Jak vybrat vhodné disky pro upgrade?

Jak vybrat vhodné disky pro upgrade? – OBSAH

1. Systémový disk musí být SSD
2. M.2, nebo SATA?
3. Plotnový disk jako úložiště souborů

Systémový disk musí být SSD

Pro systémové disky se dnes nevyplatí používat nic jiného než SSD disky. Ty ale nejsou stejné, liší se podle kapacity, ceny a konstrukce – to vše ovlivňuje jejich cenu a určitá rizika. Zjednodušeně řečeno, SSD disky využívají možnosti přemazávání dat v polovodičích – mají ale jenom omezený počet přepisovacích cyklů. Disky se liší podle toho, kolik buněk (bitů) se přepisuje najednou – čím větší počet, tím nižší počet přepisovacích cyklů. Proto se mluví o single level cell až quad level cell, kde single level cell nabízí nejnižší hustotu informace, jsou nejdražší, ale také nabízejí nejvyšší počet přepisovacích cyklů.

Levné disky patří mezi triple level cell anebo quad level cell – a jejich nevýhodou je to, že i když nabízejí fantastické rychlosti čtení, nejsou stavěné na opakované přepisování – a i zápis je poměrně pomalý, takže se k jeho urychlování používá celá řada triků. Praktickým důsledkem je to, že i když nabízejí velké kapacity blížící se magnetickým diskům, nejsou vhodné na opakované přepisování. Pokud patříte mezi hráče – dobře, hra se nainstaluje a většinou se jenom čte, požadavky na zápis jsou jenom malé. Pokud plánujete zapisovat a mazat, zapisovat a mazat – tak se podobný disk zničí poměrně rychle.

SSD disky používají pokročilé strategie, které se snaží životnost prodloužit tak, že se přepisují nikoliv stejné, ale různé bloky. Životnost takového disku se udává v čísle TBW (Tera Byte Written) – a snadno si povšimnete, že čím více buněk disk má, tím je číslo nižší. Ve stejné architektuře ale roste životnost disku s jeho kapacitou – prostě proto, že je více místa k přepisování.

Pokud si nejste jisti typem použití a tím, jestli vám stačí levnější disk s vyšším počtem buněk, nebo sáhnete po „pro“ verzi, která má typicky jen dvě buňky, a tedy výrazně vyšší počet přepisů, řiďte se jednoduchým pravidlem: Ukládáte často velké soubory, a to opakovaně? Pokud ne, stačí levnější disk, ale vždy raději sáhněte po disku větším, než který potřebujete – a nechávejte na něm kus místa volného, aby měl systém pro správu disku (wear leveling) prostor pro svoji práci.

Pokud plánujete například editovat videa, znovu a znovu zapisovat velké objemy dat, sáhněte raději po disku s nižší integrací a vyšší cenou, protože pak nehrozí, že vám disk „detonuje“ za chodu – selhání SSD disku je rychlé, náhlé a katastrofické – a obnova dat z něj je nákladná. Částečně pomáhá osazení disku chladiči, protože teplo SSD diskům vadí a zrychluje jejich degradaci: Pořádný chladič je udržuje déle v dobré kondici.

M.2, nebo SATA?

Při výběru moderních SSD disků narazíte na další volbu: M.2, nebo SATA? SATA je starší a pomalejší protokol, hodí se pro starší systémy – takže když můžete osadit počítač diskem M.2, získáte vyšší výkon.

Jiný rozdíl tam není, technologie v SATA i v M.2 discích jsou podobné, jejich výkony se liší převážně použitým řadičem, ale pokud používáte počítač kancelářským způsobem, rozdíl patrně nezpozorujete. U velkých souborů je to jiná, ale předpokládám, že lidé, kteří si staví stroj na editování videa a fotografií, si budou vybírat sami.

Pro ostatní platí, že M.2 je lepší, ale když ho nemáte, i SSD disk v podobě disku 2,5", který se obvykle montuje na zadní stranu PC skříně (na opačnou stranu, než je základní deska), představuje lepší alternativu než klasický harddisk.

Plotnový disk jako úložiště souborů

Klasické harddisky dnes vypadají jako opomíjená Popelka, ale nenechte se mýlit: Protože jsou mechanické, mají problémy s rychlým náhodným přístupem k malým datům, kde dominuje SSD, a proto „drtí“ klasické disky, ale ne všechna data jsou malá data – a stále nabízejí fantastické kapacity za rozumné ceny.

Archivy filmů, sbírky fotografií, záložní médium k ukládání dat? Klasické disky stále nabízejí více než dost rozumný poměr cena/vlastnosti. Většina cloudových služeb stále spoléhá na klasické disky proto, že představují optimální poměr mezi cenou a vlastnostmi – to moře dat by se jinam nevešlo.

Pokud si osazujete počítač klasickými disky, patrně to děláte proto, že je hodláte používat právě tak: Jako pomalejší, ale velké úložiště. Disky jsou však stavěné různě a mají různý firmware podle toho, jak se mají používat. „Zelené“ disky jsou energeticky úsporné, jsou stavěné na krátkou aktivitu – a hodí se hlavně pro externí disky, se kterými se málokdy pracuje, většinou čekají.

Do počítače jsou lepší vyvážené „modré“ disky nebo „černé“ disky optimalizované na rychlost přístupu. Výborné jsou také „červené“ disky, které jsou určeny pro diskové stanice NAS a jsou optimalizované pro trvalé streamování dat, jako například při sledování filmů nebo poslechu audia. „Fialové“ disky jsou specializované hlavně pro zápis a pro PC nejsou úplně vhodné – jsou určeny pro videorekordéry, které trvale sledují z mnoha kamer hlídaný prostor a zapisují a zapisují.

„Zlaté“, „enterprise“ a „ultimate“ disky se také dají použít, ale jsou pro PC až zbytečné: Jsou stavěné pro provoz ve velkých diskových farmách, kde se disky navzájem ruší svými vlastními vibracemi, což se v PC většinou neděje. Není to špatná volba, jenom je poněkud přehnaná. Pokud si chcete rozšířit úložiště třeba pro osobní videotéku, doporučíme hlavně „červené“ verze disků určené pro stanice NAS: Jsou optimalizované pro trvalé čtení a zápisy, na rozdíl od „zelených“ disků, které se pro podobné použití nehodí. V případě, že si nejste jistí, představují „červené“ disky ideální kompromis pro domácí použití!

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.