Tématika Hvězdných válek, chytlavý příběh zahrnující známé postavy i staré dobré světelné meče. Vader Immortal: A Star Wars VR Series jako by měl vše, co pro svůj úspěch potřebuje. Zkušenější z vás už ale ví, že se mnoho her pokouší přiživit na slávě populárního filmu či seriálu, zatímco hratelnost je od kvalitního zážitku na sto honů vzdálená. O to víc jsme byli zvědaví, jak dopadne novinka Vader Immortal, do které vstoupíme bránou virtuální reality.
• Žánr: Akční • Multiplayer: Ne • Vývojář: ILMxLAB • Vydavatel: Disney Electronic Content • Platformy a Datum vydání: Oculus Rift, Oculus Quest (25. září 2019) • Homepage • Čeština: Ne
• Recenze: 18. 10. 2019 • Autor: Daniel Hlas
Vader Immortal byl vytvořen exkluzivně pro virtuální brýle značky Oculus a přestože není prvním VR titulem na téma Star Wars, je pravděpodobně tím nejpropracovanějším. Není tak velkým překvapením, že hra nakonec skončila v hledáčku naší redakce. Ještě, než se ale pustíme do potyčky se samotným Darthem Vaderem, je třeba věnovat malou chvíli úvodnímu nastavení. V tom si vybereme jednu ze tří možností, jak chceme hru prožít. Volba závisí zejména na individuální citlivosti vůči kinetóze (motion sickness), tedy určité nevolnosti z viděného pohybu ve VR. Defaultně Vader Immortal nabízí teleport, tedy okamžité přemisťování na určené místo. Ten je na rozdíl od plynulé chůze po herním světě známý tím, že je u něj kinetóza téměř nulová.
Druhá varianta nastavení pak ovlivňuje některé faktory pro ještě příjemnější prožitek, zatímco třetí volba „Custom VR“ nabízí editaci jednotlivých možností přesně dle vlastní chuti. Pokud však po místnosti rádi chodíte stejně jako já, v nastavení si chůzi jednoduše zapněte. Pozor si však dejte na některé okraje mapy, kde již kousek před zdí dostanete oznámení, abyste se vrátili zpět do mapy. Vader Immortal se dá hrát také při sezení židli, ačkoliv to není zrovna dvakrát doporučená volba.
Bez jakéhokoliv vysvětlení jsem se stal neznámým pilotem, který zrovna zažívá střet s přesilou nepřítele. Naštěstí mi asistuje sympatický robot, který přispěchá s radou, abych vstoupil do hyperprostoru a rychle odsud zmizel. A protože mi nic jiného ani nezbývá, pochopitelně jej rád poslechnu a na poslední chvíli si tak zachráním kejhák. Zmíněný robot je ostatně průvodcem po celou herní dobu, ukazuje kudy jít, co udělat a člověk tak nikdy příliš netápe. Ačkoliv frustrace z neřešitelných úkolů ve Vader Immortal prakticky neexistuje, chvílemi jsem zažíval dojem určité nesamostatnosti. Jako by hráč musel dělat přesně to, co mu robot zrovna radí a nic jiného. A řekněme si upřímně, když vám někdo kouká přes rameno a komentuje každý váš pohyb, není to zrovna ono. Trochu prostoru by tedy hráči rozhodně neuškodilo, ačkoliv nejde o nikterak zásadní prohřešek.
Příběhová linie epizody číslo jedna se točí okolo Dartha Vadera, který se snaží získat tajemný artefakt schopný ovládat smrt. Vzhledem k jeho minulosti a zemřelé lásce vás asi nepřekvapí, že pro tento artefakt udělá doslova cokoliv a postavit se mu do cesty se tak rovná sebevraždě. Jenže osud tomu chtěl, aby se právě naše postava ocitla na lodi samotného impéria… Spoilery ode mě ale nečekejte a jak vše proběhne, vám už nechám jako překvapení. První epizoda je poměrně krátká a zabere zhruba jen 40 minut. O to propracovanější zážitky však nabízí.
Grafická stránka je na standard VR her rozhodně nadprůměrná, a nakonec nechybí ani kvalitní ozvučení. V kombinaci s napínavým příběhem to pochopitelně vytváří parádní atmosféru, která uživatele nekompromisně pohltí. Zatímco zápletka mnoha jiných her zavání nudnou předvídatelnosti, Vader Immortal svými událostmi dokáže šokovat, a to opakovaně.
Ačkoliv se po lodi pohybujeme coby uniklý zajatec, nenarazíme zde na nutnost schovávat před pátracími jednotkami. Nepřátelské vojáky totiž buďto vůbec nepotkáme nebo se s nimi musíme přímo utkat. Zpočátku však nemáme žádnou zbraň a jsme tak zcela odkázáni na doprovázející přátele. O to více radosti přinese relativně brzké nalezení světelného meče zelené barvy. Ten lze následně využívat dvěma způsoby. První variantou je odrážení střelby nepřátelských sil tak, abychom je trefili a tím přímo eliminovali.
Druhou možností je pak samotné „šermování“, které probíhá proti různým droidům. Ačkoliv samotný meč vypadá poměrně realisticky, souboje samy o sobě působí sice zábavně, ale zároveň i trochu těžkopádně. V bitvě totiž zpravidla stojíme na jediném místě, zatímco krvelační roboti dopředu naznačují směr útoku. Ten je třeba nejdříve zablokovat a teprve následně lze úspěšně zaútočit. Soupeři jsou mimo samotné výpady obvykle v určité vzdálenosti a nelze je tak přímo zranit, takže musíme sázet především na blokování a následný protiútok. Souboje sice vůbec nejsou špatné, avšak zdaleka nepůsobí tak věrohodně jako třeba v akci Blade and Sorcery, kde existuje mnohem komplexnější systém pohybu i boje (Star Wars zaměření získáte teprve s modifikací The Outer Rim). Naopak ve Vader Immortal útočí vždy pouze jediný protivník, zatímco ostatní čekají, což vypadá poněkud uměle.
Jako by vývojářům došlo, že je první epizoda příliš krátká, a herní dobu tak razantně prodloužili přidáním zajímavého módu Lightsaber Dojo, kde se hráč světelným mečem brání přicházejícím vlnám nepřátel. Zpočátku jsou to pouze létající střílející koule, které se běžně používají při výcviku jediů. Ty zpravidla vyletí ze země a chvíli jsou tak v dosahu meče. Pokud se nám je ale nepodaří zlikvidovat hned ze startu, vzdálí se a ihned zahájí nemilosrdnou palbu. Pak už nám zbývá jen možnost odrazit laserovou střelu a protivníka eliminovat.
Později se přidají také různí melee roboti, jejichž rány je třeba blokovat a v případě možnosti obratem zaútočit. Zároveň v boji nesmíme dostat příliš mnoho úderů, jinak je mise restartována. Tímto způsobem postupujeme skrze jednotlivé úrovně, které postupně nabírají na obtížnosti. Létajících objektů je stejně jako droidů čím dál více a čas na naší reakci se tak neustále zkracuje. Na konci každého levelu se pak dozvíme i vyhodnocení, například z hlediska celkového času. Ačkoliv tento mód brzy zavání stereotypností, nabízí mnoho desítek úrovní, a dokonce i odměny. Občas navíc obdržíme i nějaké ty moudré věty a časem také zpřístupníme nové barvy mečů, později i rukojeti.
Dále je vývojáře třeba pochválit za možnost držet meč jednou či druhou rukou, případně i oběma, takže si hru naplno vychutnají praváci i leváci. Sám vám mohu doporučit používat pouze jednu ruku. Stanete se tak mnohem hbitějším a rychlejším, byť to neodpovídá tradičnímu držení samotných jediů. Souboje se zároveň rychle stávají poměrně obtížnými, takže pokud máte rádi výzvy, jste na správné adrese.
Vader Immortal nabízí přesně to, v čem brýle pro virtuální realitu vlastně vynikají, tedy mnohem realističtější rozhlížení, pohyb a celkově vnímání. Ve hře levitují naše dvě ruce, skrze které můžeme cokoliv uchopit a všelijak s tím manipulovat. Toho je hezky využito při zacházení s různými zařízeními, kdy například odšroubujeme elektronické ovládání dveří, abychom v něm přemisťovali různé součástky a dveře nakonec odemkli. Nejde o složité hádanky, nad kterými bychom museli dlouze přemýšlet. Jedná se spíše o jakési zpestření, které si zakládá na líbivé manipulaci ve virtuálním prostoru.
Díky kratší herní době vývojáři získali prostor pro vytvoření o to zajímavějších lokalit. Z kosmického plavidla s výhledem na širý vesmír si to namíříme do temného vězení, abychom vzápětí objevovali nepřátelskou loď, neznámou planetu i mystický chrám. Grafika samozřejmě není tak propracovaná jako v novějších PC hrách a v tomto ohledu virtuální realita klasické hry stále ještě dohání. Obdobné srovnání lze nabídnou také u rozlišení, neboť ve VR je obraz stále lehce neostrý, ačkoliv novější headsety přinesly výrazné zlepšení.
Hernímu titulu Vader Immortal: A Star Wars VR Series se hned v první epizodě podařilo nastartovat zajímavý příběh, který člověka chytne a jen tak nepustí. Vývojáři zároveň šikovně využili potenciálu virtuální reality a v 3D prostoru prožijeme řešení drobných hádanek i souboje světelných mečů. To vše podkresluje velmi dobré grafické zpracování, a tak i přes drobné nedostatky můžeme tento počin směle doporučit.
Klady
Zápory
Daniel Hlas
Po absolvování IT střední školy a filozofie na FF OSU, pokračuji studiem psychologie na FF UPOL. Právě poznávání věd technických a humanitních, dvou zdánlivě protikladných světů, je mi inspirací v životě i autorské tvorbě. V rámci více než desetileté publikační činnosti jsem psal o všemožných žánrech, od počítačových her přes software a hardware až po recenze knih nebo sportovní potřeby.