Jak se naučit hrát na kytaru (NÁVOD)

Jak se naučit hrát na kytaru – OBSAH

1. Jak začít hrát na kytaru
2. Co se naučit – akordy, rytmus a tabulatury
3. Jak neskončit se hraním

Jak začít hrát na kytaru

Možností, jak začít hrát a podle čeho se učit, je opravdu mnoho. Pro někoho je to výhoda, tyto způsoby různě kombinuje a doplňuje. Pro jiné, zejména úplně začínající hráče, však může být široká nabídka tak velká, až se v ní nakonec utápí a prvotní nadšení je rázem fuč. Kytara pak slouží víc jako lapač prachu než hudební instrument. Ale to by byla velká škoda!

Proto je zejména na začátku velmi důležité nejenom odhodlání, ale i vytrvalost. Je třeba překonat počáteční bolest prstů, které jezdí po hmatníku (krku) a stlačují jednotlivé struny. Postupem času se na prstech vytvoří mozoly, takže hra na kytaru bude daleko víc komfortní. Stejně tak je ale nutné zajímat se a hrát, hrát, hrát. Bez procvičování to prostě nepůjde.

Pokud hru na kytaru zkoušíte úplně poprvé, můžete se nechat inspirovat našimi tipy, jak začít hrát:

1. Najděte si učitele nebo kamaráda kytaristu. Pomůže vám nejenom s technikou hraní (jak držet kytaru, trsátko, akordy, jak vybrnkávat a podobně), ale taky – a to je možná ještě důležitější – vás bude motivovat ke hře. Mnoho kytaristů začátečníků při prvních potížích kytaru odloží a už se k ní nevrátí. To ale s učitelem jen tak nehrozí.

2. Vyzkoušejte online lekce. Na internetu jich najdete velké množství. Ať už si vyberete ucelený kytarový kurz, jenž vás krok za krokem provede základy hraní, nebo budete kombinovat různá videa učitelů dle vašeho hudebního zájmu a písniček, které se chcete naučit. Na netu se to však hemží nejen kvalitními videi, proto vybírejte raději lekce ověřené uživateli, s dobrými ohlasy.
3. Pořiďte si učebnici – školu hry – a zpěvníky. Pokud nechcete utrácet moc peněz za učitele nebo placené online kurzy a samostudia se neštítíte, tohle může být ta správná cesta pro vás. Nejlépe však tyto učební pomůcky poslouží v kombinaci s předešlými body, tedy spíše jako doplněk. Pokud byste se totiž učili pouze teorii z některé školy hry na kytaru, může vás to za chvíli přestat bavit. Pro inspiraci se podívejte na náš článek Zpěvníky, písně a akordy pro kytary a ukulele.
4. Učte se s námi a pokračujte ve čtení tohoto článku! I to může být váš dobrý start – v další kapitole se podíváme na základy hraní a jednoduché akordy a rytmy, se kterými si i jako začátečníci budete schopni zahrát velké množství písní.

Pojďme se ještě podívat na to, co by takovému začínajícímu kytaristovi nemělo chybět.

Základní výbava:

• kytara
• ladička
• trsátka
• kapodastr
• náhradní struny
• popruh na kytaru
• stojan na kytaru
• obal na kytaru
• zpěvníky

Jestliže teprve vybíráte kytaru a další příslušenství, zkuste si zajít do specializovaného obchodu s hudebními nástroji, kde vám pomohou s výběrem.

Co se naučit – akordy, rytmus, tabulatury

Pokud jste se rozhodli, že se zkusíte naučit nějaké ty základy hry na kytaru sami, ale neláká vás zdlouhavé studování knih a videí na internetu, poradíme vám, jak na to.

Co vědět před hrou:

Úchop kytary – pravákům směřuje krk kytary do levé ruky (ta bude při hře stlačovat struny na hmatníku), pravá ruka je u ozvučného otvoru (ta bude při hře „máchat“ nahoru dolů, tedy udávat rytmus). Pokud jste leváci, budete mít držení přesně naopak, a bude tedy potřeba přehodit na kytaře opačně i struny. 

Číslování prstů – prsty, které budou stlačovat na hmatníku struny (u praváků prsty levé ruky), se pro přehlednost číslují od ukazováčku (= prst první) až po malíček (= prst čtvrtý). Palec se nepočítá, protože u základních akordů nestlačuje žádné struny, pouze se opírá o zadní část krku kytary.  

Číslování strun – strun máme na kytaře 6 a stejně jako prsty je číslujeme. První struna od podlahy (nejblíže zemi) je ta nejtenčí, zatímco šestá struna od podlahy (nejblíže stropu) je nejtlustší.  

Naladění kytary – při standardním ladění nazýváme jednotlivé struny podle tónů, které se na nich snažíme naladit. Jde o tóny E, A, D, G, H, E (v pořadí od nejtlustší po nejtenčí strunu). Tento poznatek využijete právě při ladění pomocí ladičky. Návod, jak naladit kytaru, najdete v našem článku Jak naladit kytaru. 

Pražce – nacházejí se na hmatníku a určují výšku tónů, které pak souzní v akord. Označují se číslem vzestupně směrem od hlavy k tělu nástroje. Políčko nacházející se nejblíž k hlavě nástroje se nazývá první pražec, dále druhý, třetí pražec a tak dále. Na těchto různých pozicích pak budete stlačovat struny podle toho, jaký akord budete chtít zahrát.

Úchop trsátka – trsátko je běžnou pomůckou, která dělá výsledný zvuk hlasitější, silnější, údernější. Standardně se drží širší strana trsátka mezi palcem a ukazovákem, přes struny se brnká užší stranou, jež svírá ostřejší úhel. Svůj úchop budete pravděpodobně uzpůsobovat postupně s přibývajícími herními zkušenostmi. 

Teď už se ale pojďme podívat na to, jak na kytaru vlastně hrát! Budeme k tomu potřebovat základní akordy a rytmus. Pro začátek je ideální vybrat si nějakou jednoduchou písničku, kterou máte rádi, a na ní se postupně učit. 

Akordy

Co je na těch akordech vlastně tak skvělého? Stačí se jich naučit pár, třeba jen tři, a hned budete umět zahrát velké množství písniček. O tom se můžete přesvědčit ve videu Pavla Horejše:

Akord je dle definic souzvuk tří a více současně znějících tónů. V praxi to vypadá tak, že levou rukou zmáčknete struny na nějakém místě hmatníku a pak pravou rukou přejedete přes všechny struny najednou, což vám dá dohromady hezký zvuk – akord. Pojďme se zaměřit na to, co dělá (u praváků) levá ruka. Pravé ruky, která různě mlátí do strun, si zatím nevšímejme, tu si rozebereme níže v části „rytmus“. 

Základní kytarové akordy: G, D, Em, A. 

Akordy se mačkají na hmatníku podle diagramů, které graficky znázorňují akordy. Na obrázku níže vidíte diagramů rovnou sedm, pro začátek vám ale bude stačit umět 3–4 základní akordy. 

Diagramy akordů tedy slouží k orientaci, na jakém místě stisknout strunu, abychom docílili výsledného akordu. Vertikální čáry na diagramu značí 6 strun, horizontální čáry pak kopírují pražce na hmatníku kytary. Každá plná tečka představuje umístění vašeho prstu při hraní akordu. Například akord Em se zahraje stisknutím páté a čtvrté struny na druhém pražci. 

Někdy se na diagramech objevují čísla uvnitř plných teček – ty určují, jaký prst máme pro stlačení struny použít. V případě akordu Em nám tak diagram napovídá, že můžeme použít druhý prst (prostředníček) na páté struně a třetí prst (prsteníček) na čtvrté struně. Tohle ale není potřeba striktně dodržovat, důležité je, aby se vám akord pohodlně držel a později přehmatával do dalších akordů.

Asi jste si všimli, že na diagramech se objevují ještě další značky jako prázdné tečky nebo křížky. V akordovém schématu jsou umístěny nad hmatníkem, jelikož se při hře nikde nemačkají. Prázdná (bílá) tečka znázorňuje naprázdno zahranou strunu. To znamená, že struna se nikde na hmatníku nemačká, při zahrání akordu ale zní. Většinou se na diagramech tyhle prázdné tečky ani nezaznamenávají a automaticky se počítá, že dané struny necháváme volně hrát. Křížky pak značí, že máme danou strunu z akordu vynechat, že je třeba ji při hře ztlumit.

Jak hrát akordy – tipy a triky:

1. Vyberte si jednoduchou písničku o 3–4 akordech, která vás baví.
2. Začněte jedním akordem – poskládejte prsty levé ruky do pozice, jak je to vyznačené v akordovém diagramu. Prsty tlačte na struny v „políčkách“ mezi jednotlivými pražci. Pokud vám nejdou prsty správně poskládat, pomozte si pravou rukou a prsty levé ruky na to správné místo zkrátka „dotlačte“.
3. Pokud držíte akord v levé ruce, pravou rukou přejeďte postupně přes všechny struny. Ze začátku to asi bude rezonovat a skřípat, to znamená, že levá ruka nedrží struny správně. Zkoušejte to stále dokola, dokud se neozve čistý zvuk akordu.
4. Učte se akord po akordu. Teprve až všechny budou znít jednotlivě čistě, zkuste si je zahrát za sebou. Naučit se přehmatávat z akordu do akordu bude také chvíli trvat, proto se opevněte trpělivostí. Aby se z toho vaši okolní posluchači nezbláznili, můžete při pilování přehmatů nechat potichu pracovat pouze svou levačku, klidně při sledování filmu.
5. Mnohem lepší je procvičovat každý den chvíli, třeba jen 10 minut, než jednou týdně několik hodin. Kůže na konečcích prstů si na postupnou zátěž zvykne líp, zároveň každodenní opakování se vám dostane snadněji do ruky.
6. Zkoušejte to stále dokola a nevzdávejte se! Jak rychle se naučíte akord, záleží pouze na vás a na vaší píli. Nic jiného v tom není.

Rytmus

Pojďme se zaměřit na to, co provádí vaše druhá ruka, tedy (u praváků) ta pravá. Je tu od toho, aby rozezvučila struny a udávala rytmus při hraní akordů. U písniček na netu nebo ve zpěvnících se někdy můžete setkat s nápovědou, v jakém směru hýbat rukou do rytmu: „D“ (down čili dolů) a „U“ (up čili nahoru), nebo se používají šipky. 

Druhů doprovodů je velké množství, na začátek ale bude stačit ten nejjednodušší na 4 doby, kdy rukou přejíždíme všechny struny dolů v pravidelném tempu: D– D– D– D– (můžete si pomoci počítáním: raz, dva, tři, čtyři). Pomlčka ve schématu vyjadřuje pauzu, kdy ruka nedělá úder. 

Postupně lze doprovod různě modifikovat. Valčíkový rytmus na 3 doby (počítáme: raz, dva, tři) se hraje ve schématu D– DU DU. Druhý oblíbený rytmus je na 4 doby (počítáme: raz, dva, tři, čtyři) a jeho schéma je D– DU –U DU. Velmi šikovně tyto dva rytmy vysvětluje opět Pavel Horejš: 

Primární je však umět pořádně stisknout prsty levé ruky na strunách, ať to při hraní akordů neskřípe. Pro pokročilejší hráče přikládáme klasické rytmy na kytaru, které najdete ve zpěvníku „Já, písnička“:

Tabulatury

Určitě brzy přijde chvíle, kdy vám nebude stačit pouze divoké máchání pravačky přes struny. Budete chtít trochu zklidnit a umět onu krásnou věc – vybrnkávání. A od toho tu jsou tabulatury neboli taby, které vám pomocí tabulkového znázornění strun a na nich umístěných čísel ukazují, kde a kdy máte tu či onu strunu stisknout.

U kytarové tabulatury najdete 6 řádků, které představují struny. Číslíčka na řádcích pak napovídají, jaký pražec máte na dané struně zmáčknout, abyste získali výsledný tón. Zní to možná složitě, ale ve skutečnosti jde o noty na kytaře ve velmi zjednodušeném zápisu, podle kterého jde vybrnkávat jedna radost – třeba kytarová sólíčka nebo romantické skladby, za jejichž zvuku zjihne nejedno srdce.

Jak neskončit se hraním

Hraní na kytaru je v dnešní době dostupné každému – nástroj se dá pořídit za poměrně nízkou cenu, snadno se přenáší a vzhledem k tuně výukových materiálů na netu se alespoň základní akordy naučí i hudební zelenáč. Navíc představuje skvělý způsob společenské zábavy, hezky se doplňující se zpěvem. Tak proč neumí hrát na kytaru každý druhý?

Odpověď je poměrně jednoduchá – musíte chtít a musíte dřít. Určitě totiž přijde chvíle, kdy vaše nadšení opadne, prsty budou bolet a prostě vám to nepůjde tak rychle, jak byste si představovali. V této první krizi hodně začátečníků odpadne, to ale vůbec nemusí být váš případ.

Co bychom vám rádi na závěr poradili?

Hrajte to, co vás baví. Máte oblíbenou písničku, kapelu, hudební žánr? Ponořte se do toho až po uši, pátrejte na internetu po edukačních videích nebo akordech ke konkrétním písním. Pokud inspiraci teprve hledáte, nápomocné vám mohou být mnohé zpěvníky. Časem si můžete vytvořit i svůj vlastní zpěvník (vytisknout si texty písní s akordy nebo si písničky postaru zapisovat do notýsku), kde budete mít své oblíbené songy vždy po ruce.

Vyhraďte si konkrétní čas na trénování. Čím víc budete hrát, tím samozřejmě lépe. Jak už zaznělo výše, ideální je procvičovat alespoň pár minut každý den. Někdy se nám toho ale sejde víc, takže na hraní už moc času nezbývá a kytara pomalu upadá v zapomnění. Proto si zkuste vyhradit každý týden třeba 2 dny, kdy si na hodinku sednete ke kytaře a plně se soustředíte jen a jen na ni. Pokud vám to pomůže, napište si tento konkrétní čas do kalendáře – zkrátka jako byste šli na lekci.

Vyjděte ven. Máte kamarády, kteří si rádi zazpívají? Vezměte s sebou na příští setkání svůj instrument. Zapomeňte na výmluvy typu: počkám, až to budu umět líp... Jestli zvládnete zahrát alespoň 3 akordy a nějaký základní kytarový rytmus, nebojte se a vytaste pár známých songů. Je to zábava a zároveň skvělá motivace dál se zlepšovat. A pokud máte mezi přáteli i nějaké kytaristy a jiné hudebníky, zamuzicírujte si společně.

Chce to klid a lásku k hudbě! Pokud vám něco hned nejde (což nastane pokaždé, když se budete učit něco nového), nezoufejte, pokračujte dál a zkoušejte to. Jestli jste ale narazili na velké překážky, poohlédněte se po učiteli hudby, nechte si poradit od zkušenějších. Vždy je dobré mít nějakou motivaci ke hře – ať už je libo zaujmout svou vysněnou lásku, poznat nové lidi nebo si zahrát se svými dětmi.

Ale ta nejdůležitější motivace by měla ideálně vycházet přímo z vás – že chcete umět svou oblíbenou píseň, že vás to baví, že zkrátka máte rádi hudbu. To je motivace, která trvá a jen tak nepustí. 

Sami doma se toho můžete naučit na kytaru hrozně moc – chce to sice občas zatnout zuby, ale o to větší radost pak přináší každý nově zvládnutý akord, písnička, každý krůček dopředu. Přejeme vám mnoho radosti z hudby, skvělých zážitků s kytarou a hlavně – ať vám to hraje!