítka pro Flashback+ je k dispozici druhé pro pohodlný reset CMOS. Osobně vítám přítomnost POST displeje, který při taktování či debugingu poslouží jako rychlá a skvělá orientace při řešení nestability a dalších možných problémů. Obzvlášť pokud je vaším cílem co nejvyšší takt DDR4, se POST display hodí. MEG Z390 ACE v tomto kontextu slibuje o 100 MHz větší přetaktování než její předskokani, a to na celých 4 500 MHz efektivně. Pro jednoduchý overclocking lze v levém spodním rohu najít na straně desky „Game Boost“ knoflík s 8 různými režimy pro přetaktování.
Co do konektivity disponuje MSI MEG Z390 ACE třemi M.2 sloty, bohužel z nepochopitelného důvodu je k desce pouze jeden pasivní heatsink. Na rozdíl od nižších modelů má deska pro účely online gamingu ethernetový chip 1× KillerTM E2500 Gigabit LAN, který slibuje nižší latence než u klasických řešení. Ačkoliv platí, že je vždy lepším řešením dedikovaná zvuková karta či externí DAC, Z390 MEG ACE disponuje odstíněným ESS DACem pro větší kvalitu, čistotu a požitek z hudby a zvuků při hraní či sledování filmů.
Balení základní desky MSI Z390 MEG ACE opět obsahuje vše, co můžete potřebovat, počínaje manuálem, SATA a RGB header kabely přes SLI HB můstek až po CD s drivery a drobné příslušenství.
Recenze a testy základních desek bývají zpravidla trochu nuda. Je vždy otázkou, co do takových testů vůbec měřit a co je krom výbavy a designu vlastně stěžejní. Osobně jsem toho názoru a ze zkušeností vím, že jestli se modely základních desek napříč výrobci v něčem liší, jsou to hlavně možnosti přetaktování. Ve druhé části této recenze se tedy podíváme na několik nestandardních testů, které nám prozradí, zda se z pohledu overclockingu vyplatí připlácet za dražší model. Následující informace by vám také měly ušetřit čas při volbě hodnot v UEFI. Dozvíte se, jaké jsou rozdíly v nároku na napětí se stejným kusem procesoru na určitý takt, jak funguje automatika voltáží, jak se chovají jednotlivé Load Line Calibration levely a jak to je s přetaktováním pamětí.
Test minimálního potřebného napětí na 5 GHz s i9-9900K zkoumá efektivitu a kvalitu napájení základní desky. Aby byla hodnota napětí relevantní, musí procesor dokončit 3× po sobě renderovací test v Cinebench R15 bez pádu a s odpovídajícím výsledkem (skóre). V komunitě overclockerů používáme tuto metodiku pro prvotní porovnávání kvality křemíku, tedy toho, jaké štěstí na kus procesoru máme a zda má procesor potenciál překonat rekordy na tekutém dusíku. Při porovnávání stejného kusu procesoru mezi více deskami pak dospějeme k tomu, který model základní desky zvládne procesoru dodat nejlepší napětí ve smyslu toho, jaké maximální frekvence dosáhneme při určitém maximálním napětí, na němž procesor ještě spolupracuje, tzv. škáluje.
Pro běžné uživatele, ale i nadšence do hardwaru, je pak takový test indicií k tomu, jaký model základní desky pořídit, aby dostali ze svého procesoru, a tedy i za své peníze maximum. Ruku v ruce jde pak samozřejmě spotřeba i hlučnost celé sestavy. Škálování potřebného napětí na frekvenci není samozřejmě úplně lineární. Pokud mezi MSI MAG Z390 TOMAHAWK a MAG Z390 GODLIKE vidíme rozdíl 42 mV na 5 GHz, bude zákonitě na 5,1 GHz rozdíl znatelně větší a procesor, který má potenciál dosáhnout 5,2–5,3 GHz, se na tyto frekvence se slabší základní deskou, která vyžaduje větší napětí, pravděpodobně vůbec nedostane.
Z objektivního pohledu při porovnání cenových rozdílů těchto dvou modelů ale není co řešit, MAG Z390 Tomahawk je základní deska vhodná spíše pro slabší modely 9. generace či může být vhodným kandidátem pro 8. generaci procesorů. V následujícím grafu si ukážeme proč.
Výsledky v prvním grafu přímo souvisí s druhým, který vypovídá o teplotách napájecí kaskády v zátěži. Čím větší je teplota napájecí kaskády, tím méně efektivní napětí dokáže procesoru dodávat. Neideálně nebo slabě nadimenzované VRM základní desky se ve finále projeví na vyšším potřebném napětí, vyšších teplotách procesoru, což vede k nedosažení potenciálu přetaktování na maximální frekvenci daného kusu CPU. Ruku v ruce jde samozřejmě opět spotřeba i hlučnost celé sestavy.
MAG Z390 Tomahawk s příjemnou cenovkou necelých 3 900 Kč při přihlédnutí k její výbavě je pak ideálním kandidátem pro i7-9700K či i5-9600K, které nemají takový odběr jako osmijádro s HyperThreadingem i9-9900K po přetaktování. Pokud taktovat nechcete (ale měli byste), Tomahawk si pravděpodobně poradí s i9-9900K na defaultu dle Intel specifikací.
Load Line Calibration je funkce, kterou disponuje téměř každá moderní základní deska. Jde jednoduše řečeno o kompenzaci poklesů či přestřelků napětí v zátěži. Je dobré vědět, jaký LLC level máte nastavený, případně jak se chová LLC na automatiku, tedy jakou úroveň kalibrace si deska sama nastavuje. Špatně nastavený LLC level (úroveň kalibrace) může v konečném důsledku procesoru uškodit a způsobit jeho degradaci. Procesorům běžně nevadí provoz na větším napětí za předpokladu, že je zvládnete slušně uchladit, ale časté a značné skoky v napětí jim zrovna dvakrát neprospívají.
Load Line Calibration |
Testované modely základních desek MSI s chipsetem Z390 mají k dispozici v UEFI standardně 8 úrovní LLC. Jelikož moje výchozí napětí pro testování kompenzace bylo 1,3 V, ve většině případů 7.–8. level LLC undervoltoval tak moc, že procesor na nastavené frekvenci 5 GHz nebyl stabilní a nebylo tak možné test dokončit. Naopak úrovně Load Line Calibration nad LVL 3–4 u těchto desek overvoltují o značných 20 mV – 35 mV, což se ve finále projeví na teplotě jader procesoru. Vyšší levely a konkrétně LVL 1 pak overvoltuje v případě MAG Z390 ACE o téměř 100 mV, což už není málo.
i
Ideální stav je, když LLC funguje co možná nejblíže napětí, které jste v UEFI nastavili, v našem případě 1,3 V.
Taktování pamětí nezačíná ani nekončí nahozením tzv. XMP profilu, i když jde o nejčastější použití dnešních paměťových kitů. Dnešní procesory, a zvlášť v kombinaci se silnou grafickou kartou, v herním prostředí škálují co do výkonu s rychlostí a efektivitou operačních pamětí. Zmíněné XMP profily sice nabízejí řešení pomocí několika stisků klávesnice, ale nejsou tak efektivní co se týče časování, jelikož mají leckdy relativně volný timing, který vede ke zbytečně vysokým latencím. V této části testů mě zajímalo, jak si jednotlivé modely základních desek od MSI s chipsetem Z390 zvládnou poradit na automatice při nastavení 4 400 MHz.
Musím se přiznat, že mě ne moc příjemně překvapily úrovně napětí na automatiku v UEFI při nastavení 4 400 MHz. VCCSA napětí, tedy voltáž do System Agenta, který je jedním z choulostivějších prvků v procesoru, si všechny testované modely krom MPG GAMING EDGE AC (která na automatiku nabootovat nezvládla) nastavily přes 1,4 V až po 1,47 V, což už osobně nepovažuji za bezpečné napětí na stabilní 24/7 provoz, a navíc se jedná o zbytečně přepálené hodnoty. Výsledné testy, které jsem prováděl v manuálním režimu s frekvencí 4 400 MHz na operační paměti, byly tzv. rock stable na 1,25 V, a to dokonce při upraveném časování 18–18–18–380–2T, což je rozdíl necelých 220 mV. Pokud tedy budete ručně taktovat operační paměti, doporučuji manuálně nastavit hodnoty pro VCCSA na minimální napětí, s nímž si váš procesor poradí, a nespoléhat se na automatiku.
Stejný případ se odehrává na VCCIO, kde bývá potřebné napětí znatelně menší než u VCCSA. Po manuálním odladění nebyl problém provozovat přetaktované paměti na 4 400 MHz i s odladěným timingem na 18–18–18–380–2T při 1,2 V na VCCIO napětí. Opět jde o zbytečný a nepříliš bezpečný overvolt do citlivé části procesoru o cca 170 mV. MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC si opět s automatikou neporadila.
Posledním testem co do přetaktování operačních pamětí bylo testování automatiky napětí přímo do napětí. Úplnou automatiku zvládly tři testované modely z pěti, přičemž paměťové moduly byly schopné fungovat stabilně na 1,38 V při časování 18–18–18–38–380–2T.
Pro úplnost jsem vyscreenoval UEFI BIOSů testovaných základních desek s rovnou nastavenými hodnotami pro přetaktování jak CPU, tak i RAM. Následující nastavení můžete použít jako odrazový můstek pro kompletní a finální odladění své sestavy. Samozřejmě záleží na tom, jaké budete mít chlazení, ale hlavně jaký kus procesoru a jaké paměti. Vhodné moduly pro OC najdete v naší sekci Paměti pro overclocking. Osobně doporučuji kity od G.SKILL v řadě TridentZ bez RGB a s nižším časováním, které mají nejlepší OC potenciál. Výběrové a mnou osobně předtestované kusy procesoru s garantovanou frekvencí pak najdete pod klíčovým slovem OC PRETESTED.
MSI vybavila svou řadu Z390 desek softwarovým nástrojem, který umožňuje automatické i manuální přetaktování přímo z operačního systému. Nejvíce mě tedy zajímalo, jak funkční tyto volby budou a do jaké míry půjde z OS taktovat.
OC funkce najdete pod Performance a plný režim manuálního taktování pod Profily 1 a 2. Po jejich rozkliknutí budete mít k dispozici bohatou nabídku Nastavení napětí, frekvencí, ale i časování pamětí, venilátorů apod. MSI Dragon Centre jsem v průběhu testů používal ke zjištění minimálního potřebného napětí na frekvenci 5 GHz. Nástroj funguje skvěle a nemám mu celkem vzato co vytknout. Dragon Centre pak nabízí i další funkce, jako je flashnutí BIOSu z OS, HW monitor (stejně jako v UEFI), a několik typů různých nastavení pro monitor v režimech pro hraní, sledování filmů, režim pro úlevu očí (EyeRest) a nechybí ani custom nastavení. Odpadá tak nepraktické ladění pomocí hardwarových tlačítek přímo na monitoru.
Dalo by se říct, že s modelem ACE už přichází pořádná zábava. Na první pohled je deska vybavená základem pro potřeby overclockingu. Jsem rád, že mohu z minusů vynechat POST display a také jsou k dispozici hardwarová tlačítka. Pohled na oblast napájení už napovídá, že je deska připravená na náročnější akci. Mimo jiné mne potěšila i absence výše zmíněných bugů při postu, kdy se ACE bez problému prokousala stabilním a při předchozích pokusech ověřeným nastavením. MAG Z390 ACE je sice vybavena třemi M.2 SSD sloty, ale opět je zde k dispozici pouze jeden, což je upřímně řečeno za hranicemi mého chápání. Pozitivně ze subjektivního hlediska musím ale ohodnotit design, protože celkové provedení desky a samotných heatsinků se mi líbí.
Musím ovšem na rovinu uvést jednu nepříjemnost. Model ACE jsem byl schopen dotestovat až na druhý pokus. První deska, která se ke mně dostala, si vynucovala RAID režim SSD disků a POST proces končil chybou M.2 Genie error. Ve chvíli, kdy jsem v UEFI přepnul na AHCI, si po uložení nastavení deska opět vynutila RAID a přes tuto fázi jsem se ani po opětovném flashování BIOS na různé verze nedostal. Náhradní kus desky už tímto problémem netrpěl a vše bylo v pořádku.
Při testování minimálního napětí na 5 GHz pro dokončení renderovacího testu v Cinebench R15 jsem se s MPG Z390 ACE dostal na 1,238 V. Jde tedy o téměř 20mV zlepšení oproti dvěma předchozím modelům. Stress test v AIDA64 vytáhl teploty napájecí kaskády na maximálních 64 °C, což už je relativně slušná hodnota.
Ačkoliv specifikace desky mluví o 4 500 MHz na operačních pamětech po přetaktování (což neznamená, že to výrobce slibuje), taktů se mi s mými G.SKILL TridentZ 4266 MHz dosáhnout nepodařilo. Stejně jako u ostatních modelů nebylo problém provozovat RAM na 4 400 MHz, jen se opakoval scénář s přestřelenými hodnotami na automatiku, konkrétně 1,452 V do VCCSA a 1,359 V do VCCIO.
MSI MAG Z390ACE
Základní desky MSI Z390MSI MAG Z390 ACE je solidním základem pro nejnovější osmijádra i9-9990K, se záměrem ostřejšího přetaktování procesoru i operačních pamětí.
Klady
Zápory
Základní deska GODLIKE budí už díky svému jménu respekt a zvědavost. Taky aby ne, jde o ten nejvyšší hi-end, který dalo MSI pro Intel procesory 8. a 9. generace dohromady. Tady začíná zábava.
MSI MEG Z390 GODLIKE disponuje snad vším, co slabším modelům chybí. Samozřejmostí je bohatě vybavený zadní I/O panel s předinstalovaným shieldem včetně PS/2 portu, hardwarových tlačítek pro USB BIOS Flashback+ a reset CMOS. Jako jediná (krom nejlevnější Tomahawk desky) disponuje dvěma ethernet porty s funkcí Killer™ xTend, která v kombinaci s WiFi modulem supluje funkci ethernetového switche či WiFi extenderu. MEG Z390 ACE posouvá možnosti přetaktování DRAM o dalších 100 MHz na celých 4 600 MHz efektivně. Pro tyto účely je i zde vestavěný POST display, tentokrát v OLED provedení. Osobně vítám i hardwarová tlačítka pro Power a Reset. Stejně jako MEG Z390 ACE, disponuje GODLIKE hardwarovým knoflíkem pro přetaktování s osmi různými režimy.
Z pohledu konektivity je deska vybavena třemi heatsinky pro všechny tři M.2 porty pro efektivní chlazení SSD disků. GODLIKE se mimo jiné pyšní i U.2 portem, který u jiných modelů nenajdeme. Z pohledu zvukové výbavy je zajímavým překvapením 6,3mm jack pro připojení audiofilních sluchátek.
Jak se sluší a patří, balení nejvyššího a nejdražšího modelu MSI Z390 ME GODLIKE už obsahuje něco navíc. V balení lze najít dvě přídavné PCIe karty, jednu s dvojicí M.2 slotů, vybavenou pasivními heatsinky pro lepší chlazení. Součástí výbavy je i WiFi anténa. Příjemným překvapením je třetice oslavovaných SATA kabelů a 6,3mm jack redukce pro připojení sluchátek s klasickým 3,5mm konektorem. Zbytek je už samozřejmostí, manuál, RGB header a 2pin senzorové kabely.
Recenze a testy základních desek bývají zpravidla trochu nuda. Je vždy otázkou, co do takových testů vůbec měřit a co je krom výbavy a designu vlastně stěžejní. Osobně jsem toho názoru a ze zkušeností vím, že jestli se modely základních desek napříč výrobci v něčem liší, jsou to hlavně možnosti přetaktování. Ve druhé části této recenze se tedy podíváme na několik nestandardních testů, které nám prozradí, zda se z pohledu overclockingu vyplatí připlácet za dražší model. Následující informace by vám také měly ušetřit čas při volbě hodnot v UEFI. Dozvíte se, jaké jsou rozdíly v nároku na napětí se stejným kusem procesoru na určitý takt, jak funguje automatika voltáží, jak se chovají jednotlivé Load Line Calibration levely a jak to je s přetaktováním pamětí.
Test minimálního potřebného napětí na 5 GHz s i9-9900K zkoumá efektivitu a kvalitu napájení základní desky. Aby byla hodnota napětí relevantní, musí procesor dokončit 3× po sobě renderovací test v Cinebench R15 bez pádu a s odpovídajícím výsledkem (skóre). V komunitě overclockerů používáme tuto metodiku pro prvotní porovnávání kvality křemíku, tedy toho, jaké štěstí na kus procesoru máme a zda má procesor potenciál překonat rekordy na tekutém dusíku. Při porovnávání stejného kusu procesoru mezi více deskami pak dospějeme k tomu, který model základní desky zvládne procesoru dodat nejlepší napětí ve smyslu toho, jaké maximální frekvence dosáhneme při určitém maximálním napětí, na němž procesor ještě spolupracuje, tzv. škáluje.
Pro běžné uživatele, ale i nadšence do hardwaru, je pak takový test indicií k tomu, jaký model základní desky pořídit, aby dostali ze svého procesoru, a tedy i za své peníze maximum. Ruku v ruce jde pak samozřejmě spotřeba i hlučnost celé sestavy. Škálování potřebného napětí na frekvenci není samozřejmě úplně lineární. Pokud mezi MSI MAG Z390 TOMAHAWK a MAG Z390 GODLIKE vidíme rozdíl 42 mV na 5 GHz, bude zákonitě na 5,1 GHz rozdíl znatelně větší a procesor, který má potenciál dosáhnout 5,2–5,3 GHz, se na tyto frekvence se slabší základní deskou, která vyžaduje větší napětí, pravděpodobně vůbec nedostane.
Z objektivního pohledu při porovnání cenových rozdílů těchto dvou modelů ale není co řešit, MAG Z390 Tomahawk je základní deska vhodná spíše pro slabší modely 9. generace či může být vhodným kandidátem pro 8. generaci procesorů. V následujícím grafu si ukážeme proč.
Výsledky v prvním grafu přímo souvisí s druhým, který vypovídá o teplotách napájecí kaskády v zátěži. Čím větší je teplota napájecí kaskády, tím méně efektivní napětí dokáže procesoru dodávat. Neideálně nebo slabě nadimenzované VRM základní desky se ve finále projeví na vyšším potřebném napětí, vyšších teplotách procesoru, což vede k nedosažení potenciálu přetaktování na maximální frekvenci daného kusu CPU. Ruku v ruce jde samozřejmě opět spotřeba i hlučnost celé sestavy.
MAG Z390 Tomahawk s příjemnou cenovkou necelých 3 900 Kč při přihlédnutí k její výbavě je pak ideálním kandidátem pro i7-9700K či i5-9600K, které nemají takový odběr jako osmijádro s HyperThreadingem i9-9900K po přetaktování. Pokud taktovat nechcete (ale měli byste), Tomahawk si pravděpodobně poradí s i9-9900K na defaultu dle Intel specifikací.
Load Line Calibration je funkce, kterou disponuje téměř každá moderní základní deska. Jde jednoduše řečeno o kompenzaci poklesů či přestřelků napětí v zátěži. Je dobré vědět, jaký LLC level máte nastavený, případně jak se chová LLC na automatiku, tedy jakou úroveň kalibrace si deska sama nastavuje. Špatně nastavený LLC level (úroveň kalibrace) může v konečném důsledku procesoru uškodit a způsobit jeho degradaci. Procesorům běžně nevadí provoz na větším napětí za předpokladu, že je zvládnete slušně uchladit, ale časté a značné skoky v napětí jim zrovna dvakrát neprospívají.
Load Line Calibration |
Testované modely základních desek MSI s chipsetem Z390 mají k dispozici v UEFI standardně 8 úrovní LLC. Jelikož moje výchozí napětí pro testování kompenzace bylo 1,3 V, ve většině případů 7.–8. level LLC undervoltoval tak moc, že procesor na nastavené frekvenci 5 GHz nebyl stabilní a nebylo tak možné test dokončit. Naopak úrovně Load Line Calibrace nad LVL 3–4 u těchto desek overvoltují o značných 20 mV – 35 mV, což se ve finále projeví na teplotě jader procesoru. Vyšší levely a konkrétně LVL 1 pak overvoltuje v případě MAG Z390 ACE o téměř 100 mV, což už není málo.
i
Ideální stav je, když LLC funguje co možná nejblíže napětí, které jste v UEFI nastavili, v našem případě 1,3 V.
Taktování pamětí nezačíná ani nekončí nahozením tzv. XMP profilu, i když jde o nejčastější použití dnešních paměťových kitů. Dnešní procesory, a zvlášť v kombinaci se silnou grafickou kartou, v herním prostředí škálují co do výkonu s rychlostí a efektivitou operačních pamětí. Zmíněné XMP profily sice nabízejí řešení pomocí několika stisků klávesnice, ale nejsou tak efektivní co se týče časování, jelikož mají leckdy relativně volný timing, který vede ke zbytečně vysokým latencím. V této části testů mě zajímalo, jak si jednotlivé modely základních desek od MSI s chipsetem Z390 zvládnou poradit na automatice při nastavení 4 400 MHz.
Musím se přiznat, že mě ne moc příjemně překvapily úrovně napětí na automatiku v UEFI při nastavení 4 400 MHz. VCCSA napětí, tedy voltáž do System Agenta, který je jedním z choulostivějších prvků v procesoru, si všechny testované modely krom MPG GAMING EDGE AC (která na automatiku nabootovat nezvládla) nastavily přes 1,4 V až po 1,47 V, což už osobně nepovažuji za bezpečné napětí na stabilní 24/7 provoz, a navíc se jedná o zbytečně přepálené hodnoty. Výsledné testy, které jsem prováděl v manuálním režimu s frekvencí 4 400 MHz na operační paměti, byly tzv. rock stable na 1,25 V, a to dokonce při upraveném časování 18–18–18–380–2T, což je rozdíl necelých 220 mV. Pokud tedy budete ručně taktovat operační paměti, doporučuji manuálně nastavit hodnoty pro VCCSA na minimální napětí, s nímž si váš procesor poradí, a nespoléhat se na automatiku.
Stejný případ se odehrává na VCCIO, kde bývá potřebné napětí znatelně menší než u VCCSA. Po manuálním odladění nebyl problém provozovat přetaktované paměti na 4 400 MHz i s odladěným timingem na 18–18–18–380–2T při 1,2 V na VCCIO napětí. Opět jde o zbytečný a nepříliš bezpečný overvolt do citlivé části procesoru o cca 170 mV. MSI MPG Z390 GAMING EDGE AC si opět s automatikou neporadila.
Posledním testem co do přetaktování operačních pamětí bylo testování automatiky napětí přímo do napětí. Úplnou automatiku zvládly tři testované modely z pěti, přičemž paměťové moduly byly schopné fungovat stabilně na 1,38 V při časování 18–18–18–38–380–2T.
Pro úplnost jsem vyscreenoval UEFI BIOSů testovaných základních desek s rovnou nastavenými hodnotami pro přetaktování jak CPU, tak i RAM. Následující nastavení můžete použít jako odrazový můstek pro kompletní a finální odladění své sestavy. Samozřejmě záleží na tom, jaké budete mít chlazení, ale hlavně jaký kus procesoru a jaké paměti. Vhodné moduly pro OC najdete v naší sekci Paměti pro overclocking. Osobně doporučuji kity od G.SKILL v řadě TridentZ bez RGB a s nižším časováním, které mají nejlepší OC potenciál. Výběrové a mnou osobně předtestované kusy procesoru s garantovanou frekvencí pak najdete pod klíčovým slovem OC PRETESTED.
MSI vybavila svou řadu Z390 desek softwarovým nástrojem, který umožňuje automatické i manuální přetaktování přímo z operačního systému. Nejvíce mě tedy zajímalo, jak funkční tyto volby budou a do jaké míry půjde z OS taktovat.
OC funkce najdete pod Performance a plný režim manuálního taktování pod Profily 1 a 2. Po jejich rozkliknutí budete mít k dispozici bohatou nabídku Nastavení napětí, frekvencí, ale i časování pamětí, ventilátorů apod. MSI Dragon Centre jsem v průběhu testů používal ke zjištění minimálního potřebného napětí na frekvenci 5 GHz. Nástroj funguje skvěle a nemám mu celkem vzato co vytknout. Dragon Centre pak nabízí i další funkce, jako je flashnutí BIOSu z OS, HW monitor (stejně jako v UEFI), a několik typů různých nastavení pro monitor v režimech pro hraní, sledování filmů, režim pro úlevu očí (EyeRest) a nechybí ani custom nastavení. Odpadá tak nepraktické ladění pomocí hardwarových tlačítek přímo na monitoru.
Jako poslední jsem si nechal na testy nejdražší a nejvybavenější model GODLIKE. Na první pohled působí deska opravdu nabušeným dojmem. Příjemným, i když očekávaným překvapením bylo i to, že všechny M.2 sloty mají svůj vlastní heatsink a nemusí se o něj dělit s ostatními. Výbavě celkově (a to hlavně po stránce konektivity) asi není co vytktnout. Deska disponuje řadou OC/debug funkcí včetně USB BIOS flashbacku, kdy lze BIOS upgradnout, ale i downgradnout pouze pomocí USB flashky bez osazeného CPU či RAM.
Bohužel, stejně jako u ACE se mi desku podařilo otestovat až s druhým kusem. První kus se mnou odmítal spolupracovat s POST kódem 00 (no CPU), přitom procesor v jiných deskách fungoval. Po pár hodinách debugování a opětovném flashování různých verzí se deska probrala, ale druhý den odmítala mou spolupráci znovu. Další, náhradní kus byl už v pořádku a vše probíhalo dle očekávání.
Podle předpokladů MSI MAG Z390 GODLIKE také vyžadovala nejmenší napětí pro mou i9-9900K ze všech testovaných desek na 5 GHz v Cinebench R15, a to 1,222 V, tedy o 42 mV méně než nejslabší model Tomahawk. Tomu odpovídaly i maximální teploty 59 °C na čidlech napájecí kaskády. Specifikace desky zmiňují 4 600 MHz po OC na RAM, ale stejně jako u ACE se mi s mými pamětmi podařilo dosáhnout maximálních 4 400 MHz. Tím netvrdím, že jde o absolutní limit desky po stránce OC RAM, ale může se v obou případech jednat o limit mých paměťových modulů v souvislosti s maximální zkoušenou hranicí voltáží, které jsem v dnešních testech nehnal do extrémů, ale spíše se držel uživatelských hodnot pro stabilní a bezpečný 24/7 provoz.
Deska si při nastavení pamětí na 4 400 MHz při automatice pouštěla do VCCSA 1,468 V a do VCCIO 1,36 V. Stabilní provoz byl možný se stejnými hodnotami jako u předchozích, nižších modelů na 1,25 V a 1,2 V.
MSI MAG Z390 GODLIKE
Základní desky MSI Z390Základní deska GODLIKE je ze Z390 řady od MSI ideálním adeptem pro hi-endové PC se záměrem pro maximální přetaktování.
Klady
Zápory
Hned zpočátku se musím přiznat, že jsem nikdy nebyl fanouškem základních desek MSI, a to asi zejména z důvodu, že lpím na detailech a zajímají mne oblasti, které běžný uživatel neřeší. Tuto recenzi a testy nebylo vůbec jednoduché kvůli zmíněným nepříjemnostem dotáhnout do konce. Z objektivního hlediska nedokážu posoudit, zda jsem měl jen smůlu na kusy, jelikož se dle mých informací blíží 3% reklamovatelnosti.
U prvních tří modelů jsem se v hodnocení zmínil o výskytu bugů při POSTU. Krom ACE a GODLIKE se mi opakovaně po OC zasekával POST proces s rozsvícenou VGA LEDkou, což by nebylo nic neobvyklého (setkávám se s tím i u jiných značek a modelů), pokud by to šlo vyřešit pouhým restartem. Bohužel nepomohl ani reset CMOS a jediným způsobem bylo vypnutí zdroje, odsátí zbytkového napětí a opětovné zapnutí. Při představě, že mám sestavu v mohutné PC skříni a vypínač zdroje na nepraktickém, ač běžném místě, mne lehce zamrazilo.
Co se týče rozdílů mezi jednotlivými deskami, chápu, že výrobce musí něčím obhájit nacenění, ale bohužel nedokážu pochopit chybějící M.2 heatsinky, přestože jsou sloty na desce k dispozici. Stejně tak asi nedokážu nikdy moc dobře pochopit chybějící POST display u levnějších modelů, ovšem tato výtka se netýká pouze MSI, ale všech ostatních výrobců, jelikož jde dle mého názoru o nákladově zanedbatelnou, ale velmi užitečnou funkci. Pro porovnání, o několik stovek levnější a konkurenční GIGABYTE AORUS Z390 ULTRA nabízí plný počet M.2 heatsinků a rovněž je vybaven i POST displayem.
Pokud bych tolik nelpěl na detailech a detailním měření, mohou být testované modely z dnešní recenze fajn volbou obzvlášť v případě, pokud jste zapálení fanoušci MSI. Dejte si jen pozor na to, co nastavuje automatika po stránce voltáží a počítejte s nějakou dávkou potřebného debuggingu.
Michal Mikle
Vysloužilý extreme overclocker a příznivec hi-endového hardwaru. Nadšenec do bitcoinu, bezpečnosti a soukromí. Baví mě nacházet nové králičí nory – tou poslední je circadiánní a kvantová biologie a vliv světla, vody a magnetismu na život. Najdete mě na Xitteru @ElkimXOC