ROZHOVOR – fotograf Tomáš Holub o své lásce k horám

Michal Kupsa vyzpovídal fotografa Tomáše Holuba, nadšence do hoské turistiky a fotografování nejen majestátních, zasněžených vrcholů. Kromě širokoúhlých snímků krajiny v jeho galeriích najdete také krásné fotky architekury a makrofotografie. V rozhovoru odhalil jakou fototechniku používá a jak plánuje své výlety.

Ahoj Tome, většina kolegů fotografů tě zná jako fotografa hor, proč zrovna hory máš nejraději a taky které?

Hory pro mne hodně znamenají. Tam je mi vždycky fajn. Určitým způsobem mě očišťují a zároveň doplňují potřebnou životní energii. Pohyb po kamenech, osvěžení v ledové horské vodě, spánek pod hvězdami. Když se k tomu přidají dobré fotografické podmínky, tak je to nádhera a pro mě přidaná hodnota k již tak příjemně strávenému času. A ony ty podmínky přicházejí, musí si je člověk „připřát“ a poprosit. Nezřídka se ovšem stává, že stativ, který 3 dny nosím připnutý ke krosně, nakonec vůbec nepoužiji. Ale takový už je život fotografa krajináře.

Nejraději mám ty hory, kde zrovna jsem, často se svými přáteli. Nedokážu jednoznačně říct, jestli jsem radši v Alpách v Rakousku nebo v Alpách na Jižním ostrově Nového Zélandu. Jestli jsou pro mne krásnější fotogenické bílé Dolomity nebo drsná Patagonie, či zasněžené 8tisícové kopce na dalekém východě. Všechny jsou krásné, drsné a majestátní. Všechny mají kouzlo a svou atmosféru. Samozřejmě nesmím opomenout ani naše krásné české hory a také nejde nevzpomenout hory našich milých sousedů ze Slovenska, kde to mám moc rád a kam se často vracím.

Obecně hory spíše posuzuji podle druhu kamene. Osobně mám raději hory se žulovým podkladem, který nevstřebává vodu, udržuje ji na povrchu a takové hory jsou pak bohaté na čisté říčky a potoky. Ty jsou jednak zdrojem, pro turistu tolik potřebné, vody, ale také především úžasně fotogenické. Voda je na mých fotografiích častým prvkem.

Co ještě rád fotíš a proč?

Focení mám primárně spojené s cestováním a pobytem v přírodě. Když to nejsou hory, rád se toulám lesem a jiným, neotřelým způsobem se ho snažím zachytit. Jeho atmosféru, klid, jeho duši a celé propojení s námi lidmi. Stále je to ale krajina jako taková, buď jako celek nebo krajinný detail. Nicméně jsou i okamžiky, kdy objektiv s chutí zaměřím na nějaké to makro, architekturu, němou i lidskou tvář.

Jak tedy na focení hor? Předpokládám, že nejdůležitější je volba zajímavého místa - jak na to jdeš, necháváš to náhodě, nebo plánuješ předem?

Ve chvíli, kdy se rozhodnu vyrazit někam za dobrodružstvím a celé si to plánuji sám, vždy se ohlížím na focení, to je jasné. Ale snažím se také objevovat nová a nová místa i s tím rizikem, že se to v dané lokalitě třeba fotogenicky nebo kompozičně nepovede. Každopádně tomu jdu naproti - fototechniku mám připravenou a vždy s sebou. Všude se dá něco zajímavého „cvaknout“.

A co světlo, to je taky důležité - taky plánuješ předem? Pokud ano, tak jak?

Pro mne je vlastně světlo to úplně nejdůležitější. A to naplánovat nejde, to si můžete maximálně přát. Samozřejmě - kde bude vycházet a zapadat slunce a jaká má být předpověď počasí, tak to si zjistíte, to ano. Ale hory si stejně dělají, co chtějí. Párkrát se stalo, že jsme víkendové Alpy rušili kvůli vysoké pravděpodobnosti silného dlouhotrvajícího deště a ono to pak tak špatné nebylo. Navíc tedy, za odcházející studenou frontou, kdy je vzduch čistý a máš nasvícené deštivé mraky ... no, co ti budu povídat, to jsou ty nejlepší okamžiky a z nich nejpůsobivější fotky.

Je podle tebe nějaké ideální roční období, nebo počasí, nebo je to jedno?

Každé počasí a každá roční doba má své kouzlo, navíc každému vyhovuje něco jiného. Někomu rozkvetlé jaro plné oparu, jinému teplé léto s častými bouřkami, dalšímu barevný podzim nebo zasněžená zima. Pro mne osobně je ale fotogenicky nejpřitažlivější konec léta s nadcházejícím podzimem. Počasí bývá stabilní, vše se vybarvuje do teplých barev a tónů, slunce je již celkem nízko a kresba na fotografiích je pak plná stínů a prostoru. Když k tomu přičtu ranní mlhy, bývá to opravdu krásná podívaná.

Dneska se hodně řeší technika, jaký fotoaparát, nebo fotoaparáty používáš a proč?

Začínal jsem s kinofilmovou zrcadlovkou Canon EOS 300V. Díky silnému a zastaralému RTG na vnitrostátním přeletu v Chile jsem ale přišel o 16 filmů z Patagonie. Určitě si umíš představit, jak mi bylo, když jsem se o zničených filmech dozvěděl. Netrvalo ani měsíc a měl jsem doma první digitální zrcadlovku Canon 350D. Časem jsem přesedlal na full frame a nyní mám Nikon D600 - pro mě veliká spokojenost.

Ještě důležitější jsou ale objektivy, jaká skla používáš na focení v horách?

Objektivy určitě důležité jsou. Já na krajinu používám širokoúhlý objektiv s dobrou světelností, tím je pro mne Nikon 17-35mm f/2,8 AF-S. Dále jsem začal používat pevné objektivy pro jejich krásnou kresbu. Mám k dispozici Nikon 85mm f/1,8 AF-S G a Sigma 150mm f/2.8 apo macro ex dg hsm. Podle váhy batohu a cestovatelských plánů pak volím kombinace těchto objektivů.

A co další příslušenství - stativ, filtry a tak, co ještě používáš?

Stativ nosím, bez toho se dnes dobrá fotografie neobejde. Vybíral jsem s ohledem na nosnost, váhu a skladnost, takže po dlouhých úvahách padla volba na značku Gitzo GT2531 s hlavou XXXXXX. Přechodové filtry používám rovněž. Ještě častěji však požívám filtry pro prodloužení času expozice, kterým jsou tzv. neutrální šedé filtry sloužící pro redukování množství světla do objektivu. Nejvíce jsem spokojený s českými filtry VF FOTO, opravdu mohu doporučit.

Důležitý je i postproces, jaký SW používáš, případně jaký monitor a fototiskárnu?

Ano, tak to je - po příjemném focení v přírodě jednou k počítači sednout musím. Snažím se ale fotit tak, aby následný postproces byl co nejjednodušší. Tedy fotím do RAWu a využívám kontrolu histogramu. V počítači pak následují úpravy expozice, barev a kontrastu, to vše v Lightroomu. Konečné doladění pak provedu ve Photoshopu. Fotografie kontroluji na více monitorech, nemám žádný vyhraněný. A protože podle mého fotografie patří na papír, tisknu hodně a rád. Vše ale v profesionální fotolaboratoři, doma fotografie netisknu.

Co by jsi na závěr poradil začátečníkům, kteří chtějí fotografovat krásu hor?

Především bych všem moc přál, aby si na hory udělali čas a aby se tam poté i s radostí vraceli. K horám musí člověk cítit respekt, pokoru a úctu. Ony se vám pak odmění v podobě krásných zážitků a okamžiků, které se budete snažit zachytit na fotografii. Aby se Vám to povedlo co nejlépe, řiďte se krom základních fotografických zásad také citem a intuicí. Nesnažte se někoho kopírovat, buďte sami sebou. Krajina a hory žijí a dýchají, ať to samé je cítit z vašich fotografií.

Rozhovor připravil Michal Kupsa. 

Michal Kupsa se narodil v roce 1970 v Brně. Fotografovat začal již ve svých 15 letech a novinářské činnosti propadl již o tři roky později. Na svém kontě má spolupráci s řadou prestižních českých i zahraničních médií, včetně České televize, Českého rozhlasu, National Geographic, Národní knihovny Kongresu USA, iDNES, nadace Člověk v tísni a většiny českých magazínů o fotografii a fotografování. Zaměřuje se především na cestopisné články, recenze fototechniky a vedení fotografických kurzů.