DJI Mavic AIR v podrobném testu (RECENZE)

Recenze

Nejnovější produkt značky DJI nese název Mavic Air a hned po svém vydání se stal nejdiskutovanějším dronem posledních měsíců. Jedná se totiž o zatím nejdokonalejší kvadrokoptéru, uvážíme-li kvalitu obrazového výstupu, letové schopnosti a jejich úměrnost k rozměrům. Ve vzduchu není Mavic Air tak sebejistý, jako větší Mavic Pro či Phantom, některými parametry obrazu je však předčí. DJI Mavic Air v bohatší variantě Fly More Combo jsme měli možnost otestovat a přinášíme vám naše poznatky.

Obsah recenze DJI Mavic Air

• Proč je DJI Mavic Air doposud nejdokonalejším dronem?
• Obsah balení DJI Mavic Air Fly More Combo
• Tři baterie pro DJI Mavic Air vám dají dostatek času na létání
• Ovladač pro DJI Mavic AIR a stabilita přenosu videa
• Aplikace DJI GO 4 nemá daleko k dokonalosti
• Aktualizovat, zkalibrovat a DJI Mavic AIR může do vzduchu
• 4K video z DJI Mavic Air nadchne i náročné uživatele
• Parametry snímání si v DJI GO 4 můžete nastavit sami
• DJI Mavic AIR přináší dvě nové QuickShot volby
• Ukázkové fotografie z dronu DJI Mavic Air
• Závěrečné hodnocení DJI Mavic Air

Proč je DJI Mavic Air doposud nejdokonalejším dronem?

Na poli dronů a chytrých kvadrokoptér je značka DJI pravidelně tím, kdo udává směr vývoje, přichází s nejmodernější technologií a představuje revoluční produkty. Již dlouho se v jejím portfoliu nevyjímá pouze model poloprofesionální Phantom, ale doplnil ho model Mavic Pro, který si svou skládací konstrukcí získal zejména cestovatele. Minulý rok portfolio DJI rozšířil malý Spark, který i přes kapesní rozměry zvládnul hezky stabilizované Full HD video, ovládání smartphonem a navíc přinesl schopnost reagovat na gesta. Kdo chtěl špičkový obraz a dlouhý dosah a výdrž baterie, pořídil si Phantoma, kdo chtěl levného selfie drona do batohu, sáhl po Sparkovi. Kompromisem zůstal Mavic Pro, který po složení nezabral mnoho místa a nabídnul ve třech osách stabilizované 4K video, velmi slušný dolet, rychlost a stabilitu, avšak menší výdrž baterie. Všechny tyto modely od DJI jsou stále v prodeji a stále si najdou své zákazníky.

DJI ale na konci letošního ledna zamíchalo karty a představilo Mavic Air. Ten je evolucí modelu Mavic Pro – spojuje je nejen název, ale i skládací konstrukce. Ve složeném stavu je Mavic Air vůbec nejmenším DJI dronem, v rozloženém je jen o něco větší, než Spark. Od Mavica Pro nový Air převzal i 4K video, které navíc umí nahrávat s vyšším datovým tokem, větší rychlost a schopnost ukládat do RAW formátu. Od Sparka si Mavic Air vypůjčil různá barevná provedení, ovládání pomocí gest a dokonalejší systém detekce překážek, s malými rozměry však zdědil i kratší výdrž baterie. Jako vůbec první DJI dron pak přináší snímkovou frekvenci 120 fps při Full HD rozlišení, zabudovanou 8GB paměť nebo detekci překážek i při letu vzad. Cenově pak Mavic Air stojí mezi Sparkem a Mavicem Pro. 

Obsah balení DJI Mavic Air Fly More Combo

DJI Mavic Air k zákazníkům dorazí v úhledné bílé krabici, která na první pohled napovídá, co je v jejích útrobách. Obsah verze Fly More Combo je bohatší, tedy i krabice je větší než v případě normální verze. Samotný dron je ukryt v malém pouzdře, které velikostí i tvarem připomíná pouzdro na brýle. Většina příslušenství je zase uvnitř elegantní šedé brašny, která se ukázala být nepostradatelnou už při kratších výletech s cílem dron otestovat a pořídit nějaké hezké záběry.

Šedá textilní brašna ukrývá ovladač, dvě náhradní baterie, nabíjecí stanici a napájecí adaptér, dále pak sadu náhradních vrtulí a kabely potřebné k připojení telefonu k ovladači a také propojení dronu s počítačem. Uvnitř brašny je všechno hezky organizováno a členěno pomocí přepážek na suchý zip. Hloubka samotné brašny je nastavitelná, takže kromě Mavica a příslušenství v ní lze nosit i další osobní drobnosti, jako peněženku a telefon. Poslední částí balení je kartonová přihrádka ukrývající protektory vrtulí a veškerou tištěnou dokumentaci.

Tři baterie pro DJI Mavic Air vám dají dostatek času na létání

Nabíjecí sada se skládá ze třech částí – síťové zástrčky, samotného napájecího adaptéru se speciálním DJI konektorem a dokovací stanice, která má stejný konektor na svém spodku a která funguje jako hub, tedy rozbočovač stejného konektoru. Baterii můžete nabíjet připojením přímo k adaptéru, nebo vloženou do jedné ze čtyř pozic dokovací stanice. Adaptér pak obsahuje ještě dva USB porty, díky čemuž z něj můžete rovnou nabíjet nejen ovladač, ale také mobilní telefon. Hodí se to v situaci, kdy je nouze o další volné sítové zásuvky.

Překvapením bylo zjištění, že baterie se po vložení do hubu nezačnou nabíjet všechny najednou, ale jedna po druhé. Došli jsme k tomu, že je to vlastně docela logické, protože když budete někde na cestách, máte vybito a chcete zase co nejrychleji začít létat, potřebujete jednu baterii nabitou do plna, ne 3 nabité jen ze třetiny. Když se zamýšlíte dále a vezmete v úvahu, že nabíjíte z 230V elektrické sítě a máte tedy k dispozici dostatek energie na to dobíjet klidně všechny 3 akumulátory samostatně v jeden okamžik, znovu přestává dávat smysl. Nabíjecí trafo je však stejné pro dobíjení jedné baterie přímo v dronu i pro dobíjení několika (až 4) baterií v dokovací stanici, takže za skřípání zubů lze asi říci, že postupné nabíjení je daní za univerzálnost nabíjecí sady.

Plné dobití jednoho akumulátoru trvá přibližně 50 minut, přičemž je zde použit známý princip rychlonabíjení,  abyste mohli jít znovu létat co nejdříve. Výdrž při letu by podle DJI měla být 21 minut, v praxi jsme se ale pohybovali okolo 18 minut, v závislosti na povětrnostních podmínkách a rychlosti létání. Ovladač začne hlasitě pípat, pokud úroveň nabití baterie v dronu klesne pod 15 % (přednastaveno je 25 %, lze posunout mezi 15 a 30 %), takže opatrnější piloti si raději nechají rezervu pár procent a přistanou dříve. Ovladač můžete nabíjet z USB portu počítače nebo powerbanky, samotného drona nikoliv, což je velké zklamání.

Vzhledem k načasování představení toho produktu jsme s dronem létali v únoru, v teplotách pod bodem mrazu. Horší kondici a výdrž akumulátoru jsme nepozorovali, problém se vyskytl pouze v případě, kdy se dron na delší dobu zastavil a jen se vznášel na místě (při pořizování panoramatických snímků). Po pár sekundách nás aplikace vyděsila, když oznámila 0 % zbývající energie. A to skokově z přibližně 60 %. Mavic Air měl samozřejmě energie pořád dostatek, stačilo ho uvést do pohybu tím trochu zahřát vnitřní elektroniku a baterie se vzpamatovaly.  

Nabíjení ovladače je oříšek

Ovladač Mavicu Air na jedno nabití vydrží fungovat zhruba 2,5 hodiny. Jeho nabíjení pak trvá přibližně 2 hodiny a je realizováno přes stejný konektor, kterým je ovladač spojen s telefonem. Ačkoliv je tento konektor obdélníkový, jedná se o micro USB a můžete tak ovladač dobíjet stejným microUSB kabelem, kterým dobíjíte svůj telefon. To po vás ale nikdo z DJI nemůže chtít a proto by měl být součástí balení také kabel s microUSB koncovkou, že? Není to tak úplně pravda. K dobíjení ovladače slouží USB-C kabel (původně určený pro připojení dronu k počítači) a vy si musíte pomoci přiloženou redukcí z USB-C na micro USB. Toto řešení je taktéž zvláštní, větší smysl by dávalo nabíjet ovladač přes konektor USB-C stejně, jako je to u dronu.

Ovladač pro DJI Mavic AIR a stabilita přenosu videa

Novinka DJI Mavic AIR dostala svůj unikátní ovladač, který je kompatibilní pouze s tímto dronem. Ovladač má hned několik "simply clever" řešení. Tou první je možnost odšroubovat páčky, nebo chcete-li kniply, a schovat je do vnitřku složeného ovladače. Tou další je rámeček zasazený do vodících drážek uvnitř levé výklopné packy. Do něj je možné upnout koncovku kabelu propojujícího ovladač s telefonem a tuto koncovku flexibilně posouvat podle potřeby nahoru a dolu. Samotná skládací konstrukce je rovněž velkou výhodou – sklopit lze i antény, takže nic nikde nepřesahuje a nehrozí nebezpečí ulomení. Celková ergonomie ovladače je perfektní. Ve spodní části je povrch pogumovaný, což zabraňuje vyklouznutí ovladače z ruky.

Na ovladači najdete celkem 7 tlačítek, jedno rolovací kolečko primárně určené pro naklápění gimbalu a přepínač režimu Sport, který odemkne plný výkon a létání maximální rychlostí, avšak deaktivuje všechny systémy detekce překážek. Rozmístění všech ovládacích prvků je velmi intuitivní, i přesto ale začátečník často zapomene, že tlačítka může použít a většinu úkonů, které mohou zastat, provádí na displeji telefonu. Funkčnímu tlačítku můžete přiřadit více než 10 funkcí, které byste jinak museli složitě lovit v menu DJI aplikace. Ve srovnání s ovladačem k modelu Mavic Pro tomuto ovladači chybí displej. To jistě může někomu vadit a může to být nevýhodou, věříme však, že spousta lidí jeho absenci ani nepocítí a bude schopna všechny důležité informace odečítat z displeje telefonu.

Podstatnějším rozdílem je však stabilita spojení ovladač-dron, která se v případě Mavic AIR ukázala být slabší. Ačkoliv podle výrobce ovladače obou dronů fungují ve stejných frekvenčních pásmech, Air navíc v pásmu 5.725 - 5.850 GHz, v praxi u Airu často docházelo k výpadkům přenosu videa už ve vzdálenosti okolo 200 metrů. S tímto problémem jsme se paradoxně někdy potýkali mimo osídlené oblasti, kde bývá větší rušení, naopak jindy přenos fungoval výborně na půlkilometrovou vzdálenost i v blízkosti osídlených oblastí. Někdy se video začalo pouze trhat a dron na příkazy stále hbitě reagoval, jindy obrazovka aplikace zšedla a na několik okamžiků se přerušilo spojení. V tomto případě se osvděčilo podle mapky drona nasměrovat zpět k místu vzletu a poslat ho o několik metrů zpět k sobě. Pokud ale létáte ve složitějším terénu a na drona nevidíte, mačkat páčky "na slepo" a zkoušet opět chytit signál je velké riziko. 

Aplikace DJI GO 4 nemá daleko k dokonalosti

Prostředí ovládací aplikace dronů značky DJI zůstává několik let téměř nezměněné. Jazykem zůstává angličtina, českého překladu jsme se zatím nedočkali. Uvítací obrazovka vás může odkázat nejen do ovládacího prostředí, ale také do editoru videí, deníku všech letů nebo do DJI Academy, kde najdete všechny manuály a návodná videa. Kliknutím na GO FLY se dostanete do hlavní ovládací obrazovky V její horní liště můžete sledovat všechny indikátory a stavy senzorů, na levém okraji se nachází tlačítka letových režimů, vpravo pak tlačítko softwarové spouště společně s přepínačem foto/video a nastavením obrazu. Spodní část obrazovky patří údajům o výšce, vzdálenosti, rychlosti dronu a rychlosti větru. V levém dolním rohu se nachází užitečná mapka, do které je pohyb Mavica Air zakreslován. Klepnutím na ikonku v pravém dolním rohu se dostanete do galerie pořízených záběrů.

Tři tečky v pravém horním rohu vyvolají nabídku podrobného nastavení, která je rozdělena do sedmi karet a dovolí vám zcela odladit chování dronu. V první kartě nastavíte například Homepoint, tedy bod, ke kterému se má dron v případě potíží vracet, také letovou výšku. Můžete také udat maximální výšku a vzdálenost, kterou může váš DJI Mavic Air dosáhnout. Druhá karta se věnuje systémům detekce překážet. Můžete je libovolně aktivovat a deaktivovat. Nastavit můžete logiku ovládání, citlivost na pohyby páček, citlivost gimbalu nebo kanál, po kterém bude dron s ovladačem komunikovat. Jakmile si vše uzpůsobíte sobě na míru, často se do tohoto nastavení vracet nebudete a bude řešit spíše letové režimy.

Aktualizovat, zkalibrovat a DJI Mavic AIR může do vzduchu

Po analýze obsahu balení, konstrukce dronu a ovladače můžeme přejít létání. Od vybalení dronu k prvnímu vzlétnutí je ale cesta ještě trnitá. Několik desítek minut trvá dobít baterii v dronu a v ovladači. Mezitím si do svého telefonu můžete stáhnout aplikaci DJI GO 4, jejíž instalační balíček má okolo 100 MB, po nainstalování však v telefonu zabere přes 400 MB úložného prostoru. Budete-li drona ovládat pomocí ovladače, není potřeba nic párovat. Ovladač je s Airem spárován on výroby, stačí tedy obě zařízení zapnout. Budete-li chtít drona ovládat pouze telefonem přes jeho Wi-Fi, je nutné obě zařízení spárovat. Zabere to několik minut, ale aplikace vás ke všemu navede.

Až budete k dronu připojeni, aplikace prověří dostupnost nového firmwaru a téměř jistě budete muset aktualizovat, protože dron nějakou dobu ležel na skladě a DJI po vydání svých produktů firmware stále ještě ladí a vylepšuje. Počítejte tedy s nutností stáhnout zhruba 150MB balík dat a raději zůstaňte v dosahu Wi-Fi signálu. Stažení a instalace nové verze firmwaru zabere zhruba 10 minut. Až bude vše hotovo, bude nutné ještě zkalibrovat kompas v dronu. To obnáší 360° otočení dronu ve vodorovné a poté i svislé poloze. Při tomto kroku už je nutné být mimo budovu – kalibrace nebude provedena, pokud jsou v okruhu 1,5 m kovové konstrukce či silná elektromagnetická rušení.

Po zkalibrování a úspěšné aktualizaci se horní stavový řádek v DJI aplikaci rozsvítí zeleně, objeví se text "Ready to Go" a konečně můžete vzlétnout. Po levém okraji obrazovky klinete na ikonu šipkou směřující vzhůru, potáhnete žlutý slider a Mavic Air se vznese do výšky 1,2 metru, kde zůstane levitovat a je připravený na vaše pokyny. Během prvního vzletu je v aplikaci zapnutý Beginner mode, tedy začátečnický režim, ve kterém se dron pohybuje pomaleji a nevzdálí se od vás dále než 30 metrů. Ten doporučujeme nechat zapnutý, pokud je DJI Mavic Air vaším prvním dronem.

I přes malé rozměry je Mavic Air ve vzduchu stabilní a poryvy větru vyrovnává statečně. Díky práci 3osého gimbalu je na videu vůbec nezaznamenáte. Maximální rychlost v běžném režimu je dostatečná, potřebu přepínat do režimu Sport jsme měli pouze při návratech z delších vzdáleností. V režimu sport navíc Mavic Air neudrží kameru ve vodorovném směru, ale sklopí ji dolu, takže natáčet v něm má význam pouze z výšky stovek metrů. Co se týká hlučnosti, tak ta je nepatrně větší, než u modelu Mavic Pro a u menšího Sparka. Nejtišším modelem zůstává Mavic Pro Platinum. 

4K video z DJI Mavic Air nadchne i náročné uživatele

V porovnání s ostatními modely Mavic je Mavic AIR při natáčení videa nejschopnější. Své sourozence předběhl snímkovou frekvencí u Full HD rozlišení – jako první dron od DJI zvládá 120 snímků za sekundu. Dalším vylepšením je vyšší datový tok 4K videí, konkrétně velkorysých 100 Mb/s. Soubor videa tedy nese více obrazových informací a poskytne tedy jak kvalitnější zážitek při sledování, tak více prostoru při postprodukci videa.

Vyšší datový tok s sebou však nese nutnost použití velmi rychlé paměťové karty. My jsme nejdříve zkusili použít microSDHC s označením Class 10 UHS-I, ta však svými parametry na ukládání 4K videa nestačila. Aplikace DJI GO 4 vás na tuto skutečnost upozorní, ale i přesto vám umožní nahrávat. Výsledkem je však trhané, nepoužitelné video. Výrobcem doporučené jsou micro SD karty Sandisk Extreme V30, které garantují rychlost zápisu až 60 MB/s. Použili jsme tedy tuto kartu a vše bylo bez problému. Drobnost v podobě 8GB vnitřní paměti nás velmi potěšila a jsme si jisti, že potěší všechny, kteří nebudou mít adekvátní paměťovou kartu po ruce hned při vybalení dronu z krabice. Přijde vhod také jako záložní úložiště, pokud náhodou zapomenete paměťovou kartu doma, strčenou v počítači.

Klidné, plynulé a stabilní záběry, na které bude opravdu radost pohledět, nepřijdou hned. Pokud jste začátečník, dostanete je až po několika desítkách minut ve vzduchu a tréninku jemného, synchronizovaného pohybu prstů. V normálním režimu ovládání vyžaduje Mavic AIR opravdu hodně citu a i sebemenší výchylka dronu je na videu znát. Naštěstí jsou tu režimy Tripod a Cinematic Mode, které reakce dronu na ovladač výrazně otupí a video díky tomu vypadá mnohem lépe. Výrazně nám pomohlo také ubrat na citlivosti reakcí dronu i gimbalu.

Porovnali jsme video se záběry pořízenými modelem Mavic Pro Platinum, který se u nás v redakci objevil před pár měsíci a objektivně lze říci, že Mavic Air lépe a podrobněji vykresluje detaily. Ačkoliv lze i za slunečného počasí pozorovat více šumu, lze ho spíše přirovnat k příjemnému filmovému zrnu. 

Parametry snímání si v DJI GO 4 můžete nastavit sami

Výčet širokých možností fotografování a nahrávání videí začneme u přepínače automatické a manuální expozice. Automat můžete nechat zapnutý, pokud chcete hezké obrázky a nechcete se o nic starat. Manuál zvolte tehdy, pokud chcete mít nad výstupem z kamery plnou kontrolu, zejména pak při nahrávání videí v kontrastních prostředích, nebo proti slunci. Při létání v zimě, kdy se často mění tmavá scéna na světlou (z tmavého lesa na sněhobílou plochu zamrzlé přehrady), lze při automatickém nastavení pozorovat malé plynulé korekce expozice, kdy stíny tmavnou, když ve scéně začne dominovat bílá, nebo naopak. Nejedná se o nic výrazně rušivého, ale chcete-li mít své záběry dokonalé, vždy raději přepínejte na manuál. 

Na druhé záložce s piktogramem fotoaparátu najdeme volby samotného fotografování nebo nahrávání podle toho, v jakém režimu se zrovna nacházíte. Zde si v případě fotografování můžete vybrat poměr stran a ukládání do JPEG, RAW, nebo obojího zároveň, v případě videí volíte rozlišení, snímkovou frekvenci, formát souboru a vybíráte mezi standardy videa NTSC/PAL. Společnými volbami pro oba režimy jsou vyvážení bílé, Style (manuální nastavení ostrosti, kontrastu a saturace) a Color (standardní barevný profil nebo "Cinelike" profil připravený na postprodukci). 

Přeskočili jsme ale hned první volbu, která v režimu focení slouží pro přepínání režimů snímání. V klasickém Single shot režimu Mavic Air pořídí jeden snímek. V režimu HDR dron vyfotí tři snímky s různou expozicí za sebou a sám je hned spojí v jeden snímek s větším dynamickým rozsahem. Vy si v nastavení můžete zvolit, zda chcete jednotlivé fotografie uložit, nebo zachovat pouze zprocesovaný snímek. Podobnou službu udělá režim AEB (Auto exposure bracketing), který pořídí 3 nebo 5 snímků s vámi zvolenými expozičními kroky, snímky si ovšem musíte spojit v počítači. Dále v seznamu najdeme volbu Brust, která po stisknutí spouště "nastřílí" zvolený počet snímků. V režimu Interval může Mavic Air samočinně pořizovat snímky v intervalu 5 až 60 s, a vy z nich později můžete složit časosběrné video. Na konci seznamu pak má své místo volba Panorama, která umožní pořídit sférický snímek, snímek se záběrem 180°, "Wide" snímek složený z matice 3x3 fotografie nebo horizontální panorama složené ze 3 snímků.

Přepnete-li do režimu videa, volba Photo se změní na Video Size. Ta umožňuje zvolit, v jakém rozlišení a s jakou snímkovou frekvencí chcete video zaznamenávat. Královskou možností je rozlišení 4K při 30 fps, zvolit ale můžete i "filmovějších" 24 a 25 fps. Rozlišení 2,7K pak odemyká dvojnásobky uvedených hodnot, tedy 48, 50 a 60 fps. Rozlišení 1080p přidává lahůdku v podobě rychlých 120 fps, které přijdou vhod zejména při natáčení sportovních událostí. Video se 120 sn./s lze bez ztráty plynulosti v postprodukci zpomalit více než 4násobně. Za zmínku stojí, že při rozlišení 2,7K má kamera o pár stupňů širší úhel záběru. 

DJI Mavic AIR přináší dvě nové QuickShot volby

Letový režim QuickShot slouží k pořízení klipů, během kterých Mavic Air sám obkrouží, nebo jinak proletí po jedné z předdefinovaných trajektorií, přičemž uprostřed záběru bude udržovat vámi zvolený objekt. Ten označíte klepnutím nebo nakreslením obdélníku na displej. Jakmile se v zeleném poli objeví nápis GO, stačí na něj kliknout a pohyb i nahrávání videa se spustí automaticky. Po dokončení pohybu se dron sám vrátí na původní místo.

• Dronie – Dron se začne vzdalovat do vámi určené vzdálenosti a zároveň mírně stoupat. Jakmile pohyb dokončí, vrátí se na svoje místo.
• Circle – Dron vybraný objekt jednoduše obkrouží, udržuje přitom konstantní výšku. 
• Helix – Dron vybraný objekt obkrouží a bude se přitom pohybovat po spirále, tedy bude se postupně vzdalovat a stoupat.
• Rocket – Dron začne stoupat a přibližovat se kolmici nad vybraným objektem, zatímco objekt nechává pod sebou a neustále ho udržuje ve středu záběru. 
• Boomerang – Dron oblétne vybraný objekt po oválné trajektorii, zatímco ho udržuje v záběru.
• Asteroid – Dron vzlétne vzhůru a lehce se vzdálí, ve vzduchu pořídí sférický snímek okolí. Výsledné video začíná sférickou fotografií a poté se záběr přibližuje ke zvolenému objektu.

Poslední dvě QuickShot trajektorie přicházejí poprvé právě s modelem Mavic Air. Nutné je přemýšlet nad tím, že při Circle, Helix a Boomerang trajektoriích dron letí celou dobu bokem, takže nevidí na případné překážky a může snadno narazit. Proto v těchto případech doporučujeme režim QuickShots používat jen na otevřeném prostranství.

Dalším z autonomních režimů je ActiveTrack, ve kterém dron dokáže sledovat pohybující se objekty. Může létat za nimi (Track), vedle nich (Profile), nebo zůstat viset na místě a za objektem se pouze otáčet a udržovat ho uprostřed záběru (Spotlight). Během našeho testování Mavic Air při sledování objektu často nelétal plynule a spíše "poposkakoval". Podle toho také vypadalo video. Tento problém snad DJI brzy vyřeší aktualizací firmware. 

SmartCapture gesta jsou nyní intuitivnější

Dalším z chytrým režimů je SmartCapture, který se poprvé objevil u modelu DJI Spark. Vstoupíte-li do toho režimu, začne dron rozpoznávat gesta vašich rukou a reagovat na ně. Dron bude poslušně následovat vaši dlaň, na základě jejíchž pohybů se bude pohybovat do stran, nahoru a dolů, případně ho za chůze "tlačit" před sebou nebo "táhnout" k sobě. Předpažením druhé ruky a roztáhnutím dlaní od sebe dáte Mavicu Air pokyn, aby se vzdálil, přiblížením dlaní k sobě ho dostanete zpátky. Selfie fotografii pořídíte ukázáním symbolu vítězného "V", spojením palců a ukazováčků ve tvar rámečku začnete nahrávat video. V porovnání s modelem Spark žádné nové možnosti nepřibyly, gesta jsou však nyní intuitivnější a snadněji proveditelná.

Klasikou se již u DJI dronů stal režim TapFly. V něm se uprostřed obrazovky ukáže vodorovná linka, v jejímž okolí můžete dotykem udat bod, ke kterému se má DJI Mavic Air ubírat. V průběhu letu můžete sliderem měnit rychlost a měnit i samotný naváděcí bod. Nabídka TapFly ukrývá 4 další možnosti, a sice Forward (dron letí vpřed, zároveň může stoupat nebo klesat), Backward (dron od daného bodu couvá, přitom může stoupat nebo klesat), Free (dron letí vpřed směrem k udanému bodu, přitom můžete pohybovat s gimbalem a sami komponovat záběr) a Coordinate (dron ve stejné výšce doletí k vybraném místu a zůstane nad ním viset).

Cesta k filmovým záběrům vede přes Cinematic Mode

Nabídku chytrých letových režimů zakončuje Points of Interest. Je sice ze všech režimů nejkomplikovanější na nastavení, ale může přinést ty nejzajímavější záběry. Dovolí vám zvolit si objekt, okolo kterého bude dron kroužit a sami si přesně zvolíte, v jaké vzdálenosti a s jakou rychlostí. Mavic Air se začne pohybovat po této kruhové trajektorii a vy s ním můžete otáčet, zvedat ho nahoru či dolu a pohybovat s kamerou. Výsledkem mohou být například parádní přelety okolo stromů, kdy můžete záběr postupně zacílit například na západ slunce.

Do kompletního výčtu QuickShot režimů chybí Triod a Cinematic Mode. Oba režimy jsou určeny k dosažení co nejplynulejších záběrů. V režimu Tripod se výrazně sníží citlivost reakcí a celková rychlost dronu, zatímco v Cinematic Mode je rychlost takřka stejná, avšak dron zrychluje, zpomaluje a zatáčí s větší opatrností. Když v Cinematic Mode pustíte knipl, DJI Mavic Air nezastaví na místě, ale pozvolna dobrzdí tak, aby zachoval plynulost videa.

Ukázkové fotografie z dronu DJI Mavic Air

• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 1000, 1/4 s [5,41 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/480 s [6,09 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/30 s [5,44 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 113, 1/158 s [6,28 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 101, 1/2082 s [3,89 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 134, 1/102 s [6,20 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/2059 s [5,08 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/909 s [5,08 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/1035 s [4,39 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/104 s [5,38 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 100, 1/327 s [4,74 MB]
• DJI Mavic Air: clona f2/8, ISO 102, 1/2656 s [4,30 MB]

Závěrečné hodnocení DJI Mavic Air

Pokud si chcete pořídit drona a myslíte to vážně jak s létáním, tak i natáčením, vaše pozornost by se měla ubírat směrem k produktům DJI. Pokud jste ještě žádného drona nepilotovali, stačí vám Full HD rozlišení a máte omezený rozpočet, volte menšího Sparka. Pokud jste ale připraveni investovat 22 tisíc Kč (27 v případě fly More Combo), nerozmýšlejte se a jděte do Mavic Air. Sparka předčí všemi parametry a v několika ohledech překonává i model Mavic Pro. Stabilizace videa funguje špičkově, na 4K záběry je radost pohledět, QickShot režimy nemají daleko dokonalosti a díky senzorům i na zadní straně je úroveň sebeobrany dronu proti nárazu mnohem vyšší. Mavic Air složený v pouzdru se vejde opravdu do jakéhokoliv zavazadla a s reálnou výdrží cca 18 minut se dá pořídit mnoho krásných záběrů. Ovládání dronu si osvojíte během pár dní a potom vám Mavic Air bude dělat už jenom radost.