Vaalbara (RECENZE) – Hurá do pravěku!

Obsah recenze Vaalbara

1. Vidím kraje nepoznané, lidskou nohou nepoznamenané
2. Jak se hraje Vaalbara – Pravidla
3. Neolit, jak jej neznáte
4. Recenze Vaalbara: závěrečné hodnocení

Vidím kraje nepoznané, lidskou nohou nepoznamenané

Ačkoliv se u stolní hry Vaalbara nijak hluboce neřeší příběh, tak zasazení do fantaskního neolitického pravěku mě praštilo do očí na první pohled. Krabička s titulním šamanem sice láká na větší dobrodružství, než nakonec dostanete (tedy v rámci děje), ale sázka na neznámo u mě zafungovala na první dobrou. Ještě než jsem se pustil do pravidel, tak jsem si nutně musel prohlédnout karty a jejich vizuální podoba si mě okamžitě získala. Nádherné kresby, kmenové motivy a stylové piktogramy na rubech karet krajin, které navíc nesou jednu z herních mechanik prostě Vaalbaře sluší.

Naštěstí se autoři této karetky nevyčerpali jen u vizuálního pojetí, ale dařilo se jim také na poli herních mechanik. I když se Vaalbara schovává v relativně skromné krabičce, tak toho dokáže s více než stovkou karet předvést docela dost. Během partie budete odhadovat tahy ostatních a plánovat vyložení vlastních postav, abyste se dostali ke kýženému území v nabídce. Dobývání krajin v kombinaci s vyloženými charaktery totiž vede k zisku vítězných bodů. Tahy probíhají simultánně, vyhodnocení kombinuje řadu efektů a nikdy si tedy nebudete zcela jisti, jak dané kolo dopadne. O příjemné napětí tedy není ve Vaalbaře nouze.

Partie nejsou pravidlově ani časově nijak náročné, navíc k ní může usednout až pět lidí, takže se Vaalbara může stát vaší příruční nebo hospodskou deskovkou. Dnes recenzovanou karetku jsem vyzkoušel s různými počty hráčů. Slušně funguje i ve dvou, ale na našem trhu jsou určitě lepší dvojkovky. U Vaalbary totiž potřebujete více lidí, aby nastal méně kontrolovatelný chaos, protože počítací typy hráčů budou v menším počtu v jasné výhodě. Když totiž správně odhadnete, jaké postavy zahrají soupeři, můžete jim do jejich strategie vrazit pořádný klín a otočit situaci ve svůj prospěch. Nejvíce jsem si tedy Vaalbaru užíval ve čtyřech a pěti hráčích, kdy už i počtáři nestíhali důkladně sledovat dění na stole a také šli více „na pocit“ (a k tomu třeba přesýpačky jako bonus). 

Jak se hraje Vaalbara – Pravidla

Karetka Vaalbara se řadí mezi méně náročné tituly, pro zkušenější hráče až fillery na zaplácnutí času. Tomu odpovídá nejen náročnost, ale také délka pravidel. Vše podstatné se vlastně smrskne na oboustrannou lamakartu a pětiminutové vysvětlení draftu karet. Jakmile vytřídíte karty území podle počtu hráčů, promícháte je a vytvoříte základní nabídku, máte vlastně připravenou partii. Poté jen každému náčelníkovi u stolu přiřadíte jeho balíček dvanácti karet, z nichž si na ruku vezme pět, a můžete se pustit do střetů o neobjevené krajiny.

Partie probíhá v devíti kolech (získáte tedy devět karet území), z nichž se každé skládá ze tří fází – přidělení, vyhodnocení, konec kola. Během přidělování se rozhodnete pro tajné vyložení své karty z ruky. Čím nižší číslo, tím dříve přijde na řadu při vyhodnocování. Při remíze se hledí na rubovou kartu balíčku území, kde jsou seřazeny piktogramy kmenů (říkal jsem, že tam nejsou jen na ozdobu). Efekty jednotlivých karet se mohou vázat na pořadí hráčů, jejich pozici u stolu, získávat body za území či jsou schopné promíchat karty z nabídky. Po vyhodnocení doberete kartu, vytvoříte novou nabídku karet území a jdete do dalšího kola. Odložené karty musí být dobře viditelné pro ostatní.

K vítězství vede řada cest, ale nejsnazší spočívá v silných kombinacích, za něž můžete získat hromadu bodů – sbírané lesy a na konci vyložený tesař, sesbírané řeky s vysokou iniciativou postavy nebo můj favorit zemědělec zdvojnásobující odměnu a k němu čtvrtá karta hor za dvacet bodů, takže čtyřicet (tenhle majstrštyk se mi povedl jen jednou, pak už si to všichni pochopitelně hlídali). Postupně se vaše možnosti zmenšují a pozorní hráči vytuší, jaké postavy máte ještě k dispozici, takže k závěru kola dojde na pořádné strategické orgie, přetahování a blufování. Po devátém kole posčítáte získané body a body za pestrost území, čímž určíte vítěze a tedy nejúspěšnějšího náčelníka.

Neolit, jak jej neznáte

O grafické stránce Vaalbary už jsem se zmínil na začátku, nyní tedy jen doplním, že karty jsou zcela bez textů, takže se vše řeší herní symbolikou. Na ni si budete chvilku zvykat, párkrát mrknete na lamakartu a po pár partiích budete jako ryba ve vodě. Manuál a pomocné karty jsou pochopitelně v českém jazyce, o překlad se postaral vydavatel hry Albi.

Z mého pohledu se Vaalbara hraje velmi dobře, partie příjemně plyne, nejsou prostoje a v podstatě neexistuje žádná překážka, která by vás měla zastavit. Pro začátečníky se jedná o pěknou vstupní hru, případně titul na „všední“ hraní, zatímco harcovníci jej musí vnímat jako fillerový rychlík. Přenosná krabička je ideální na cesty, takže můžete mít svůj kousek pravěku stále při ruce.

Za poskytnutí recenzní kopie Vaalbara děkujeme českému distributorovi hry společnosti Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Vaalbara: závěrečné hodnocení

Vaalbara

Deskové hry

Karetka Vaalbara sází na draftování karet pomocí skrytě vykládaných postav, takže musíte odhadovat, co zahraje soupeř a co bude nejvýhodnější pro vás. Partie nijak nezahltí pravidly, skvěle vypadá a příjemně plyne. Funguje velmi dobře především ve větším počtu hráčů.

Klady

• Příjemný chaos ve více hráčích
• Snadná pravidla
• Svižný průběh bez prostojů
• Spousta kombinací, jak získat body
• Přenosnost
• Grafika

Zápory

• Ve dvou dost průhledný konec partie
• Počítací hráči v zásadní výhodě

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.