Jak je to doopravdy s dobíjením elektromobilů?

Zpráva o stavu dobíjení v Česku

Nikoho asi nepřekvapí, že dostupnost dobíjecích stanic je u nás znatelně horší než v průkopnické Kalifornii nebo vodní energií oplývajícím Norsku. Přesto u nás nové nabíječky rostou jako houby po dešti a tam, kde dříve bývala elektromobilní poušť, už pomalu začíná být možné elektrické auto běžně používat.

Dnes asi nejznámější sítí nabíječek jsou Superchargery společnosti Tesla, z nichž jeden jsme vyzkoušeli ve videu. Praktický život s elektromobilem na nich ale asi nezaložíte. Jsou totiž zatím jen tři, kromě námi vyzkoušeného ve Vestci také na dálnici D1 u Humpolce a v Olomouci. Příliš si tedy neužijete jejich bezkonkurenční rychlosti – díky schopnosti nabíjet výkonem až 120 kW dobijí plně vybitou Teslu na zhruba 80 % kapacity (necelých 300 km dojezdu) za 1/2 hodiny. Ještě rychlejší nabíječky o výkonu až 200 kW, které plánuje Porsche a další německé automobilky, jsou teprve hudbou budoucnosti.

Nabíjet lze i bez Superchargeru

Pro skutečný život řidiče elektromobilu je tak mnohem důležitější sice méně atraktivní, ale o to rozšířenější síť nabíječek známých pod označením CHAdeMO. Ty sice nabíjejí jen výkonem 40–60 kW, takže plné nabití Tesly zabere 1,5 hodiny, zato je už najdete víceméně v každém větším městě. Jejich největšími provozovateli jsou společnosti ČEZ a PRE, které také nabízejí předplacené karty nebo čipy. Ty umožňují využití drtivé většiny dostupných nabíječek. Zvláště v největších městech, jako je Praha, Brno či Ostrava, je tak poměrně snadné nabíjet například v nákupních centrech.

Cestování elektromobilem tak sice stále zahrnuje určitý diskomfort a možná i jistý prvek dobrodružství, ale zvláště u moderních vozů s dojezdem přes 300 km je možné pohybovat se po celé České republice bez toho, že bylo nutné využít domácího nabíjení.

V horší situaci zůstávají jen majitelé starších elektromobilů, které standard CHAdeMO nepodporují, nebo ti, kteří se nevybavili patřičnou sadou adaptérů. Zůstávají tak odkázáni na starší systém nabíječek Mennekes. U nich je dobíjení Tesly Model S záležitostí několika hodin a i menší elektromobily s nižší kapacitou baterií si u nich řádně počkají. Používat je jako „zastávky na cestách“ se tak může stát poněkud nepohodlným.

Takové to domácí nabíjení

I přes stále houstnoucí síť nabíječek se však zatím málokterý majitel elektrického vozu odváží spolehnout jen na veřejně dostupné zdroje nabíjení. Dokud nedojde k masivnímu rozšíření nabíječek o výkonu 200 kW nebo více, bude pro většinu majitelů elektrických aut primárním zdrojem nabíjení jejich vlastní garáž či parkovací místo u zaměstnavatele.

Řidiči, kteří mají možnost dobíjet přímo na parkovacím místě, často mluví o tom, že jim elektromobil překvapivě přinesl více pohodlí ve srovnání se spalovacím motorem, jenž vyžaduje pravidelné návštěvy benzínek. Přinejmenším u elektrických aut s větším dojezdem, jako jsou například všechny modely Tesla nebo nová generace Nissanu Leaf, stačí kapacita baterie na naprostou většinu běžných cest. Nutnost nabíjet mimo domov se tak stává spíše výjimečnou záležitostí. 

Pro skutečně efektivní dobíjení nabízí většina značek elektrických aut nějakou formu domácí dobíjecí stanice, je však potřeba počítat s tím, že pro rychlé obnovení kapacity baterie je nezbytná patřičně výkonná elektrická přípojka – obvykle se doporučuje přinejmenším 32 A.

Blížíme se k elektrické budoucnosti

Zatímco ještě před několika lety mělo provozování elektrického automobilu punc průkopnictví a extravagance, dnes se čím dál více přibližuje „normálnosti“. Infrastruktura je stále daleko od úrovně, kdy bude provozování elektromobilu stejně snadné jako jezdit benzínovým autem, ale je to spíše otázka pohodlí – i na své stávající úrovni je síť nabíječek dostačující k tomu, aby bylo možné s trochou plánování dojet víceméně odkudkoliv kamkoliv.

A s houstnoucí sítí nabíjecích stanic, rostoucím dojezdem elektromobilů i zkracujícími se časy dobíjení lze očekávat, že elektrická auta se budou svou použitelností dále přibližovat těm benzínovým či naftovým.