Kalorická restrikce neboli půst

Kalorická restrikce (CR, calorie restriction) je snížení příjmu kalorií o přibližně o dvacet procent pod běžnou úroveň. Pro správnou funkci diety je zachování správné skladby živin, aby nedocházelo k podvyživení (malnutrici). Jde o jeden z nejlépe prokázaných způsobů, jak prodloužit život a oddálit nemoci spojené s věkem. Kalorická restrikce ukázala snížení rizikových faktorů pro diabetes, rakovinu a kardiovaskulární onemocnění, zlepšení glukózové tolerance a snížení systémového zánětu.

Přísná a dlouhodobá kalorická restrikce je náročná na dodržování a nemusí být vhodná pro každého. Její nasazení je třeba konzultovat s lékařem a obecně se doporučuje spíše nasazení nějaké méně přísné formy diety. Mezi ně patří přerušovaný půst (IF, intermittent fasting) a časově omezené stravování (TRF, time-restricted feeding). Nemusí jít jenom o snížení celkového kalorického příjmu, ale spíše cyklické střídání období normálního příjmu potravy s obdobími půstu nebo výrazného omezení.

Střídavý mezidenní půst (ADF, alternate-day fasting) je střídání dnů s normálním příjmem potravy a dnů s úplným půstem nebo velmi nízkým příjmem kalorií (obvykle mezi 500-700 kcal). Dieta 5:2 označuje dietní režim, kdy pět dní v týdnu je normální stravování a dva dny (ne nutně po sobě jdoucí) je potom omezený příjem kalorií. Jinou populární formu představuje časově omezené stravování (TRF/TRE, time restricted feeding), kdy je veškerý denní příjem potravy omezen na určité časové okno, typicky 6-12 hodin, zbývajících 12-18 hodin dne se dodržuje půst.

Další variantu představuje periodický půst (PF, periodic fasting), kdy delší období půstu (obvykle týden) je prováděné méně často, například jednou za měsíc nebo méně. Dieta napodobující půst (FMD, fasting-mimicking diet) je speciálně navržená nízkokalorická a nízkoproteinová dieta trvající několik dní, která má vyvolat podobné metabolické změny jako delší půst, ale s menším rizikem a lepší tolerancí.

Mechanismy, kterými přerušovaný půst prospívá zdraví, se podobají klasickému půstu a zahrnují aktivaci autofagie (proces buněčného „samočištění“ a recyklace poškozených komponent), snížení oxidačního stresu, zlepšení inzulínové senzitivity, metabolický přechod z využívání glukózy na ketolátky jako zdroj energie, modulaci střevní mikrobioty a ovlivnění genové exprese genů spojených s dlouhověkostí (např. sirtuinů). Půsty mohou snižovat riziko metabolických poruch (např. diabetu druhého typu), kardiovaskulárních onemocnění a neurodegenerativních chorob.