Devil May Cry 5: Special Edition (RECENZE) – Vergil se chopil své katany

Devil May Cry 5: Special Edition (PS5) – Recenze

1. Cynický Vergil nedostal moc prostoru
2. Grafické orgie
3. Recenze Devil May Cry 5: Special Edition: závěrečné hodnocení
4. HW nároky pro Devil May Cry 5 PC

Cynický Vergil nedostal moc prostoru

Japonští vývojáři si velmi rádi půjčují postavy klasických evropských děl, jimž dávají nové významy, ale zároveň se snaží uchovat jejich vnitřní podstatu. Výborným příkladem může být série Devil May Cry, v níž se pravidelně objevuje dvojice Dante a Vergil (jména spojená s Božskou komedií od Danta Alighieriho), k nimž v posledních dílech přibyl mladík Nero (jeden z nechvalně známých římských císařů). V posledním pátém díle se Vergilovi mnoho prostoru nedostalo, ale fanoušci znající postupy společnosti Capcom moudře čekali, kdy vyjde nová verze, ve které se tento cynický (anti)hrdina objeví.

Dočkali se na konci roku 2020, protože tvůrci využili příležitosti, aby na PS5 a Xbox Series X/S ukázali, co jejich RE Engine dokáže na opravdu silných strojích. Vzhledem k tomu, že Special Edition nedostanete zdarma formou updatu, ale musíte za něj zaplatit plnou cenu, bylo by pouze grafické pozlátko bylo, a proto se na scéně objevuje Vergil jako nová hratelná postava. Jeho úsporný způsob boje, založený na cupování nepřátel s chirurgickou přesností zdánlivě bez emocí, koresponduje s kouzelníkem V a přímo kontrastuje s divokostí stylu Danta a Nera. Především jeho propracované nabíjené údery s katanou Yamato jsou vrcholem dokonalosti a fanoušci série budou při hraní za Vergila vrnět blahem.

Jenže s novou postavou příliv nového obsahu do Devil May Cry 5 skončil. Vedle dvou renderovaných filmečků totiž Vergil nepřináší do příběhu nic nového, takže kdo doufal, že se více rozklíčuje jeho úloha při kácení pekelného stromu uprostřed města Red Grave City, má smůlu. Je to obrovská škoda, protože Vergilův chladně ironický přístup mi byl vždy sympatický a na jeho účinkování jsem se dost těšil. Místo toho s ním proběhnete pouze dvacítku misí z původní hry, v nichž navíc některé pasáže (především souboje s bossy) nejsou přímo určené k Vergilově bojovému stylu. Tam, kde se totiž Nero ladně přitahoval svou protézou nebo V poslal svého okřídleného Griffina, musí Vergil podivně poskakovat. Nová postava tak představuje zářný příklad nevyužitého potenciálu.

Grafické orgie

Co se ovšem tvůrcům nedá upřít, je úžasná práce na audiovizuální prezentaci Devil May Cry 5 (stačí se rozhlédnout po přiložených obrázcích). Tu už jsem chválil v naší loňské recenzi, ale to jsem ještě netušil, jak nádherně bude tahle rubačka vypadat na nových konzolích PS5 a Xbox Series X/S. Od prvního spuštění vám spadne čelist někde hluboko pod stůl a ani ji nebudete hledat, protože oči budete mít přikované k dění na obrazovce. Japonští vývojáři vymačkali z RE Enginu poslední kapku výkonu, aby nám bez velkých cavyků ukázali, nač se můžeme těšit v chystaném Resident Evil Village. Práce s raytracingem a částicovými efekty by mohla sloužit jako příklad všem vývojářům, stejně jako až absurdní smysl pro detaily.

Přes veškerou chválu grafiky a nulových načítacích časů fanoušci původního dílu nemají mnoho důvodů, jak obhájit nákup Devil May Cry 5: Special Edition. Za cenu okolo tisícovky dostanou navíc kultovní postavu, audiovizuální pozlátko a režim s hordami příšer, což je trochu málo. Zamrzí především recyklace úrovní a nulový přínos Vergila pro příběh. Pokud se vám ovšem pátý díl skládačky příběhu Danta a jeho bandy vloni nějakým záhadným způsobem vyhnul a vlastníte konzoli nové generace, tak neváhejte, protože tahle hack & slash mlátička si zaslouží vaši pozornost. Devil May Cry 5: Special Edition vyšel na PS5 a Xbox Series X/S 12. listopadu 2020.

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi, kterou poskytl místní distributor hry Cenega.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Devil May Cry 5: Special Edition: závěrečné hodnocení

---

Devil May Cry 5 (PS4 Pro) – Recenze

1. Kam čert nemůže, nastrčí Danta
2. Příběh Devil May Cry 5 se nebojí retrospektivního vyprávění
3. Jak naporcovat démona?
4. V Devil May Cry 5 se platí krystalizovanou krví démonů
5. Protrhly se brány pekelné fantazie
6. Krůček od dokonalosti
7. Recenze Devil May Cry 5: závěrečné hodnocení
8. HW nároky pro Devil May Cry 5 PC

Kam čert nemůže, nastrčí Danta

• Recenze: 6. 3. 2019 • Autor: Jakub Němec

Devil May Cry patří k sériím utvářejícím tvář hack and slash akčních rubanic už od roku 2001. Post hlavního hrdiny ságy pro sebe uzurpuje ironickými vtípky sršící Dante, jenž kolem sebe rozsévá zkázu pomocí mečů i palných zbraní. Třebaže posílá zpět do horoucích pekel jeho zplozence jak na běžícím pásu, jemu samotnému v žilách proudí démonická krev po otci, díky čemuž disponuje nadlidskou silou a možností transformace do okřídlené bestie neznající slitování se svými soupeři. Díky rodinným dispozicím se Dante rozhodl hájit lidské plémě proti jeho nadpřirozeným nepřátelům, což znamená, že nudou rozhodně netrpí.

Ostatně nikdo to nemůže vědět lépe než my, hráči, kteří se s ním setkáváme již popáté, pokud nepočítáte spin-off z alternativního pojetí kánonu z roku 2013 od studia Ninja Theory. V aktuálním pokračování, jež si pod svá domovská křídla vzala opět společnost Capcom, se vedle bělovlasého zabijáka objeví dvě další hratelné postavy. Ze čtvrtého dílu se vrací mladík Nero, který nešťastnou souhrou událostí přijde o svou démonickou paži, jíž nahrazuje mechanickými protézami od své dvorní mechaničky Nico, a jako úplný nováček, o němž na začátku hry nevíte zhola nic, se objevuje mystickými symboly potetovaný podivín V.

Příběh Devil May Cry 5 se nebojí retrospektivního vyprávění

V rámci přibližně čtrnácti hodin rozpletete příběh, v němž se scénáristé uchýlili k prolínání časových rovin, takže není radno mnoho prozrazovat. Tvůrci totiž vyprávění koncipovali tak, abyste k některým objevům dospěli opravdu až třeba v půlce průchodu Devil May Cry 5, i když se v rámci chronologie udály jako první. Abych vás neochudil o slušně gradovaný děj s příchutí hrdinské soap opery, vrhnu se na jeho popis spíše z pohledu výsledných veskrze kladných dojmů. Jestliže odpustíte příběhu jistou dávku naivity, báječně se pobavíte, obzvlášť pokud jste fanoušky série.

Alchymie mezi jednotlivými postavami totiž funguje báječně, Dante stírá uštěpačnými poznámkami jednu potvoru za druhou, ale ani na Nerovi nenechá nit suchou kvůli jeho zelenáčství v oboru. Mladík nadržený pro boj s nestvůrami ale zkušenému veteránovi zdatně sekunduje. Jeho humor poznamenává troška puberťáckého rošťáctví, čímž vás ovšem spolehlivě rozesměje. Tajemno do příběhu přináší V, kouzelník, který rád mluví v hádankách a u nějž velkou část hry vlastně nechápete, jakou úlohu mu v příběhu scénáristé přiřadili. O vtípky samozřejmě nepřijdete ani zde, stará se o ně jeho démonický opeřenec Griffon.

Celkově mě vystupování hlavních hrdinů potěšilo, ale stejně leží ve stínu mnohem zábavnější osobnosti, což rozhodně není ústřední záporák Urizen. Ten začne být opravdu poutavý až v druhé polovině děje, protože do té doby kromě zamoření města Red Grave nic extra nepředvede. Z mého pohledu si ocenění za nejlepší herecký výkon zaslouží mechanička Nico, která je tak cool (s nezanedbatelnou špetkou sexappealu), že se vám scény s ní hluboce zaryjí do paměti. Celkově si z příběhové linky odnesete ucelený zážitek, za což Devil May Cry 5 zcela jistě vděčí skvělé audiovizuální prezentaci, o níž se více rozepíšu později.

Jak naporcovat démona?

Povedený děj kolem eskapád Danta a jeho parťáků potěší, ale u hack and slash rubačky se jedná spíše o velmi příjemný bonus, protože optika hráčů se zaměřuje především na prožitek ze souboje. A naštěstí ani zde Devil May Cry 5 nezaváhal, i přes malá zaškobrtnutí s občasně chaotickou kamerou. Pocitu, že v ruce držíme metr a půl dlouhý meč tříštící kosti a svalovinu nádherně navržených nestvůr, se zkrátka jen tak nenabažíte. Každá z trojice postav přitom nabízí ve své podstatě odlišnou hratelnost, což skvěle funguje jako prevence stereotypu, jenž někdy u mlátiček vystrčí své růžky.

Začněme se starým známým Dantem, který se profiluje jako bijec spoléhající především na sílu v pažích a velkou ráži svého střeleckého arzenálu. Postupem času se propracujete ke čtveřici kontaktních zbraní, mezi nimiž samozřejmě nechybí různé meče, ale objeví se také nečekané a překvapivé kousky, jež známe z propagačních videí – obrněné pěsti či rozpůlená motorka. Palné zbraně čítají taktéž čtyři kousky a mimo legendárních pistolí Ebony a Ivory se můžete těšit na naostřenou krempu klobouku Dr. Fausta či raketomet. Přepínání mezi jednotlivými hračkami v boji neklade žádné větší nároky, takže se směle pustíte do tvorby pověstných SSS komb, nejlépe v démonické formě.

Nerovo zaměření sleduje především obratnost a technickou vyspělost zajištěnou nestandardními protézami pocházející z dílny Nico. Všestranné vynálezy evokující švýcarský nožík dokáží přitáhnout potvoru pěkně do výšin, kde si ji rozsekáte podle chuti a nálady, ale více se zaměříte na využití specifických vlastností vynálezů. Elektrické výboje, vrtající spirály, mířené střely či zpomalení času často rozhodnou výsledek v uměle tvořených arénách, v nichž hrdinové pravidelně čelí pekelným hordám. Náhradních protéz se v okolí válí dostatek, takže vám ani nemusí být líto spuštění autodestrukce aktuální favoritky v nejtěžších chvílích, protože bryskně nahodíte novou a pokračujete v porcování nepřátel.

Absolutně jiným zaměřením boje se profiluje vyvolávač V. Zpovzdálí kontroluje situaci na bojišti a předává rozkazy svým pobočníkům – okřídlenému Griffonovi pražícímu démony elektrickými výboji a kočkovité šelmě jménem Shadow, jež dokáže ze svého těla šlehat ostrými chapadly vstříc protivníkům. Po naplnění ukazatele kouzelnického potenciálu si dokáže V přivolat na pomoc golemovitého tvora příhodně označovaného jako Nightmare. Ten zavaří i nejtěžším bossům, aby je mohl potetovaný mladík v pohodě dorazit, stejně jako každého řadového nohsleda, pomocí své magické hole. Jak už jsem zmínil, V se do válečné vřavy moc nepouští, protože jeho vetchá konstituce není na přímou konfrontaci vhodná.

V Devil May Cry 5 se platí krystalizovanou krví démonů

Všechny výše jmenované zbraně disponují velkým počtem možností, jak je správně užívat. Před samotným začátkem mise, popř. během hraní v karavanu u Nico nebo u oltářů uvnitř kmene démonického stromu Qliphoth, můžete investovat své pečlivě sbírané červené orby představující démonickou krev (netuším, proč po nich sličná mechanička tak touží) do řady vylepšení, jež vám otevřou nové chvaty se smrtelnými instrumenty hrdinů či dokonce úplně nové pohyby. Zač své bodíky utratíte, závisí čistě na vás, přičemž nemusíte brát ohled na postavu, s níž jste pekelný hemoglobin získali, protože konto mají postavy společné.

Jen si musíte uvědomit, že otevření kompletního vývojového stromu všech charakterů zabere podstatnou část herního času, protože některé vlastnosti si nárokují astronomické náklady. S tím se samozřejmě pojí několikeré procházení již pokořených lokací, což se u řady jedinců pojí s nutným grindováním úrovní. Pro fanoušky série a náruživé sběratele trofejí ovšem nebude hon na červenou měnu žádný problém, jelikož šestice obtížností, jež mohou pokořit, jim poskytne dostatek času k tomu, aby nasbírali potřebný obnos.

Pokud si na vyšší úroveň netroufnete a mechanické opakování úrovní je vám proti srsti, stačí vyčkat na duben, kdy Capcom vydá zdarma DLC s Horde módem, jenž příznivci již znají pod jménem Bloody Palace. V něm budou hráči projevovat svou znalost jednotlivých příšer a ukazovat, že si je dokonale nastudovali během průchodu kampaně Devil May Cry 5 nebo v tréninkovém režimu The Void. Díky tomu si dokážu představit, že odměny za pokoření různorodě sestavených vln pekelných stvoření budou dostatečně lákavé a vysoké, aby pokryly náklady spojené s vylepšováním postav.

Protrhly se brány pekelné fantazie

Doteď jsme se bavili o tom, jakým způsobem dokáží Dante, Nero a V sprovodit ze světa zástupy obludných stvoření, ale nijak zvlášť jsme si rozcupováníhodné pekelníky nepředstavili, což se pokusím nyní napravit. Práce na designu příšer zaslouží vychvalování až do nebes. U série Devil May Cry jsme zvyklí na různorodost démonů, u nichž se projevuje hravost tvůrců, ale pátý díl překonává všechna očekávání. Osobně si myslím, že by se za vizáž nestvůr nestyděli ani tvůrci soulsborne titulů ze studia FromSoftware, od nichž tento měsíc napjatě očekáváme japonskou řež Sekiro: Shadows Die Twice.

Již řadoví nepřátelé zaujmou svým důrazem na detail, ale vaši (ne)přízeň si zcela jistě získají bossové. Nápadité zpracování ultimátních monster, jež vám v průběhu vaší pouti zahradí cestu, nabídnou společně s náročnými souboji prostor pro nezapomenutelné chvíle – a budete se k nim rádi vracet. Své nadšení z grafického podání mohu velmi snadno demonstrovat – ve velmi jednoduchém fotomódu (s nímž je trošku o nervy pracovat) jsem strávil nejméně dvě hodiny snímáním potvůrek nejen pro účely této recenze, ale jednoduše pro vlastní potěchu. Něco takového se mi už dlouho nestalo.

Podobné ódy bych mohl skládat na vizuální stránku prostředí, které za zdařilými modely postav nezaostává ani o píď. Netvrdím, že v Devil May Cry 5 vidím nejkrásnější hru historie, ostatně estetické vnímání máme každý nastavené dle vlastních norem, ale nikdo se se mnou nemůže hádat, že Capcom využil svůj RE Engine naplno. Ocenit musím nejen užitou paletu barev, hru světla a stínu (ty částicové efekty!) a zničitelné objekty, ale především funkčnost celku jako takového. Zkrátka se nezdá, že by zde něco chybělo nebo přebývalo, protože si užíváte skvělou práci grafiků, kterou doprovází neméně zdařilá hudební a zvuková kulisa.

Krůček od dokonalosti

Devil May Cry 5 se na první i druhý pohled jeví jako dokonalá hra. Přesto si nemůžu odpustit několik výtek, jež mě mrzí o to více, že v mých očích mírně kazí jinak perfektní dojem. Poznámka číslo jedna směřuje k již zmiňované kameře. Ve většině případů se bude chovat jako poslušný parťák, s nímž byste se cítili v bezpečí i uprostřed divočiny. O to citelněji vás zasáhne, když selže, a to rovnou třeba v souboji s bossem. Hack and slash mlátičky mají odjakživa problém s přehledností, především v úzkých koridorech nebo u zdí. Tvůrci z Capcomu se těmto místům vyhýbají, jak nejlépe umí, ale některé pasáže jim zkrátka proklouzly mezi prsty, což znamená trápení pro vaši nervovou a zrakovou soustavu.

Další dvě pihy na krásné tváři Devil May Cry 5 budou pro některé zavánět hnidopišstvím, ale pro mě zkrátka nevyužitý potenciál avizovaného Cameo systému a nutnost grindování představují problém. Tvůrci slibovali simultánní překonávání některých úseků hry s dalšími živými hráči, což se nepovedlo úplně na sto procent – všeho všudy se setkáte třikrát, v ostatních chvílích se jen někdo mihne v dálce. A nakonec, nutnost opakovat úrovně je z mého hlediska v tomto titulu nepříjemná, i když přijmu výzvu vyšší obtížnosti. Podle mého by měla po prvním průchodu být k dispozici větší škála dovedností postav, než nabízí Devil May Cry 5.

I přes závěrečné napomenutí vám nákup této rubačky doporučím, protože jsem se během recenzování po celou dobu skvěle bavil. Až na některé okamžiky, v nichž jsem si vzteky trošku zaskřípal zuby a občas frustrovaně povzdechnul, mi kampaň utekla neskutečně rychle a během nejbližších večerů se k ní ještě určitě vrátím. Dante a jeho kumpáni už mě sice podruhé neohromí příběhovými zvraty, ale jejich vtípky a dynamická akce budou i nadále zárukou dobré zábavy. Devil May Cry 5 vychází 8. března na PC, PS4 a Xbox One.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Devil May Cry 5: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Devil May Cry 5 PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 7 64-bit	Windows 7 64-bit
Procesor	Intel Core i7-4770 4-Core 3.4GHz / AMD Ryzen R5 1500X	Intel Core i7-4770 4-Core 3.4GHz / AMD Ryzen R5 1500X
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 760 / Radeon R9 270X	NVIDIA GeForce GTX 960 2GB / Radeon R9 380
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	8 GB	8 GB
Pevný disk	35 GB	35 GB

---

Devil May Cry 5 – Dojmy z hraní (Xbox One X)

1. Dojmy z hraní dema Devil May Cry 5
2. Stejná hratelnost ale jiné zbraně
3. Devil May Cry je zpět!
4. HW nároky pro Devil May Cry 5 PC

Dojmy z hraní dema Devil May Cry 5

• Dojmy z hraní: 11. 12. 2018 • Autor: Filip Němec

Devil May Cry je zpět! Jinak své krátké, ale o to intenzivnější hraní v rámci Xbox One dema nemohu popsat. Frenetická akce s démony zamořeným světem a postavami s přebujelým egem, jejichž grácie vás bude zvedat ze židle, je opojnou herní zábavou stejně jako před lety. Musím se přiznat, že kromě Devil May Cry HD kolekce jsem s touto sérii neměl pár let co do činění, avšak poměrně unikátní hratelnost mě během pár sekund vpravila zpět do dřívější formy.

V čem je unikátní? Devil May Cry je hack and slash akce s vytříbenou hratelností, kterou ovládnout bezezbytku trvá týdny, ostatně proto byl nedávno oznámen i tréninkový Void mód, který mnoho hráčů s povděkem přivítalo. Na druhou stranu však můžete dát hru do rukou i méně zkušenému hráči, sérií DMC nepolíbeného, a během chvilky na obrazovce uvidíte úctyhodná komba.

Stejná hratelnost, ale jiné zbraně

Nechtěl bych však navodit atmosféru naznačující, že v pátém dílu bude vše při starém. Hratelnost sice zůstává velmi podobná, ale nové zbraně dělají z Devil May Cry 5 zase o trochu jinou a klidně bych si troufl říci i lepší zábavu. Hlavní novinkou je vývojáři silně exponovaná robotická paže Devil Breaker, která charismatickému Nerovi nahrazuje amputovanou démonickou ruku – a náhrada je to vskutku slušná. Lehkým stisknutím tlačítka vyšle výboj, který zasáhne několik nepřátel v bezprostředním okolí a hantýrkou klasických zbraní bych ji tak přirovnal k brokovnici.

Její využití je však daleko širší. Při dlouhém stisknutí tlačítka se energie v rukavici akumuluje a vyšle do celého okolí silný výboj, jedná se však o natolik silný útok, že o danou robotickou paži přijdete. V rámci dema (je možné, že se časem číslo rozšíří) jsem mohl mít u sebe 4 robotické paže, takže ztráta jedné není zase tak zásadní, navíc další kusy se hojně povalují po okolí. K dispozici navíc budete mít vícero druhů, já jsem si v demu kromě paže Overture, vypouštějící salvu elektrických výbojů, vyzkoušel také Devil Breaker s názvem Gerbera, který zlepší uskakování před nepřátelskými výpady a také umožňuje dechberoucí hromadné útoky.

Arzenál pak doplňuje revolver Blue Rose, který opět slouží zejména k podržení rozehraného komba a samozřejmě meč Red Queen, se kterým Nero provádí perfektní bojové kreace. Ten je vhodně kombinován s lanem, kterým si náš hrdina dokáže nepřítele buďto přitáhnout k sobě, nebo se naopak do chumlu démonických protivníků sám mrštit. Díky tomu není problém udržet si vysoké kombo: i kdybyste totiž mačkali pouze tlačítko pro seknutí mečem, Nero se v momentě, kdy nemá nepřítele v dosahu, k němu sám přiblíží.

Devil May Cry je zpět!

Z čeho mám úplně největší radost, je zanechání rebootu DMC od Ninja Theory v absolutní nemilosti. Devil May Cry 5 má opět ten nepostradatelný rukopis Capcomu, který jsem si u série tolik oblíbil. Vlastně jediným pozůstatkem po předchozím díle je o něco šedivější a také drsnější účes Nera, který se možná inspiroval právě u Danteho od Ninja Theory. Za sebe jsem se obával, jestli Nero zvládne hlavní úlohu, když hra nabízí i tolik ikonického Danteho, ale autoři jeho vystupování vylepšili takovým způsobem, že už se naopak těším, jak s jeho lehce impertinentním přístupem absolvuji veškeré démonické bitvy.

Pokud nechcete o mém zážitku jenom číst, ale sami ho i absolvovat, postačí vám konzole Xbox One, kde je demo přístupné od 7. prosince, ostatní platformy bohužel takové štěstí nemají. Demo vás uvrhne do démony zamořeného města Red Grave a okamžitě vás pustí do akce. Hrál jsem na Xboxu One X, kde si Devil May Cry 5 můžete užít v 60 snímcích za sekundu a rozhodně se je na co koukat. Postavy včetně démonů vypadají fantasticky a textury okolního světa na tom také jsou velmi dobře, ocenil bych snad jen o trochu více detailů v jednotlivých lokacích, které působí možná až moc strojeně a prázdně zároveň.

Jasným poselstvím zhruba dvacetiminutové ukázky je především to, že série Devil May Cry tak, jak ji známe, je zpět a kromě klasické hratelnosti přináší i řadu líbivých novinek. Devil May Cry 5 vychází 8. března na PC, PS4 a Xbox One.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro Xbox One X verzi.