Alza Muzeum – První herní počítače: Atari 400 a 800

Počítačové hry vlastně nezačaly na počítačích: Nejprve se objevila domácí verze populárního herního automatu Pong. Domácí „pongy“ obsahovaly několik variací her s míčkem: Tenis, squash, fotbal a podobně. Tyto stroje ale byly jednoúčelové, všechny hry byly zabudovány v jediném čipu a nešlo je vylepšit. V roce 1977 se objevilo Atari 2600, první opravdu populární herní konzole dějin, u které bylo možné hry měnit, protože se prodávaly na samostatných paměťových modulech – cartridgích.

Spolu s domácími konzolemi firma Atari pracovala i na myšlence domácího počítače, na kterém by uživatelé mohli hrát, ale také ho použít k práci či se seznámit s programováním. V roce 1976 totiž firma Apple představila první domácí počítač, Apple I, který okamžitě zaujal všechny počítačové nadšence. Apple I byl vyráběn ještě „na koleně“ v garáži, pro velký zájem se už o rok později začal masově vyrábět počítač Apple II.

Manažeři firmy Atari si uvědomovali, že musí vlny zájmu o domácí počítače co nejrychleji využít. Výhodou Atari bylo to, že měli rozpracovaný čipset pro novou konzoli, která měla nahradit úspěšné Atari 2600. S tím, jak se trh s Atari 2600 stále rozrůstal, si ale manažeři uvědomili, že by uvedením nové konzole mohli svůj business spíše poškodit. V Atari se proto rozhodli, že nově vyvinuté čipy využijí raději pro stavbu domácího osmibitového počítače.

Vzhledem k tomu, že nové počítače měly sloužit hlavně pro hraní, to byla šťastná volba. Grafické čipy ANTIC a CTIA byly navrženy s ohledem na hry a hardwarově akcelerovaly funkce typické pro automaty ze 70. let, jako na procesoru nezávislé řízení a detekci srážek „střel“ a „objektů“. Možnost použít až 16 barev ze 128 možných byla v roce 1979 skutečně nevídaná. Zvukový čip zvládal přehrávání čtyřkanálové hudby, uměl také hrát stereo, což bylo na PC možné až o deset let později!

O optimalizaci pro hraní svědčí také čtyři porty pro připojení joysticků, které dovolovaly připojit analogové i digitální joysticky a také světelnou pistoli. Joysticky standardu Atari se staly v osmibitovém světě fakticky normou. Velmi pokrokově bylo řešeno připojení magnetofonu či floppy mechaniky: Zařízení šla připojovat za sebe (řetězit). Zajímavostí je, že autor tohoto pokrokového řešení se později podílel na vývoji rozhraní USB pro PC.

Atari uvedlo dva modely: Pro děti byl určen model Atari 400 s membránovou klávesnicí a pamětí s kapacitou 8 KB RAM. Počítač měl masivní konstrukci, slot pro cartridge byl ukryt pod odklápěcím krytem – počítalo se zkrátka s tím, že děti při hraní počítač polijí a že vůbec musí snést tvrdší zacházení. Pokročilejší Atari 800 bylo rozměrnější, mělo velmi kvalitní klávesnici a také modulární konstrukci. Uživatel měl snadno přístupné dva sloty pro cartridge (byl to jediný model, který podporoval dva moduly), v servisu bylo možné stroj otevřít a rozšířit jeho paměť 16 KB až na maximálních 64 KB pomocí zásuvných desek.

Design Atari 400/800 byl nadčasový. Úspěch počítačů byl okamžitý, vznikala pro ně řada her. Počítače byly později vylepšovány, dostaly novější grafický čip GTIA, nabízen byl model Atari 130XE rozšířený na 128 KB RAM. V rámci vylepšení došlo k optimalizaci konstrukce kvůli snížení ceny. U novějších modelů tak najdeme jen jeden slot pro moduly, pouze dva porty pro joystick, mizí i podpora numerické klávesnice či možnost počítač modulárně upravovat zásuvnými deskami. Přesto je kvalita osmibitů Atari pověstná, v řadě případů vydržely funkční dodnes.

Firma Atari vyráběla osmibitové počítače celých třináct let, až do roku 1992. Zvláštností byl model Atari XEGS, nepříliš úspěšný hybrid mezi počítačem a konzolí, který jsme vystavovali v Alza Muzeu dříve. Ve východní Evropě, včetně ČSSR, šlo o počítač velmi oblíbený, i když dostupné byly až pozdější modely (Atari 800XL a 800XE). Populární jsou i amatérská rozšíření, nabízená dodnes. Populární byla hlavně rozšíření paměti (na 320 KB i více) či možnost připojení moderních paměťových karet SD, které se používají místo floppy mechaniky.