Stabilizace obrazu je technologie navržená k potlačení neostrosti způsobené nechtěným pohybem fotoaparátu během expozice, typicky chvěním rukou. Tento problém je výraznější při fotografování s delšími časy závěrky, například za špatného světla, nebo při použití objektivů s velkým přiblížením, takzvaných teleobjektivů. Existují dva hlavní typy této technologie. Prvním je optická stabilizace, která funguje na hardwarové úrovni. Pomocí gyroskopických senzorů detekuje pohyb a fyzicky posouvá buď optický člen v objektivu, nebo samotný obrazový snímač v těle fotoaparátu, aby kompenzovala otřesy. Stabilizace v těle fotoaparátu je často označována zkratkou IBIS, z anglického „In-Body Image Stabilization“, a její výhodou je, že funguje s jakýmkoliv nasazeným objektivem. Druhým typem je elektronická stabilizace, která je softwarovým řešením. Fotoaparát zaznamená o něco větší obraz, než je finální záběr, a poté pomocí softwaru posouvá výřez obrazu tak, aby vyrovnal pohyb. Některá zařízení kombinují oba přístupy pro dosažení lepších výsledků.