Ghost of Yōtei (RECENZE) – Ve stínu japonské hory řádí duch pomsty

Ghost of Yōtei (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Eastern z Japonska
• Iluzi živoucího světa kazí nedomyšlenosti
• Hratelnost šlape jako v původním Ghostovi
• Bez bázně a cti
• Jako lotosový květ v západu slunce
• Další povedený zářez
• Recenze Ghost of Yōtei: závěrečné hodnocení

Eastern z Japonska

Japonská kultura baví a fascinuje lidi po celém světě. Odlišná mentalita, kulturní zázemí, historie a další reálie tvoří mix, který se pro mnohé rovná vysněnému životnímu stylu. Není tedy divu, že se Země vycházejícího slunce velmi často stává prostorem, v němž se odehrává nejedna počítačová hra. Jenže pochopit a následně kvalitně převést japonskou duši do dění na obrazovce není nic snadného a řada studií pohořela. Ne tak studio Sucker Punch, které v roce 2020 představilo v titulu Ghost of Tsushima příběh o samuraji Jinu Sakaiovi, který kvůli pomstě přistoupil na nečestné ninjovské praktiky. Úspěch byl fenomenální, takže nikoho nepřekvapilo, že se začalo pracovat na pokračování.

Jenže Ghost of Yōtei mnohé překvapí tím, že se hlavní hrdina nevrátí. Autoři totiž situovali sequel na začátek 17. století na ostrov Ezo (dnešní Hokkaidó). Ponechali však ústřední téma – pomstu. Ústřední ženské postavě Acu totiž vyvraždila rodinu tzv. yōteiská šestka, banda desperátů toužící po ovládnutí severního japonského ostrova. Acu v raném věku prchla na jih, kde se naučila bojovat a své působení na hlavním ostrově zakončila prohrou ve slavné bitvě u Sekigahary. V roce 1603 se vrací domů a jejím cílem není nic jiného, než zlikvidovat všech šest záporáků, jejichž moc prorostla celé Ezo.

To je celý příběh v kostce. Cestou narazíte na desítky zajímavých a dobře napsaných charakterů, které vás nasměrují k vašemu cíli. Někdo potřebuje pomoct, jiný zase naučí něco vás (třeba ovládat různorodé zbraně), jindy jen posedíte a promluvíte si o kultuře, minulosti a budoucnosti. Nechci hlavní příběh nijak bagatelizovat nebo shazovat, ale je vlastně dost předvídatelný, klišé tady není cizí slovo a zvraty jsou více než očekávané (třeba z jednoho traileru úplně křičí spoiler, ale nebudu vám kazit jeho objevení). Ghost of Yōtei v podstatě kopíruje klasické westerny s odpadlíkem, který se snaží vykonat vendetu, jen v dálně východních kulisách. V zásadě mi ale jednoduchost příběhu nevadila a bavil jsem se u něj, jen mě prostě nevystřelil z papučí.

Iluzi živoucího světa kazí nedomyšlenosti

Obecně můžu říct, že pro mě bylo vyústění příběhu podružné, mnohem zajímavější pro mě byla cesta, kterou jsem se k jeho konci dostával. Opravdu, svět Ghost of Yōtei je radost poznávat a několik (desítek?) hodin recenzování jsem se jen toulal. Tu jsem zahlédl vyvýšeninu s pomníkem, jindy na mě čekalo šplhání ke svatyni, tu jsem narazil na hledaného zločince nebo jen okem spočinul na nádherně modelované zákoutí. Je až s podivem, kolik úsilí autoři věnovali místům, kde se neodehrává žádný fragment příběhu nebo vedlejší aktivity.

Některá místa vyprávějí příběhy beze slov, zkrátka tušíte, že se tady stalo něco zlého, ale odpověď nenajdete. Když pozorně posloucháte a hledáte, tak se dozvíte řadu indicií, s nimiž bude hledání takových míst o něco snazší. Menší problém vidím ve skriptovaných událostech vedlejších misí, protože třeba ve vypálené usedlosti čekáte drancíře, kteří se tam objeví, až potkáte konkrétní osobu schovanou za skálou. To iluzi živoucího světa trošku kazí, ale není to nic zásadního, protože vám to vynahradí desítka povedených vedlejších questů.

Vlastně mě povídání s místními a plnění jejich tužeb bavilo více než ústřední děj. A přijde mi, že jsem díky nahodilým aktivitám a sekundárním úkolům lépe poznal samotnou Acu. Nejvíce mě za srdce chytily momenty, kdy se Acu učí hrát na šamisen nové písně nebo maluje okolní krajinu. Vím, je to prvoplánové, ale funguje to. Navíc mají skladby podobnou funkci jako píšťala u Jina Sakaie, třeba vyvolání větru vedoucího ke svatyním. Na citlivou notu uhodí také přechody do hrdinčina dětství, v nichž se blíže seznámíte s rodinou Acu.

Velmi mě potěšilo, jak se autorům podařilo v Ghost of Yōtei propojit historické a kulturní reálie s hratelností. Vlastně vám ani nepřijde, že se dozvídáte něco nového a plynule vám dochází, proč je Ezo tak nebezpečné (útočiště pro uprchlíky z jihu po prohře s šógunem), proč bojuje za svou nezávislost, kdo je to národ Ainů a podobně. Po celém herním světě najdete minimum vysvětlujících dokumentů, a přesto byste mohli vést o kultuře severního Japonska docela dlouhé debaty.

Hratelnost šlape jako v původním Ghostovi

Živoucí svět, vrstevnaté postavy a přehršel aktivit podtrhuje povedená hratelnost, která plně navazuje na principy Ghost of Tsushima s tím, že některé vede jiným směrem. Zůstává orientace v krajině pomocí klíčových bodů (skalnaté výběžky, barevné stromy), k zajímavým místům vás dovedou místní lišky a ptactvo a pomoct si můžete větrem, který vyvoláte pomocí touchpadu na ovladači, případně hraním na šamisen. Prostě parádní mechaniky, které autoři obohatili o dalekohled a hledání konkrétních míst na základě útržků map.

Podobně fungují i významná místa – zachovány zůstaly koupele k rozjímání a navýšení životní síly, sekání bambusu pro zisk dalších slotů duchovní energie (tady vývojáři skvěle zapracovali posilování slabší ruky pro druhou katanu, uvidíte sami), chrámy, k nimž vede rozbouraná stezka prověřující vaši obratnost, nebo liščí svatyně s amulety. Klíčové pro vás budou svatyně, které vás za krátkou modlitbu odmění body pro rozvoj schopností u pětice zbraní (katana, dvě katany, dlouhý meč, yari, kusarigama) a dalších dovedností. Vše je krásně propojené s krajinou, takže máte radost ze samotného objevování.

Jako velkou novinku představovali autoři Ghost of Yōtei možnosti táboření. Krom přípravy jídla, odpočinku, výroby spotřební výbavy a možnosti hraní na šamisen vás v něm mohou navštívit vaši podporovatelé označované jako vlčí smečka. Tu se staví kartograf, promluví s vámi a mimochodem nabídne mapy významných lokací v okolí, jindy přijde kovář, obchodník a tak dále. Je to milé setkání a utvrzení, že Acu není v boji proti yōteiské šestce sama.

V Ghost of Yōtei neprošla zásadní proměnou ani práce s inventářem. Stále můžete vybavit Acu různorodým brněním s vlastními perky, které se hodí k plížení, soubojům či lukostřelbě. U kováře si je můžete vylepšit za nasbírané suroviny. Ty se váží na jednotlivé lokace, takže se k nejlepším verzím dostanete až s postupem v příběhu. To samé platí pro zbraně. Veškerou výbavu můžete přebarvit pomocí předchystaných skinů, takže vizuální hračičkové budou mít práce nad hlavu. Pevnou součástí výbavy jsou amulety, z nichž lze některé vylepšit plněním podmínek. Vhodnou kombinací si tak můžete vytvořit setupy pro různé situace a uložit si je do slotů v menu. 

Bez bázně a cti

Asi největší proměnou prošel v Ghost of Yōtei soubojový systém. Zrušil se totiž samurajský princip změny postojů proti různě vybaveným nepřátelům, který vyznával Jin Sakai, a nahradil se kompletní výměnou zbraně. Nejde ovšem o to, že si můžete vzít do ruky to, co vás nejvíce naplňuje – autoři vás nutí v rámci principu kámen-nůžky-papír vytáhnout konkrétní zbraň na základě soupeřovy. V rámci střetů jeden na jednoho to ještě tak poznat není (pokud nejde o ikonické souboje s minibossy), ale jakmile se na vás vrhne deset nepřátel, tak musíte prohazovat v rychlém tempu. Naštěstí vám dost ulehčí práci postupně otvírané chvaty ze stromu dovedností.

Hratelnostně je to zábavné, i když trošku svazující. Já s touhle mechanikou mám ovšem jiný a zásadní problém. Vývojáři odvedli obrovský kus práce s vytvořením živoucího světa na reálných základech a všechno to zazdili tím, že Acu musí virtuálně viset na zádech šamisen, luky, dlouhý meč a kopí yari, které během vteřiny mění s dvojící katan, pistolí a hákem na řetězu po boku. Ponechme stranou, jak to všechno unese, protože mě to rušilo především vizuálně. Na zádech během boje totiž Acu nic nemá, takže se jí zbraně ze zad kouzelně zjevují v ruce. Vím, možná je to pro vás blbost, ale mně tím pocit realismu Ghost of Yōtei dost zhořkl.

Kromě základních zbraní využívá Acu luky, střelné zbraně a řadu gadgetů jako kouřové bomby, zápalný olej či vrhací kunaie. Zároveň může odzbrojit soupeře a opuštěnou zbraň vrhnout na nepřítele. Mimochodem, odzbrojena můžete být také ona. Ponechána zůstala soubojová výzva pro čestný boj tváří v tvář, která je stejně krvavou zábavou jako v Tsushimě. Ve správný moment vytasíte zbraň a na hromádku posekáte zásadní část oponentů v krvavém tanci smrti. Navíc vám v tom časem začne pomáhat věrný vlk na vaší straně, takže mrtvol ještě přibude.

Bez pocitů jakékoliv hanby však může Acu vyřídit celou osadu pomocí plížení. Jin Sakai by to se svým kodexem cti asi úplně neschvaloval. Plejáda pohybů Acu umožní skákat ze střech, plížit se v křoví, odlákávat pozornost a další vylomeniny, díky nimž vylidníte nepřátelskou základnu bez povšimnutí. Pokud v ní ovšem nesídlí miniboss, s nímž se zkrátka utkat musíte. Jak tedy budete postupovat, záleží jen na vás, a vůbec nemusíte být trýzněni myšlenkou na ztrátu cti, Acu totiž není samuraj. 

Jako lotosový květ v západu slunce

Co se týče technického zpracování, tak studio Sucker Punch ukazuje, že s přehledem plní současné standardy a jde až za ně. Audiovizuální zpracování je prostě pecka. V rámci zobrazení si můžete vybrat mezi kvalitou a plynulostí. Všechny režimy obrazu plní svou funkci a vypadají nádherně. Uchvátí vás jak široké scenérie, tak zpracování postav i maličké detaily jako cákance krve na sněhu, domech a samotné Acu. Pořád kolem vás poletuje nějaké listí, chmýří a další částice. Prostě jen zarámovat – k tomu vám pomůže ještě vymazlený fotorežim s obrovským počtem možností úprav.

Zůstal také skvělý režim Kurosawa, díky němuž se celá hra zapne do černobílého zobrazení ve stylu slavného japonského filmaře. Letos se přidal ještě Takashi Miike režim s kamerou blíže u soubojů a větším množstvím prolité krve, což dělá z Ghost of Yōtei dost syrový zážitek. Pro fanoušky alternativního přístupu se v nabídce nachází také režim Shinichiro Watanabeho s lo-fi hudbou.

Když už jsme se dostali k poslechové složce – hudba je excelentní, ale ještě o stupínek výše je dabing. Anglický není špatný, ale určitě si pusťte originální japonštinu. Díky kompletní české textové lokalizaci zvládnete pojmout veškerý příběh a přitom vám bude do uší proudit libozvučný dabing, včetně specifického nářečí Ainu.

Technickou část zakončím využitím možností ovladače DualSense. Tady zaslouží autoři velkou pochvalu. Protispoušť využívá především luk, ale také odklízení překážek. U soubojů pocítíte, ze které strany útočíte. Nejvíc mě ovšem baví dotyková část, díky které vyvoláváte vítr, ukláníte se u oltářů a hrajete na šamisen. Jde prostě vidět, že Ghost of Yōtei je PS5 exkluzivitou se vším všudy. 

Další povedený zářez

U hodnocení Ghost of Yōtei není třeba dlouhých vět a frází. Je to zkrátka povedená, skvěle prezentovaná a odladěná hra. Z mého pohledu je slabší ústřední příběh (ve srovnání s Tsushimou), ale živoucí svět mi všechno vynahradil. Open-world lokacemi je radost se toulat. Pořád máte co objevovat, kocháte se okolím a je vám prostě fajn. Soubojový systém je intuitivní a návykový, jen to prohazování zbraní mi prostě z vizuálního hlediska nesedí.

Na zásadní otázku, jestli je to lepší hra než Assassin’s Creed: Shadows, bych se přiklonil k dobrodružství Acu. Ve většině aspektů vede Ghost of Yōtei, ale hlavní postavy mě paradoxně bavily více u asasínů. Také zde elegantněji vyřešili střídání zbraní díky dvěma hlavním charakterům. Ve všem ostatním bych se však asi více přiklonil k hraní aktuálně recenzovaného titulu. Pokud vás bavil Ghost of Tsushima, zažijete parádní chvíle i s Ghost of Yōtei, který vychází exkluzivně pro PS5 (na PC pravděpodobně dorazí taky, ale později) 2. října 2025.

• Zdroje: Vlastní

Ghost of Yōtei (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Za recenzní kopii pro PS5 děkujeme české pobočce PlayStation.

Hodnocení9/10 SKVĚLÉ

Verdikt:

---

Ghost of Yōtei je akční adventura v otevřeném světě, který je radost objevovat. Ve většině mechanik navazuje na Ghost of Tsushima a některé z nich posouvá ještě k větší dokonalosti. Představuje novou hrdinkou Acu v modernějším Japonsku 17. století, s níž se vydáte na cestu krvavé pomsty. A báječně si to užijete.

Klady

• Živoucí svět
• Zábavné postavy
• Open-world toulání
• Hromada aktivit
• Soubojový systém
• Audiovizuální a technické zpracování

Zápory

• Občasné questy nedávají smysl v rámci děje
• Vizuálně podivná výměna zbraní odmítající realismus

Jakub Němec

Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.