Duchové ostrova (RECENZE) – Zasejme strach do srdcí bledých tváří

Obsah recenze Duchové ostrova

1. Bohové se právem zlobí
2. Ať žijí duchové!
3. Ještě nemáš dost?
4. Jak se hraje Duchové ostrova (pravidla)
5. Špička v žánru
6. Recenze Duchové ostrova: závěrečné hodnocení

Bohové se právem zlobí

Koloniální choutky Evropanů plní stránky učebnic dějepisu a my díky tomu víme, že potomci Starého kontinentu si při zabírání nového území nebrali žádné servítky. Nemůžeme se tedy divit domorodým Dahanům, že se obrátili na svá božstva, aby ochránili svou domovinu. A to je úkol právě pro vás, abyste se vcítili do rolí patronů místních obyvatel, kteří vás po generace uctívají. Musíte se tedy probrat z letargie pohodlnosti, aktivovat své děsivě ničivé schopnosti a vystrašit nevítané návštěvníky tak, aby s křikem pelášili zpátky za moře.

Boj proti nezvaným uzurpátorům vás spolehlivě vtáhne do děje a po chvilce nebudete přemýšlet nad ničím jiným, než jak hnát dobyvatele zpátky na lodě. Pomocí svých děsivých schopností a přírodních živlů budete zasévat strach do srdcí nepřátel, ničit jejich osady a pálit jejich města. A když všechno klapne, máte v týmu pocit uspokojivého zadostiučinění. Jenže conquistadoři z titulu Duchové ostrova nejsou žádná ořezávátka, jsou zoceleni hrůzami zažitými na moři a likvidování domorodých oltářů zasvěcených právě vám patří mezi jejich nejmilejší koníčky. Když natrvalo zakoření civilizace na ostrově, Dahani se stanou otroky a slouhy, vy prohráváte. 

Ať žijí duchové!

V průběhu partie využíváte všech možností, které se vám nabízejí, abyste opovážlivce ztrestali. Řekněme si na rovinu, že jsem nečekal, že seslání masožravých mravenců vykouzlí na mé tváři úsměv, ale stalo se to. Vedle základních vlastností každého ducha (v krabici jich najdete osm, přičemž za každého se hraje odlišně a mají různé nároky na zvládnutí) dostanete do vínku další ničivé schopnosti a pak se ještě učíte obecné triky, jimiž bude ničit a děsit. Sami o sobě toho moc nedokážete, souhra je v deskovce Duchové ostrova klíčová.

Při správném naplánování kroků dokážete spustit kolotoč událostí, jemuž neodolá žádný nájezdník a bude prchat, až se mu bude za patami prášit. Jenže se stejně tak může stát, že vaše oltáře budou padat jako sušinky a konec hry se přiblíží nezastavitelným tempem. Zvítězit i v nejlehčí variantě Duchů ostrova chce pořádné strategické uvažování, bez nějž se prostě neobejdete. Především nemůžete nic podcenit a přistupovat k boji proti uchvatitelům bez respektu se nevyplatí, protože vás za vaši naivitu okamžitě ztrestají.

Vhodné kombinování schopností jednotlivých božstev je klíčem k úspěchu, stejně jako komunikace v týmu. Z tohoto ohledu je lepší hrát ve dvojici či trojici, protože kvarteto duchů už musí čelit chaosu na herní ploše i ve vlastních úvahách. Duchové ostrova docela dobře fungují i jako singleplayerová záležitost, především v náročnějších scénářích proti evropským mocnostem, kdy vás i jediný chybný či prováhaný tah nasměruje k fatálnímu konci. Nejdůležitější je správně pochopit styl hry za jednotlivé postavy, protože bez toho jste doslova vyřízení (efektivně využívat charakter Nenasytné sevření vln či Posla snů a nočních můr už chce pořádný trénink, ale pak jsou téměř nezastavitelní). 

Ještě nemáš dost?

Jak jste již možná pochopili, Ostrov duchů není nic pro začátečníky, protože se jedná o docela obtížnou kooperativní záležitost. Zvítězit není nic jednoduchého, ale díky zábavným mechanikám si partii užijete i přes neúspěch, který se zpočátku dostaví až nepěkně často. Na druhou stranu se jedná o deskovku maximálně spravedlivou a sami si uvědomíte, kde jste udělali chybu a co příště vylepšit. Klíčová je spolupráce všech u stolu, tady se na žádné solitérství opravdu nehraje.

Jakmile vše chytíte správně do ruky a až vám budou obyčejní dobyvatelé připadat jako dobrá rozcvička pro vaše božské choutky, oceníte další obsah krabice Duchové ostrova. Najdete zde totiž trojici národů (Prusko, Anglie a Švédsko), které se postarají o nové a záludnější postupy. Stejně tak potěší karty scénářů, jež také mění pravidla a průběh partie. Pokud ovšem patříte mezi ty, co prohrávají podezřele často, můžete si dle pokynů zjednodušit život, či pročíst několik tipů do začátku.

Textu obecně najdete jak v manuálu či na kartových komponentech víc než dost a doporučuju pořádně si vše pročíst. Například atmosférické sekce o jednotlivých duších doplňují informace o kladech a záporech postav, podle nichž vytvoříte svůj superbožský tým. Stejně tak seznámení s postupy jednotlivých národů mohou usnadnit cestu k vítězství. Duchové ostrova tedy vyžadují poctivou přípravu, za níž se vám odvděčí kvalitním herním zážitkem. 

Jak se hraje Duchové ostrova (pravidla)

Řekněme si na rovinu, že pochopit základní principy titulu Duchové ostrova není nic pro nováčky ve světě deskových her. Pokud jste stolními hrami nepolíbení, tak se buď podívejte po jednodušších iniciačních projektech, nebo si sežeňte zkušeného průvodce. I otrlí a náročnými manuály zocelení harcovníci si totiž v pravidlech dnes recenzované hry počtou. Obtížnost nepůsobí ani nijak záludné mechanismy, ale velké kvantum věcí, které lze provádět a které se musí pohlídat. Ostatně sám autor na komplexnost odkazuje, když vás chlácholí kvůli možnému zapomenutí některé mechaniky. Zkrátka máte pokračovat v partii (ostatně jste všemocný ochránce ostrova, ne?)

Jakmile absolvujete několik soubojů s evropskými nájezdníky, mechanismy vám volně přejdou do krve a do manuálu nahlédnete jen při občasných nejasnostech (rejstřík pojmů přece jen zabírá celé dvě strany). Za sebe musím uznat, že se mi velmi dobře pracovalo jak s deskou hráče, tak deskou kolonizátorů, na nichž najdete základní strukturu kola. Poté si jen musíte pohlídat specifika své postavy a pamatovat na všechny efekty kolonialistů s jejich stavbami. Zkušenější duchové si později přidají scénáře a evropské mocnosti, aby svůj um pořádně prověřili.

Příprava partie Duchové ostrova se postupně zautomatizuje a nezabere víc než deset minut času. Nejdříve se připraví deska kolonizátorů společně s jejich balíčkem, balíčkem strachu, balíčky schopností a potřebné žetony (případně scénáře či národy). Poté se dle počtu hráčů přidají žetony strachu a pohromy. Následuje příprava mapy s jednotlivými komponenty pro „mírumilovné“ objevitele a pro domorodce. Pak už se jen nachystá karta ducha a můžete se pustit do boje.

Podmínky vítězství jsou od začátku známé, musíte ničit, strašit a vyhánět. Sympatické ovšem na průběhu Duchů ostrova je, že s postupnými úspěchy v nahlodávání morálky kolonizátorů se zjednodušují nároky na pokoření nepřátel. Protivníci však nejsou žádná ořezávátka a neváhají plenit vše, co jim stojí v cestě, takže lítá bitva na stole se rozjíždí naplno (prohráváte při eliminaci ducha, při přesycení pohromami či při dobrání balíčku kolonizátorů). Přitom často víte, kam jejich agrese bude směřovat, protože plenění následuje až po průzkumu a zabrání daného místa, což symbolizuje pohyb karet po plánu. Ovšem uhlídat všechny efekty, které se na sebe umí nehezky navázat, není jen tak.

Partie Duchů ostrova se dělí na jednotlivá kola, jejichž průběh se skládá z pěti fází. Nejdříve nastává fáze duchů, při níž si volíte své počáteční akce růstu, získáváte energii a hrajete karty, které chcete použít. Poté se vyhodnotí fáze rychlých schopností jednotlivých duchů, načež se k tahu berou kolonizátoři. Ti na základě předem daných algoritmů šíří svůj vliv, plení a ničí vše v cestě bez ohledu na emoce či vlastní ztráty. Právě s těmito dopady musíte kalkulovat dopředu, abyste pak správně využili karty pomalých akcí (fáze 4). Nakonec následuje úklidová fáze, zde nazvaná Plynutí času, při níž se vyčistí stůl a připraví se na další kolo. Celý cyklus se opakuje, dokud se nerozhodne o vítězné straně. 

Špička v žánru

O titulu Duchové ostrova by se daly napsat další stovky slov, ale stejně pořádně nevystihnou tu parádně tísnivou atmosféru, kdy jako zdánlivě všemocný bůh zkoušíte vzdorovat moderní civilizaci, která vaše chráněnce či dokonce samotnou existenci bez skrupulí zlikviduje. Propojení tématu a hratelnosti se povedlo na jedničku, stejně jako kooperační zážitek, u nějž se moc neprojevuje ani efekt alfa hráče, protože jeden člověk nedokáže uhlídat dění na plánu a celý tým, který navíc přichází s vlastními nápady.

Z mého pohledu se povedla i grafická stránka, která mi svým kresleně fantasy pojetím učarovala, ale chápu, že nemusí sednout každému. Méně zkušené deskovkáře může vizuál také zmást a navodit pocit pohodové rodinné hry, takže pozor! Velkou pochvalu si zaslouží lokalizace, protože přeložené texty fungují nejen z pohledu účelnosti, ale také literární kvality. Suma sumárum jsou Duchové ostrova parádní kooperační titul se zaměřením na propojování vlastností postav, eliminaci nepřítele a kontrolu obsazovaného území na mapě. Každý fanoušek, který to s deskovkami myslí vážně, by už teď měl mít vyhrazené místo v poličce.

Za poskytnutí recenzní kopie Duchové ostrova děkujeme jednomu z českých distributorů hry společnosti REXhry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Duchové ostrova: závěrečné hodnocení

Duchové ostrova

Deskové hry

Duchové ostrova jsou velmi povedenou kooperační strategií, v níž jen kvalitní spolupráce, pečlivé plánování a správné využití dovedností duchů vedou k úspěchu. Zkušení hráči ocení spravedlivou, motivující, ale náročnou obtížnost. Nováčci by měli mít dobrého průvodce či se poohlédnout po lehčím zaškolovacím titulu.

Klady

• Kvalitní a náročná kooperace
• Možnosti změny obtížnosti a další výzvy
• Propojení tématu a hratelnosti
• Znovuhratelnost
• Různorodé postavy duchů
• Funkční i v jednom hráči
• Grafická stylizace
• Povedený překlad

Zápory

• Nic pro nováčky
• Pravidla se musí zažít
• Počáteční neúspěchy mohou odradit
• Občasný pocit, že jste ve vleku akcí

Všechny naše články, kde se dočtete nejen o informacích ze světa her, herního hardwaru a mobilních technologií, naleznete na stránkách Alza Magazínu.

YouTube | Facebook | Instagram

Jakub Němec

Hraní počítačových a deskových her patří k mému životnímu stylu už více než dvacet let, protože mě baví prozkoumávat nápadité příběhy a světy, které můžu sám ovlivnit, případně si rád zablbnu ve sportovních a závodních titulech. O svých dojmech z návštěv těchto fantaskních míst neomezených možností píšu s různě dlouhými přestávkami přes třináct let, z toho poslední tři roky pro Alza Magazín.