Divukraj (RECENZE) – Stavba nové osady v kouzelném lese

Obsah recenze Divukraj

1. Bylo, nebylo, v jednom pohádkovém lese
2. Kdo dřív přijde, ten dřív bere
3. Divukraj – Pravidla
4. Rodinná zábava, která neomrzí
5. Recenze Divukraj: závěrečné hodnocení

Bylo, nebylo, v jednom pohádkovém lese

• Recenze: 5. 4. 2020 • Autor: Jakub Němec

Hluboké hvozdy skrývají před očima lidí nejedno tajemství, a proto není divu, že se v něm nalézají podobná zákoutí, jaké objevil proslulý dobrodruh Křovín Chvůstek. Pod větvemi letitého Prastromu se rozprostírá království lesních tvorů, kteří si žili v takové pohodě a blahobytu, až se jejich počet najednou přehoupl přes zdravou míru. Proto byli vybráni ti nejschopnější z nich, aby vytvořili další města rozšiřující říši Divukraje. Každý hráč tak dostane prostor pro vybudování nejslavnějšího sídla v historii zvířecího království ve spolupráci se svými pracovníky a na základě možností, jež mu přihraje do ruky náhoda.

Divukraj totiž kombinuje principy worker placementu (umisťování figurek na akční políčka kvůli surovinám či spuštění akce) a engine buildingu (provázanost jednotlivých akcí tak, aby produkovaly suroviny či jiné akce, čímž umožní spustit další možnosti). Je až s podivem, jak se tyto dvě mechaniky navzájem doplňují a vytvářejí tak prostor pro zdánlivě nekonečné varianty tvoření města. Žádná hra tak není ztracená, i když máte na začátku partie karty, jež se nehodí do vašeho plánu. Díky chytrým mechanikám můžete nevhodné karty vyměnit za suroviny, obětovat je na výpravu (podzimní část) nebo dokonce využít některých staveb soupeře.

Kdo dřív přijde, ten dřív bere

To vše se děje v relativně nekonfliktním duchu, kdy si se soupeřem házíte klacky pod nohy tím, že využijete nějakou akci dříve, než to stihl on sám. V lese totiž půjde o to, kdo se první vydá pro bobule, větvičky, smůlu či oblázky. Za volné políčko totiž obdržíte více než ostatní a u speciálních karet lesa dokonce zamezíte ostatním přístup úplně (pokud nehrajete v plném počtu čtyř hráčů). Proto se vyplatí mít několik plánů na další tah, popř. mít jen představu, kam chcete dospět a ve svém tahu se co nejvíce přiblížit svému cíli na základě dostupných akčních políček. Divukraj totiž exceluje v tom, že každou hru můžete vyhrát na základě jiné taktiky.

Někdo se rozhodne využít do posledního místečka všech patnáct slotů pro budovy a postavy ve svém městečku sběrem surovin, popř. pomocí synergií, jiný se rozhodne plnit speciální úkoly a výpravy za vítězné body, zatímco další bude kombinovat všechny možné způsoby. Ani po desítkách partií vám nikdo nebude schopen popsat přesný recept na vítězství, protože ve hře je velké množství proměnných, na něž je třeba reagovat a díky kterým se rapidně zvyšuje znovuhratelnost Divukraje, což je často ta nejoceňovanější vlastnost kupované deskovky.

Divukraj – Pravidla

Další výhodou jsou relativně snadná a intuitivní pravidla, která jsou velmi dobře popsána v manuálu. Může se sice stát, že nerozhodný hráč bude zavalen tunou možností, jež před ním na plánu leží, ale ve své podstatě má jen tři základní možnosti – využít svého pracanta pro některou z volných akcí (na herním plánu, u sebe ve městě a ve služebních budovách soupeřů), postavit některou budovu, popř. angažovat některou z dostupných postav ve své osadě, nebo ukončit roční fázi a připravit se na nadcházející období. Nejde tedy o nic složitého, dokud si neuvědomíte, kolika směry se můžete vydat.

Jarní období je velmi krátké probuzení po zimě, kdy si stihnete nasyslit pár surovin, možná postavit jednu, dvě budovy, a hurá na léto. Na polích se čeká na úrodu, tak je třeba pořádně zabrat a budovat, aby se na podzim v maximálním shonu získalo co nejvíce zásob pro zimní období. Líbí se mi, jak se autorovi hry Jamesi A. Wilsonovi podařilo přenést přirozeně cyklické vnímání času do základní mechaniky Divukraje, kde navíc skvěle funguje jako gradace veškeré činnosti.

Dále si cením již výše zmíněné znovuhratelnosti, jež je zajištěna různým nalosováním karet lesa a významných událostí, které obmění strategii v každé partii. Navíc se postupně naučíte mimo vlastností staveb, jež vám pomohou rychleji budovat město, využívat synergie s jednotlivými postavami příslušícími ke kartám. Najednou se vám nebude zdát tak vysoká investice do Paláce, když si v následujícím kole budete moci zdarma vyložit královnu zajišťující vykládání karet zdarma. Jak sami vidíte, Divukraj není principiálně složitý, ale mladším ročníkům dokáže zamotat hlavu provázaností jednotlivých karet, jež na sebe vrství efekty.

Musím se přiznat, že jsem již dlouho nečetl manuál s takovou radostí jako u Divukraje. Tvůrce i překladatelé do češtiny si dali práci s vykreslením atmosféry života v pohádkovém lese pomocí vedlejších textů, takže si pravidla vychutnají před první partií všichni hráči bez výmluv. Zároveň se v nich mohou dočíst o variantě pro jednoho hráče, jež mi však přijde pouze jako kosmetický doplněk, za který se nikdo zlobit nebude, ale tuhle deskovku kvůli němu asi nekoupí. Už v manuálu, jenž můžete v digitální podobě prostudovat na stránkách českého distributora REXhry, si budete moci vychutnat nejsilnější stránku Divukraje – nádherné ilustrace Andrewa Bosleyho.

Rodinná zábava, která neomrzí

Jak lze z předcházejícího textu poznat, hraní Divukraje mě opravdu bavilo a myslím, že si krabice s pohádkovým lesem vysloužila čestnou pozici na mojí polici. Nic ovšem není bez chyby, což platí i pro projekt Jamese Wilsona. Asi největší problém mám s dominantním stromem, který ční nad plánem. Což o to, vypadá moc pěkně, ale před každou partií jej musíte složit a poté rozebrat a schovat do krabice. Karton, z něhož je vyroben, tím dost trpí, takže jsem často nechával Prastrom složený, aby se neopotřeboval. Druhá připomínka směřuje k docela malému prostoru na všechny suroviny, které se mají rozložit přímo na plán. S hodně pracanty na políčkách už vzniká docela chaos, takže jsme ve více hráčích nechávali komponenty raději bokem.

Tyto maličkosti by vás ovšem neměly odradit od pořízení Divukraje – pokud máte rádi deskovky, v nichž plánujete strategii rozmisťováním svých panáčků, užíváte si propojování jednotlivých prvků do funkčního celku a rádi se necháte zlákat fantastickou grafikou, budete pod větvemi Prastromu jako doma. Divukraj je rodinnou hrou, ale spíše pro mírně zkušenější hráče, takže nepodlehněte mylnému dojmu kvůli roztomilému vizuálu (jak se některým stalo u peckovního Root, jenž znáte z našich tipů). Pod víkem krabice najdete rozsáhlý svět, který je radost poznávat a učit se jeho pravidlům, které v sobě mají nečekanou hloubku.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Divukraj: závěrečné hodnocení

Divukraj

Deskové hry

Divukraj patří mezi deskovky, které si rádi zahrajete s přáteli i rodinou, nezaberou moc času a báječně zabaví svým průběhem. Ovšem pozor, aby vás nezmátla kouzelně pohádková grafika, protože partie vyžaduje alespoň středně pokročilé hráče, kteří dokáží plánovat na základě aktuálního stavu a provazovat jednotlivé mechaniky mezi sebou.

Klady

• Relativně jednoduchá pravidla
• Spousta možností, jak tvořit město
• Vyrovnávání se s náhodným losováním karet
• Provázanost mechanik
• Postupný růst počtu možností
• Svižná herní doba
• Úžasná grafika

Zápory

• (Ne)skladnost Prastromu a jeho opotřebení

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.