Bryndza opět nezklamal - napínavý děj i atmosféra a skvělá zápletka v knize Chladnokrevně

V centru Londýna na břehu řeky Temže našel náhodný svědek velký kufr. Uvnitř bylo napěchované tělo muže.  Vyšetřováním   byl  pověřený tým v čele s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, který záhy zjistil, že podobný kufr s tělem ženy byl objeven nedaleko jen několik dnů předtím. Ihned se rozběhlo vyšetřování.  Případ se zkomplikoval nálezem většího množství drog v žaludku druhé oběti.

Napínavé prolínání dvou dějových linek

Téměř od začátku můžeme sledovat dvě hlavní dějové linky, které se prolínají. 

První  je věnováno policejní práci. Erika s kolegy sleduje stopy, které pachatel  zanechal. Vyšetřování je vedeno z několika směrů, do případu se zapojilo  oddělení narkotik.  

Ve druhé lince je více prostoru je věnováno záporné postavě, samotnému pachateli.  Sledujeme jeho myšlenkové pochody a  přípravy, které vedou v dalším trestným činům.  Autor realisticky a uvěřitelně popsal psychopata, který na první pohled nijak z davu nevyčnívá.  Na jedné straně inteligentní, sečtělý člověk, na druhé manipulátor a hrubián, kterému na životě druhých nijak nezáleží.  

Odkrytím pachatele na začátku neztratila kniha na zajímavosti a poutavosti. Čtenář nemusí předvídat či hádat, kdo je vrahem, ale naopak sleduje jeho kroky, mnohdy neočekávané. Více vynikne vyšetřování policie. 

Co však zůstává v knize Chladnokrevně stejné, je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, Slovenka žijící už mnoho let v Anglii. Její nechuť podřizovat se autoritám, spolupracovat s jiným oddělením a vést vyšetřování po svém, je stále stejná. Nesnáší byrokracii, která je v policii všudypřítomná. Po tragické smrti manžela, ke které došlo už před lety, nemá na muže štěstí. Vlastně ani jejich společnost nijak nevyhledává. Žije sama a práce je to jediné, co ji zajímá. 

Robert Bryndza píše nekomplikovaným, čtivým jazykem. Dokáže výborně vystupňovat děj, který není překombinovaný. Jeho zápletky jsou uvěřitelné, čtenář   nemusí tápat, vše se odvíjí logicky. A to je jeho největším kladem. 

Více než v předchozích dílech je v knize  věnován  prostor společenským problémům a nižším společenským vrstvám.  Výstižně a barvitě je popsáno prostředí, kde vyrůstal pachatel.  To dodává knize psychologický nádech.

Názor recenzentky Jany J.

Na knihu jsem se těšila a přečetla jsem ji velmi rychle. Děj mě ihned vcucnul. Vůbec jsem si neuvědomila, že tentokrát znám pachatele. S napětím a zvědavostí jsem sledovala jeho činy více než vyšetřování policie. Vše do sebe krásně zapadalo. Trošku mi vadil konec, který  byl podle mého názoru zbytečně nadnesený.

Knihu mohu vřele doporučit všem milovníkům napětí a dobrých detektivek.