Fotobiomodulace (PBM) je terapeutický přístup využívající ke stimulaci nízkoúrovňové světlo, typicky v červeném (cca 620-700 nm) a v infračerveném spektru (NIR, near infra red, cca 700-1000 nm). Toto světlo slouží ke stimulaci buněčných procesů a k podpoře hojení a regenerace tkání.
Fotobiomodulace funguje tak, že světlo působí na buněčné mitochondriálními chromofory. Primárním cílem světelné energie v buňkách je enzym cytochrom c oxidáza, který je součástí dýchacího řetězce v mitochondriích. Absorpce fotonů tímto enzymem vede ke zvýšení jeho aktivity a ke zvýšení produkce ATP (adenosintrifosfátu), základního nosiče energie uvnitř buňky.
Fotobiomodulace také může vést k přechodnému a mírnému zvýšení reaktivních forem kyslíku (ROS) a oxidu dusnatého (NO), které pak fungují jako signální molekuly aktivující další buněčné dráhy. Tyto signální molekuly mohou aktivovat transkripční faktory, které regulují genovou expresi a ovlivňují procesy jako buněčná proliferace, redukce zánětu a produkce růstových faktorů. Červené světlo také stimuluje fibroblasty, buňky zodpovědné za produkci kolagenu a elastinu, což jsou klíčové proteiny pro udržení pevnosti a elasticity kůže.
Využití fotobiomodulace se u terapií dlouhověkosti soustřeďují především na omlazení pleti, kde může vést k redukci vrásek, zlepšení textury a elasticity kůže, a také na podporu hojení ran. Fotobiomodulace ukazuje, že specifické vlnové délky světla mohou mít přímý a pozitivní vliv na buněčný metabolismus a regenerační schopnosti, což otevírá možnosti pro neinvazivní terapie. Pro dosažení optimálních výsledků je však
klíčová správná volba parametrů světelné terapie, jako je vlnová délka a intenzita světla, fluence (celková dodaná energie) a pravidelnost světelných terapií.