Laboratorní potkan – neplést s potkanem volně žijícím, a už vůbec ne s krysou, která vypadá zcela jinak – je ideální, nenáročný a velmi inteligentní domácí mazlíček. Péče o něj je velice jednoduchá, na druhou stranu je potkan zvíře, se kterým se rozhodně nebudete nudit. Je hravý, veselý a společenský, takže se vám dostane milého a spolehlivého kamaráda. Jak na chov potkanů? Poradíme v následujícím článku.
Jako každé jiné zvíře, i potkan má svá určitá specifika, která je dobré mít na paměti ještě dříve, než se definitivně rozhodnete si jej pořídit. Na co je potřeba myslet?
Klec bude pro vaše potkany domovem, kde budou trávit spoustu času. Potkan nemá zrovna rád chov venku, hrozí např. nachlazení. Klec by proto měla mít dostatečné rozměry, ale také umožnit, aby se v ní potkani zabavili. Minimální rozměry klece jsou 60 × 40 × 50 cm. Ohlídejte si rozestup mříží – volte raději menší, maximálně 1,5 centimetru, protože potkani jsou schopní se protáhnout překvapivě úzkými mezerami. Z tohoto důvodu nejsou klece pro králíky nebo morčata pro potkany příliš vhodné.
Z praktického hlediska se také doporučuje, aby měla klec alespoň dva vstupy. A nejde ani tak o pohodlí potkana, ale o pohodlí chovatele. Snáz se vám bude měnit žrádlo v misce, instalovat hamaka či provádět letmý, každodenní úklid klece. Na generální úklid si připravte nějakou přepravku nebo staré terárium, kam potkany dočasně umístíte.
Na dno klece rozprostřete vrstvu hoblin, volte větší, které potkani tolik nevyhazují z klece, a hlavně bezprašné. Hobliny dobře sají moč, jsou levné a potkanovi umožní hrabání. Další možností jsou dřevěné pelety či k tomuto účelu určené slaměné válečky. Dost také záleží na tom, co sedne zrovna vašemu potkanovi. Potkan rád vyhledává místa, kde se může ukrýt, ideální je některý z mnoha typů dřevěných domečků nebo na bok položený květináč. Nezapomeňte na pohodlnou výstelku, ze které si potkan vybuduje pelíšek. Na to nejsou hobliny dostatečně pohodlné. O vybudování pelíšku v domečku se potkan postará sám, jen mu musíte dát k dispozici materiál, např. toaletní papír, papírové utěrky nebo kapesníčky.
Nezbytnou výbavou jsou misky na potravu – volte ty těžší, ideálně kameninové, protože potkani je rádi převracejí – a samozřejmě napáječka na vodu. Miska nestačí, tu by totiž potkan raději využil jako bazén než na pití nebo by si ji zaházel hoblinami.
Nezapomeňte ani na vybavení klece, ideálně plastové, které je dobře omyvatelné. Potkani rádi odpočívají v závěsné hamace, domečku, košíku nebo jiném úkrytu. Připravte nejrůznější prolézačky, oblíbené jsou i lávky mezi jednotlivými patry klece. Vhodné jsou i provazy z přírodních materiálů nebo členité větve ovocných stromů – potkani rádi hlodají a šplhají, budou pro ně proto ideální.
Potkani jsou všežravci. I z toho důvodu je potřeba jim nabízet co nejpestřejší stravu. Základem by měly být sacharidy, tuků a bílkovin by měl potkan dostávat výrazně méně. Primární součástí potravy je tedy zrní. Od věci není ani používání předpřipravených granulí pro potkany, které obsahují vyvážený poměr potřebných živin. Ty je vhodné doplnit třeba ovesnými vločkami nebo tvrdým chlebem.
Potkani rozhodně nepohrdnou ani ovocem a zeleninou, ale je potřeba opatrně vyzkoušet, co jim chutná – v tomto ohledu jsou to docela individuality. Budou také rádi, pokud čas od času dostanou i živočišnou potravu, např. kousek masa nebo moučného červa.
Zásadní jsou i větvičky na okusování. Potkanům totiž neustále dorůstají zuby a je nezbytné, aby si je pravidelně obrušovali. Nebudou-li mít co okusovat, s velkou chutí se pustí do výbavy klece. Má-li potkan vyváženou stravu, veškeré potřebné vitamíny by měl získat přírodní cestou. Není proto nutné pořizovat běžně prodávané vitamínové směsi. Nicméně je potřeba doplnit vápník a další minerály, ty jsou k dispozici v podobě tablet na okusování.
Krysa (rattus rattus) a potkan (rattus norvegicus) jsou dva živočišné druhy, které bývají často zaměňovány. Potkani jsou obvykle mohutnější než krysy a mají ocas kratší než tělo. Krysa má na pohled špičatější čumák, potkan má menší uši, boltce bývají osrstěné.
Rozdíly jsou i mezi potkanem obecným („kanálním“) a laboratorním potkanem – to je ten, který se chová v domácích podmínkách. Na rozdíl od potkana obecného nemá tato varianta schopnost hostit některé nebezpečné nemoci a dá se poměrně jednoduše ochočit.
Potkani jsou většinou odolná, společenská zvířata, která jen tak něco nerozhází. Nejspokojenější budou ve větší skupině, pořizujte vždy minimálně dva jedince (dva samce nebo dvě samice, pokud nechcete rozšířit svůj chov potkanů o mláďata). Ve dvojici tak bude dostatečně saturována jejich potřeba sociální interakce. To však neznamená, že by nepřilnuli i k vám. Nikdy nechovejte potkana samostatně, velmi by se trápil.
Pokud jde o nemoci, potkani jsou náchylní na záněty horních cest dýchacích a záněty plic. Ty jsou nejčastěji bakteriálního původu a velmi často je spouštěčem např. stres, snížení imunity, pobyt v průvanu. Objeví-li se příznaky, jako je červený výtok z očí nebo uší, kýchání či ztížené dýchání, rozhodně neotálejte a potkana vezměte k veterináři. Ten mu předepíše antibiotika. Do deseti dnů by měla léčba zabrat. V případě neléčení si potkan může odnést trvalé následky v podobě poškození plic nebo mozkové tkáně, případně uhynout.
Potkan je společenské zvíře, velice nenáročné na chov. Je to spolehlivý kamarád, jehož jediným velkým požadavkem je dostatečně prostorná klec s místem, kde se může vyřádit a zabavit. Co se stravy týče, je to nepříliš vybíravý všežravec. Pamatujte ale, že potkan vyžaduje společenskou interakci, proto vždy chovejte potkany alespoň v páru.