Noc upírů (RECENZE) – Výpravou proti věčnému hladu

Obsah recenze Noc upírů

1. Chamtivost je cesta do záhuby
2. Tolik možností a tak málo času
3. Jak se hraje Noc upírů – Pravidla
4. Roztomilost temnoty
5. Recenze Noc upírů: závěrečné hodnocení

Chamtivost je cesta do záhuby

Vyvolávají ve vás pojmy jako deckbuilding, Richard Garfield (autor legendárního Magic: The Gathering) nebo Břink! příjemné vzpomínky? Tak to budete v deskovce Noc upírů jako doma, protože dostanete všeho pořádnou porci. Na přibližně hodinu se totiž stanete jedním z hladových krvesajů, který se vydal na lov do podhradí, ale zároveň by rád získal věčnou růži z labyrintu ukrytého v hlubokém lese. Hon na životadárnou tekutinu proudící lidskými cévami se ovšem dá pořádat pouze ve svitu luny, takže máte na splnění všech vytyčených cílů pouze omezený čas, protože první paprsky slunce hamižné nosferaty promění na popel.

Právě chamtivost představuje hlavní překážku v titulu Noc upírů. Do svého balíčku totiž vedle spřátelených zvířecích pomocníků a speciálních vampýrských dovedností postupně přidáváte lidské oběti, jež budou brzdit váš pohyb směrem k růži a zpět. Velmi pečlivě tak musíte promýšlet, jakým způsobem nasbírat vítězné body – plněním úkolů? Lovem lidských nebožáků? Úprkem pro růži a zpět do hradu? Najít recept na vítězství chce značnou přizpůsobivost, kterou vám Garfield ve své hře nabídne. 

Tolik možností a tak málo času

Pro někoho může představovat překážku už jen výběr správné cesty na rozvětvené mapě deskovky Noc upírů či rozdělení bodů aktivity mezi pohyb a lov, jiné bude trápit nákup správných karet do balíčku (lidé, pomocníci, schopnosti), zatímco další se mohou soustředit na čištění paklíku karet pomocí pozření „lovné zvěře“. V každé partii budete odhalovat nové možnosti, jak využívat speciální dovednosti lidských obětí pro své účely a kdy se jich účelně zbavit. Například na začátku se hodí mít v balíčku postavy, jež vás dostanou o čtyři políčka od hradu, ale při úprku směr hradní azyl vám couvání přidělá pořádné vrásky na nemrtvé čelo a hodně vás přiblíží osudu popelu ve větru.  

Pořád musíte mít na paměti, že lidé vás zdržují (neprodukují pohyb, někdy jej dokonce redukují), ale bez nich nedostanete vítězné body za vysátou krev. Navíc potřebujete příslušníky z řad duchovních, vesničanů, šlechticů a vojáků pro plnění tajných úkolů. Zkrátka nestihnete nikdy všechno, co si dopředu naplánujete, což může být pro některé hráče problém, poněvadž se budou snažit vše co nejoptimálněji nakombinovat a zbytečně se tak dostanou do úvahové paralýzy. Tím spíš, že se k řadě questů rozhodnete na začátku partie, aniž byste věděli, jaké karty se vám nabídnou.

Osobně se přiznám, že jsem od Garfielda čekal více promyšlené kombení karet, ale z recenzních partií nakonec vyplynulo, že mojí skupině menší důraz na provázanost vyhovuje a přispívá k pohodovému a svižnému průběhu (možností je i tak dost, jak jste četli výše). Jedinou zásadní překážkou se především pro nováčky může stát mechanika pohybu, určování jeho iniciativy a propojení s lovem lidí. Vše je ovšem otázkou cviku a časem vám i tyto principy přejdou hladce do krve (o kterou jde v Noci upírů především, že ano). To samé platí i pro pochopení ikonografie na kartách a herním plánu. 

Jak se hraje Noc upírů – Pravidla

Manuál k deskovce Noc upírů má všehovšudy osm stran popsaných relativně malým písmem, které ovšem doplňuje velký počet příkladů a doprovodné grafiky. Zkušeným hráčům už jen to napoví, že tento projekt Richarda Garfielda nebude těžký k naučení. Pravidla vysvětlíte do 15–20 minut (pokud už znáte principy deckbuildingu, tak i kratší dobu) a můžete se pustit do hraní.

Plusové body v rámci hratelnosti pro každého získává Noc upírů za dvě varianty obtížnosti – lehká pro začátečníky, která pomůže nastartovat balíček karet, a veteránská, u níž musíte počítat s řadou překážek a nástrah. Podle zvolené varianty vybíráte stranu herního plánu s benevolentnějším přístupem k přežití po posledním kole (stačí se dostat do hor) a poupravujete skladbu dobíracího balíčku, jinak jsou mechanismy stejné.

Na začátku každé partie Noc upírů připravíte plán s příslušnými komponenty (karty hostince, růže, bonusové žetony, úkoly), vyberete si vlastního upíra (jde jen o estetickou volbu, postavy nemají speciální vlastnosti, což je docela škoda), připravíte jeho startovní balíček a promícháte ostatní karty, které se budou řadit na stupnici lovu po zbytek hry. Pak už se jen určí iniciativa pro první tah (dále se pořadí hráčů odvíjí od jejich pozice na plánu) a můžete se pustit do podhradí lovit, sát, plnit questy a hledat bájnou růži.

Každé kolo Noci upírů se skládá ze tří pevných fází – vykládání karet, pohyb/lov, konec tahu. V rámci první fáze hráč vyloží trojici karet (v herní zóně jich může mít více kvůli trvalým pomocníkům či efektům) a vyhodnotí jejich působení. Následně sečte akční body, aby zjistil možnost pro přesun (s využitím speciálních políček plánu) a draftování karet (lov). Mechanika akčních bodů zavaří stratégům mozek, protože budou špekulovat, jestli se vyplatí posunout se dál a koupit levnější karty (paradoxně v nejlevnějším sloupci může být kopa karet, z nichž některé jsou výhodné a jiné čiré zlo), nebo raději zainvestovat do lákavější karty postavy, pomocníka či schopnosti. Vhodně zvolená taktika je základem úspěchu (a neshoření).

Nakonec se vše ukončí využitím efektů pro závěr tahu, sklizením netrvalých karet z herní plochy hráčů a dobráním nové trojice karet (případně přijde na řadu promíchání balíčku, čímž se do oběhu dostanou nalovené karty). Až tak učiní všichni upíři u stolu, tak se ukončí kolo přesunem neulovených karet o hodnotu níže (v jedničkových vodách se karty budou kumulovat). Po patnácti kolech se určí vítěz vyhodnocením získaného skóre během partie společně s přičtením splněných úkolů a bonusů z karet. Tedy pokud dorazíte do hradu či na hřbitov, jinak jste totiž shořeli na popel a body si můžete dát dohromady mimo soutěž jen pro uctění vašeho statečného krvomila. 

Kompletní pravidla deskové hry Noc upírů najdete ke stažení zde.

Roztomilost temnoty

Nenáročnou a pohodovou hratelnost titulu Noc upírů doprovází také povedená grafická stránka. Rozjuchaná temnota, která nažene strach maximálně mladším ročníkům a dospělé spíše pobaví, mi padla do noty. Povedené ilustrace karet doplňuje přehledná a časem jasná ikonografie, kterou přibližuje i lokalizovaný text (o překlad do češtiny se postaral tuzemský vydavatel Albi). Stejně tak se snadno zorientujete na plánu prolezlém cestičkami a obsetým řadou příležitostí k svlažení nekonečně žíznivého hrdla.

Čas ve společnosti vampýrů toužících po věčné růži příjemně utíkal a až na několik drobností jmenovaných výše jsem si v mojí herní skupině Noc upírů užíval. Nenajdete sice moc prostoru pro komplexnější kombení karet a promyšlené strategie moc neuspějí kvůli velké fluktuaci karet, ale o to snadněji si titul zahrajete s kýmkoliv ve vašem okolí. Díky vstřícnosti pravidel a vtipně odlehčené grafice Noc upírů potěší nejen fanoušky deckbuildingu, pro něž bude tento titul spíše oddechovkou, ale neztratí se také jako titul pro rodinné hraní (pokud se nebojíte temnějšího podtextu) či jako iniciační hra do karetních deskovek.

Za poskytnutí recenzní kopie Noc upírů děkujeme českému distributorovi hry společnosti Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Noc upírů: závěrečné hodnocení

Noc upírů

Deskové hry

Titul Noc upírů se počítá mezi příjemně plynoucí a pěkně vypadající deckbuildingy s několika zajímavými nápady. Harcovníci jej mohou vnímat jako oddechovku, zatímco méně zkušení hráči ocení vstřícnost jeho pravidel a mechanik. Navíc obsahuje i snadnější variantu pro úplné nováčky.

Klady

• Snadná pravidla
• Svižná partie
• Možnost hrát až v šesti
• Více stylů hraní vedoucích k vítězství
• Mechanika špinění balíčku krmením
• Možnost měnit strategii v průběhu
• Dvě varianty obtížnosti
• Grafické zpracování

Zápory

• Menší interakce mezi hráči
• Karty klouzající po stupnici lovu
• Pro někoho málo kombení karet

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.