Jak fotit portrét

Portrétní fotografie zvládne i amatér

Portrétní fotografie sama o sobě není nijak obtížným žánrem, předpokládá samozřejmě zvládnutí expozičního trojúhelníku a také základy práce s kompozicí. Technika je v rámci portrétní fotografie důležitá částečně – příliš nezáleží na tom, jaký používáte fotoaparát, ale stěžejní je při focení vhodný objektiv.

Objektivy pro zrcadlovky i bezzrcadlovky (a samozřejmě je tomu tak i v případě kompaktních fotoaparátů), jsou vždy charakterizovány dvěma proměnnými. Těmi jsou ohnisková vzdálenost a světelnost. Oba parametry jsou důležité především z hlediska plánovaného záběru. Obecně je možné dělit objektivy do tří skupin – širokoúhlá ohniska, standardní ohniska a teleobjektivy – které se liší právě ohniskovou vzdáleností.

Není objektiv jako objektiv

Širokoúhlé objektivy jsou ideální především pro fotografování krajiny nebo architektury, naopak teleobjektivy jsou vhodné pro větší detaily, jelikož díky nim dokážete „přitáhnout“ vybranou scénu blíže. Standardní ohniska – jmenují se tak historicky podle toho, že se objektivy s daným ohniskem dodávaly jako standardní příslušenství k filmovým zrcadlovkám – jsou přibližně v rozsahu 40 až 70 mm.

Specifikem standardních ohnisek je to, že jejich úhel záběru je velmi podobný výseku scény, které věnujeme při běžném pohledu (lidským okem) největší pozornost, a zvláště je pro ně typická perspektiva velmi podobná vnímání lidským okem. Pro objektivy s delší ohniskovou vzdáleností platí to, že tzv. zplošťují prostor – objekty, které jsou na pozadí se zdají na fotografii mnohem blíže než ve skutečnosti.

Pro portrétní fotografii se nejčastěji používají „portrétní objektivy“, jejichž ohnisko (ekvivalentní) je 85 mm a mají dobrou světelnost, typicky f/1,8 nebo lepší. Dalším ohniskem, které je považováno za portrétní, je 135 mm, avšak v takovém případě se již jedná o kratší teleobjektiv a je třeba počítat s mírně vyšším perspektivním zkreslením.

Pevná „pětaosmdesátka“ je vhodné portrétní ohnisko z jednoho prostého důvodu, pokud budete takovým objektivem fotografovat společně s plnoformátovým digitálem – kde nedochází k prodloužení ohniska vlivem menšího snímače – bude vaše vzdálenost od portrétovaného cca 2 až 3 metry (bude-li obličej vyplňovat celou plochu snímku), což je ideální pro přímou komunikaci s modelem, aniž byste narušovali osobní prostor.

Také perspektivní zkreslení je v případě tohoto ohniska velmi malé a geometrické zkreslení je minimální – u kratšího ohniska je obličej jakoby vypouklý, kdežto u delších ohnisek chybí hloubka a při čelním pohledu je obličej plochý.

Jaký objektiv pro menší snímač?

Odpověď na tuto otázku je různá, bude se totiž odvíjet právě od velikosti snímače v používaném fotoaparátu. Nicméně je poměrně snadné zjistit, jaké ohnisko bude optimální. Efektivní ohnisková vzdálenost (tedy ta přepočtená) by měla alespoň přibližně odpovídat plnoformátovému portrétnímu ohnisku 85 mm.

Pro zjištění fyzického (nepřepočteného) ohniska tedy stačí oněch 85 mm vydělit hodnotou crop faktoru, který nabývá tří hodnot:

1. CSC Olympus a Panasonic – 2×
2. CSC a DSLR s APS-C snímačem Canon – 1,6×
3. Ostatní CSC a DSLR s APS-C snímačem – 1,5×

Odtud si tedy snadno odvodíte, že pro první skupinu bude ideální objektiv s ohniskem cca 35-45 mm, pro druhou skupinu to bude 40-55 mm a pro třetí skupinu objektivy s rozsahem 45-60 mm. Z logiky věci pak vyplývá, že jedním z nejpoužívanějších objektivů pro fotografování portrétů na APS-C snímači bude pevná světelná padesátka. Výhodou tohoto objektivu je především cena, která se pohybuje u obou nejvýznamnějších hráčů (Canon a Nikon) kolem 4 000 Kč. Konkrétně pro tyto účely doporučujeme Canon EF 50mm f/1,8 STM a NIKKOR 50mm f/1.8G AF-S.

Proč světelný objektiv?

Velmi důležitým parametrem při výběru portrétního objektivu je jeho světelnost, ta by měla být – v případě, že používáme ohniska výše uvedeného rozsahu – ideálně f/1,8 nebo lepší (f/1,4 či f/1,2). Stěžejní je tento parametr z jednoho prostého důvodu, kterým je hloubka ostrosti.

U portrétní fotografie je žádoucí, aby hlavní objekt (obličej) byl perfektně ostře vykreslen na rozostřeném pozadí. Díky práci s malou hloubkou ostrosti tak můžete portrét krásně „odpíchnout“ od pozadí a donutit diváka soustředit se na to hlavní, což je právě obličej portrétovaného.

Pozor je však třeba dát při práci s malou hloubkou ostrosti na to, co všechno je na snímku ostré a co už je rozostřené. V případě portrétu platí jednoduché pravidlo – vždy ostřete na oči. Jestliže fotografujete portrét z tříčtvrtečního pohledu, pak je třeba ostřit vždy na bližší oko.

A právě v tomto specifickém případě je dobré zvolit si ostřicí bod co nejblíže oku, na které budete ostřit. Použijete-li totiž techniku překomponování (na oko zaostříte středovým ostřícím bodem, a poté portrét zarámujete finální kompozicí s namáčknutou spouští), může se stát, že rovina ostrosti se posune o něco blíže směrem k vám a na fotografii pak bude ostrý například nos, ale oči již budou ležet mimo hloubku ostrosti. Proto je u portrétů s malou hloubkou ostrosti lepší nejprve komponovat, a poté ostřit stejně jako při fotografování ze stativu.

Expozice v praxi

Z hlediska expozice není portrét nijak obtížným žánrem. Pro fotografování zvolte buďto celoplošné měření expozice anebo celoplošné měření se zdůrazněným středem. Nastavte si expoziční režim priority clony (nebo plný manuál) a plně otevřete clonu objektivu, případně mírně zacloňte (maximálně dvě clonová čísla), abyste hloubku ostrosti o něco málo zvětšili.

Velmi bude při určení expozice záležet na jasu pozadí, u světlejšího pozadí bude možná nutné snímek mírně přeexponovat, kdežto u tmavého podexponovat. Dobrým pomocníkem je v tomto případě korekce expozice. Doporučuji si také pohlídat případné přepaly vzniklé odrazem světla o lesklou pokožku – ideálním řešením je v tomto případě pudr.

Mimo clony nezapomínejte hlídat také čas, který by neměl být delší než 1/80 s, lepší je určitě zvolit čas kratší (1/125 až 1/250 s) pro eliminaci rizika pohybové neostrosti. Jestliže budete fotografovat do RAWu, pak není třeba příliš řešit vyvážení bílé a můžete se spokojit s automatikou. Při focení do JPGu si raději překontrolujte i korektní barevnost snímku a v případě potřeby vyvážení bílé barvy upravte anebo si digitál ručně zkalibrujte.

Třetiny vládnou všemu

Podobně jako u jiných fotožánrů i portrét je vhodné komponovat na třetiny – tedy umístit obličej do vzdálenosti jedné třetiny formátu snímku od jeho okraje. Výsledná fotografie bude působit na diváka mnohem lépe, než když bude obličej uprostřed. U takových záběrů pamatujte také na to, že ve směru pohledu portrétovaného by mělo být na fotografii více volného místa.

Ovšem v některých případech je i středová kompozice přípustná – například dívka ležící na zemi s rozpuštěnými vlasy. Zkrátka každý záběr si zaslouží kompozici individuální a mírně odlišnou. Ať už však budete komponovat jakkoli, pamatujte na to, že je třeba najít vhodný záběr a nespokojit se jen a pouze s jedním úhlem pohledu.

Třetiny hrají roli také při výběru stanoviště a vzdálenosti od fotografovaného. Hloubka ostrosti totiž leží jednu třetinu svého rozsahu před zaostřeným místem (rovinou ostrosti) a dvě třetiny za ním. Z logiky věci je tedy jasné, že za portrétovaným se bude pozadí rozostřovat pozvolněji než před ním. Jednoduše si z tohoto pravidla také odvodíte, že vzdálenost mezi vámi a portrétovaným musí být kratší než mezi portrétovaným a pozadím. Pokud tomu bude naopak, bude na fotografii ostré všechno, a to i v případě, že budete mít světelný objektiv.

Neméně důležité je pohlídat si pozadí, aby portrétovanému z hlavy nerostly stromy nebo lampy veřejného osvětlení. Případně aby pozadí barevně nesplývalo například s vlasy modelky. Ještě důležitější je pak komunikace s portrétovaným. V případě, že budete fotografovat člověka, který má s focením a pózováním zkušenosti, bude focení poměrně snadné. Avšak fotíte-li nezkušeného kamaráda či kamarádku, pak je třeba je instruovat a být s nimi neustále v kontaktu, abyste mohli korigovat jejich pozici, pohled, výraz apod.

U portrétů velmi pomáhá, pokud fotografovaný mírně vystrčí hlavu dopředu (jako želva) na snímku se tím krásně oddělí linie brady a čelistí od krku a snímek dostane větší hloubku.

Tip na závěr

Mnoho začínajících fotografů považuje za nejlepší světlo pro fotografování jasný slunečný den. To bohužel není zcela ideální počasí ani světelné podmínky pro portrét. Model se vám totiž bude potit, a navíc jej bude ostré světlo píchat do očí, a tudíž se bude mračit.

Nejlepší je v takovém případě fotografovat portrét na stinném místě, kde nedopadá přímé sluneční světlo, a přesto je hladina osvětlení dostatečná. Velkým pomocníkem vám bude odrazná deska – s její pomocí si posvítíte na obličej portrétovaného a dostanete díky odrazu desky jiskru do oka, která je velmi efektní.

V případě, že nemáte možnost fotit ve stínu, budete potřebovat odrazné desky dvě – jednu transparentní na rozptýlení a změkčení světla dopadajícího shora a druhou bílou nebo stříbrnou k prosvětlení stínů v obličeji – typicky pod bradou, očima a nosem.

Při fotografování v exteriéru za větrného počasí si nezapomeňte přibalit lak nebo tužidlo na srovnání neposedných vlasů a samozřejmě pudr, kterým zmatníte pokožku a ta se nebude lesknout. Důležitý je také výběr vhodného oblečení – je třeba uvažovat v kontextu barevnosti pozadí, barevnosti vlasů a tónů pokožky. A samozřejmě decentní make-up případně decentní šperky – nejsou vhodné výrazné náhrdelníky nebo extravagantní náušnice, které na sebe přitahují příliš mnoho pozornosti.

Petr Březina

Petr Březina je dlouholetým redaktorem několika různých magazínů a blogů, které se zabývají digitální fotografií a audiotechnikou. Vedle psaní se také věnuje výuce fotografických kurzů i specificky zaměřených workshopů pro začátečníky. Při fotografování aplikuje klasický přístup s minimálními úpravami – oblíbeným námětem jsou portréty a reportáž.