A Plague Tale: Requiem (RECENZE) – Se smrtí stále v patách

A Plague Tale: Requiem (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Příběh se nezastaví ani na chvíli
• Amicie si projde peklem
• Krysy, plížení a prak
• Vývoj přirozený i cílený
• Písek v soukolí
• Next-gen vs. středověk
• Pár krůčků od dokonalého zážitku
• Recenze A Plague Tale: Requiem: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro A Plague Tale: Requiem PC

Příběh se nezastaví ani na chvíli

Mezi hlavní přednosti A Plague Tale: Innocence patřil beze sporu příběh, který vás hodil do země zmítané stoletou válkou s přívaly krys šířících morovou epidemii. Ve společnosti Amicie de Rune jste bojovali proti všem živlům dychtícím polapit jejího mladšího brášku, jehož postihlo pradávné prokletí Macula spojené právě se zmíněnou smrtelnou chorobou. V Requiem na Angličany nebo inkvizici nenarazíte, ale krysího doprovodu se nezbavíte. Ba co víc, připravte se na takovou hordu, že by Dykův krysař zahodil píšťalu a raději schoval hlavu do písku. Živoucí masa s ostrými zoubky a svítícími očičky se totiž rozhodla, že pohltí svět, což pro ústřední dvojici nevěstí noc dobrého.

Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že smrt je Amicii a Hugovi neustále v patách, a proto se rozhodnou proti Macule bojovat. Jak už jistě víte z prvního dílu, bez jehož pokoření bych se do A Plague Tale: Requiem určitě nepouštěl, naděje spočívá v několika pověstech prastarého řádu, který s morovým prokletím po staletí bojuje. Můžu vám slíbit, že Requiem odkryje dostatek informací, abyste pochopili veškerou mytologii, kterou autoři ze studia Asobo pro svůj středověký epos vymysleli.

Ačkoliv jsou některé momenty děje telenovelově předvídatelné a klišovité, tak se scénářem necháte pohltit a budete se drát k dalšímu klíčovému bodu, abyste dospěli k rozuzlení příběhu, který je pojatý jako zběsilá roadmovie. Neustále se ženete vpřed, na žádném místě se nezdržíte déle než dvě tři kapitoly, přičemž se prostředí dostatečně mění, takže se nemusíte bát recyklace nadesignovaných prostor. Příběhové sekvence ždímají emoce až na podlahu a přiznám se, že jednou mi i slza ukápla, což jsem u počítačové hry dlouho nezažil.

Amicie si projde peklem

Mix velmi dobře napsaného děje se zajímavými postavami (pořád nevím, jestli mám radši rytíře Arnauda nebo pirátku Sophii), několika kvalitními záporáky a příběhovými zvraty mě zkrátka dostal. Možná se najdou kritici, kteří nenechají na A Plague Tale: Requiem nit suchou, ale já zobal autorům z ruky, i když jsem narazil na momenty, s nimiž jsem vnitřně nesouhlasil a které si logicky odporovaly. Určitě je na místě srovnání s druhým dílem The Last of Us, v němž se Ellie v podstatě promění ve vraždícího psychopata. To v Requiem úplně nenastane, ale Amicii několikrát rupnou nervy, takže na několik masakrů dojde, což je v rozporu s některými pasážemi, kdy lituje i jednoho padlého nepřítele. Přesto její vývoj a závěrečná katarze pohne nejedním cynikem.

Pro někoho mohou být přitažené za vlasy i nadpřirozené vlny hladových hlodavců, před nimiž neobstojí ani hradby velkých měst. Mně osobně nádech temné fantasy sedí, ačkoliv uznávám, že od prvního dílu nabral nečekaně gigantických rozměrů. Především ke konci jsem si díky hnusavé atmosféře nejednou vzpomněl na Vetřelce, jeho duchovního otce Gigera a nedávno vydanou hororovku Scorn. Některé výjevy totiž nejsou pro citlivější povahy a možná se zhoupne žaludek i otrlejším jedincům, což ovšem skvěle sedí ke zvolenému příběhovému pojetí.

Krysy, plížení a prak

Ruku v ruce s dějem a atmosférou jde také hratelnost, tedy pokud se rozhodnete hrát podle předpokládaných pravidel. Na rozdíl od prvního dílu je totiž A Plague Tale: Requiem mnohem akčnější, dokonce dostanete do ruky vedle ikonického praku taky kuši. Ale reakce Amicie na zabíjení, mimo příběhové masakry, a promluvy vedlejších postav jasně naznačují, že byste se měli přímé konfrontaci vyhýbat, snažit se být chytří a útočit jen v nezbytných případech. Pokud se budete plížit ve stínech, analyzovat chování nepřítele a využívat možností prostředí, tak si Requiem užijete jako stealthovou adventuru a budete nadmíru spokojeni.

Agresivní přístup se v A Plague Tale: Requiem jeví mnohem problematičtěji. V prvních hodinách hraní si vás nepřátelé namažou na chleba, protože dovednosti Amicie a její výbava budou docela chabé. Ale jakmile se dostanete k vychytávkám typu zapalujících výbušnin a možnosti vytahovat šipky do kuše z padlých nepřátel, jsou protivníci nahraní. Ze zálohy vyřídíte klidně celou základnu, aniž byste se zapotili. Může za to umělá inteligence, která je až nepříjemně vnímavá ve chvílích, kdy se snažíte být nenápadní, ale na druhou stranu je úplně tupá v soubojích a dobrovolně se nechá zlikvidovat v bolestivých mukách.

Osobně mi akční pojetí vůbec nesedlo a několik nutných soubojových pasáží jsem doslova přetrpěl. V uzavřených arénách totiž musíte zlikvidovat několik postupně nabíhajících vojáků, přičemž pořád sprintujete nebo se kryjete, sbíráte suroviny, na koleně bastlíte alchymistické výbušniny a potom je příchozím metáte do obličeje. Více jsem si užíval plížení a využívání hord krys proti nepřátelům. Takové nalákání skupinky pronásledovatelů na jedno místo a uhašení ohně v blízkosti po krvi lačnících hlodavců mi přivodilo pocity uspokojivého zadostiučinění. Však sami pochopíte, když se vám do rukou dostanou Hugovy temné schopnosti. 

Vývoj přirozený i cílený

Od prvního dílu Amicie dospěla a zabíjení jí rozhodně není cizí, stejně jako dovednost umíchat různorodé směsi k rozdělání či uhašení ohně, případně k přilákání hladových krys. Stejně jako minule i v Requiem postupně vylepšujete její schopnosti v mnoha ohledech – levnější upgradování výbavy, efektivnější zbraně či alchymistický skill. Pokud vám mohu doporučit, zaměřte se nejdříve na schopnost vyrábění, protože pak můžete využívat nalezené zbytky i mimo pracovní ponky, takže je průchod hrou mnohem snazší.

Vedle docela strohého vývojového stromu výstroje se objevují také dovednosti Amicie, jež se otevírají přirozeně podle vašeho stylu hraní. Pokud jste útočně naladěni, tak můžete sofistikovaněji likvidovat nic netušící nepřátele, plíživci si užijí ještě méně pozornosti a středověcí chemici ocení efektivnější využití surovin. Docela mě překvapilo, jak se tento prvek propsal do hratelnosti, protože proplížení za zády nepřátel bylo v prvních hodinách velké riziko, zatímco s otevřeným skillem jsem se cítil i v lidmi doslova zamořené oblasti docela bezpečně. A když jsem něco pokazil, vše jistila kuše jako můj tichý zabiják. 

Písek v soukolí

Bohužel pro A Plague Tale: Requiem se v hratelnosti objevuje řada nedostatků, které vás vytrhnou ze skvělého příběhu a pohlcující atmosféry. Už jsem naznačil, že umělá inteligence není zrovna tou nejostřejší pastelkou v penálu. Inu, mnohdy dokáže předvést skutečně roztodivné lapsy, co vás naštvou nebo rozesmějí. Pokud vás neobjeví stráž, která na Amicii a její společníky doslova civí, tak pozvednete obočí s otázkou, proč se vlastně snažíte, a posunete se k další překážce.

Ale když se váš druh, a je jedno jestli Lucas, Sophie nebo dokonce Hugo, dobrovolně vrhne mezi krysy, které je sežvýkají během pár chvil jako svačinku, což vede k restartu automaticky uložené pozice, tak štěstím do stropu skákat nebudete. Stejně tak naštve, když v soubojích přesně zamíříte, ale nespustí se kýžený efekt, případně nezafunguje krytí tak, jak by mělo. Na vyšší obtížnosti jsou sekvence střetu proti vlnám nepřátel až stresující v negativním slova smyslu. Zkrátka stížností se bohužel najde dost na to, aby rozbily napínavou atmosféru hry a tím snížily i hodnocení. 

Next-gen vs. středověk

Jenže spoustu mých výtek titulu A Plague Tale: Requiem odpustíte, když jej uvidíte v pohybu. Studio Asobo totiž předvádí podobná grafická kouzla jako v jejich Microsoft Flight Simulatoru. Už dlouho jsem nenarazil na hru, u níž bych strávil tolik času ve fotomódu, protože jsem si chtěl zaznamenat snad každý zajímavý moment. A že jich je. Jen o detailních modelech postav a efektech světla či částic bych mohl básnit déle než na rozsah této recenze, stejně jako o zpracování měst či ostrovní krajiny. Při náběhu příběhových sekvencí jsou sice občas některé části trochu rozmazané, ale celkově si nemůžu na grafické provedení stěžovat. Autoři si dali obrovskou práci s tím, abyste se ocitli ve středověké Francii stíhané starozákonní katastrofou, a to se jim povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Velmi tomu pomáhá důraz na každý detail v rámci vyprávění příběhu. V redakci se o mně ví, že jsem u oblíbených titulů posedlý hledáním každého střípku děje a sběratelského předmětu, ale tady se do jejich objevování pustíte i vy, protože skvěle dokreslují vztah Amicie a Huga. Jejich postavy doslova ožívají na vaší obrazovce, tím spíš, pokud zvolíte mnohem zdařilejší francouzský dabing místo anglického. Nemusíte se bát, že byste jim nerozuměli. A Plague Tale: Requiem obsahuje velmi povedenou českou lokalizaci s minimem chyb, díky níž se můžete vrhnout do příběhu v mateřštině hlavních postav, i když nebude úplně dokonale sedět synchronizace rtů s mluveným slovem. 

Pár krůčků od dokonalého zážitku

Hodnocení A Plague Tale: Requiem se pro mě stává stejně těžké jako tažení Amicie za spásou svého bratra. Rozplétání příběhu jsem si neskonale užíval, stejně jako stealthově pojatou hratelnost, kterou trápí občasné mouchy. Jenže nemůžu přivřít oči nad chybami prostupující titul studia Asobo, jež se mohou objevit při jiném přístupu k hraní. Navíc nucené akční pasáže rozhodně nesednou fanouškům plíživého vyznání, i když dokreslují vývoj hlavní postavy. Stejně tak nelze ignorovat haprující umělou inteligenci starající se o rozbití atmosféry v nejméně vhodnou dobu.

Ačkoliv jsem tedy zvolil známku o bod nižší, než jsem měl původně v plánu, tak vám titul A Plague Tale: Requiem doporučím, tím spíš, pokud vám sednul první díl. Hlavně si cením faktu, že pokračování není nijak předimenzované, ale v rámci hratelnosti jen přirozeně posunuté o kousek dál. Mezi tituly, jež jsem letos prozatím recenzoval, si zaslouží čestné místo hned vedle mlátičky Sifu, v níž jsem si taky lebedil, i když měla své nedostatky. Výlet do Francie si totiž určitě nejednou zopakuju a vy byste se tam měli jistojistě podívat taky. Především ti z vás, kdo máte předplacený Game Pass, protože tohle je pozvánka, která se v tomto případě nesmí odmítnout.

• Zdroje: Vlastní

A Plague Tale: Requiem (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Playman.

Hodnocení8/10 VELMI DOBRÉ

Verdikt:

---

A Plague Tale: Requiem zvládl navázat na první díl se ctí, rozvíjí zavedené mechanismy a představuje další kapitolu v temně fantaskním příběhu o morové ráně ve Francii 14. století, který je navíc v české lokalizaci. Fanoušci stealthu budou ovšem zklamáni nucenými akčními pasážemi a občas vytrhne z atmosféry zlobící AI.

Klady

• Silný příběh rozvíjející mytologii prvního dílu
• Sympatické postavy
• Zpracování dobové atmosféry
• Stealthová hratelnost
• Citlivě zakotvené inovace
• Audiovizuální zpracování
• Skvělý francouzský dabing
• Povedená česká lokalizace

Zápory

• Občas hloupá AI
• Nucené akční pasáže nemusí sednout každému
• Občasné bugy

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.

HW nároky pro A Plague Tale: Requiem PC

• Zdroj: Steam (17. 10. 2022)

S jakým herním PC na A Plague Tale: Requiem?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače