Tunic (RECENZE) – Lišákovo putování

Tunic (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Krušné začátky v malebném světě
2. Sbírejte, co se dá
3. Mapy jako nutnost
4. V jednoduchosti je krása
5. Recenze Tunic: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Tunic PC

Krušné začátky v malebném světě

Pokud zkřížíte akční RPG a souls-like hru s puzzle adventurou, vyjde vám z toho Tunic. Jednoduchý, ale efektní mix různých inspirací, který nenabízí mnoho, co byste jinde nenašli, přesto vytváří svůj vlastní zapamatovatelný zážitek z průchodu magickým světem, ve kterém vás žádná entita nevodí za ruku z bodu A do bodu B. V celém Tunicu nenarazíte na jediný rozhovor a interpretace toho, co se kolem děje, je čistě na vás. K tomu, abyste získali základní informace o světě, v němž jste se jako malý lišák octli, slouží nálezy útržků stránek skládajících kompletní deník, který pomocí obrázků a kousků čitelného textu poodhaluje tajemství zdejších podivuhodných oblastí a dávno minulých událostí.

Náš liščí rek se probouzí na neznámém pobřeží a je jen na něm, kam se vydá. Zpočátku (jak už to tak bývá) se nejedná o velkého bijce a kdoví jak schopného průzkumníka. S prázdnými packami se daleko nedostanete a je tak důležité pročmuchat všechny přístupné oblasti a najít něco, co vám pomůže v další pouti. Zpočátku se musíte spokojit s klackem a trochou nanicovatých životů a výdrže. Nepotrvá ale dlouho a budete moci vylepšovat statistiky a získávat další užitečné předměty, ať už pro boj s nepřáteli nebo pro zpřístupnění dalších míst na mapě. Ta je plná nejrůznějších skrytých vchodů a zákoutí a je zábavné objevovat skryté truhly s poklady a nejrůznějšími vylepšeními nebo poztrácené stránky deníku.

Jednou z jeho nejužitečnějších složek je určitě mapa, (respektive její útržky). Ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat, za zdejší lokace by se nemusel stydět ani minotauří labyrint. Pokud máte stejně mizerný orientační smysl jako já, čeká vás bez nich jedna velká motanice s šancí připlést se někam, kde zrovna opravdu být nechcete (a ani nemáte). Jsou sice místa, na která vás hra bez určitých předmětů nepustí, ale je jich poměrně málo a je to většinou hned zřejmé. Naproti tomu vás ale klidně nechá nakráčet s klacíkem místo zbraně do temnoty umrlčího chrámu, kde vás něco nehezkého zabije na jednu ránu, aniž zjistíte odkud to přišlo. Vaše chyba – neměli jste tam lézt.

Sbírejte, co se dá

Byť je přístup nápověd v deníku a s ním spojený neúplně čitelný text odhalující příběh docela inovativní, musím se přiznat, že jsem mu osobně úplně nepřišla na chuť, a to přestože nejsem fanynkou sáhodlouhých výkladů a pročítání stohů textu u tohoto typu hry, kde jde hlavně o akci. Je to určitě otázka vkusu, ale v Tunicu jsem si často připadala jako pokoutní „čtenář“ dětské sbírky leporel. Tím chci říct, že ačkoliv je vše hezky zpracované a malované, ocenila bych přece jen více informativního (luštitelného) textu. 

Takhle mi často nezbylo než testovat „k čemu je asi tahle divná bobule“ stylem pokus – omyl. Díky tomu jsem třeba poslala dvě celkem vzácné „fantomové lišky“ kdesi v hloubi dungeonu bezcílně „šlapat zelí“ k nejbližší zdi (jelikož se mi prostě nechtělo čekat polovinu hry, než mi text MOŽNÁ prozradí, k čemu vlastně jsou).

Mapy jako nutnost

Rozmanitost (a nepřehlednost) map je kromě skvělé vizuální stránky jedním z poznávacích znamení Tunicu. Díky izometrickému pohledu a po většinu času zamknuté kameře může občas docházet ke špatné viditelnosti předmětů nebo nepřátel v boji. V prvním případě to pravda až tolik nevadí, ale je vážně nepříjemné sekat po protivníkovi skrytém za stěnou tak nějak poslepu. Horší situace nastává, když je onen soupeř agilní a jen tupě nepostává na jednom místě. Otravní krkavci s chutí přelétávající skrz otevřená vrata sem a tam umí bez potíží zajistit lišákovi neslavný návrat na onen svět.

Naštěstí je Tunic hrou, kde se evidentně dopředu počítalo s občasným umíráním a hra za něj nijak dramaticky netrestá. Ztráta dvaceti zlatých je zanedbatelná (to už víc zamrzí ztráta sebevědomí). Duše lišáka navíc na místě smrti zůstává i s obnosem, takže je možné si ji sebrat zpátky – pokud se tedy jedná o místo, kde se chcete neprodleně vrátit. Někdy je totiž opravdu lepší „taktický ústup“ (týká se především místních bossů, kteří umí slušně zamávat s jinak víceméně stabilní obtížností).

Protivníci jsou v Tunicu hodně různorodí a mnohdy překvapí svými schopnostmi. Setkáte se s hromadou nekňubů, jejichž síla je hlavně v počtu, stejně jako s potvorami, které po své smrti vybuchnou nebohému lišákovi do obličeje, a hromadou dalších. Jak už jsem zmiňovala samostatnou kapitolu tvoří místní bossové. Jsou nejen impozantní, ale také smrtící a může se stát, že první jeden či dva pokusy věnujete pouze tomu, že kolem nich budete v uctivé vzdálenosti kroužit, abyste si obhlédli, s čím na vás vyrukují. Na řadu pak přichází kombinace krytí, útoků, parírování, případně použití výbušnin nebo čehokoliv silného (mrazivá dýka), co zrovna máte k dispozici. Souboje jsou prostě jednou z nejsilnějších stránek hry a mnohdy jsou to právě ony, které přesvědčí, že Tunic stojí za to.

V jednoduchosti je krása

Vizuální i zvuková stránka si zaslouží jednu velkou pochvalu, protože ačkoliv se jedná o jednoduché pojetí, vše působí výrazně a zapamatovatelně. Tunic je dokladem toho, že i se skromnými prostředky se dá vytvořit hra, která vám zůstane v paměti díky tomu jak vypadá, zní, jak se hraje a místy i kvůli nečekaně vysoké obtížnosti. Jedinou větší výtku tak mám asi jen k samotnému příběhu, který možná právě díky zvláštnímu prezentování zůstává v pozadí a nedokáže sám o sobě výrazněji strhnout a emočně vtáhnout. Možná to ale ani nebylo cílem hry a sázelo se na jiné silné stránky, kterých má Tunic požehnaně.

• Zdroje: Vlastní

Tunic (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

Hodnocení8/10 VELMI DOBRÉ

Verdikt:

---

Tunic je výborně namíchaným mixem několika žánrů a inspirací z nichž si dokázal vzít to důležité a funkční. Přestože sází hlavně na hratelnost a příběh tu nehraje až tak výraznou roli, jak by se dalo čekat, jedná se o opravdu kvalitní a propracovaný titul, který by bylo škoda minout.

Klady

• Krásný svět
• Rozmanité mapy
• Nelineární průchod
• Zábavný soubojový systém
• Spousta skrytých zákoutí

Zápory

• Občas zlobí kamera
• Slabší příběh
• Pro někoho kolísající obtížnost

Jiřina Formánková

Videohry patří mezi mé velké koníčky přibližně posledních 15 let. V redakci GEMu/Alza Magazínu jsem od roku 2017 a mezi mé oblíbené žánry patří především survivaly, RPG a adventury, ale rozhodně nepohrdnu ani zajímavými indie projekty. Z platforem dávám jednoznačně přednost PC před všemi ostatními.

HW nároky pro Tunic PC

• Zdroj: Steam (11. 4. 2022)

S jakým herním PC na Tunic?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače