Technologie genové editace, zejména systém CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats) a jeho novější varianty (base editing, prime editing), představují revoluční nástroj s potenciálem přesně upravovat genetickou informaci v živých organismech. Tento systém umožňuje cíleně „stříhat DNA“ na požadovaném místě a následně gen odstranit, nahradit nebo vložit nový genetický materiál.
Potenciál genové editace je v oblasti dlouhověkosti obrovský:
Zatímco genová terapie se tradičně zaměřuje na přidání funkčních kopií chybějících nebo poškozených genů, genová editace umožňuje přímou opravu nebo modifikaci stávajících genů v genomu. To otevírá dveře nejen k léčbě onemocnění, ale potenciálně i k vylepšování genomu pro delší a zdravější život. Hlavními výzvami pro klinické využití genové editace v longevity zůstávají zajištění vysoké přesnosti a bezpečnosti úprav in vivo, jako je minimalizace off-target efektů, tedy nechtěných úprav na jiných místech genomu. Dalším rizikem je vznik mozaicismu, kdy jsou upraveny jen některé buňky, takže organismus obsahuje kombinaci upravených a neupravených buněk s různými vlastnostmi.