Parky: Na cestách (RECENZE) – Túra divočinou

Obsah recenze Parky: Na cestách

1. Tam a zase zpátky
2. Žádný spěch, kochej se
3. Jak se hraje Parky: Na cestě – Pravidla
4. Reklama na turismus
5. Recenze Parky: Na cestách: závěrečné hodnocení

Tam a zase zpátky

Putování krajinou za krásami přírody patří mezi oblíbené kratochvíle nejen v České republice, kde je turistů jako máku, ale také ve Spojených státech, o čemž svědčí nejen řada rozlehlých chráněných oblastí, které lze pěšky prozkoumávat, ale také dnes recenzovaná deskovka Parky: Na cestách. V doprovodu jejího autora Henryho Audubona se vydáme napříč Amerikou se sluncem v zádech i měsícem nad hlavou, abychom posbírali ty nejcennější zážitky, batoh plný suvenýrů a album fotek k tomu.

Toulání je v Parcích: Na cestách relativně svižné, protože nemáte kde zabloudit a jdete hned za nosem, případně provedete čelem vzad a pelášíte zpátky. Nalajnované trase odpovídá mnohem výstižnější anglický název titulu – Trails (traily jsou značené stezky nejen pro rodiny s dětmi, ale také extrémní trasy jako Pacific Crest Trail), takže se v rámci partie procházíte po stezce vedoucí pamětihodnými místy, z nichž si můžete odnést estetické dojmy i vzpomínkové artefakty. Získané upomínky měníte za úkolové odznaky (takoví skautští bobříci v turistickém podání), které znamenají vítězné body. 

Žádný spěch, kochej se

Průběh partie přitom není nijak hektický, v klídečku a pohodě si pochodujete po pěšině složené ze sedmi dílů, nacházíte inspiraci pro fotky, sbíráte upomínky (žaludy, listy, kameny) a sledujete divou zvěř. Občas si přihnete z čutory, abyste se nabuzeně pohnuli o více než povolenou vzdálenost jednoho až dvou dílků, vyhodnotíte tajné či veřejné úkoly a čekáte, až slunce dojde na konec své cesty. Interakce mezi soupeři je sice minimální, ale zase se nestresujete a můžete v poklidu sledovat, jak se daří ostatním. Proto jsou Parky: Na cestách ideální rodinnou deskovkou, kde s trochou snahy můžete soupeřům zatopit jen tím, že jim vezmete jejich vysněný úkol.

Pokud budete postupovat bez nějakého kvapu, tak se u partie cestovních Parků nezdržíte déle než půl hodiny, ale runneři ji dokážou ukončit do 20 minut. Je pravdou, že herní zážitek hodně ovlivní lidi u stolu, protože se musíte přizpůsobit jejich tempu, pokud toužíte po výhře. Rychlíci totiž zásadně popoženou slunce, které určuje konec hry. Já měl štěstí spíše na zenovější partie, které se svým nádechem podobala spíše procházce v Tokaido, což v dnešní uspěchané době není vůbec špatně. 

Jak se hraje Parky: Na cestě – Pravidla

O (ne)náročnosti pravidel svědčí nejen výše zmíněný průběh partie, ale také doporučený věk 10+, který bych si troufnul ještě klidně o dva, tři roky ponížit, pokud se bude jednat o zkušenější pařanku či pařana rodinných her. Nejsložitější je totiž u titulu Parky: Na cestě směnný mechanismus, kdy si musíte promyslet, co a proč sbíráte. Jestli tohle zvládnete, můžete bez větších problémů pomocí dnes recenzované deskovky navštívit národní parky USA.

Abyste se mohli vydat na výpravu, potřebujete nachystat herní plochu složenou ze sedmi karet, přičemž krajní (začátek a konec cesty) zůstanou fixně na místě, zatímco zbylé se zamíchají a rozmístí náhodně za sebou. Poté promícháte karty odznaků (úkolů), vytvoříte z nich veřejnou nabídku a navíc každému poutníkovi dáte jeho osobní tajný úkol. Poté rozmístěte ostatní komponenty, nachystejte balíček s kartami fotografií a přidělte figurky turistů, načež můžete začít.

Hráči se střídají v pohybu po kartičkách lokací (o jednu až dvě, pokud nepoužijí „teleportační“ čutoru, která lze naplnit jen na startu) a okamžitě získávají odměnu vyobrazenou na jejich spodní straně. V případě naražení na divoké zvíře (figurka medvěda) hodí kostkou a přesunou dravce jinam, za což dostanou příslušný bonus. U akčního políčka s fotografiemi si turista buď vezme viditelnou kartu z odkládací hromádky, nebo si vybere jednu ze dvou přibraných z balíčku. Vedle vítězných bodů se může zaměřit na sběr symbolů ptáků, za něž na konci hry obdrží nejúspěšnější ornitolog trofej v podobě čtyř vítězných bodů.

Na obou koncích cesty lze plnit odznaky, pokud máte nasbíráno dost upomínek v podmínkách úkolu. Za odznaky dostáváte okamžitou odměnu a také vítězné body důležité pro určení vítěze. Konec cesty v sobě navíc ukrývá mechaniku putování slunce po obloze směrem ke startu. Jeho posunem nejenže získáte prémii podle aktuální karty, ale navíc otáčíte lokace na jejich noční stranu, kde jsou lákavější bonusy. Jakmile slunce dorazí nejvíce vlevo, dohraje se kolo a určí se vítěz na základě nasbíraných bodů. Troufnu si ovšem tvrdit, že v titulu Parky: Na cestě o zisk vavřínů slávy až tak nepůjde, protože v téhle deskovce doslova platí slova písně od Mňágy a Ždorp, tedy že i cesta může být cíl. 

Reklama na turismus

Parky: Na cestách fungují podobně jako jiné procházkové hry (zmíněné Tokaido či Na louce) – v příjemném tempu vás provede partií, při níž se nebudete nijak zvlášť vztekat, ale naopak si užijete chvíle s přáteli či rodinou. Atmosféru navíc podtrhuje zvolená vizuální stránka evokující indie artovou tvorbu, která u mě bez připomínek boduje, stejně jako poctivé dřevěné komponenty. Grafika bez problémů funguje také z pohledu hratelnosti, protože symbolika je srozumitelná a přehledná. Pokud nebudete přece jen něco chápat, tak můžete sáhnout po manuálu v českém jazyce (díky překladu pod tuzemským distributorem hry společnosti Albi).

Jestliže toužíte po pěkně vypadající nenásilné rodinné hře, budete s titulem Parky: Na cestách spokojeni. Já si užíval každou partii a vnímal ji jako bezproblémově ubíhající filler, při němž se sice může hluboce taktizovat, abyste směřovali k vítězství, ale také si jej můžete předepsat jako odpočinkovou oddechovku a nechat partii jen tak plynout. Jaké to bylo mírumilovné osvěžení po stresujícím teroru v mrazivém Frostpunku, jehož recenzi vám brzy přineseme. Příznivci kompetitivního či hardcore hraní by se tedy měli poohlédnout jinde. Deskovka Parky: Na cestách svým názvem odkazují také na skladnost, takže si malou krabičku opravdu můžete vzít s sebou, kamkoliv vás napadne.

Za poskytnutí recenzní kopie Parky: Na cestách děkujeme českému distributorovi hry společnosti Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Parky: Na cestách: závěrečné hodnocení

Parky: Na cestách

Deskové hry

Titul Parky: Na cestách se řadí mezi méně náročné a pohodové rodinné deskovky, u nichž příjemně ubíhá čas s přáteli. Můžete u ní sice taktizovat a hledat cesty k vítězství, ale i samotný průběh je odměnou sám o sobě. Titul zvládnou také začátečníci i mladší hráči, které potěší milou grafikou a kompaktním rozměrem.

Klady

• Pohodová atmosféra
• Příjemně plynoucí partie
• Nenáročná pravidla
• Svižný průběh
• Vítězství je jen bonus
• Přenosnost
• Grafická stránka

Zápory

• Pro někoho málo interakce
• Pro zkušenější hráče málo možností

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.