Kaskádie (RECENZE) – Na skok do severoamerické divočiny

Obsah recenze Kaskádie

1. Divočina na dlani
2. Návykové mechanismy, které potrápí hlavu
3. Jak se hraje Kaskádie (pravidla)
4. Volání Kaskádie
5. Recenze Kaskádie: závěrečné hodnocení

Divočina na dlani

Už při pohledu na víko krabice musí být všem jasné, že se v deskovce Kaskádie budete pohybovat v nespoutané přírodní oblasti s mokřady, jezery i horskými oblastmi. Zeměpisu znalí hráči již tuší, že se přesunou na severozápad Severní Ameriky, který je z jedné strany omýván Pacifikem a z druhé ohraničen Skalistými horami. Zasazení stolní hry Kaskádie je pouhou kulisou, protože mimo pětice zvířat (medvěd grizzly, wapiti západní, losos čavyča, káně rudoocasé, liška obecná) a stejného počtu biotopů (řeky, mokřady, lesy, prérie, hory) vám do průběhu partie jednotlivé reálie mnoho nezasáhnou.

Přesto se autorovi Randymu Flynnovi podařilo dostat na stůl pocit z pozorování divé zvěře, protože úkoly vážící se k jednotlivým druhům odpovídají jejich chování ve volné přírodě. Např. medvědi tvoří skupiny, ryby se plaví řekou, jeleni tvoří formace, káňata jsou samotáři a lišky prostě zvědavé. Kombinace požadavků jednotlivých zvířat tvoří jednu z vrstev celé hry, protože se ještě navíc snažíte skloubit umisťování hexagonových dílků do co největších ploch biotopů. Nakonec získáte vlastní mapu posetou žetony zvířat, která by klidně mohla existovat v severozápadním rohu Ameriky.

Návykové mechanismy, které potrápí hlavu

Díky relativně snadným pravidlům si abstraktní titul Kaskádie může zahrát téměř každý bez ohledu na své předchozí deskovkářské zkušenosti. Postupem času se naučíte efektivněji propojovat jednotlivé dílky, takže sami uvidíte, jak se zlepšujete, což se nakonec projeví i v číselném skóre. Díky rodinnému režimu můžete do partie zapojit děti sotva školou povinné (ty šikovnější i dříve), na druhou stranu si můžete okořenit hru přísnějšími pravidly, případně zvolit sólo mód a plnit jednotlivé výzvy (a značit si úspěchy přímo do manuálu). Pod víkem Kaskádie se tak skrývá překvapivě mnoho obsahu, který jen tak neomrzí.

Díky kartám úkolů jednotlivých zvířat (čtyři od každého, takže máte 1024 variant set-upu), variabilnímu hernímu plánu, který si sami tvoříte, a losovaným zvířátkům z plátěného pytlíku je každá partie jiná. Sympaticky se jeví také herní doba, protože jednu hru v Kaskádii dokončíte do hodinky a můžete se pustit do odvety. Jako nejsložitější se jeví závěrečné bodování, takže se vyplatí mít u stolu zkušenějšího hráče, který se sčítáním získaných bodů (alespoň v začátcích) pomůže.

Jak se hraje Kaskádie (pravidla)

Již dříve bylo v recenzi Kaskádie naznačeno, že pravidlově se nejedná o složitou deskovku. Na začátku partie připravíte podle počtu hráčů destičky prostředí, vyberete si startovní trojdestičku, nalosujete karty úkolů pro jednotlivá zvířata a můžete začít. Hráči se střídají po tazích a vždy si vyberou jednu dvojici destička-zvíře, která je v nabídce na stole. Dílek prostředí mohou přiložit libovolně ke své mapě tak, aby se dotýkala již položených alespoň jednou hranou (vyplatí se sdružovat stejné biotopy k sobě, protože na konci se boduje největší plocha) a následně se přiřadí zvíře na volnou plochu podle symbolů.

Následně se doplní nabídka a pokračuje další na tahu. Takto se hráči střídají, dokud lze doplnit nabídku destiček prostředí do čtyř. Speciální pozornost si zaslouží jednobiotopové destičky s jedním zvířetem, protože za její obsazení získáte šišku, která dokáže usnadnit váš výběr prostředí/zvířete. V rámci tzv. šiškové akce totiž můžete libovolně dolosovat zvířata v nabídce (bez šišky to lze učinit pouze při přemnožení, tedy více než tři stejná zvířata), případně si vzít zvíře a destičku, které k sobě v nabídce nepatří.

Po posledním tahu přijde na řadu tužka a počítací tabulka, do níž se zanesou všechny získané body. Postupně se vyplní splněné úkoly z karet jednotlivých zvířat, počet nejvíce souvislých dílků biotopů a jeden bodík za každou zbylou šišku. Jednoduchým součtem se určí vítěz, což většinou znamená zamíchání dílků a příprava nové partie jako odvety.

Volání Kaskádie

Pohodová hratelnost Kaskádie je ještě umocněna příjemně harmonickou grafikou, která nijak neruší a zároveň na stole pěkně vypadá. Vytváření vlastní mapy a její zaplňování divokými obyvateli Severní Ameriky tak dokresluje kulisu pro jinak čistě abstraktní průběh partie, kdy se soustředíte na plnění jednotlivých úkolů. Nakonec se však podíváte na svůj kousek země, a i přes potenciální prohru budete mít pocit z dobře odvedené práce, což je odměna především pro dětské hráče a méně zkušené pařany. Titul navíc neobsahuje téměř žádný text (nebojte, manuál je velmi dobře přeložen do češtiny místním distributorem Mindok), takže nebude klást žádné velké nároky ani na začínající čtenáře školou povinné.

Titul Kaskádie zkrátka můžu vřele doporučit všem nenáročným pařanům. Vhodný je především pro rodinné hraní bez ohledu na věk, jako iniciační deskovka do žánru abstraktních titulů a dokáže zabavit i jednotlivce svým sólo módem. Tak vzhůru do divočiny!

Za poskytnutí recenzní kopie hry Kaskádie děkujeme českému distributorovi hry společnosti Mindok.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Kaskádie: závěrečné hodnocení

Kaskádie

Deskové hry

Titul Kaskádie zaboduje v každé hráčské rodině či mezi přáteli, kteří hledají nenáročnou, příjemně odsýpající abstraktní deskovku, u níž si můžou potrápit své kombinační schopnosti.

Klady

• Snadná pravidla
• Svižný průběh
• Spousta kombinací úkolů
• Téměř pro každého
• Rodinný a sólo mód
• Pocit z vlastního kousku divočiny

Zápory

• Téměř bez interakce s ostatními
• Když čekáte na káně a ona nepřiletí :)

Všechny naše články, kde se dočtete nejen o informacích ze světa her, herního hardwaru a mobilních technologií, naleznete na stránkách Alza Magazínu.

YouTube | Facebook | Instagram

Jakub Němec

Hraní počítačových a deskových her patří k mému životnímu stylu už více než dvacet let, protože mě baví prozkoumávat nápadité příběhy a světy, které můžu sám ovlivnit, případně si rád zablbnu ve sportovních a závodních titulech. O svých dojmech z návštěv těchto fantaskních míst neomezených možností píšu s různě dlouhými přestávkami přes třináct let, z toho poslední tři roky pro Alza Magazín.