Psí park (RECENZE) – Venčení je věda

Obsah recenze Psí park

1. Co pes, to charakter
2. Kam se zatoulal ten míček?
3. Jak se hraje Psí park – Pravidla
4. Psí nebe
5. Recenze Psí park: závěrečné hodnocení

Co pes, to charakter

Deskovky se zvířátky směřujících do rodinného kruhu jsou často předurčeny k úspěchu. Pro nás, náročné hráče, je ovšem důležité, aby nekopírovaly ty samé principy, ale nabídly nové mechaniky, případně inovativní hratelnost. To se naštěstí děje, takže si můžeme užívat tituly jako Na křídlech, Divočina, Na louce, Divoká Serengeti či Kaskádie a mnoho dalších. K nim se touží zařadit také dnes recenzovaný projekt Psí park, už dle názvu úzce zaměřený na čtyřnohé mazlíčky a nejlepší přátele člověka od samého pravěku.

Deskovka Psí park vás nechá zažít denní chleba vlastníka chovné stanice, který se musí starat o spokojenost svých svěřenců, jinak jeho věhlas pohasne a ani pes po něm neštěkne. Každý mazel má svůj temperament, dovednost a hlavně choutky, které musíte uspokojit během procházky. Jeden rád aportuje, druhý žužlá hračky a jiný si raději v klidu pochutná na pamlsku. A právě v kombinování zdrojů se správnými plemeny je zakopán pes dnešního titulu. Skloubit dohromady draft v podobě aukce, volbu vhodných psů podle jejich užití a dostupných zdrojů a následné venčení, kde se štosujete s ostatními jako v Tokaido, dokáže pořádně zamotat hlavu. Pokud si ovšem budete Psí park jen užívat a nehledět na zisk co největšího počtu bodů věhlasu, tak si tady můžete v pohodovém tempu odpočinout. 

Kam se zatoulal ten míček?

To je ostatně jeden z velkých kladů titulu Psí park – můžete si upravit obtížnost na míru. Pokud se považujete za méně zkušené hráče, budete vždy hrát s balíčkem karet Lesopark, v němž se nachází více zdrojů, stejně tak můžete na začátku partie obohatit svou zásobu platidel. Dále si na startu hry vybíráte kartu svého soukromého úkolu, kdy se můžete uchýlit k jednodušší variantě. Také se můžete vzdát vlastností jednotlivých kol, což vám umaže jednu taktickou rovinu. Zkrátka prostoru pro ulehčení je tady víc než dost, a s trochou invence si deskovkoví harcovníci mohou venčení pejsků přiostřit.

Jako menší problém ovšem vidím variantu pro dva hráče. Zatímco ve třech a čtyřech hráčích si Psí parky užijete bez větších omezení, tak ve dvou se musíte ještě starat o virtuálního hráče, což klade větší nároky a z mého pohledu je to trochu otrava. Chápu, že se musí přidat entita navíc, aby se zvýšil tlak při aukcích a procházkách, ale možná se to dalo vyřešit elegantněji v rámci mechanik. Za mě tak lépe funguje varianta pro jednoho hráče, kdy se snažíte překonávat bodové hranice a souputník v podobě umělé inteligence je zde nutnost, bez níž by titul solitérně nefungoval (což je úděl sólo hraní).

Co na druhou stranu musím vyzdvihnout, je vytvoření pejskařské atmosféry deskovky Psí park. Díky ilustracím a speciálním vlastnostem psů mají čtyřnozí přátelé svůj charakter a časem si je možná i pojmenujete (163 psů ze základní hry a 58 z rozšíření? To už vám pomalu nebude stačit ani psí kalendář, takže musíte hodně zapojit fantazii). Jednotlivé schopnosti a jejich zařazení dává perfektní smysl, hlavně pokud máte doma svého vlastního mazlíčka. O další variabilitu se postará dvojice rozšíření, která kromě nových plemen přináší celkem pět dalších dovedností, což už je pořádný nášup, který lze libovolně kombinovat.

Jak se hraje Psí park – Pravidla

Titul Psí park patří mezi rodinné hry, takže nemůže trápit zájemce složitými pravidly. Navíc jsem již dříve zmínil, že obtížnost se dá velmi slušně nastavovat. Ve stejném duchu se nese také příprava partie, u níž se nezdržíte více než deset minut. Rozložíte desku, promícháte a rozhodíte na svá místa příslušné karty, připravíte bank se zdroji, rozdělíte komponenty hráčů a rozdáte jim tajné úkoly. To je vše a nic vám nebrání pustit se do hry.

Partie se odehrává v průběhu čtyř kol složených vždy ze stejných čtyř fází, takže celou hru odehrajete v závislosti na počtu lidí u stolu do hodiny a půl (spíše rychleji). V první fázi se koná dražba, při níž do své stanice získáte dva pejsky (na konci jich tedy budete mít osm). Při výběru musíte brát zřetel na svůj tajný úkol, okolnost platnou pro dané kolo, aktuální stav vašich zdrojů pro venčení, a především na počitadlo specialistů, protože to určuje, kdo získá kolik bodů na konci hry za určitý typ psa. Dražba probíhá tajně, kdy na počítadle ve tvaru vodítka investujete body věhlasu (vítězné body), takže je třeba přemýšlet, jestli se k vašemu vysněnému kamarádovi dostanete za pořádnou investici, či budete riskovat a čekat, zda přijde zájem i od ostatních.

Poté si vybíráte psy, které vezmete na procházku. Venčení je důležité, protože aktivuje bonusy a následně umožňuje sběr surovin. Ty nyní ovšem platíte za vyvolené šťastlivce, kteří s vámi půjdou ven. Za každého nevyvenčeného, a tedy smutného pejska, se vám odečtou body, takže dobře promýšlejte svou strategii. Navíc lze jednotlivé vlastnosti psů propojovat do řad pomocí synergických dovedností, což určitě doporučuju využít.

Třetí fáze je již samotné venčení. Probíhá na herním plánu, kdy pohybujete figurkou o jedno až čtyři pole po vyznačených stezkách. Když na místo dorazíte první, získáváte i případnou bonusovou odměnu. Na jednom políčku může být i více páníčků, ale po příchodu na obsazené pole ztrácíte věhlas. Pozvolným tempem se šinete pěšinou ke konci, ale poslední být nechcete, protože byste opět přišli o body. Záleží na každém z vás, jakou strategii venčení zvolí, aby získal co nejvíce surovin, ale nebyl příliš ztratný v dalších ohledech.

Nakonec přijde odpočinek, kdy vyhodnotíte probíhající kolo (počet vyvenčených psů a nešťastlivců doma). Poté proběhne příprava kola nového, kdy přijde na řadu nová karta okolnosti, předá se žeton prvního hráče a můžete se pustit do dražby. Po čtyřech kolech sečtete získané body věhlasu společně s vlastnostmi psů označených „při závěrečném vyhodnocení“, dále za karty specialistů (největší skupina psů stejného zaměření), splněné úkoly a za zbylé žetony. Páníček s nejvyšším součtem zvítězil. 

Psí nebe

Projekt Psí park tedy sází na pohodový průběh partie, středně obtížné uvažování při kombinování jednotlivých mechanik a slušnou znovuhratelnost díky variabilitě psů, karet specialistů a úkolů. O další změny partie se postarají také rozšíření s novými dovednostmi mazlíčků. Sada Evropští psi nabízí pojem samotář (při závěrečném vyhodnocení musí být pes jediný ve své kategorii) a skvělý výcvik (bonusové body při provádění akcí během venčení). Rozšíření Psí hvězdy v sobě ukrývá trio pojmů sběratel kuriozit (výhodnější odkládání zdrojů na konci hry za vítězné body), celebrita (body už jen za výběr psa při aukci) a loudal (zisk bodů za poslední opuštění parku).

Ke kladům Psího parku počítám také grafickou stránku, ač se malovaná varianta nemusí trefit do vkusu všem. U některých plemen jsem byl občas na pochybách, ale jinak obrázky vystihují podstatu druhů a působí roztomile. Jako bonus je u každého plemene vedle dovednosti a požadavků na venčení uvedena zajímavost v češtině (o překlad se postaral vydavatel Mindok). Psí park by se mohl zabydlet u všech fanoušků čtyřnohých mazlíčků, stejně tak v rodinách fandících pohodovému průběhu partie a u začátečníků hledajících zajímavou hru s širokým spektrem mechanik. Zkušenější hráči partií nepohrdnou jako odpočinkovou výplní, ale asi se poohlédnou jinde.

Za poskytnutí recenzní kopie Psí park s dvojicí rozšíření Evropští psi a Psí hvězdy děkujeme českému distributorovi hry společnosti Mindok.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Psí park: závěrečné hodnocení

Psí park

Deskové hry

Titul Psí park nabízí rodinné hraní v příjemném tempu, především pro fanoušky čtyřnohých kamarádů. Propojení jednotlivých mechanik dává dost prostoru pro taktizování, ale deskoherní nováčky zásadně nezahltí, takže se hodí i jako vstupní hra.

Klady

• Pejskařsky pozitivní
• Upravitelná obtížnost
• Propojení mechanik s tématem
• Vlastnosti psů
• Dost prostoru pro taktiku i pro začátečníky
• Grafická stránka

Zápory

• Nic pro odpůrce psů :)
• Aukce umí být občas dost kruté
• Rychlík při venčení vytváří zbytečný tlak
• Smutní pejsci bez procházky :(

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.