NHL 22 (RECENZE) – Konečně krok kupředu

NHL 22 (RECENZE PS5) – Obsah článku

1. Pootevření vrátek budoucnosti
2. Hrbolatý led není kámoš
3. Sestava režimů v NHL 22 zůstává
4. Více lidí, více zábavy?
5. Nový engine jako výchozí bod
6. Recenze NHL 22: závěrečné hodnocení

Pootevření vrátek budoucnosti

Zámořská hokejová soutěž už je v plném proudu, takže by byl div, kdyby na daný fakt nezareagovala sportovní sekce společnosti Electronic Arts se svou dlouholetou sérií NHL. Letošní ročník se stal výjimečný tím, že se do NHL 22 konečně zapracoval engine Frostbite (využívá jej např. série FIFA či Battlefield), takže bruslení s pukem na hokejce se zase o kousek posunulo realitě. Z novinek sice nespadnete na zadek, ale zarytí příznivci budou mlaskat blahem, protože se odstranila řada nedostatků spočívajících v zastaralém herním rozhraní, ale přepracovaných mechanik není zase tolik, abych označil NHL 22 za revoluční díl. Jde spíše o velmi pomalou evoluci a osahávání Frostbitu.

Pokud za sebou máte odehráno několik málo hodin, možná si při čtení těchto řádků ťukáte na čelo s pocitem, že recenzuju něco jiného. Také jsem totiž měl po prvních několika zápasech pocit euforie ze změn, takže jsem koketoval s vyšším hodnocením. Jenže po více než dvou desítkách hodin mé nadšení postupně opadávalo. Může za to mnoho nedodělků přetrvávajících z minulých let a také otravné chyby, jež vyplývají na povrch až po delším hraní dlouhodobějších módů jako Organizace či Be A Pro, o čemž se rozepíšu v dalších kapitolách. Nakonec jsem trochu zmírnil své mínění, ale stalo se tak především díky vychytávkám pro konzoli PS5 (recenzovaná verze) a jeho ovladač DualSense, jež pobyt na ledě posunují o úroveň výše.

Hrbolatý led není kámoš

Díky haptické odezvě DualSense totiž cítíte každou nerovnost na ledě (zrýhované kluziště na konci třetiny dost ovlivní zpracování puku), plně se projevuje únava hokejistů a na vlastní dlaně pocítíte každý důrazný kontakt se soupeři. Podobně kladně lze hodnotit ovládání puku přes léty prověřenou a nyní vylepšenou mechaniku Skill Stick, díky níž pohyb hokejky simulujete pravou páčkou ovladače. Autoři přepracovali systém nahrávek (zpočátku vypadá obtížněji, ale jak vám přejde do krve, je vysoce funkční) a poupravili také obranné mechaniky, takže lze snadněji nadzvedávat soupeřům hokejky či vypíchnout puk, aniž by hrozilo prokletí trestné lavice, což bylo v posledních dílech nemilou tradicí.

Společně s implementací enginu Frostbite se ve vancouverské pobočce EA rozhodli půjčit si osvědčený princip ze série Madden NFL, tzv. X-Factor. Díky němu mohli tvůrci odlišit nejlepší hráče zámořské soutěže o unikátní dovednosti, jež je odlišují od ostatních hokejistů v NHL 22. Jednotlivé perky vám umožňují jednodušeji provádět kličky, raketově zrychlit, sestřelit protihráče v plné rychlosti nebo střílet s milimetrovou přesností. Hvězdný potenciál můžete také připojit ke svému avatorovi v rámci módu Be a Pro nebo ve World of CHEL, až budete nakonec disponovat jednou hlavní, dvěma sekundárními a dvěma doplňujícími vlastnostmi. Některé perky jsou „pro ozdobu“, ale jiné lze velmi efektivně využívat podle vašeho stylu hry.

Výčet novinek by nebyl kompletní, kdybych se nezmínil o vylepšené grafice s nádechem realismu. Díky nasvícení, detailním texturám a novým efektům si užijete famózní okamžiky při opakovaných záběrech či prostřizích během přerušení. Pochválit můžu taky statistiky promítané přímo na led a další vychytávky zpříjemňující hraní NHL 22. Zároveň však posílám tvůrcům do Kanady pomyslný políček za některá zvěrstva ničící celkový dojem. Například prolínání textur během oslav gólů, podivně křečovité emoce ve tvářích hráčů, zasekávání hvězd o branky nebo trenéři, kteří by se dali definovat jako absolutně neživí panáci v oblecích bez emocí s přilepenou kravatou.

Sestava režimů v NHL 22 zůstává

Zatímco předchozí část recenze se věnovala novinkám, tak aktuální řádky zacílí na obsah, který se vlastně od loňska moc nezměnil. Můžete samozřejmě odehrát rychlé zápasy (družstva NHL, dále historické a národní týmy plus mužstva evropských lig, včetně té české), ale většinou se hráči pídí po obsáhlejších módech. Z offline režimů si můžete vybrat klasické dva – Organizace a Be A Pro. V rámci Organizace se věnujete jako manažer kompletnímu vedení týmu. Autoři přidali i mikromanagement, takže si vyberete své asistenty pro všechno, věnujete se fanouškům, cenám vstupenek i nabídce stravování, čemuž v pohodě rozumíte díky kompletní české titulkové lokalizaci. Vybrat si můžete kterýkoliv tým NHL včetně nováčka Seattle Kraken, ale můžete vyzvat k dalšímu fiktivnímu draftu a vytvořit si vlastní tým snů, jenž zapojíte do ligy.

NHL 22 nabízí také kariéru jednoho hráče Be A Pro, u níž jsem během svého recenzování strávil asi nejvíce času, což se projevilo na konečné výsledné známce (dokonce se o dva dny protáhlo psaní tohoto textu). Proč? Z počátku vypadalo vše dobře, až na klasické chyby z loňských let (trenér vám vyčítá obdržený gól, za nějž jste nemohli; výzvy působí uměle; rozhovory nejsou nijak nadabované apod.). Nové vychytávky jako pokyny trenéra přes mikrofon v DualSense (zvukově je využit ovladač na jedničku s hvězdičkou) mě katapultovaly do atmosféry zápasu a já se bil za svůj tým (Seattle Kraken, protože měli první volbu v draftu).

Jenže pak začaly vyplouvat na povrch nedodělky, které mi časem začaly solidně pít krev. Asi největší problém jsem měl s umělou inteligencí, která nevyhodnocuje dobře situace především v obranné fázi, což vede k obdrženým gólům, za nějž od kouče dostanete čočku jen a jen vy. Když chcete na místo problému zakročit, opustíte svůj vymezený prostor a dostanete vynadáno za neplnění úkolů. Šup s vámi do druhé lajny. Vedle hratelnostních problémů se postupem času začaly objevovat čím dál častěji chyby technického rázu, které jsem dříve neviděl – vypadávalo označování hráčů, takže jsem ve změti těl těžko poznal svou hvězdu, objevovaly se kamerové záběry z hrudních košů lidí za mantinelem a podobně. Zkrátka zbytečné chyby kazící výsledný dojem, což je obrovská škoda.

Více lidí, více zábavy?

Spousta lidí si ovšem NHL 22 nepořizuje kvůli solitérnímu hraní, ale především kvůli soupeření s kamarády, blbnutí na venkovských kluzištích a tvorbě fantasy lig. Všechno v aktuálním díle najdete, ale (pro někoho bohudík) bez větších změn. Začněme s nejmladším režimem World of CHEL, v němž se svým avatarem soupeříte v mnoha módech proti hráčům z celého světa. Je to drsný svět téměř bez pravidel, kde vyhrává zručnější, agresivnější a vyčuranější soupeř, na což osobně nemám moc nervy. Ale jestli vám tento režim vyhovuje a rádi si šlechtíte vizáž svého „hrdiny“ (tašky s oblečením a další výbavou se získávají pouze hraním), budete spokojeni.

Fanoušci fantasy ligy HUT (Hockey Ultimate Team), tedy mrazivé alternativy fotbalového FUT, se nemusí bát, že by EA Sports nezařadilo do NHL 22 svou dojnou krávu. Od začátku budete zavaleni obrovským množstvím aktivit, úkolů a výzev, z nichž padají balíčky s hokejisty a dresy po tuctech, ale málokdy vám vypadne nějaká superstar. Musíte buď šetřit interní měnu na nabušenější balíčky zaručující solidní odměnu, spoléhat na štěstí, nebo zainvestovat reálné peníze na další paklíky kartiček. Na rozdíl od FIFA 22 jsem necítil takový tlak na koupi dalších balíčků (odpadá např. fotbalový fenomén hostování), ale na druhou stranu zde nenajdete preview balíčky s předem známým obsahem. Každopádně s obyčejným hraním si na tým snů nevyděláte a dostanete od „EA investorů“ pořádně na zadek.

Nový engine jako výchozí bod

Celkově lze letošní ročník hodnotit jako takovou přestupní stanici od starého k novému. NHL 22 dostalo engine Frostbite a opět není na PC. To jsou v kostce asi ty nejdůležitější zprávy z celé mé recenze, na kterou čekal celý zástup fanoušků této hokejové série. Přechod na nové rozhraní pochopitelně poznamenal téměř každý režim a aktivitu v NHL 22, takže pokud jste vynechali poslední ročníky oblíbené série od vydavatele EA Sports, zřejmě vám dost poklesne čelist nad děním na obrazovce. Pohyb hráčů vypadá díky vylepšené grafice, nasvícení a fyzice mnohem opravdověji a dynamičtěji než předchozí díly, ale některé zásadní nedostatky zůstaly.

NHL 22 ovšem můžeme vnímat spíše jako verzi 1.5, u níž se autoři teprve učí, jak s mocným Frostbitem zacházet. U některých aspektů si tvůrci totiž musí přiznat, že zaslouží řadu vylepšení, jež by sérii posunuly do nových výšin. Především umělá inteligence, grafické nedodělky a podivnosti projevující se až po dlouhodobějším hraní by totiž ještě zasloužily přeleštit. Jestli se rozhodnete věnovat pouze online hraní a módům jako HUT nebo World of CHEL, budete s NHL 22 spokojeni. V případě, že se věnujete více solitérním režimům kariéry jednoho hráče Be A Pro či trenérské Organizace, zaznamenáte řadu chyb, které vám časem polezou na nervy. Záležet bude také na zvolené platformě, resp. její generaci.

• Zdroje: Vlastní

NHL 22 (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Sportovní simulace NHL 22 od studií EA Canada a vydavatele EA Sports vyšla 15. října 2021 pro PS5, PS4, Xbox Series X/S a Xbox One.

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Kopii pro recenzi poskytl český distributor ABC Data.

Hodnocení7/10 DOBRÁ

Verdikt:

---

NHL 22 konečně přešlo na engine Frostbite a na celkové hratelnosti to jde dobře poznat, především v rámci next-gen konzolí. Přestože se povedlo zachovat zábavnou hratelnost a obohatit je o technické zpracování, zůstává ve hře mnoho starých chyb, jež by si zasloužily odstranit. Revoluce se zatím nekoná.

Klady

• Přechod na engine Frostbite
• Zlepšená práce s hokejkou
• Hvězdný X-Factor
• Využití výhod ovladače DualSense
• Množství módů pro každého
• Česká liga a lokalizace
• Prezentace zápasů
• Grafické detaily vybraných částí

Zápory

• Zastaralost grafiky mimo hřiště
• Občas dost zaseklá AI
• Zůstávají nedostatky z loňského roku
• Málo inovací v rámci obsahu
• Stále bez PC verze

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.