Všichni jistě oceňujeme, že se během zimních měsíců můžeme v našich autech příjemně nahřívat. Topení motorem má ale jednu velkou „vadu“ – motor je třeba nastartovat a následně počkat, až ohřeje interiér. To není vždy úplně praktické. S nezávislým topením můžete zapomenout na jinak téměř nevyhnutelné škrábání auta zmrzlýma rukama. Když k autu ráno přijdete, bude už rozmrzlé a vyhřáté, takže bude stačit jen nastartovat a vyrazit na cestu. Navíc budete šetřit jak motor, tak palivo. Jak nezávislé topení (slangově bufík do auta) funguje, kolik stojí, a jak ho obstarat? To se dozvíte níže.
U nás mají s nezávislým topením největší zkušenosti majitelé obytných vozů, ve Skandinávii jde však o (téměř) běžnou výbavu také u osobních automobilů. A není se čemu divit. Ohřev interiéru sice mají prakticky všechny automobily, běžné topení ale funguje v závislosti na teple, které produkuje motor. To přináší hned několik problémů. U studeného startu je zahřátí interiéru pomalejší, a zároveň jím odebíráte teplo, které motor potřebuje k zahřátí sebe sama. Tím vzniká komplikovaná situace, v níž je nutné dělat kompromisy, abychom motor zbytečně neopotřebovávali.
Mnozí řidiči to samozřejmě vědí a nechávají vůz několik minut nastartovaný jen na volnoběh, aby se lehce prohřály jeho útroby. V mezičase většinou odstraňují námrazu na oknech, případně sníh ze střechy. Skutečné ohřátí kabiny pak pocítíte až po několika kilometrech jízdy. Tomuto časově náročnému a ne zcela komfortnímu procesu však může být konec, když použijete nezávislé topení. Ve chvíli, kdy k autu přijdete, bude už vyhřáté a rozmrzlé, takže po nastartování se motor rychleji zahřeje a ani při dalším vytápění interiéru na něj nemusíte brát žádný ohled. Použitím nezávislého topení se navíc snižuje i spotřeba auta.
Když mluvíme o nezávislém topení do osobního auta, máme na mysli jeden ze dvou základních typů – teplovodní topení nebo horkovzdušné topení. Obě tyto varianty jsou poháněny palivem vozidla, kterým je samozřejmě nafta nebo benzín a které je odebíráno přímo z palivové nádrže vozu. Jednotky mají velmi nízkou spotřebu (obvykle se udává max. 0,2 l/h.) a jejich provoz je tedy velmi levný. Mezi nejznámější výrobce patří značky Webasto, Eberspächer, nebo Truma a v nabídce jsou typy pro většinu osobních automobilů na trhu.
Teplovodní topení – typ topení, který je u osobních automobilů nejčastější. Instaluje se do blízkosti motoru, kde se napojí na vodní okruh a ohřívá přímo chladicí kapalinu. To znamená, že se teplo do interiéru dostává přes výměník a tedy i skrz vzduchové rozvody. Výhodou tohoto typu je, že umí pomocí chladicí kapaliny předehřát i samotný motor, což znamená, zejména u dieselů, nižší opotřebení i spotřebu. Používání teplovodního topení je časově a teplotně omezené. Když se motor dostatečně ohřeje, topení se vypne a další vytápění už zajišťuje opět motor.
Teplovzdušné topení – teplovzdušné topení neohřívá chladicí kapalinu, ale přímo vzduch v kabině. Umisťuje se přímo do interiéru vozidla a vzduch distribuuje typicky jedním hlavním výdechem. Vzduch potřebný k hoření a ohřívaný vzduch se nikdy nepotkávají – zatímco sání i výfuk hoření jsou vyvedeny ven z auta, ohřívaný vzduch je nasáván i vyfukován pouze v rámci interiéru. Hlavní výhodou teplovzdušného topení je možnost jeho dlouhodobého běhu, a tedy i trvalého vytápění (např. přes noc). S tím jsou spojeny nízké provozní náklady a i proto se tento typ hodí spíše pro řidiče kamionů či majitele obytných vozů. Rozhodně ale poslouží i v běžném autě.
Bezpečnost
Všechna řešení jsou samozřejmě bezpečná. U benzínových a naftových provedení jsou sání i výfuk vedeny mimo kabinu vozu, zároveň je vzduch pro ohřev nasáván z vnitřního prostoru, proto nehrozí nebezpečí otrávení. Teplotu ohřevu pak hlídá čidlo, které v případě přehřátí proces hoření ukončí.
Elektrické topení do auta – podobně jako teplovodní topení, i to elektrické se montuje přímo k motoru a ohřívá chladicí kapalinu, a tedy i interiér a motor. Hlavní výhodou tohoto řešení je nízká cena, k ohřevu ale potřebujete připojení ke klasické 230V zásuvce. To bohužel znamená, že pokud zrovna parkujete někde, kde není zásuvka k dispozici, auto si zkrátka neohřejete.
Plynové topení do auta – s výjimkou obytných vozů je instalace nezávislého topení na plyn spíše výjimkou. Takové řešení totiž vyžaduje nejen dostatek prostoru pro nádobu s plynem, ale také každoroční revize. Pokud navíc dojde k poruše, těžko se toto topení servisuje.
Ovládání nezávislého topení je velmi jednoduché. Většinou jde o časovač na palubní desce, ale lze volit i komfortní ovládání na dálku – buď dálkovým ovládáním, nebo mobilní aplikací, což se může při ranních mrazech hodit. Některé sady je možné nastavit na určitou hodinu, kdy se topení automaticky spustí. Ve všech případech jde o velmi komfortní řešení, které udělá škrábání zamrzlých skel i nasedání do ledového auta minulostí.
Za nejlevnější nezávislá topení do auta nezaplatíte ani 4 000 korun, produkty renomovaných výrobců (Webasto, Eberspächer apod.) ale bývají i násobně dražší, přičemž cena se odvíjí také od modelu vašeho auta. Součástí každého nezávislého topení je montážní sada, příslušenství k instalaci a samozřejmě manuál. Montáž nezávislého topení se liší podle typu – zatímco instalaci teplovodního, elektrického či plynového topení musí provést vždy odborník v servise, teplovzdušné topení zvládne namontovat i zručnější laik. Ani v tom případě ale není žádná ostuda, pokud si na ni netroufáte – přece jen vyžaduje provrtávání plechů a často i instalaci sání paliva do nádrže. V takovém případě můžete využít některý ze servisů spolupracujících s Alza.cz.
Kam se instaluje teplovzdušné topení?
Teplovzdušné topení zvládnou nainstalovat i ti automobiloví kutilové, kteří nejsou vyloženě automechaniky. Stačí svému autu rozumět a máte nakročeno. Instalace vyžaduje umístění topení na vhodné místo, jeho připojení do 12V zásuvky, provrtání přívodu a vývodu vzduchu mimo interiér automobilu, zavedení sací hadice do nádrže s palivem (případně lze palivo nasávat z kanystru) a natažení drátu k ovládacímu panelu na palubní desce – některá topení lze ovládat i bezdrátově.
Teplovzdušné topení lze v interiéru umístit tam, kde lze zajistit požadovaný přísun paliva, venkovního vzduchu, a také optimální rozvod tepla. Umisťuje se například pod sedadla, nebo do stěny zavazadlového prostoru. I instalace teplovzdušného topení může být sérií náročných operací, takže než se ji rozhodnete provést svépomocí, alespoň dvakrát zvažte návštěvu servisu.
Samotný provoz jednotky je velmi levný. Jak jsme již výše zmínili, maximální spotřeba paliva se pohybuje do 0,2 litru za hodinu. To je ekvivalentní ke spotřebě paliva při používání integrovaného topení v autě za běžného provozu. Celková úspora paliva je však vyšší, a to z důvodu šetření paliva při jinak studených startech.
Nespornou výhodou všech jednotek (nepočítáme topení na plyn) je bezúdržbovost. V případě nafty je však žádoucí používat tu bez biosložky a u vzduchového chlazení je třeba dbát na pořádek v kabině vozu, aby se zařízení nezanášelo nečistotami. Pokud se nějaká součástka nezávislého topení opotřebuje (zpravidla jde o svíčky nebo sítko), výměna je jednoduchá a levná.
Z chladných rán udělá přídavné topení do auta udělá teplá rána, ušetříte si škrábání skel, pošetříte motor a něco i ušetříte na pohonných hmotách. I když se vždy nejedná o vyloženě levnou záležitost (zejména u renomovaných značek) v zimě si budete děkovat, že jste tuto investici udělali.