Dva bratři (RECENZE) – Sen Karla IV.

Obsah recenze Dva bratři

1. Lucemburská inspirace
2. Variabilita umocňuje znovuhratelnost
3. Jak se hraje Dva bratři – Pravidla
4. Lov pokladů jako souboj mozků
5. Recenze Dva bratři: závěrečné hodnocení

Lucemburská inspirace

Od prvního pohledu na krabici s deskovkou Dva bratři vám bude díky gotickému vizuálu jasné její zasazení. Podíváte se do vrcholného středověku, kdy se sourozenci neváhali vraždit kvůli vládě, případně si házet klacky pod nohy, aby ten druhý vypadal neschopně. Už jen základní premisa, v níž se dosluhující král rozhoduje mezi svými syny, jasně dává vzpomenout na konflikt mezi potomky Karla IV. – Václavem a Zikmundem. Bylo by zajímavé sledovat, jak by vypadaly české dějiny, kdyby měl Otec vlasti k dispozici dnes recenzovanou deskovku :).

Ačkoliv se oba zmínění aktéři naší historie měli rádi asi jako voda a oheň a nic si nedarovali, tak v titulu od Ondry Cigánka, Ivana Dostála a Oldy Rejla si nepůjdete po krku se zbraní v ruce. V průběhu hraní Dvou bratrů krev nepoteče, jedná se o nenásilnou ekonomickou strategii, v níž si sice stavíte svou vlastní krajinu, ale do jednoho prostoru se soupeřem, takže jste v neustálé interakci a konfliktu. Nemůžete sice soupeře valchovat tím, že na něj pošlete svou armádu (ničit budovy lze jen výjimečně pomocí obléhacích věží), ale přesto si můžete škodit až běda zabíráním výhodného území či dalším blokováním pozic. 

Variabilita umocňuje znovuhratelnost

Neexistuje tedy jediný účinný způsob, jak vést strategickou bitvu s oponentem, protože svou taktiku musíte nutně přizpůsobit mnoha elementům – jaké dílky jsou k dispozici, dostatek surovin v dosahu, potřebuju budovat či škodit? Díky tomu není žádná partie stejná a po dobrém zažití pravidel zažijete neobyčejně propracovanou bitvu, v níž musíte prokázat veškerý svůj strategický um i podlost (pokud chcete). Když k tomu navíc připočítáte fakt, že na jednotlivou partii se vybírají pouze tři z šesti sad po devíti destičkách, tak musíte uznat, že počet možností vývoje partie deskovky Dva bratři téměř nezná hranic.

Zastavit vás může pouze relativní náročnost zvolené symboliky na destičkách. Čert vem titěrné symboly sad, podle nichž je třeba stavby roztřídit před začátkem hry (putování, dominium, obchod & církev, válčení, řemesla, stráž), ale vysvětlení, zač získáváte vítězné body, vám bude přecházet do krve relativně dlouho. Musíte totiž myslet nejen na své budovy, ale mnohdy i soupeřovy, případně jejich napojení. Přiznám se, že se mi už dlouho nestalo, abych i po několika odehraných partiích musel mít manuál po ruce (lama karta v krabici není, ale jsou přítomny i pravidla ve slovenštině, takže každý hráč může mít svoji nápovědu). To samé platí i v závěrečném bodování, v čemž ovšem pomůže přehledná zapisovací tabulka rozlišená podle sad a budov. 

Jak se hraje Dva bratři – Pravidla

Mechaniky hry samy o sobě ovšem složité nejsou, pochopíte je během pár kol první partie. Velmi brzy však zjistíte, že Dva bratři jsou zářným příkladem přístupu „easy to learn, hard to master“. Náročnost spočívá především v orientací v symbolice, na kterou si musíte zvyknut, abyste měli komfortní průběh partie do 30 minut. Jakmile se ovšem naučíte „místní jazyk“, tak si Dva bratry začnete užívat naplno. Na začátku partie vyberete tři sady destiček, promícháte je, čímž vytvoříte společnou zásobu, a vyložíte první královskou nabídku budov společně s žetonem královského erbu v dosahu obou hráčů. Do středu přidáte žetony řadových jednotek (neválčíte s nimi, jsou zdrojem dosahu a surovin) a můžete začít.

V rámci svého tahu si musíte vzít destičku v nabídce, kterou máte v dosahu podle tzv. královského protokolu – od štítu jeden dílek plus každá nepoužitá jednotka ve středu (symbolizují vliv na krále). Takto získanou budovu získáte do své ruky a nic vás nestojí (takže můžete krást stavby, které se hodí soupeři a zrecyklovat je). Následné akce jsou dobrovolné a početně neomezené. Ze surovin (dle barvy žetonu – dřevo, kámen, obilí) v dosahu nabídky v rámci výše zmíněného protokolu a z budov obsazených jednotkami určíte dostupné zdroje pro daný tah a můžete vyložit drženou stavbu tak, že přiléhá k dílku s vaší jednotkou a zároveň je spodní hranou otočená k vám (tak se pozná, co jste vybudovali vy a co soupeř).

Samozřejmě se snažíte plnit bodované úkoly dle piktogramů a schémat v pravém dolním rohu dílku. Pokud nemáte dost surovin, případně se musíte některé budovy zbavit (maximálně máte na ruce tři), můžete vyložit dílek rubem, což sice nepřinese vítězné body, ale zlevní vaší další stavbu o libovolnou surovinu. Navíc tak můžete zaplácnout místo soupeři, který pokukuje po tučném zisku vítězných bodů. To může protivníka tak navztekat, že po vás svoje dílky mrští (inu, boj o korunu království není přátelský zápas).

Třetí možností v rámci tahu je přesun jednotek – elitní musí zůstat na herní mapě a řadové jednotky využíváte k obsazení dílků s potřebnými surovinami, pro budování v sousedství či pro zisk vlivu na panovníka (v nabídce). Takto se střídáte kolo za kolem, dokud se nerozeberou všechny dílky v nabídce, následně se odehraje poslední kolo a začnou se sčítat body, což může pro méně zdatné počtáře znamenat zásadní problém. Při prvních několika partiích se opravdu zapotíte, než správně vyhodnotíte všechny vlastnosti budov, a proto doporučuju, abyste navzdory hernímu rivalství postupovali společně se soupeřem a navzájem se kontrolovali. 

Jako z manuskritpu

Jako velké plus beru v rámci titulu Dva bratři grafiku. Podobně jako v projektu Pentiment, který jsem si užíval i díky zvolené vizuální stránce, budu chválit citlivé zpracování budov ve středověkém, ale zároveň moderním duchu. Kritiku směřující k méně intuitivním schématům bodování (např. titul Akvárko funguje na podobné mechanice, ale zorientoval jsem se mnohem přirozeněji, protože nezahltilo tolika možnostmi), případně k titěrným symbolům sad. Celkově však výtvarné zpracování vyznívá pozitivně, především hotová mapa na stole vypadá velmi pěkně.

Dva bratři nejsou deskovkou pro každého, protože jí musíte obětovat trochu času na naučení principů bodování jednotlivých budov (naštěstí manuál je díky vydání pod křídly Albi v češtině a slovenštině) a strategická šíře rozhodnutí může začátečníky zahnat do kouta. Na druhou stranu se dočkáte vysoké variability, přehršle taktických možností a uspokojivých výbuchů vzteku soupeře, pokud budete poctivě škodit (některé budovy k tomu přímo vybízejí). Přitom však můžete s vhodnými sadami hrát velmi gentlemansky, takže záleží na vaší touze potrápit soupeře. Jako náročnější ekonomická strategie se Dva bratři neztratí v poličce žádného taktického génia, který si užívá deskovky pro dva, přičemž může potrénovat i v přítomném sólo módu.

Za poskytnutí recenzní kopie Dva bratři děkujeme českému distributorovi hry společnosti Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Dva bratři: závěrečné hodnocení

Dva bratři

Deskové hry

Titul Dva bratři potěší ekonomické stratégy, kteří se nebojí věnovat více času k naučení všech mechanik, aby si následně užívali všechny nabízené taktické možnosti. V průběhu partie dochází k nepřímým interakcím, které se však mohou zvrhnout ve škodolibé škození. Každý si tak partii užije podle svého. 

Klady

• Variabilita
• Různé taktické přístupy
• Lze dost zavařit soupeři
• Bez otevřeného konfliktu
• Funkční mechanika královského protokolu
• Vizuální stránka

Zápory

• Složitější vlastnosti budov
• Náročnější bodování
• Titěrné symboly sad

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.