Dospěláci vyzkoušeli: Dobble

Obsah balení hry Dobble a jak hrát

Žlutá plechová krabička, velká akorát tak do dlaně, obsahuje 55 herních karet. Na každé z nich je osm různých obrázků. Ty jsou namixovány tak šikovně, že každé dvě karty spolu mají shodný právě jeden obrázek, třeba ducha, sluneční brýle nebo dopravní značku. Každý je naprosto specifický, záměna není možná. A v tom tkví i celý princip hry – nalezení stejného symbolu. A to co nejdřív.

Pátrání po tom, jestli se na dvou kartách skrývá jablko či lebka se zkříženými hnáty, usnadňuje barevné rozlišení. Třeba dinosaurus má vždy zelenou, javorový list po kanadsku červenou apod. Co hráče naopak mate, a to hodně, je různá velikost obrázků. Čtyřlístek je na jedné kartě velký jako ve skutečnosti, na jiné by se schoval za nehet malíčku. Kombinace obojího dělá z Dobble hru neuvěřitelně chytlavou a napínavou.

Jednoduché? Není. Několikrát jsme se v průběhu hry přesvědčovali, že nás autor nepodvedl, a opravdu se na kartičkách jeden stejný obrázek ukrývá. Vždy tam byl.

Jak Dobble uspělo v recenzi, zlepšováky a tipy

S kartami se dá hrát 5 různých miniher. Nazvali jsme je jako škodolibé a hamounské. Mottem škodolibých? Zbavit se svých karet v neprospěch soupeře, tedy odložit je na jeho hromádku nebo do společného balíčku. U hamounských naopak nahrabat si jich co nejvíc pro sebe. Minihry se mohou hrát samostatně, pak se každá karta počítá za plusový bod v případě hamounské a minusový v případě škodolibé varianty. Jednotlivě zaberou pár minut a nepotřebujete moc místa, což jsme ocenili třeba při půlhodinové jízdě vlakem. Z miniher se taky může sestavit turnaj, v tom případě se jednotlivá vítězství bodují jinak podle návodu.

Hry jsme zkoušeli postupně hrát ve dvou, třech a čtyřech dospělých hráčích, jednom dospělém s jedním školákem, dvou dospělých s jedním dítětem i ve třech dospělých a dvou dětech – školákovi a předškolákovi. Všechny varianty byly hratelné a dobře jsme se všichni bavili. Děti vymýšlely speciální jména pro obrázky, z mého draka se tak stal mořský koník a z houslového klíče muzika.

Později jsme si hraní vyšperkovali tak, že jsme všichni používali pro stejný obrázek i shodný výraz, například „hodiny“ byly opravdu a jen „hodiny“, ne „čas“ ani „kolik je“. Kartu pak nemusel nutně brát ten, kdo měl nejlepší postřeh a jako první obrázek zahlásil, ale ten kdo měl i nejlepší paměť a správně ho pojmenoval podle naší dohody. Za velkou přednost této hry považuji smazání věkového rozdílu mezi soupeři.

U Pekelné věže a Studny stačí dva hráči, u dalších tří miniher - Otráveného dárečku, Horkého bramboru a Chyť je všechny je potřeba vyšší počet hráčů. Pro dva (nakonec i víc) hráčů jsme si proto vymysleli ještě další minihru. Je stejně jednoduchá jako ostatní popsané minihry v návodu Dobble.

Naše nová minihra Dobble

Na stole leží jedna otočená karta (říkám jí srovnávačka), zbytek zůstává na hromádce lícem dolů. Jeden z hráčů vezme vrchní kartu z balíčku, otočí ji a zároveň položí vedle srovnávačky. I tady musí protihráči závodit s časem a porovnávat symboly. Šťastný nálezce si kartičku odloží stranou a otočí další z vršku paklíku. Okamžitě se hledá nová shoda, stále vzhledem ke kartě srovnávačce. Dokud není stůl prázdný. Zahrát si můžete i škodolibou verzi. Nálezce stejného obrázku předá kartu soupeři (ve variantě u dvou hráčů je jasné komu, ve variantě pro víc hráčů si může vybrat), zatímco ten už otáčí nový list. Bodování je pak místo v kladných, v záporných číslech.

Čím Dobble potěší a proč hru doporučuji

Málokdo ví, kdo Dobble v roce 1976 vymyslel, a jak vypadaly první karty s obrázky. Já už ano a neprozradím to. O tom se totiž píše v milém příběhu, který je součástí balení.

Bez nadsázky musím říct, že Dobble je skladné rozptýlení na cesty i na doma, na 10 minut i celé odpoledne, pro dva až osm hráčů. Legrace pro děti i dospělé, kdy vítězí i ten nejmladší. Dobble by proto neměl chybět v žádné rodině.

K dostání jsou i tématické verze Dobble, jako například Star Wars, Cars nebo Hledá se Nemo. Hra Dobble se tak lépe trefí do vašeho gusta.