Nejpovedenější herní soundtracky – Hrajeme také ušima (TÉMA)

Herní soundtracky (TÉMA) – Obsah článku

1. Moderní symfonie pro každého
2. Assassin’s Creed II – Toulání rozsáhlými světy
3. Civilization VI – Hudební tradice celého světa na jednom místě
4. Dark Souls 3 – Temné vize blízké smrti
5. Death Stranding – Minimalismus ve volbě písniček
6. Diablo – Ikonická skladba uvízlá v paměti
7. Divinity: Original Sin 2 – Stohodinové příběhy se sluchátky na uších
8. Doom – Adrenalin pumpovaný do krve
9. Journey – Nechat se unášet na vlně pohody
10. Mass Effect 3 – Filmoví velikáni
11. Ori and the Blind Forest – Kouzlo nezávislých titulů
12. Uncharted 3 – Hudba ve službách příběhu
13. Witcher 3 – Netradiční přístup slaví úspěch

Moderní symfonie pro každého

Počítačové hry jsou multimediální díla a zaujmout nás mohou z různých směrů. Ze samotné podstaty námi sledovaného odvětví se klade velký důraz na hratelnost, ale ta musí být doprovázena také kvalitním audiovizuálním zpracováním. Dnes se budeme věnovat hudební části estetického zážitku, protože se významně podílí na budování atmosféry, kterou si můžeme kdykoliv zopakovat poslechem ve volných chvílích. Musíme si totiž uvědomit, že tvůrci soundtracků k hrám i filmům jsou ve své podstatě moderní virtuosové, kteří sice neskládají symfonické opusy jako hudební velikáni historie, ale jejich práce se hudebním básním a koncertům velmi blíží.

Sami určitě máte své oblíbené skladatele, jejichž tvorbu posloucháte při práci či učení a rádi byste ji doporučili ostatním, aby se do ní zaposlouchali. My jsme si dnes dali za úkol vybrat naše osobní favority a připomenout vám melodie, jež možná sami znáte a necháváme se jimi unášet stejně jako my. Rozhodně se nejednat o žádný žebříček nejlepších, a proto jsme se rozhodli zástupce jednotlivých skupin seřadit podle abecedy. V našem výběru narazíte na ikonické soundtracky, ale také na jednotlivé skladby, které svou kvalitou vynikají nad ostatní. Tak nasaďte sluchátka, vytočte hlasitost doprava a pojďte se s námi zaposlouchat.

Assassin's Creed II – Toulání rozsáhlými světy

Náš přehled začneme jedním z nejikoničtějších soundtracků mezi akčními adventurami – Assassin’s Creed II od dánského skladatele Jespera Kyda, který se díky práci na příběhu Eziovy rodiny dostatečně zviditelnil na poli herní hudby. Dynamické melodie spojené se souboji či s pobíháním po florentských a benátských střechách střídají jímavé tóny z příběhových sekvencí. Renesanční melodie v moderním elektronickém aranžmá uchvátily zástupy fanoušků a potvrdily, že v Ubisoftu umějí skvěle propojit hudbu se samotnou hrou.

Každý díl zabijácké série nabízí historické motivy zpracované moderní formou a občas přidá nějaký bonus navíc, např. námořnické popěvky v Assassin's Creed IV: Black Flag. Skladatelé pod jhem Ubisoftu před sebou měli nelehký úkol skloubit příběhové motivy s neutrálními melodiemi při průzkumu světa, což je kritické místo každého titulu s více či méně otevřenými mapami. S podobnými problémy se velmi dobře poprali například také Joris de Man v Horizon Zero Dawn nebo Woody Jackson v Red Dead Redemption 2, jejichž práce stojí také za samostatný poslech, u nějž budete vzpomínat na hodiny strávené ve společnosti oblíbených hrdinů.

Civilization VI – Hudební tradice celého světa na jednom místě

Velmi specifickou úlohu získává hudební podkres u strategií a je úplně jedno, jestli v nich hrajete na tahy či v reálném čase. Specifický jev pro tento žánr se váže ke komponování unikátních hudebních motivů pro jednotlivé národy či rasy, jež svými taktickými pokyny vedete k vítězství. Svého času nás dříve narozené táhly k obrazovkám chóry komponované Paulem Romerem pro Heroes of Might & Magic III, později nás těšily melodie spojené s válčením v historických sériích Total War či Mount & Blade: Warband, kde se tvůrci snažili zachovat kulturní identitu jednotlivých zemí.

Mezi absolutní špičku soundtracků strategií se bezesporu zařadí série Civilization, jejíž čtvrtý díl má v rámci hudebně-herního světa jedno prvenství. Skladbě Baba Yetu od Christophera Tina se totiž jako první nominované písni z herního prostředí podařilo získat prestižní cenu Grammy, což zvedlo všeobecný zájem o herní hudbu. Aktuálně poslední díl Civilization VI svým předchůdcům určitě nedělá ostudu, protože autor skladeb Geoff Knorr každému národu z nabídky přisoudil vlastní ústřední motiv, který se mění na základě stupně vývoje říše, což ve výsledku působí báječným dojmem.

Dark Souls 3 – Temné vize blízké smrti

Dobrým příkladem titulů, u nichž hudba dostává úplně jiný rozměr, jsou hry, u kterých jste neustále poblíž smrti. Podmanivě ponurá atmosféra houstne s každým vaším krokem vstříc téměř jistému zániku, ale přesto se necháte zlákat omamně kouzelnou touhou podívat se za další roh, do další zříceniny či odkrýt další náhrobní kámen. V tomto ohledu skvěle fungují tzv. soulsborne hry od studia FromSoftware. Poslední Sekiro: Shadows Die Twice sice trochu ustoupil japonským motivům, ale jak práce Yuka Kitamury na soundtracku série Dark Souls, tak Bloodborne dokáže vykouzlit goticky temnou náladu i uprostřed letního odpoledne. Z ústřední melodie v menu Dark Souls 3 nám naskakuje husí kůže už od prvních tónů.

Podobně mrazivě chladnou vlnu můžeme cítit také z melodií Hellblade: Senua’s Sacrifice, jimž propůjčil skladatel David Garcia veškerou melancholii a zmar keltské mytologie. Při temném dunění bubnů se ozývaly apokalyptické mužské chóry zvoucí hlavní hrdinku do nitra pekel. Pamětníci závěrečné scény jistě nezapomenou na skvěle zakomponovanou skladbu od Passarella Death Squad, po níž přišla katarze v závěrečných titulcích v podání skupiny Vnv Nation s písní Illusion. Ve studiu Ninja Theory zkrátka dobře věděli, co dělají, a využili hudebního motivu, aby si nás omotali kolem prstu. Doufejme, že se jim bude podobně dařit také v pokračování Senua’s Saga: Hellblade II.

Death Stranding – Minimalismus ve volbě písniček

S ještě větším důrazem na detail přistupuje ke svým hrám Hideo Kojima, což lze dokázat na jeho práci v rámci série Metal Gear Solid, o níž dnes ještě bude řeč. Jméno japonského vizionáře zde ovšem padlo kvůli jeho poslednímu dílu Death Stranding, v němž ukázal, jak se dá propojit umělecká vize z různých odvětví v jeden nezapomenutelný zážitek. Kojimova práce s hudbou Ludviga Forsella, kterou spojil s tvorbou do té doby pro většinu lidí neznámých skupin Low Roar, Silent Poets či CHVRCHES vytvořila dechberoucí mix, jenž vás donutil zírat s otevřenou pusou na obrazovku a hltat každé dystopické poselství z cesty Sama Bridgese přes UCA.

Obdobně funguje také série Life is Strange, v níž se autoři z Dontnod Entertainment snaží vyprávět příběhy nejen přes dění na obrazovce, jež sami ovlivňujete, ale také vhodně zvoleným hudebním doprovodem, díky němuž jsme měli příležitost poznat neprozkoumané kouty amerického indie rocku a folku. Všeobecně platí, že dobře zařazené licencované skladby posunou celý herní zážitek o úroveň výš, což více než kde jinde platí u závodních her (Need for Speed: Underground?) nebo v jiných titulech, kde jsou dopravní prostředky důležitou součástí dění (rádia ze série GTA).

Diablo – Ikonická skladba uvízlá v paměti

Mnohdy se ovšem stane, že místo celého soundtracku, jenž byste mohli poslouchat do omílání, se vám v hlavě zabydlí pouze jedna či dvě melodie, kterých se nemůžete zbavit. Tyto skladby vás poté během pár tónů přenesou do některého z vypjatých či ikonických momentů v oblíbené hře a okamžitě vás donutí daný titul instalovat. V naší redakci se těší velké popularitě motiv Tristram z Diabla, jenž se nám vštípil do podvědomí při potulování po zkázou zkoušené vesnici. Zároveň v nás zvuk ikonické kytary Matta Uelmena, znějící také v následném pokračování, probouzí vzpomínky na první minuty v podzemí, kdy jsme poprvé podlehli kouzlu sekání potvor pomocí frenetického klikání myší. Mno, zamáčkněme slzu, doufejme v podařený a pojďme dál.

Pro nás pamětníky patří k nejsilnějším vzpomínkám úvodní skladba k RPG Baldur’s Gate 2, na jehož třetí díl se hodně těšíme. Melancholie ale nepatří pouze úvodním chvílím v milovaných hrách, ale také nezapomenutelným soubojům a závěrečným momentům, při nichž nás autoři ohromí nečekaným vyvrcholením. Jestli jste se někdy pustili do půtky s šíleným Vaasem ve Far Cry 3, tak vás od prvních tónů skladby Futher od Briana Tylera obsype husí kůže od hlavy až k patě. Podobný efekt bude mít na fanoušky Kratose píseň Memories of Mother či závěrečná skladba The Summit Beara McCrearyho znějící na vrcholku hory, na niž jste vyšplhali v severském God of War.

Divinity: Original Sin 2 – Stohodinové příběhy se sluchátky na uších

Velmi složitou situaci mají skladatelé, kteří musí uši hráčů zabavit na stovky hodin během prozkoumávání rozsáhlých RPG světů. Přistupovat se k tomu dá různě, jak nás poučil třeba soundtrack No Man’s Sky, jenž je z části náhodně generován jako většina titulu a z části vytvořen umělcem 65daysofstatic. My se ovšem zaměříme na tradičnější postupy, v nichž musí autoři hudby sami skládat notu vedle noty, než dostanou výslednou melodii. Úžasnou práci předvedl Borislav Slavov při komponování jednotlivých motivů pro Divinity: Original Sin 2, jež jsou typické svým pohádkovějším laděním, které občas upadne do temnějších tónů či nás vystřelí k výšinám hrdinskými chorály.

Jako druhý zářný příklad mistrně zvládnuté hudební stránky velkého RPG si můžeme uvést poslední tři díly série Elder Scrolls. Jak Morrowind, Oblivion, tak Skyrim se mohou chlubit heroickými fantasy motivy, za něž by se nestyděl ani ikonický soundtrack z filmového Barbara Conana. Jako první všem zřejmě naskočí ústřední skladba Dovahkiin, kterou zpopularizovala youtuberka Malukah, v jejímž podání slyšely skladbu desítky miliónů diváků. Přesto bychom vám radili, abyste se nenechali strhnout pouze touto jedinou písní, protože hudba Jeremyho Soula stojí za poslech celá.

Doom – Adrenalin pumpovaný do krve

Hudební podkres je nepostradatelný při vytváření požadované atmosféry, jak si můžeme ukázat na příkladu oceňovaného soundtracku k frenetické střílečce Doom, v níž se tiše ponuré části spojené s tajemným okultismem střídají s úderným metalem při porcování démonů na jednu krvavou hromadu. Dokážete si snad představit vhodnější žánr pro masakrování pekelných zplozenců než řízné kytarové rify, jež vám samy o sobě zvednou tepovou frekvenci? Při poslechu navíc oceníte snahu Micka Gordona propašovat do nahrávky až nepříjemné zvukové efekty evokující snahu pekelných zplozenců jít vám po krku, na něž se můžeme těšit také v dílu Eternal.

Druhým kouskem, o kterém se v rámci svázání herního a hudebního žánru můžeme bavit, je Deus Ex: Human Revolution, potažmo celá série, v níž se podíváme do blízké budoucnosti plné technologicky vylepšených lidí. Futurismem zavánějící melodie založené na elektrickém zvuku podtrhovaly pro někoho temné, pro jiného světlé zítřky vývoje lidstva. Technická odlidštěnost soundtracku v kombinaci s tklivými chorály pomáhala vžít se do role Adama Jensena, jenž musel v politicky rozháraném světě nepřímo rozhodovat o budoucnosti člověka jako takového. Pro fanoušky elektronické hudby se poslech skladeb Michaela McCanna v podstatě rovná povinnosti.

Journey – Nechat se unášet na vlně pohody

Od zážitku z počítačové hry každý čeká něco jiného. Zatímco jedni se pídí po adrenalinu a neustálé akci, druzí touží po oáze klidu, v níž je nebude nic stresovat. Také na ně tvůrci, často ti nezávislí, pamatují, a staví jim vzdušné zámky utkané z ryze relaxačního materiálu. Ruku v ruce s tím musí jít také hudba, takže nikoho zřejmě nepřekvapí, když nyní zmíníme Austina Wintoryho a jeho nádherné melodie z projektu Journey. Titul, v němž nemůžete mluvit, a proto se k vám hra snaží promlouval pouze audiovizuálními dojmy, zkrátka musí mít silnou hudbu, což se při poslechu příslušného soundtracku plní do posledního písmenka.

Wintory se podílel ještě na jedné relaxační hře, podmořském Abzû, jež za svou hudbu taktéž sklízelo pozitivní ohlasy (nemyslete, že Wintory je pouze zenový mistr, o opaku svědčí jeho práce na John Wick Hex, sérii Banner Saga nebo Assassin’s Creed Syndicate). V této sekci nesmíme zapomenout ani na další tituly, protože svou pozornost si zaslouží simulátor větru nahánějícího okvětní lístky Flower, na evoluci zaměřený flOw či mobilní prozkoumávání světa Sky, za nimiž stojí studio thatgamecompany. Nyní tedy máte k dispozici alternativu, pokud vás již nebaví pouštět si do sluchátek zvuky lesa, abyste našli svou vnitřní pohodu.

Mass Effect 3 – Filmoví velikáni

Fakt, že herní průmysl se rozrůstá a točí se v něm stále více peněz, mimo jiné znamená, že si vydavatelé mohou dovolit platit velká jména z prostředí filmu. V AAA titulech se objevují největší hvězdy stříbrného plátna (zářným příkladem budiž Ellen Page v Beyond Two Souls), a platí to také pro mistry zvuku. Většinou se ovšem podílejí na ústřední skladbě a pak nechají pracovat své videoherní kolegy. Mezi jinými se takto představil hráčům Hans Zimmer v ikonické melodii Assassin’s Creed Revelations či v Crysis 2.

Setkáme se ovšem s kompletními soundtracky z pera filmových velikánů, z nichž lze vzpomenou na oscarového Michaela Giacchina (Vzhůru do oblak), který spojil své jméno se sériemi Medal of Honor a Call of Duty, nebo na Harryho Gregsona Williamse komponujícího pro Kojimův Metal Gear Solid IV. Jako absolutní špičkou mezi „filmovými“ soundtracky ovšem musíme označit hudební podkres pro zakončení trilogie Mass Effect, pod nějž se podepsal Clint Mansell. Majestátné melodie spojené s koncem světa střídají líbezné tóny posledního lidského odboje proti útočícím Reaperům takovým způsobem, že soundtrack musíte poslouchat stále dokola.

Ori and the Blind Forest – Kouzlo nezávislých titulů

Samotnou kapitolou v rámci hudebního podkresu jsou nezávislé projekty, u nichž jsme často překvapeni vysoce kvalitními skladbami. Vše odstartovala v roce 2008 indie puzzle plošinovka Braid, jejíž pohádkový na houslích založený soundtrack mnozí posloucháme dodnes. Následně se s nezávislými hrami roztrhl pytel a společně s hromadou balastu se na nás řítil také jeden kvalitní titul za druhým. Svou hudbou dodnes okouzluje Ari Pulkkinen v sérii Trine, jejíž čtvrtý díl nebyl výjimkou, nebo dvojice alegorických příběhů s vlněnými panáčky Unravel od skladatelské dvojice Fridy Johansson a Henrika Oji.

Najít pomyslný vrchol mezi nezávislými soundtracky je opravdu těžké, protože hodně záleží na vašem vkusu. Takže zatímco my se věnujeme spíše symfonickým kompozicím, někomu bude více vyhovovat beaty napumpovaná hudba z Hotline Miami. V našich srdcích ovšem dodnes rezonují melodie Garetha Cokera v Ori and the Blind Forest, na něž kvalitně navázalo pokračování the Will of the Wisps. V poslední době také podléháme zasněné hudbě z hitu přelomu loňského roku jménem Gris, za jehož komponování vděčíme autorovi tvořícímu pod pseudonymem Berlinist.

Uncharted 3 – Hudba ve službách příběhu

Jak jsme si řekli na začátku, tvůrci her často užívají silné hudební motivy, aby navodili atmosféru, mnohdy se ovšem stává, že soundtrack je pevně spojený s děním na obrazovce a žene se jako vítr společně s šíleným tempem příběhu. V tomto případě skladatelé přistupují ke komponování melodií podobně jako jejich filmoví kolegové, aby umocnili hloubku akčního prožitku. Zde se jako jasný příklad nabízí uvést studio Naughty Dog, jehož série Uncharted se může pochlubit soundtrackem Grega Edmonsona, který se v mnohém blíží filmovému Indianu Jonesovi. Komornější, ale stejně silný zážitek si odneseme z poslechu kytarového mága Gustava Santaolally v The Last of Us, jenž se podílí také na hudbě druhého dílu.

Velmi silné vzpomínky máme také na řízný soundtrack Stuarta Chadwooda a Inona Zura z temně laděných dobrodružství perského prince v dílu Warrior Within, který nás neustále hnal vpřed v ústrety dalším nepřátelům stojících nám v cestě během vypořádávání se s démonem Dahakou. Z posledních silně příběhových her si o svůj díl pozornosti říká překvapení loňského roku A Plague Tale: Innocence, za jehož podmanivě středověké aranžmá se postavil Olivier Deriviere. Melodie evokující morem zmítanou Francii vám vlezou pod kůži od prvních tónů a pomalu vás připraví na kataklyzmatické završení dějové linky.

Witcher 3 – Netradiční přístup slaví úspěch

Závěr našeho tématu patří soundtrackům, jejichž odlišné pojetí bylo jedním ze základů úspěchů celé hry. Nemůžeme zde zapomenout zmínit Witcher 3: Wild Hunt, u něhož hudební skladatel Marcin Przybyłowicz vsadil na spolupráci se skupinou Percival, čímž vznikly uhrančivé melodie dotvářející svět Zaklínače. S potěšením můžeme kvitovat, že autor navázal na svou práci i v dvojici DLC Srdce z kamene a O víně a krvi, přičemž vykouzlil jinou atmosféru, ale drží se základní premisy. Zdařilou hudbou se prezentuje také netflixovské pojetí Geraltových dobrodružství, za což jsme opravdu rádi (česká verze písně Tak dej groš zaklínači prý patří mezi ty nejpovedenější).

Svým odlišným přístupem k tvoření hudebních motivů pro hry jsou typické také hry japonské provenience. Ať už si vyberete jakýkoliv díl série Final Fantasy, klasické tahové JRPG a lá No Ni Kuni nebo mlátičky v duchu Devil May Cry či Kingdom Hearts 3, dostanete unikátní a neopakovatelný poslechový zážitek. My jsme v našich tipech jako hlavního představitele ovšem vybrali magicky jímavé tóny v kontrastu s dynamickými skladbami Keiichiho Okabeho, jež minimalisticky dokreslují postapokalyptickou epopej NieR: Automata tak, že chytne za srdce i ty největší cyniky.

Tímto posledním doporučením naše pouť za soundtrackovými tipy končí, ale budeme rádi, když nám dáte vědět o vašich nejmilejších herních skladbách na facebooku či instagramu Alza Gaming.

• Zdroje: Vlastní