Křečci jsou velmi často první volbou, pokud chcete svému potomkovi pořídit zvířecího kamaráda. Dobře se s ním naučí zodpovědnosti a základům péče o domácího mazlíčka. Jedná se o poměrně nenáročné zvíře, které si celkem vzato – má-li dostatek podnětů ve své kleci – vystačí samo. Jak chovat křečka? Na co se při chovu křečků připravit, co vyžadují a co jim naopak neprospívá?
Jako každý domácí mazlíček, i křeček má určité vlastnosti, které je dobré mít na paměti ještě před tím, než se do jeho chovu pustíte. Jakkoliv je péče o křečka v podstatě nenáročná, pamatujte zejména na následující:
Ve zverimexech a u chovatelů najdeme nejčastěji tři druhy křečků. Jak se od sebe liší?
Chov křečků je možný jak v kleci, tak v teráriu. V obou případech budou spokojení, bude-li jejich obydlí dostatečně vybaveno. Klec jim díky mřížím nabízí lepší prostor pro šplhání. Také rádi běhají, za den jsou schopni naběhat i 9 kilometrů. Klec by proto neměla být menší než 60 × 40 pro menší druhy.
Jak velkou klec pro křečka syrského? Alespoň 80 × 50 cm. Výška není tak důležitá, ale jakkoliv je baví šplhání, pád z výšky jim rozhodně dobře neudělá. Pamatujte ale, že křečci také rádi hrabou a výška podestýlky by měla být alespoň 10 až 15 centimetrů. Nejvhodnějším materiálem jsou hobliny nebo kukuřičná podestýlka, která je bezprašná. Zajímavou volbou je Asan, který je vyrobený ze slisovaného papíru. Křeček si rád staví hnízdo, dejte mu proto do klece např. trochu sena, papírový kapesník nebo látku. S tím už si křeček poradí.
Důležitým parametrem je rozteč mříží klece. Pamatujte totiž na to, že křečci jsou docela flexibilní zvířata a protáhnou se i docela úzkými mezerami. Platí, že se protáhne čímkoliv, co je širší než křečkova hlava. Mříže by proto od sebe neměly být vzdáleny více než 0,5 cm.
Pokud se rozhodnete pro křečka použít terárium, rozhodně jej nezakrývejte, hrozí nedostatek vzduchu. Pak ale myslete i na to, aby se křeček nebyl schopen nepozorovaně dostat ven. Klec nebo terárium umístěte na klidné místo, kde není průvan a ani na něj nepraží slunce.
Co se týče výbavy klece, základem je miska na potravu. Ta by měla být kameninová nebo porcelánová, ty plastové křeček rád převrací. Dále je pochopitelně důležitá napáječka a domeček, kde křeček najde svůj úkryt. Aby byl křeček v kleci spokojený, potřebuje co nejširší škálu prvků, které jej zabaví, např. kolotoče, prolézačky, tunely. Křeček určitě ocení i tak základní věc, jako je rolička od toaletního papíru. Je ideální na hryzání i jako tunel a v domácnosti jich je nekonečná zásoba.
Chov křečka venku je možný pouze u tzv. džungaráků, kteří si bez problémů poradí i s mrazy. Na zimu změní barvu, bude téměř úplně bílý a většinu času bude trávit v hnízdě. Pro ostatní druhy křečka je chov doma nezbytností.
Rozlišení pohlaví u křečků není jednoduché. Obecně platí, že samičky bývají agresivnější, takže pokud strčíte prst do klece a zvířátko bude chtít kousat, je pravděpodobné, že se jedná o samičku. Chcete-li se spolehnout na biologii, samečci mají výrazně větší vzdálenost mezi řitním otvorem a pohlavním ústrojím. U tzv. křečíků navíc bývá u samiček tato oblast holá. Nicméně správné určení pohlaví křečků vyžaduje docela dost cviku a zkušeností.
Křečky mohou postihnout i kožní záněty, plísně a ztráta srsti. Způsobuje je nejčastěji houba/plíseň rodu trichophyton mentagrophytes nebo microsporum genus. Veterinář na základě testů předepíše v první fázi anatiparazitikum. Pokud nezabere, je potřeba sáhnout po protiplísňovém přípravku.
Ideálním řešením krmení křečka jsou předpřipravené směsi, které pořídíte v chovatelských potřebách. Měly by být co nejbohatší, měly by obsahovat různé druhy zrní, kousky sušeného ovoce a zeleniny. Zajímavou volbou jsou i granule. Ovoce a zeleninu můžete v malém množství podávat i v čerstvém stavu.
Při krmení se nenechejte zviklat prázdnou miskou – krmení krmnou směsí bohatě stačí jednou za týden. Křečci totiž rádi „křečkují“ a nemusí to vůbec znamenat, že by neměli co jíst. Veškerou potravu si totiž napřed napěchují do lícních torb a pak „na horší časy“ schovají v domečku. V kleci by měla být k dispozici minerální kostka a větvičky ovocných stromů na ohryz.
I křeček může onemocnět. Jak se starat o křečka, který onemocněl? Některé nemoci si může přinést už ze zverimexu nebo od chovatele, který se mu dobře nevěnuje. Nemocný křeček bývá apatický, nežere a také bývá agresivní – pokud jej chcete chytit, kouše. Jestliže křeček působí nemocně, vezměte jej k veterináři, ideálně k takovému, který se zaměřuje na malé hlodavce.
Mezi nejčastější nemoci křečků patří různé střevní potíže, jako jsou průjmy nebo nadýmání. Problém mohou představovat i nejrůznější parazité (např. čmelíci) – to se projevuje úporným škrábáním, křeček je schopen se škrábat až do krve. Veterinář v takovém případě předepíše k tomuto účelu určené kapky, je ale nutné ošetřit i klec křečka a její okolí (vhodný je přípravek Arpalit). Jedině tak se zabrání návratu parazitů.
Pokud se rozhodnete mít mladé křečky, můžete si být jistí, že na začátku se o ně bez problémů postará jejich matka. Je dobré si hnízda spíše nevšímat, pouze v případě, že matka odejde, rychle zkontrolovat, zda jsou všechna mláďata živá. Ve druhém týdnu už můžete mladé zkusit vytáhnout. Ve třetím týdnu vyměňte podestýlku – ta by měla zůstat stejná po celé období březosti (20 dnů do porodu). Ve čtvrtém týdnu už můžete mláďata od matky bezpečně oddělit a případně prodat.
Pokud křeček kýchá, teče mu z čumáku, tře si nos tlapkami, jedná se o respirační onemocnění. To může vzniknout kvůli průvanu, ale i jako důsledek stresu, např. po transportu, nebo zanesené či příliš prašné podestýlky. Obvyklým léčebným postupem je podání antibiotik.
Odpověď na otázku, jak ochočit křečky, není jednoduchá. Ne každý křeček je ochotný se nechat ochočit, některý se nechá hned, jinému to bude trvat. Aby se z křečka stal váš kamarád, se kterým si budete moci hrát a brát jej do rukou, bude potřeba si vybudovat jeho důvěru. To rozhodně nebude hned, vyžaduje to trpělivost a čas. Je potřeba na něj pravidelně mluvit, tak se naučí rozeznávat váš hlas.
Pokud otevíráte klec a chcete si křečka pohladit, dělejte pouze pomalé pohyby. Křeček se velmi snadno poleká. Pomůže například, když budete na podlahu klece pokládat jeho oblíbené pochutiny – tím si spojí, že vaše ruka přináší dobré věci a není třeba se jí bát. Pak můžete nechat potravu na dlani a počkat, až křeček přijde. Po nějaké době jej zkuste jemně pohladit po zádech. Zvedání křečka by mělo být až posledním bodem.
Křečci jsou akční a milí domácí mazlíčci. Chov křečka není příliš náročný, ale stejně jako každé jiné zvíře vyžaduje pečlivou péči i socializaci s majitelem. Jedná se o samotářská zvířata a až na drobné výjimky je pro ně nejvhodnější samostatný chov. Potřebují dostatek podnětů, tzn. nejrůznějších hraček a prolézaček v kleci. V takovém případě budou spokojení, šťastní a vy si při pohledu na jejich řádění užijete spoustu zábavy.