Expedice (RECENZE) – Cesta vede na sever

Obsah recenze Expedice

• Meteoritická ruda znamená budoucnost
• Pracovat nebo odpočívat? Toť otázka…
• Jak se hraje Expedice – Pravidla
• Zábavný (ne)dějepis
• Recenze Expedice: závěrečné hodnocení

Meteoritická ruda znamená budoucnost

Je po válce, vojáci i roboti opustili bojiště, státy začínají zajišťovat živobytí v míru a hrdinové ověnčení metály se nudí doma. Právě oni možná s otevřenou náručí uvítali pád meteoritu na Sibiři, který rozpoutal vír událostí, při nichž mizí výzkumné výpravy a šíří se záhadná nákaza. Oprášili tedy své mechy, připravili na cestu své zvířecí pomocníky a vyrazili na sever, kde je čeká nejedno napínavé dobrodružství. Alespoň tak se tváří základní premisa titulu Expedice, která volně navazuje na populární deskovku Scythe od Jameyho Stegmaiera a jejíž atmosféru skvěle dokreslují ilustrace od Jakuba Rozalského (ty jsou také předlohou počítačové hry Iron Harvest 1920 odehrávající se ve stejném světě).

Hned na začátku recenze musím vyvrátit jeden základní mýtus, který se za titulem Expedice táhne – Expedice není Scythe 2. To znamená, že nijak zvlášť nenavazuje na strategické orgie na obrovské mapě, nebijete se se soupeři o zdroje a políčka ani nijak nevylepšujete své roboty na herní ploše. Expedici se Scythe pojí spíše téma než hratelnost, protože nejnovější přírůstek do alternativního univerza 20. let 20. století sází spíše na objevování dílků či plnění úkolů a přímé konflikty mezi hráči ukládá k sibiřskému ledu. Pro mnohé je změna herních mechanismů šok a nepříjemné překvapení, ale být vámi, dám Expedici šanci. Hned se dozvíte proč. 

Pracovat nebo odpočívat? Toť otázka…

Titul Expedice totiž více než se zdroji pracuje s určováním aktivit a využíváním karet, jejichž efekty se budete snažit propojovat. Aktivity máte na výběr hned tři, ale provádět můžete povětšinou jen dvě a nikdy tytéž (výjimka je tah po fázi odpočinku, kdy si vyčistíte herní plochu od aktivních karet a dostanete příležitost provést všechny akce). Musíte se tedy rozhodnout, zda se budete pohybovat po hexových dílcích, sklízet odměny z políčka pod vaším mechem nebo jestli budete hrát akční karty, potažmo plnit úkol či tavit meteorit. Nakombinovat vše správně dokáže pořádně zamotat hlavu, protože často nebudete vědět, kam dřív skočit. Mě tohle u deskovek baví, ale méně rozhodní hráči či počítací stratégové mohou zažít chvíle totální paralýzy.

Tím se bohužel protáhne také prostoj mezi tahy jednotlivých hráčů, kteří nemají k dispozici jinou činnost než pozorovat ostatní. Zpočátku si tedy budete prohlížet nádherné ilustrace na kartách, ale pak začnete hypnotizovat hodinky. Proto bych doporučil hrát Expedici maximálně ve třech hráčích (je možná hrát až v pěti), kdy jsme si partie užívali bez větších problémů. Vítěze jsme poznali do dvou hodin (doba se zkracovala s rostoucími zkušenostmi) a nebylo to nic dramaticky složitého. Princip totiž tkví v tom, že musíte splnit čtyři ze sedmi sledovaných parametrů a označit je tzv. chlubením. Pak se sečtou vítězné body (zastupované penězi) a určí se nejlepší objevitel v sibiřském prostoru (počítání bodů může trošku potrápit).

Mírná výtka směřuje k oné zdánlivě slibované dobrodružnosti, protože příběhovou omáčku kolem svých činů si musíte domyslet sami. Zatímco v Scythe skvěle fungovaly příběhové volby na kartách setkání, tak v Expedici u dějových karet splníte nároky, odečtete příslušné požadavky (síla, chytrost) a máte hotovo. Je to trochu škoda, protože ona nejistota dopadu vlastního rozhodnutí by tady fungovala jako osvěžující ingredience. Z hlediska mechanik ale Expedice funguje velmi dobře a je radost jej hrát (tedy pokud u stolu nesedíte v pěti hráčích, kdy je mapa doslova přeplněna a pořád si zavazíte, ve čtyřech to ještě jde, ale prostoje jsou opravdu dlouhé).

Jak se hraje Expedice – Pravidla

Z mého pohledu je osvojení Expedice mnohem snazší než se učit původní Scythe. Je to dáno především tím, že můžete uložit svou zelenou vojenskou část mozku k odpočinku a zaměřit se pouze na kombinování karet a provádění tří dostupných akcí. Obrovskou desku hráče ze Scythe se spoustou (skvělých) výřezů vylepšujících vaši armádu tady nenajdete, protože deska mecha je obkládána jako chlebíček kartami, které přináší efekty. Jakmile nasajete ikonografii, tak už nebudete potřebovat ani lama karty. Ačkoliv Expedice navazuje na Scythe a ve spoustě míst pomrkává na své fanoušky, doporučil bych ji také nováčkům coby vstup do fascinujícího světa stvořeného Jakubem Rozalskim.

Ale zpátky k pravidlům. Útlý sešitek o patnácti stranách přelouskáte do půl hodiny pozorného čtení a můžete se směle pustit do hry. Pokud manuál pochopíte, na zásadní zádrhele už nenarazíte, případně je vyřešíte s přehledovými kartami. Na začátku partie si vylosujete svého robota (v nabídce pět) a hrdinu (šestice dvojic hrdiny a jeho společníka), kteří určí vaši strategii. V Expedici se musíte přizpůsobit přednostem svých postav a vytěžit jej na maximum. To znamená, že vždy hrajete trošku jiným přístupem, a to mi přijde hodně fajn. Poté už jen připravíte komponenty a mapu z hexových dílků. Zde je na místě upozornit na výraznou prostorovou náročnost Expedice, jak sami vidíte na fotkách.

Pak se již střídáte po tazích, než některý z hráčů splní čtyři podmínky pro uložení hvězdy a pochlubí se před ostatními. Princip tahu už jsem naznačil v předchozím textu, v zásadě vybíráte jednu akci ze tří, kterou neprovedete (což je pěkný a docela nevšední mechanismus). Každý z nich vám přináší možnost, jak ovlivnit nejen svou hru, ale také tahy ostatních (objevení či obsazení klíčového políčka, protože pro dva roboty na nich není místo, získávání dělníků, kterých je omezený počet, či sbírání důležitých karet z nabídky).

Osobně se mi nejvíce zamlouvá mechanismus vykládání karet, jež lze poté aktivovat později vyloženými kartami, resp. princip odpočinku, při kterém vracíte do své zálohy všechny karty včetně těch získaných v průběhu předchozích tahů. V rámci akcí lze také plnit úkoly, tavit meteority a vylepšovat předměty, což vám může přinášet další bonusy a činit vás silnějším v pozdějších částech partie. Ač Expedice není RPG, stejně pocítíte, jak postupně sílíte a předvádíte propracovanější akce. Škoda že to není podpořené příběhovějším prožitkem, protože pak by mě zalila vlna blaha.

Na závěr je nutné poznamenat, že Expedice obsahuje také mód pro jednoho hráče, kde se vám oponentem stane umělá inteligence zde zvaná „Automa“. Sólovou variantu jsem však během testování nepodrobil dostatečnému počtu partií, abych byl schopný ji zhodnotit. Obě partie, které jsem s ní podstoupil, ovšem plynuly ve svižném tempu a bavily mě. 

Zábavný (ne)dějepis

Jedna z největších devíz, která na mě fungovala už v titulu Scythe, je grafická stránka, která je prostě úchvatná. Práci Jakuba Rozalského obdivuju. Jeho zakomponování steampunkových mechů do reálií odpovídající počátku století je prostě skvělé a působí nadpřízračně přirozeně. Nedivím se, že tohle univerzum začalo lákat i vydavatele počítačových her a už jen čekám, kdy jej najdou filmaři. Z mého pohledu zachraňuje grafika příběhovost Expedice, na což jsem si postěžoval již výše. Příjemné plynutí partie podporuje i vhodně a jasně zvolená symbolika společně se zdařilým překladem do češtiny pod patronátem místního vydavatele hry, společnosti Albi.

Z celkového pohledu u mě Expedice boduje, i když k ní mám výhrady. Kdyby se lépe podařila vyřešit hráčská interakce (která tady je zastoupena v podstatě jen pomoci „zavázení“ na mapě) a doplnily by se dějové prvky, byl bych asi v módu maximální spokojenosti. I přes to však Expedici musím doporučit jako příjemně plynoucí titul z lákavého prostředí. Tedy pokud hrajete maximálně ve třech hráčích. K této sibiřské anabázi ovšem nesmíte přistupovat jako k pokračování hitu Scythe, ale respektovat jiné pojetí partie, odlišné herní mechaniky a odlišnost jednotlivých postav.

Za poskytnutí recenzní kopie Expedice děkujeme českému distributorovi hry, společnosti Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Expedice: závěrečné hodnocení

Expedice

Deskové hry

Titul Expedice vás zve do světa deskovky Scythe, ale nabízí zcela odlišný zážitek. Zapomeňte na velkolepé bitvy na mapě dějinně alternativní Evropy a připravte se na skromnější výpravu na Sibiř, kde se potýkáte s neznámou nákazou a těžením meteoritů. Expedice je karetní hra, v níž objevujete dílky na mapě a propojujete akce vyložených karet se zahranými akcemi, což umí pekelně zavařit mozek.

Klady

• Provazování vyložených a hraných karet
• Pocit postupného zlepšování v partii
• Chytrý mechanismus akcí
• Relativně snadné k naučení
• Skvělá grafická stránka
• Zpracování komponent

Zápory

• Delší prostoje ve větším počtu hráčů
• Absence dějové linky
• Malá míra interakce mezi hráči

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.